Na cestě někam... (Tarlis, Tís, Olaf, Meredith)

Ne tábor.
Zvednu se, schovám zbytek slaniny a hodím si tornu na záda. Dojdu na pár kroků k mrtvole.
Tetovaný pravda, chcípnout sám, smrdět bolavá noha. Olav voda ruce, až tábor Olav sám tábor.
Grull vidět ne lopata, jídlo zvěř pro.
Tím s mrtvým končím a jdu za ostatními k torně.
Dívat klacek otevřít. Holka šahat to?

Mrtvola
Olaf, Tarlis, Grull a Tiel

Po celou dobu, co ostatní zkoumali mrtvolu jsem tiše stál a pozoroval je. Sledoval jsem počínání Meredith i Olafa, i to, jak se rozhodli ostatní posvačit.
"Magie má různé podoby, samozřejmě může i za tímto stát, ale pokud jsi našel boláky mohl stejně dobře umřít jen prostě na nemoc. V takovém případě bych nedoporučoval nějak moc na něj sahat, pokud umřel třeba na mor, nebo něco obdobného, mohli bychom se také nakazit."
Přelétl jsem pohledem z Olafa na Meredith. Tvář jsem měl klidnou, ale vážnou.
"Nejsme zase tak daleko od vesnice, leží tady již dlouho třeba to má svůj důvod proč jej dosud nikdo nepohřbil."¨
Nadhodil jsem a poklepal prsty na hůl ve své ruce.
"Tábor je dobrý nápad, ale šel bych ještě o kus dál na příhodnější místo, alespoň trochu mimo cestu. Rozhodně bych netábořil vedle hnijícího těla."
Nález brašny mohl být přínosný.
"Opatrně se podívat, co v ní je by možná nebylo na škodu. A co se týká toho těla..."
Pohlédl jsem na tělo a pak na Olafa.
"Mohu Smrt požádat, aby jej přijala, pokud tak ještě neučinil. Pohřbívat jej však nebudu. Jak jsem řekl je zde přílišné riziko, že onemocníme a navíc, takhle má ten nebožák ještě alespoň nějaký účel a slouží, jako potrava zvěři. Smrt se zajímá o duše, ne o těla."
Vysvětlil jsem, co nejlépe a zamířil jsem k Meredith abych se podíval, co za brašnu našla a jestli z ní je něco vidět.