U lanového mostu

Kosti se tříští, lebky drtí a To se jen mele a jinak nic nedělá.
Jo jo jo!!!
Údery kyjem vypadají super, na zem odpadají kusy koster. Dělám i větší paseku než Dwarf s jeho sekerou.
Pak se To začne hrnout do výšky a když mi dojde, že ty dva sloupy jsou hody, ční mi nad hlavou nestvůrná lebka.
A kurvy!! To je kost obr!!
Pohlédnu na Dwarfa, který je mu tak nad kolena a i já musím zaklonit hlavu, když se mu chci podívat do temných otvorů co má To místo očí.
Brrrr....
Mohutná postava, trojice kostěných paží....
Dwarf klidně srát. Teď dobrý čas.
Poznamenám a prohlížím si mohutného To a přemýšlím, kam ho mám bacit, aby to mělo nějaký význam.
Urazit druhý ruka a pak další druhý ruka.
Máchnu kyjem.
*****
Hod (5)

Zákoutí temné magie

Záhy jsem shledal, že k přeřezání mostu jsem přikročil až příliš pozdě, ta masa kostí se pohybovala rychleji, než jsem očekával, takže jsem od řezání upustil. Zatnul jsem zuby a zasunul dýku zpátky na své místo a přechytl hůl. Meredith stále nevypadala duchem přítomná.
"Zatraceně ženská prober se už."
Viděl jsem, že Grull a Tiel se jali čelit tomu stvoření a bojovat. Pomalu jsem se zhluboka nadechl a upnul zrak na toho kostěného tvora, který se vytvaroval do něčeho fakt ohyzdného.
"Těla mají spát a duše patří Smrti."
Zamračil jsem se a sevřel hůl o to pevněji začal jsem sbírat v sobě temnou magii. Zažehl jsem temný oheň hluboko v sobě a nechal jej se kumulovat.
"Táhni zpátky tam kam patříš! Smrt je tvým pánem, Smrti patříš a zpátky v prach se obrátíš! Shoř za svou opovážlivost jejím jménem!"
Zahřímal jsem hlasem prosyceným temnou magii a pak jsem udeřil holí do země. Skrz paži do ruky, přes hůl a pak dál ven směrem k té kostěné bestii jsem vyslal střelu temného spalujícího ohně.
(Hod 3)

U provazového mostu

Kostí u skály se přemílají a zdá se, že se skládají do dvou „sloupů“. To už se ale Tiel rozebíhá s napřaženou sekerou.
Když doběhne, udeří do skrumáže a kosti, žebra zapraskají. Poté rozšlápne jednu z lebek, které „poskakují“ na okraji.
Do pohybu se dává i Grull.
Než stihne doběhnout i on, zasadí trpaslík ještě dva údery, ale to už se kosti začnou zvedat do výše a na těch „sloupech“ spojovat do propletené změti žeber a lopatek. Když se do „boje“ dostane i kroll, již je jasné, že to co se z koster skládá, bude ještě větší než je on sám.
Následné údery urazí tvořící se výčnělky zhruba ve výšce krollovy hlavy a kosti se rozletí po okolí.
Ty, co jste doposavad dokázali od změti oddělit se niž nepohybují.

Pak už je to velmi rychlé.
Dvojice mohutných sloupů se stávají nohama obřího těla, těla obřího kostlivce.
Klouby tvoří lebky, dlouhé kosti nohy a paže, hruď je spletenec žeber, lopatek a páteří.

Tvor má trojici „paží“ zakončené „prsty“ tvořené ulámanými žebry. Hlava na silném krku je tvořená trojicí lebek, které se poskládali do jedné větší, jen trochu připomínající lidskou.
Celkově je tvor vysoký asi tři a půl sáhu a má plus mínus lidské proporce. Tedy až na trojici paží, i když to vypadá, že měl mít původně paže čtyři.

U lanového mostu

Nejistě shlédnu na malého společníka a pak na hromadu kostí, které se ... no ...
Grull dobře... no... Grull Dwarf drtit To.
Nakonec ze sebe dostanu, ale to již je Dwarf hodně vpředu a se sekerou nad hlavou běží na To.
Grull bouchat kost starý kost. Grull štvát kouzlo.
To už se také rozebíhám a s jistým zpožděním se chovám jak činí Dwarf a drtím To kyjem a sekám tesákem.
*****
Hod (3)

Hromada kostí už ne na mostě

"Jo, asi si na něj budeme muset dát pozor."
Zabručím, zatímco ostražitě sleduju neznámého protivníka. Tarlisova slova sice zaslechnu, ale také už mi to nepřijde aktuální. Navíc jemu se to kecá, když pro něj to neznamenalo se k tomu přiblížit.
Když si pak všimnu, jak se kosti začali znovu přeskupovat, potěžkám sekeru.
"Rozdrťme to na prach, než se to vzpamatuje."
Pobídnu krolla, který má na drcení jistě lepší nástroj, ale věřím, že i moje láska zvládne nadělat solidní paseku, než se hromada kostí seskupí na cokoli, co má v plánu.
Se zuřivým válečným pokřikem se vrhnu k hromadě a začnu sekat a těžkýma botama drtit vše, k čemu se dostanu. Průběžně kontroluju, jestli to má nějaký efekt nebo jestli se rozdrcené kosti opět spojují, v ktarémžto případě bych zavelel k ústupu.

U lanového mostu

Slova Tetovaného křičená přes průrvu mě vůbec nezajímají. Proč řezat lana, když To už je tady.
Sevřu rukojeti zbraní, až mi zbělají klouby a sleduji pohybující se hromadu propletených paží, páteří, lebek...
Dwarf co dělat? To valit ne Grull, To valit do skála.
Nevím co mám dělat, tohle není zvíře, nestvůra nebo něco, co bych někdy viděl.

U provazového mostu

Tarlis se s tasenou dýkou vrhne k mostu, ale než k němu doběhne, valící se kosti jsou již na pevné zemi.
To už jsou oba, kroll i trpaslík na nohou, a nevěřícně, zmateně a i naštvaně sledují hromadu kostí sunoucí se po písku.
Grull i o pár kroku ustoupí, zřejmě tohle není něco, co by znal.

Kosti pokračují rovně dál až po nějakých pěti šesti sázích narazí na skalní stěnu. Utvoří tak docela velkou hromadu z původně zapletených těl, kterých na tom mostě bylo snad tucet.
Pár okamžiků se nic neděje, kosti tam jen tak leží, ale pak se začnou opět pohybovat a v něco skládat.

U lanového mostu

Sedím vedle Dwarfa a odpočívám.
Grull dobrý.
Tetovaný holka čekat myslet a myslet. Tetovaný kecat furt most špatná, most zlá, Dwarf mrtvý voda spadnout.
Poplácám Dwarfa po zádech.
Dwarf dobrý, Grull dobrý, dva tam koláč.

Když se setmí, zastíním si dlaní oči a podívám se do slunce.
Mrak ne.
Pak začichám.
Grull citit ne nic sere.

Než si stihnu s Dwarfem vyjasnit, co tím myslel, začnou se na mostě dít divné věci.
Ha...
To už se hrabu na nohy a tahám zpoza opasku kyj a do druhé ruky beru tesák. Ukážu na valící se hromadu kostí.
Dwarf vidět. Tetovaný budit mrtvola, Grull říkat.
Ustoupím dál od konce mostu a připravím se k boji.