Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Apokalypsa²
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Hurá na průzkum Před příchodem nájezdníků
| ||
| |||
 | Dobrodružství Před příchodem nájezdníků Uršulin zpěv pomalu utichl, její představení bylo u konce, alkohol se schoval pod pult a lidé pomalu začínali vycházet ven. Caleb u dveří jen neochotně zahlučí, protože ho ustupující dav donutil jít několik metrů s nimi, teď měl jistotu, že si v baru ani nikam nesedne. To vás tři, a psa, však nemuselo zajímat. Všichni jste se shodli na tom, že si uděláte menší výlet za vidinou zisku. Věděli jste, že má osada jen jednu průzkumnickou jednotku, takže tu byla velká šance, že v místech, do kterých míříte, ještě nikdo nebyl. Svým způsobem to bylo vzrušující, a děsivé zároveň. Smrtelné dobrodružství. Po domluvě jste se každý rozešli do svých domovů, nebo míst, kde jste přespávali. Pro J a Rayn to bylo jasné, Mrchožrout se na noc musel usídlit v nejpříšernějším hotelu, kde se sotva dalo dýchat, jak to všude bylo cítit zatuchlinou. Matrace byla v hrůzostrašném stavu, nikde možnost rychlé sprchy a její varianta, což byla voda, kterou ses měl ráno ošplouchnout, byla velice diskutabilní. Možná bys i přísahal, že co jsi kolem ní dvakrát prošel, pokaždé změnila barvu. Co si ale taky přát v osadě malomocných a za docela obyčejnou skleněnku, kterou jsi zaplatil hned první den svého příchodu. Do konce dne se nic zajímavého nestalo. Ti z vás, kdo byli v pozdní hodinu ještě vzhůru, si mohli všimnout zářivě světélkujících brouků, kteří vyplnili ulice osady. Každý jednotlivý brouk se do ranní hodiny stihl vytratit. Vás přivítal nový den a podle plánu jste se všichni setkali na předem domluveném místě. Pomalu se vás zmocňoval duch dobrodružství, když jste oficiálně ztratili různorodou osadu z dohledu a vydali se směrem k lesu. Sluníčko mezitím stihlo nabrat na síle, takže jste vidinu lesního stínu vítali s otevřenými náručemi. Les samotný nebyl kdovíjak velkolepí. Jehličnany v něm chytaly rudou barvu jehlic a mezi každým stromem byl náležitý rozestup, někdy i několika metrů, než jste viděli další strom. Tyto jednotlivé mezery vyplňovalo křoví, husté a kolikrát nezdolatelné. Mnohdy se v něm ukrývali pavouci velcí jako předloktí, kteří ale raději utekli, než aby poměřili síly svých kusadel s ostřím vašich zbraní, protože prosekávání se bylo jedinou příjemnou volbou, jak se nepřátelského křoví, které dosahovalo do výše vašeho pasu, zbavit.
Po zhruba polovině dni cestování, nejprve skrz pláň, následně lesem, jste došli na místo, o kterém jste si teď byli docela jistí, že tu před vámi dlouho nikdo nebyl, ale nějaké známky cizí přítomnosti jste přehlédnout nemohli. Nebyly to docela ruiny, ale opuštěný plácek uprostřed nezdravého lesa, na jehož kraji byla menší budova. Vedle ní bylo několik stojanů, z větší části pokrytých hustými pavučinami, a plno poházených cedulek a tabulí s nápisy. Tohle byla stará, hodně stará, benzínka. Okna budovy byla z větší části vytlučená, ve vzácných případech byla ještě na svých místech, ale byla tak špinavá, že se skrz ně nedalo nahlédnout dovnitř. Kolem tohoto místa dokonce rostla i tráva, na první pohled snad i zdravě zelená. Několik odvážných trsů dokonce bylo vidět i na střeše budovy. Nejspíš tudy kdysi vedla cesta, ale po Válce se to tu stalo opuštěným místem a když kolem vyrostl les, nebyl tu nikdo, kdo by si na tohle místo vzpomněl. Benzínka samotná byla ve špatném stavu. Zeď byla na jednom místě plná otvorů od střelných zbraní, rezivějící zbytky jednoho vraku byly všude, kam oko dohlédlo, před hlavními dveřmi byl natlačen těžký kontejner. Nápis nad vchodem opadal, velká písmena byla buď zničená, nebo ukradená a jen pár jich zůstalo na svém místě: „R.O.D.I." na zemi pak leželo písmeno „S". Co za hloupý název to mohlo být, to jste se mezi sebou mohli jen dohadovat. Skrz dveře cesta nevedla, kontejner se nehnul ani za použití hrubé síly. Naštěstí zde byla ještě snadno přístupná okna. Skrz ty se dovnitř dalo dostat snadno, jen si člověk musel dávat pozor na střepy, které ani po tolika letech neztratily na své ostrosti. Sklo bylo všude, a uvnitř, na rozpraskaných dlaždičkách, bylo složité se mu vyhýbat, něco vám ale říkalo, že vyčuhující drátky jsou větším problémem, než střepy. Uvnitř je poměrně tma, okolní světlo se sem neproniká tak dobře, abyste nestáli v šeru, ve vzdálenějších koutech budovy dokonce ve tmě. Bylo tady několik regálů, většinou prázdných. Ti, co tu byli před vámi nejspíš nestihli pobrat všechno, protože se vám podařilo najít různé množství poházených konzerv rajčatového protlaku, zavařeniny, marmelády a párků z pochybného masa. Za pultem se starou kasou jste objevili poslední lidskou nohu, která na toto místo vkročila dlouho před vámi. Doslova. Na zemi ležela kostra celé lidské nohy, ještě navlečená ve staré tenisce. | ||
| |||
 | Před barem Týpek se hned proaktivně začne zajímat, co všechno má vzít s sebou. Trochu překvapeně se na něj podívám. Klídek, prosim tebe. Nikdo z nás tady nepotřebuje školení o tom, co si má vzít na průzkumnou výpravu. Ubráním se protočení očí a jsem ticho. O tom, že Dort taky zvládne něco utáhnout ve svém batohu, radši mlčím - ty se nechceš svěřovat, tak já taky ne. Ostatně se to dozví zítra. V reakci jeho poznámku ke mně se na něj podívám trochu zkoumavě. "To doufám, právě jsi mě obral o většinu mýho jmění za pár tabletek, tak by se mi hodilo neprodělat," prohodím napůl žertem - zaprvé jsem s obchodem souhlasila, a za druhé o skleněnky nouzi většinou nemám, a když jo, dřív nebo později se všechno v dobré obrátí. Vím, co to je, mít nouzi o jídlo a muset se na čas uskrovnit - vždycky jsem to přežila, přežila bych i teď, kdyby na to přišlo. Chvíli uvažuju, jestli se mám vůbec pokoušet o rozhovor, když moje předchozí otázky na jeho osobu dopadly katastrofálně, ale zvědavost nakonec zvítězí. Nakonec, ráda bych vytáhla z našeho nového společníka něco, co nám může napovědět, co je to zač. "Proč ti teda říkají Mrchožrout, když ne kvůli obírání mrtvol?" nadhodím. | ||
| |||
 | A je ruka v rukávě Vyšlo to, hezký...) Spokojně sem se pousmál a zadíval kolem sebe, ano byla to díra, jak by ne, nikdy sem těmto osadám nepřišel na chut, ale bez těchto děr by naše povolání taky nemělo dost příležitostí. A jak se říká, nikdy neříkej nikdy...Občas člověk narazí na trosky které stojí za to, hlavou se mi začalo honit dost věcí, když sem ji podal ruku na stvrzení naší malé dohody. Ano myslím že sem už viděl něco jako loveckou chatu, takže platí, ted jiná otázka, svítilny, lana, karabiny? Hodí se sekyra, také něco jako páčidlo...nejvíc věcí v toskách leží až v nejspodnějších patrech sklepů, sice si něco ještě z toho seženu, ale každý by měl mít své, pro případ uvíznutí, je lepší se připravit na vše...a je li to takový kousek jak říkáš, a bude li tam víc věcí, dopravní prostředek na koříst bych řešil až v případě že jí bude tolik aby to stálo za utracení za něj... Nyní ze mě již mluvil čistě profesní duch, ano můžeme najít velký kulový pod papírem k tomu, ale také tam může toho být víc než by se dalo pobrat ve třech lidech, ale utrácet za půjčení nějáké káry nemá smysl před tím než budeme vědět co tam bude... Neměj strach doktorko, na mě ještě nikdo neprodělal, otázkou je co naše parta najde... Promluvím i k druhé dívce, přeci jen nemám ve zvyku ignorovat lidi, nejsou li až moc otravní nebo pokud je nechci víc naštvat aby se mnou mluvili. Také by bylo dobré aby o tom kdy a kam půjdeme vědělo co nejméně lidí, i stěny můžou mít uši, obvzláště při půjčování káry, bude li třeba... Přemýšlím co vše by by se ještě mohlo hodit, světlo, lana, nářadí, vaky... | ||
| |||
| Pohádka o třech prasátkách Ať se mi ten týpek líbí, nebo ne, musím uznat, že má pravdu. Pokud by plánoval nějakou kulišárnu, bylo by jednodušší nás prostě sledovat a ve vhodné chvíli přepadnout. Není zrovna džentlmen, ale taky si nemyslím, že by to byl podrazák. Nechám Jaq, aby rozhodla - přeci jen to byl její nápad jít na výpravu. Když se po mně koukne, téměř neznatelně na ni kývnu. Snad i moje nepatrné gesto jí utvrdí v jejím rozhodnutí, abychom toho černokabátníka vzaly s sebou. Zatím nevím, jestli je to moc fajn, nebo jestli toho nakonec opravdu budeme litovat. Necháme se překvapit. "Vítej v partě," odtuším směrem k "Mrchožroutovi", jak mu prý říkají, poté, co si ti dva podají ruce. Jaq pak navrhne, abychom sehnaly někoho, kdo nám pomůže s barely s vodou. Upřímně? Nechce se mi. Mám ráda svůj klid. Mrchožrout sám řekl, že nehledá kámoše, a o Jaq vím, že když na ni nebudu mluvit, ona časem taky přestane. Ale čtyřčlenná posádka je na mě moc i v případě, že budou všichni ticho. "Ale no jo," zahučím však nakonec. Je mi jasné, že pokud Jaq opravdu našla zdroj pitné vody, čím víc jí budeme schopni přinést zpátky, tím líp. "Počkám tu," sdělím Jaq, pokud to vypadá, že se zvládne do baru vecpat. Moc lidí, moc hluku, moc zahulíno. Navíc se mi nechce nechávat tady Dortíka s tím cizím týpkem, a dovnitř ho tahat taky nechci. | ||
| |||
| Nepřístupný cizinec Před příchodem nájezdníků
| ||
| |||
| Kulička ke kuličce... Pohlédl sem na obě dívky před sebou a musím se pousmát...zakloním na chvíli hlavu dozadu a poposunu si klobouk na hlavě.... Nestačí vám jako záruka to že sem se vám nabídl jako doprovod? Zeptám se klidně, přeci jen bych mohl protočit oči a jít si po svém, ale tady bych chcípl nudou do večera... Co pořád máte s tím jménem? Očividně mám jako obranu to že nikdo komu nevěřím své jméno neříkám...a teď už vám mohu říct další vymyšlené jméno, ukonejšit vás tím a budeme na stejném bodě jako před chvílí, tedy ne, uvěříte mi a vezmete mě sebou...ale i tak ho znát nebudete... Opravdu jsem neměl nyní náladu dělat si kamarádky, tak jako ony nevěřili mě, já až tak nevěřil jim... Obchodní čest? Když najedeme něco cenného samo sebou že se rozdělíme, moc kuliček může přilákat nechtěnou pozornost, a vzhledem k tomu že pár hodin odsud máte tábor nájezdníků... Pokrčím rameny, možná že je ještě víc naštvu, ale i to je riziko dohod s cizinci...mezitím si ukořistěné skleněnky schovám do malého váčku, jednoho z mnoha co mám u sebe, byla by pošetilost mít je všechny v jednom... Těší mě, ale jak sem řekl, jména nejsou důležité, už sem navrhl jak mi máte říkat, ptáš se co mi zabraní vám vrazit kudlu do zad, tak uvažuj, nyní tu stojím a dohaduji se s vámi, kdybych vás chtěl oddělat, měl sem raději počkat až vyrazíte, sledovat vás, nechat vás udělat špinavou práci, pak vás zabít a ještě si projít to co jste přehlédli, bylo by to přeci logičtější než se nechat vidět a možná i slyšet o této výpravě? Co myslíš J? Nebylo by to pro mě výhodnější? Možná mi říkají Mrchožrout, ale né pro to že bych obíral mrtvoly, navíc ženy... Dokouřím a odhodím nedopalek do nedaleké strouhy s vodou, je to vcelku zajímavé jak i odhozený vajgl dokáže takovou osadu během chvíli zahltit plameny... Můžeme se tady dohadovat, o jméně a důvěře, nebo prostě si plácnout a chvíli si věřit... | ||
| |||
| Machr na Ntou Před příchodem nájezdníků
| ||
| |||
| Namachrovanej frajírek "Platí," kývnu a léky bez dlouhého otálení vyměním za skleněnky. Je to drahý a na moment trochu zalituju, že jsem nesmlouvala o nižší cenu, ale co si budem - mí pacienti by za pár chvilek bez bolesti dali víc, než pár skleněnek. "Díky." Nově nabytý majetek pečlivě schovám do brašničky připevněné k opasku. Dortík se mezi tím spokojeně uvelebil vedle mě, což mi trochu dodá pocit klidu - přeci jen, pokud by z toho chlapa cítil nebezpečí, už by tady ztropil scénu - a neznámý v kabátě by přišel o víc, než o léky, které nabízí. Co už se mi ale nelíbí je způsob, jakým mluví. Jeho vodopád slov o tom, jak je moc drsnej na to, aby nám sdělil své jméno, nechám už bez komentáře. Dojem na mě tímhle prskáním rozhodně neudělal. Na druhou stranu: léky mám, on svoje skleněnky taky dostal - konec konců, nic mi není do toho, co bude dělat dál. Jaq se, jak se zdá, jeho hulvátské způsoby taky dvakrát nezamlouvají. Bojovník by mohl být dobrý, soudě podle toho, jak je ozbrojenej. Otázka je, nakolik čisté jsou jeho úmysly. Jestli se tu, jak sám říká, nehodlá usadit, nic mu nebrání nás podrazit a beze stopy zmizet. Zatímco se ti dva baví, sedím na bobku, zamyšleně drbu Dortíka po zádech a pozorně poslouchám. "Jo, další ruce a oči by se hodily, což o to," rozhodnu se do toho vstoupit a opět se postavím. "Otázkou je, jakou máme záruku, že ti můžeme věřit, cizinče beze jména?" podívám se na něj zkoumavě. "Jestli jsi tak zkušený obchodník, co ti zabrání nás ve vhodnou chvíli okrást a zmizet, abys pak všechno "otočil za víc než pár skleněnek" a byls za vodou?" vyřknu svoje myšlenky nahlas. Zatím se totiž frajer jako zrovna důvěryhodný andílek neprezentoval. Jasně, kdyby si přichystal něco nekalýho, Dortík by nás bránil - ale faktem je, že i když je odvážný, žádný bojový pes to není a nebude, takže na jeho štěkání a nanejvýš kousanec do nohy se spoléhat nedá. | ||
| |||
| Zavšivená díra, smlouvání... Podám jí léky, proč taky ne, nejsou otevřené, a zrovna u těch platiček jde manipulace poznat hned. Bylo mi jasné že moje přestřelená cena se ji líbit nebude, ale vždy je lepší nadsadit, než ze sebe udělat laciného obchodníka. Hezké, za 4 dostaneš obojí... Pronesu klidně a potáhnu, sleduji onu dívku jak se rozčiluje že sem se ani nepředstavil, navíc na zdvořilost sem nikdy moc nebyl... Slu co? Podívej jde tu čistě o obchod, nehodlám tě zvát na skleničku, proč bys měla znát mé jméno, já tudy jen procházím, nehodlám se usazovat, řekněme že mi můžeš říkat Filipo, když ti to udělá dobře...takže co, dáš 4 a bereš to nebo mám jit o osadu dál? mluvím klidně a rychle, věcně...snad z toho pochopí že nemám ve zvyku si dělat z každého hned přátele... Nejen uši sinorita, gracias, a přístup mám v pořádku jde jen o obchod, zboží a vzájemnou pomoc, vyznám se v otvírání zámků, a některé věci které vám připadají bez cenny dokážu otočit za více než pár skleněnek, takže si slibuji možnost něco takového najít, navíc potřebuji vypadnout, už tu sem pár dní a nic závratného jsem zde nikde nenašel, tedy až na vás, a vaší výpravě... prohlédnu si její výzbroj, luk by se hodil taky, nebo aspoň tětiva, vyrobit si ho umím, šípy taky člověk vyrobí, když má z čeho. Ale pokud chcete soukromí nebudu se vnucovat, jen mě napadlo že by se vám další oči a ruce hodili v dobývání starých pokladů... | ||