No tak dem

Jen protočím očima. Fanatik, to nám chybělo.
„Nikdo nemluvil o moudrosti, ale věk je dobrý základ.“
Pokrčím rameny.
No a vzápětí jsem seznal, že jsemm možná neurazil dívku, ale potetovanýho asi jo. Chudák. Jeden by čekal, že bude zvyklej, když tu před nebezpečnou výpravou rozkládá o smrti. Jako jo, jejich smrt ještě dobrý, i když tedy nevím, proč si myslel, že bychom někoho šetřili, ale tady dáma si to nezaslouží a to by měl vědět. Tfuj, to přináší akorát smůlu takové řeči. Zajímalo by mě, jestli je i proti léčení.
„Ani jsem nenaznačil, že se o sebe neumíš postarat, tetovanej.“
Odbudu to rychle. Asi tak jako hostinskej pomoc pro naše pátrání. A to bych čekal, že když má něco takového v podstatě za dveřma, bude taky vědět něco užitečného.
Když se tetovanej představí, mám co dělat, abych se neušklíbnul. Tedy pokud mu tohle jméno dali rodiče, tak už se není čemu divit… ale tak o tom bychom věděli hodně.
„Tvůj kyj poslat smrt stejně dobře.“
Poplácám krolla po boku a radši neuvažuju, proč by měl mlátit děti. I když třeba jenom myslí tvory malého vzrůstu, což by byla výhoda.
Na pokyn, že bychom mohli jít, do sebe kopnu zbytek piva a kývnu.
„Taky mám vše, co potřebuju.“
Poklepu na hlavici sekery, která mi vyčnívá přes rameno a pak přidržím dveře Meredith, aby mohla klidně projít. Pokud něco číhalo venku, přes hubu už dostal Olaf, takže je moje ohleduplnost v pořádku. Jdu hned za ní a při tom si můžu celkem nenápadně prohlédnout její zadní přednosti. Ale no tak, jsem na cestě už dlouho a plnovous nemá.

Odchod

Trpaslík a potetovaný se trochu pohádají o tom jak moc by se člověk měl bát drbů. Já se do toho nijak nezapojuju, jsou schopni si to vyříkat mezi sebou.

Kroll podle všeho úplně nepochopil co jsem se mu snažil říct, ale co se dá dělat. Jsem si jistý že na to nakonec přijde.

Pak už se ostatní začali seznamovat s Meredith. Každý svým vlastním způsobem. Potetovaný naznačí že se nějak vyzná v naší smrti, ale to budou jen žvásty. Dál se i optá hostinského na nějaké další informace, jenže z toho nic moc nevzejde. Podle všeho lidi ví že kultisté existují a to je tak nějak všechno.

Všichni se už představí a Grull se s námi podělí o jeho zásadách. “Nemáš se čeho bát. Děti vážně mlátit nebudeme, ani nic horšího jim neuděláme.” Když se představí Tarlis, tak mě trochu zaujme jeho přízvisko. To si vymyslel sám nebo mu ho někdo dal?

Ostatní projevili že jsou připraveni odejít a tak do sebe kopnu zbytek piva. “Tak na co čekáme? Jdeme!” Řeknu s úsměvem na tváři a vyrazím ven.

Nová družina

Olaf, Jiryn, Tarlis, Grull aTiel

Byla jsem ráda, že jsem Jiryn po tolika letech zase potkala. Nevěděla jsem, že také cestuje. Doufala jsem, že se přidá na naši malou výpravu za Kodrathovými dětmi.

Děkovně jsem se pousmála na Olafa. Teď ještě zbývalo zjistit, jestli o mě ve družině stojí i ostatní. Pár okamžiků mi rukou nikdo nepotřásl a já si začínala myslet, že to nebyl zas až tak dobrý nápad. Připravovala se na to, že ji poněkud trapně svěsím, ale najednou mě za ní uchopil ten muž v tmavém hábitu. Od něj jsem to rozhodně neočekávala, ale ruku mi nesvíral nijak pevně a i jeho slova zněla laskavě. Věnovala jsem mu děkovný úsměv.

Pak se na mě ovšem zadíval pozorněji a já měla neurčitý pocit, že se mi dívá až do duše. Jeho následující slova o prazvláštně vyměřeném času ve mě nevyvolala strach, myslím si, že to nebyl ani jejich účel, ale jakousi zvláštní kuriozitu. Co asi viděl? Mou smrt? Mou budoucnost? Chtěla jsem se zeptat, co tím myslel, ale on pustil mou ruku a vysvětlil, že nám stejně nic víc říct nemůže.

Ještě jsem napůl přemítala nad jeho slovy, když se náhle objevil trpaslík a poněkud nešetrně odstrčil potetovaného muže z cesty. Co jsem vyrozuměla z jejich předchozího hovoru, nezdálo se mi, že by si zrovna padli do noty. Ale to se pořad mohlo změnit.

Trpaslík mi sevřel dlaň o něco pevněji, ale pořád ne bolestivě. Trochu jsem zrudla rozpaky, když mě políbil na hřbet ruky. Nebyla jsem žádná šlechtična a ruku mi ještě nikdy nikdo nepolíbil, takže jsem z toho byla trochu na rozpacích. Trpaslík, který se představil jako Tís mě také přivítal ve družině. I jemu jsem věnovala úsměv, i když ten trochu povadl s jeho následujícími slovy mířenými proti záhadnému potetovanému muži. Nechápala jsem, co proti němu má. Samozřejmě ne každý si s každým sedne v názorech, ale Tís ho viditelně urážel. Byla jsem ráda, že muž zachoval klid a nerozpoutala se nám tu hospodská rvačka.

Obrátila jsem svou pozornost k hostinskému, ale ten bohužel nic nového ani zajímavého nedodal. Škoda. Mohli jsme se ještě poptat ve městě, ale nemyslela jsem si, že nám někdo sdělí něco převratného. Asi se na to místo skutečně budeme muset vypravit a přesvědčit se o všem sami.

Záhadný potetovaný muž nám konečně sdělil své jméno a nadhodil, že bychom mohli vyrazit. Souhlasila jsem, že pokud jsme chtěli vyrazit už dnes, čím dřív půjdeme tím lépe. ,,Já nic nepotřebuji. Můžu vyrazit hned." řekla jsem a ještě si v duchu rychle prošla seznam věcí ve svém batohu. Měla jsem dostatek jídla i vody. Přinejhorším umím lovit a vyznám se v jedlých houbách a lesních bobulích. Snad nás nějak uživím.

Obrátila jsem pozornost na krolla jménem Grull. Jeho řeč byla trhaná a nesouvislá a musela jsem dávat trochu pozor co říká, aby mi nic neuniklo, ale i on byl připravený hned vyrazit.

Bylo mi trochu smutno, když se se mnou Jiryn zase rozloučila, chtěla jsem se jí zeptat, co celé ty dlouhé roky dělala. Přiměla jsem se na ni ale srdečně usmát a popřát jí hodně štěstí na jejích cestách. Kdo ví, třeba se opět brzy setkáme. Když opustila hostinec, znovu jsem se obrátila ke svojí nové skupině. Byla jsem připravená na cestu.

Kamarádka

Tak přece jen ji znám, je to má kamarádka z děctví. "Jdu tu nabrat zásoby na další cesty. Ano, o tom kultu jsem slyšela." Odpovím jí na otázky a pak už jen sleduji jak se s ostatními domlouvá na výpravě. Nevím jestli se přidat nebo ne, ale řekla bych že už je ji ch na výpravu dost. Jen si objednán jídlo najím se a zaplatím. Rozloučím se s Meredith i když nevím jestli to zaregistruje a vydám se ještě jednou na tržiště pro zásoby jídla a pití na cesty. Doufám že se u toho dozvím třeba ještě něco dalšího o kultistech nebo o jedné a těch dalších hystorek.

Hostinec U skákavého poníka

Když mi chlap v brnění odpoví, spokojeně kývnu a loknu si piva.
Kořist najít ruiny, dobře.
To další moc nepoberu, nakrčím čelo a chvíli přemýšlím.
Škoda.. Dwarf tři ruka tři sekera velká bojovník.
Kouknu kolik piva mi zbývá a dál se snažím sledovat hovor okolo sebe, protože to vypadá, že ti všichni jdou se mnou.
Chlap brnění Olav, a Dwarf méno Týf, Týs Tíss.
Prohlédnu si i dívku a sleduji její napřaženou ruku. No, trpaslík se toho chopí a já začnu pozorovat chlapa v plášti s pomalovanou kůží.
Grull.
Grull klan Vlk. Jít hledat ruiny. Ale... podrbu se ve vlasech ...mlátit děti ne dobrý. To ne nedělat dobrý. Jít mlátit velký.
Odmlčím se.
Grull mlátit ty poslat smrt. Hmm... Grull obrat věc pak ty poslat smrt. Jo?
Naklopím do sebe zbytek piva.
Pivo prázdný, Grull jít hned můžu.

Oplzlý trpaslík
Jiryn, Meredith, Olaf, Grull a Tiel

Slétl jsem neutrálním pohledem na trpaslíka, který pomalu ale jistě přestával být sympatický.
"Proč bývají vždy příslušníci dlouhověkých ras tak namyšlení. Jeden by řekl, že je to precedenc elfů."
"Až přijde můj čas Smrt mne uvítá, jako věrného služebníka. Věk notně neznamená ještě moudrost."
Odvětil jsem naprosto klidně. Pohrdavý trpaslík měl možná svaly, ale o jeho vědomostech jsem notně pochyboval. Jen hlupák se bojí něčeho, co bylo několikrát překrouceno a čehož význam nabyl úplně jiné podoby. Ale třeba se jen bál. Na to měl plné právo. Strach ze Smrti je přirozený pro ty, kteří nejsou jejími služebníky. Pro takové, jako jsem já je to jen začátek další cesty.
Když do mne neurvalý skrček strčil ukročil jsem stranou, abych získal rovnováhu a zapřel jsem se holí, abych si pomohl. Zamračil jsem se nad chováním toho malého úchylného vousáče. Patrně bude rozumnější řeč i s tím krolem.
"Tis....hmmm jedovatý strom. To je docela trefné. Jedovatý je a k pařezu taky daleko nemá."
Odtušil jsem v duchu.
"Předpokládal jsem, že zde nejsme, abychom se navzájem uráželi. Mistře trpaslíku. Leč možná nedokážu třímat sekeru tak, jako Vy vězte, že nejsem na cestách první den a umím se o sebe postarat."
Hostinského jsem poslouchal už jen na půl ucha jeho tón a to co ze sebe vysypal mi jasně řekly, že tenhle člověk je mi absolutně k ničemu. Na to, že sem chodili všichni vykvákat své drby a zážitky tak toho o své domovině věděl opravdu žalostně málo.
"Ach to ten nezájem a slepota vůči druhým."
Zalétl jsem pohledem k Olafovi a ostatním. Trpaslík byl moc nízko takže jeho můj pohled trošku minul.
"Jsem Tarlis Posel Smrti. Pokud jsme si již dostatečně popovídali možná by bylo záhodno pomalu vyrazit na cestu, pokud máte vše potřebné. Zde dle všeho moc nového nezjistíme."
Dopil jsem své pivo a kývnutím poděkoval hostinskému.