Smrtící pravda

Sledoval jsem Meredith, jestli se rozhodne konečně nějak jednat, ale nestalo se tak. Stála tam a zamyšleně hleděla na most. Cítil jsem, že nám dochází čas. Váhal jsem jestli vstoupit na most, něco mě od toho odrazovalo a pak nám čas došel. Kostry na mostu se pohnuly a začaly shromažďovat do odporného shluku.
"Smrt posílá své temné služebníky, aby si vzali, co jí naleží."
Rychle jsem pohledem padl na Grulla a Tiela, na které se kosti zaměřily a začaly k nim ploužit.
"Sakra já vám to říkal, že je ten most chráněný zlým kouzlem!"
Křikl jsem vyčítavě na ty dva, byl jsem si docela jistý, že právě jejich přechod probudil mrtvé k životu, aby je potrestali.
"Paní Smrti odpusť ještě nepřišel jejich čas. Tvé služebníky ti posílám nazpět až do doby, než přijde čas, aby se s tebou shledali. Jejich pošetilost platím a vyvažuji svou rozvahou."
Zašeptal jsem tiše, cosi co snad mohla být modlitba.
"Meredith přeříznem lana na jedné straně!"
Zkusil jsem probrat dívku ze zamyšlení, šoku či čehokoli v čem se nacházela a sám jsem neváhal a přikročil k mostu. Hůl jsem položil vedle sebe a vytáhl od pasu dlouhou ostrou dýku.
"Nenechte je překročit!"
Křikl jsem na ty dva a pak začal dýkou přeřezávat nejprve pravé horní lano a pak pravé dolní, takže v případě, že se mi to podaří měl by se most napůl zřítit a mrtví ztratit půdu pod nohama a sklouznout vzhledem k jejich konzistenci do hlubin snad.....a zároveň s trochou štěstí nebude třeba most odříznout úplně a bude se po něm dát přeručkovat, nebo tak něco.
"Grulle přesekni lana u sebe! Stejná strana, já. Ne všechny!"
Křikl jsem na krolla a snažil se přizpůsobit jeho komunikační dovednosti, aby opravdu pochopil, co po něm chci. Nezbývalo, než doufat, že budeme dost rychlí a že to bude stačit.

U mostu

Docela napjatě sleduju, jak se kroll dostává na druhou stranu a když je konečně na mé straně mostu, oddechnu si.
„Dobrá práce, co ti dva?“
Optám se se zájmem, protože nevím, na co tak dlouho čekají. Po tom, co jsme přešli my, je snad jasné, že oni zvládnou přejít i spolu.
„A já nevidět voda, taky šťastný.“
Ušklíbnu se na Grulla, ale to, že bychom mohli jít jinudy, to rozhodně nerozporuji.
Prstem přejedu po ostří sekery a plácnu sebou na záda, o ty dva strach nemám.
„Předpokládám, že mu mám poslat ještě pár otroků, než mě skutečně povolá.“
Odtuším.
Sleduju oblohu, takže když okolí nečekaně potemní, dobře vidím, že za to nemůže mrak. Pomalu se posadím.
„Něco se sere.“
Prohodím, kdyby si můj společník náhodou nevšimnul, ale i mě chvíli trvá, než si všimnu, co se vlastně děje. Mám pocit, že co jsem potkal tuhle skupinku, polovinu mojí slovní zásoby tvoří kletby. Nadhodím si sekeru a zaujmu obranný postoj kus od krolla. Možná se to jen tak provalí mezi náma? Haha.

U provazového mostu

Chvíle ticha a klidu.

Na jedné straně váhající Meredith a Tarlis, který čeká, jak se dívka rozhodne a na straně druhé trpaslík a kroll, oba sedící v trávě.
Jistě potřebují uklidnit své nervy po přechodu strašidelného mostu.

Ticho a klid.
Možná více, než je obvyklé. Jen slabý šepot větru, šustění listí nebo...
Slunce potemní. Stále svítí, ale síla jeho záře se vytratí. Přestává hřát a svět lehce změní barvy. Jako by se ze slunečního svitu něco vytratilo.

Šelest se změní v praskání, skřípění, jak se začnou pohybovat kostry přivázané na mostě.
Přivázané?
Ne.
Není v tom žádný „lidský“ pohyb, když se kostry přehoupnou z vnější strany mostu dovnitř. Ani nezůstanou stát, jen se zhroutí na dřevěná prkna a něco je začne táhnout směrem ke konci mostu.
Ke konci, kde v trávě sedí kroll a trpaslík.
U konce či začátku, podle toho z jaké strany se díváte, je už z kostí valící se hromada. Lebky, žebra, kosti paží či nohou, vše v jedné pohybující se hromadě se valí z mostu na plošinu.

U lanového mostu

Posledních pár kroků, už jen... a jsem tam.
Má noha dopadla na pevnou zem a ze mě zase spousta napětí.
Grull tady.
Oznámím sedícímu Dwarfovi a udělám pár kroků sem a tam, abych rozhodil to napětí, které mám po překonání mostu.
Zamávám těm dvěma na druhé straně a pak si sednu do trávy vedle Dwarfa.
Jít zpátky, jiná cesta. Grull nevidět tohle most, Grull šťastný.
Chvíli sleduji tu díru po rozpadlém prkně.
Ty Dwarf klika. Grull čekat Dwarf chvíli za sedět s pivo u dlouhá stůl v dům Krom.

Zlá předtucha

Jen matně jsem si uvědomoval, že Grull pokračuje dál na druhou stranu propasti. Sám jsem měl však oči zavřené a pátral v mysli, avšak marně. Zatnul jsem zuby a volnou dlaň jsem si přitiskl na čelo a prsty rozeplaj do plné šíře.
"Zatraceně."
Zavrčel jsem, vím, že mi něco unikalo. Vím, že je to něco co vím, začínala mě z toho ale akorát tak bolet hlava. Sílilo to, ale co přesně. Trošku zoufale jsem se rozhlédl kolem. Na druhou stranu a na Meredith. Začal jsem si zamyšleně hryzat ret až do chvíle, kdy jsem ucítil železitou pachuť krve na jazyku.
"Co teď....dva jsou na druhé straně.....já a Meredith jsme tady....co teď? Utíká nám čas. Most je vratký, ale nejspíše nebezpečný jiným způsobem, než jsem si myslel, pokud vůbec....co se mi Smrt snaží říci? Před čím mne varuje?"
Znovu jsem se podíval na most a pak na Meredith.....nakonec jsem z plic vypustil vzduch v táhlém povzdechu. Ještě na krátko jsem zavřel oči, než jsem nechal ruku klesnout zpátky k pasu. Pevněji jsem sevřel hůl.
"Jestli ten most chceme opravdu překročit, musíme hned. Něco mi uniká....něco se děje a vím, že nám utíká čas. Takže pokud jej chceš přejít tak teď...snad to stihneme...."
Poprvé za naše putování jsem se zdál být nejistý a nervózní.
"Počkám až budeš na druhé straně a....pokud zbyde dost času přejdu, jako poslední...."
Rozhodl jsem se nakonec pro případ, že bude chtít Meredith překročit most. Bude tak největší šance, že čas dostihne právě mne.
"Je dnes ten den, kdy si Smrt vyžádá můj život?.....To nejspíše již brzy zjistím. Není důvod se však bát.....Sloužím Smrti a až přijde čas pokleknu před ním v jeho království."
Pomalu jsem se nadechl a znovu se podíval na to, jak se zachová nakonec Meredith.

U provazového mostu

Co se ještě před chvílí jevilo jako nepřekonatelná překážka se teď jeví spíše jako něco, co určitě zdrží, ale dá se překonat.

Nejdříve Tiel a posléze Grull se dostávají na druhou stranu strže. Kroll s menšími obtížemi, než trpaslík, ale už viděl jak na to.
Meredith a Tarlis zůstávají na původní straně.

Provazový most na druhé straně navazuje na malou plošinu ve skalním srázu. Je zhruba kruhová, asi deset kroků napříč, svah na který po obvodu navazuje je docela strmý, místy téměř kolmý, ale jistě by se tam našlo pár míst, kudy by se dalo na skalní stěnu vyškrábat.
Cesta pokračuje úzkou průrvou dále na západ. Celé okolí je v podstatě holé, jen sem tam je vidět trs trávy, která má nazelenalou, u mostu našedivělou barvu. U ústí stezky se krčí pár mladých břízek.
Průrvou je vidět, že cesta pokračuje dalších pár desítek kroků a pak se ztrácí za ohybem. Povrch plošiny je pokryt světlou hlínou smíchanou s pískem a drobnými oblázky.

U lanového mostu

Už jsem asi tři kroky na mostě, když na mě začne Tetovaný křičet.
Jó jó, Tetovaný kletba.
Zase...
Pronesu dost nahlas, aby mě slyšel, ale ve svém postupu nepolevuji.
Ještě, krok, teď ruka tam, krok a ruka. Zase.
Sleduji prkna a vzdálenost na druhou stranu, která se krátí i když pomalu.
Ne že bych Tetovanému nevěřil, ale zatím toho moc nepředvedl a to kouzlo předtím...
Sám říkal, že se to nemělo stát.
Postupuji dále a velký pozor si míním dát na místě, kde se Dwarf předtím propadl.
*****
Hod (3)