Závan Smrti

Klidnýma očima jsem pozoroval trpaslíka, jak si vede na mostu, stejně, jako nervózně přecházejícího Grulla, dokud nevstoupil na most, nebylo čeho se bát. S mírným překvapením jsem pozoroval, jak se trpaslíkovi nakonec podařilo dostat na druhou stranu.
"Smrt se tedy rozhodla ocenit Tielovu odvahu a vůli žít a odpustit mu jeho pošetilost...."
Věděl jsem, že i Smrt dokáže být milosrdná, když má tu správnou náladu a zdálo se, že.....zarazil jsem se a sám pro sebe zamračil. Mimoděk jsem se rozhlédl kolem, jako bych něco hledal.
"Zdálo se mi, jakoby....."
Rozšířily se mi zorničky poznáním a v tu chvíli mi padl pohled na Grulla, který se jal jít přes most. Udělal jsem prudký půlkrok kupředu a vztáhl varovně ruku před sebe.
"Grulle počkej! Zpátky! Něco se děje! Potřebuju chvilku."
Křikl jsem na mohutného krola. Ať už mě poslechl, nebo ne rozpažil jsem ruku od sebe a holí vztyčenou ve vzduchu zahradil cestu k mostu Meredith.
"Nechoď tam. Ne dokud nezjistím, co se děje."
S tím jsem se zhluboka nadechl, abych vtáhl ten závan magie k sobě. Abych jej poválel v mysli a zařadil si jej. Pátral jsem ve vzpomínkách a knihách. Mimoděk jsem na okamžik zavřel oči, stáhl hůl zpátky k sobě a opřel jí před sebe do země. Sevřel jsem jí pevně v obou rukách a začal jsem si mumlat útržky, které mi vytanuly na mysli, abych se dobral správné odpovědi. Věděl jsem, že jí znám, že jí musím znát. Protože pokud ne, mohlo by se snadno stát, že se Smrt rozhodla pouze obchodovat a místo Tielova života si chystá vzít jiný život.
Rozum 7 XD)

U lanového mostu

Do řitě, do řitě, do...
V duchu si nadávám, ale jinak tiše sleduji dění na mostě. Po tom, co řekl Tetovaný jen tiše skřípu zuby.
Grull držet prst.
Řeč Tetovaného nechápu. Je moc dlouhá a spíše se věnuji dění na mostě.

Pak se Dwarfovi podaří vylézt zpět.
Dwarf dobrý!!!
Zakřičím radostí.
Jo, Grull koukat dřevo a lano!
Když je Dwarf na druhé straně, otočím se na Tetovaného.
Vidět ty? Nic kouzlo. Dřevo hnilá, Dwarf říkat jít jak. Grull koukat Dwarf jít. Grull držet lano, noha dobrý dřevo.
Ještě se podívám po holce.
Holka ty co? Dwarf dobrý, most starý dobrý.
Podívám se na most a došlápnu na krajní lano, jak mi Dwarf poradil.
Grull jít. Grull druhá tam, most držet.
Pak se vydám krok za krokem na druhou stranu. Noha, ruka, noha, ruka.

U provazového mostu

Sledujete trpaslíkův boj o život.
Grull vztekle, prohlíží si most, prkna a občas i Tarlise. Ten je chladný, věcný a i od mostu odstoupí. Je jasné, že do toho, co se děje nemíní nijak zasahovat a jak říká, je to mezi Tielem a Smrtí.
Dívka se do rozhovoru vůbec nezapojí a zdá se, že neví co dělat. Jeden člen potřebuje pomoc, ale Tarlisova slova mají také svou váhu.

Pak se situace změní a Tielovi se povede nohou zachytit na mostě nad ním a neobvykle zručně, na trpaslíka, se postupně vytáhne zpět na jeho prkna.
Po chvíli je již opět na cestě a následně sedí v trávě na druhé straně.

Most

Docela překvapeně zjistím, že přes most to jde i lépe, než jsem sám čekal. Kdybych byl vysoký jako Grull, mohl jsem postupovat po obou bočních lanech a bylo by to asi i snazší. Každopádně je jisté, že každý z nich by měl projít. A ti dva chcípáčci i zároveň.
Asi jsem si ale mohl odpustit ten pohrdavý úšklebek na jejich účet, když jsem překonal polovinu mostu. Nebo jsem mohl prostě jen dál dávat stejný pozor na každý krok. Prostě i v mém věku může jeden udělat občas pořádnou bejkárnu a já si to uvědomil přesně ve chvíli, kdy mi podklouzly ruce. Že se mi pod kolenem prolomilo prkno, mě ani zvlášť nepřekvapilo a jen jsem ztěžka heknul, když se mi popruh mé lásky bolestivě zakousnul do ramene. Že bych se jí ale zbavil, o tom jsem neuvažoval ani o vteřinu.
Horečnatě jsem si otíral dlaně o kusy lana co nejdál jsem bezpečně dosáhnul a pak jsem se s nechutí postupně rozhoupal. Cítil jsem, jak se mi ledové ostří tiskne na záda a mezi zuby cedil střídavě kletby a střídavě modlitby ke Cromovi. Nevysiluji se voláním o pomoc, protože je mi jasné, že jen magor by se mi vydával pomáhat.
Jenomže to vypadá, že se ještě nemám shledat s bohy, protože se mi podaří jednu nohu zaháknout za prkno a pak už je otázka chvilky se vyšplhat zpět nahoru (3). Zaháknu si ohbí lokte za provaz a otřu si čelo. Pak se ohlédnu na vzdálenější konec mostu.
"Lidi unese i většina prken. Když se Grull rozkročí na obě lana, tak by to taky měl zvládnout."
Zakřičím, aby to nevypadalo, že jen tak stojím. Reálně spíš čekám, až se mi zklidní dech a povolí třes končetin. Ani teď se neodvažuju podívat dolů. Chápu, že technicky je to hloubka a ne výška, ale je to ten typ hloubek, který trpaslíci vůbec nemusí.
Na konec mostu pokračuju zaháklý za lokty. I kdybych narazil na další sliz, takhle se spoléhám na sílu svých bicepsů a nemělo by mě to tolik rozhodit. Na druhém konci si vděčně sednu do trávy a zahledím se zpět, co budou dělat ostatní. Ne, i přes tu nepříjemnost to bylo mnohem lepší než plavání. Magoři.

Pýcha předchází pád

"Počkáme, odejít můžeme vždy."
Přikývl jsem směrem k Meredith, nad její otázkou. Trpaslíka se ani rozumné argumenty ani rozhořčení mé společnice nijak zvláště do hloubky nedotklo a rozhodl se dál realizovat svůj plán. Pozoroval jsem ho, jak přechází opatrně most. S klidným výrazem ve tváři.
Grullovu poznámku o odvaze jsem přešel mlčením a dál s odstupem trpaslíka sledoval.
"Mezi odvahou a hloupostí je velice úzká hranice."
Ani jsem nezvedl oči ke Grullovi, když poznamenal, že most není patrně tak nebezpečný, jak se mi mohlo zdát, jen jsem dál hleděl s klidným výrazem na most, hůl jsem měl opřenou o rameno a ruce složené na prsou přes ní.
"Je teprve za půlkou jen se dobře dívej."
Poznamenal jsem s naprostým klidem a jistotou. A pak to přišlo, špatné přešlápnutí, prasknutí a Tiel najednou visel pod mostem držíc se jen vodícího lana.
"Vidíš? Říkal jsem to."
Poznamenal jsem dál s klidem. Vzal jsem hůl do ruky na rozdíl od vyšilujícího Grulla, kterého svírala bezmoc kvůli vědomí, že jej most patrně neunese, si já zachovávám chladnou hlavu. Chvíli jsem přemýšlel a pozoroval visícího trpaslíka. Pak jsem mírně zavrtěl hlavou.
"Ne Grulle nemůžeme vstoupit na most. Dopadli bychom stejně, jako Tiel. Navíc ani já a nejspíše ani Meredith nemáme dostatečnou sílu, abychom Tiela v tom místě vytáhli a nezřítili se společně s ním, i kdybychom byli dostatečně lehcí a šikovní a přešli až k němu."
Pomalu jsem se nadechl. Byl jsem si vědom toho, že ostatní možná touží trpaslíkovi pomoci, ale každý čin přináší své následky a my se jej od toho snažili odradit. Byl varován a neposlechl.
"Pokud vstoupíš na most Grulle nejspíše vás dva neunese a zřítí se. Pokud tam půjdeme my může se stát totéž, pokud ne, nevytáhneme stejně Tiela. To znamená, že kdokoli vstoupí na most kráčí vstříc téměř jisté smrti, tak jak to učinil Tiel."
Slétl jsem očima k Meredith, pak na Grull a zpátky na most. Můj výraz zůstal klidný.
"Podle mě máme jen dvě možnosti....tedy Tiel má jen dvě možnosti pokud nechce spadnout. První sebere síly a přeručkuje na druhou stranu, nemá to sice blízko, ale blíže než zpátky k nám. Druhá, přetneme lana na naší straně. Most se sice zřítí ale zůstane na druhé straně viset. Pokud to bude Tiel čekat a bude se pevně držet, má šanci, že se udrží a bude pak moci vylézt na své straně nahoru, jako po žebříku......v každé z těch možností by však měl odepnout tu svou těžkou sekeru, aby zvětšil svou šanci na přežití. V opačném případě je větší šance, že umře."
Nastínil jsem ostatním scénáře, které jsem viděl, jako jediné možné.
"Tak či onak víme taky dvě důležité věci. O svém životu a smrti bude muset rozhodnout Tiel sám. A most není dostatečně bezpečný v žádném ohledu, abychom jej překročili. Bude třeba tedy, abychom my ostatní našli cestu okolo ať to s Tielem dopadne jakkoli."
Uzavřel jsem a očekával jsem, jak se k tomu postaví ostatní. Sám jsem si od mostu odstoupil a nepřekážel jim. Své životy měli ve svých rukách. Ale já cítil Smrt lačnící po dalším životu, který jednal lehkomyslně a vysmíval se Smrti samotné. To Smrťák nemá rád. Jediné, co mne zajímalo bylo, zdali se Smrt rozhodně dát Tielovi ještě šanci se napravit.

U lanového mostu

To, že jsem se chvíli nezapojil do řečnění se vůbec neprojevilo, vystačili si sami a stejně to Dwarfa od jeho cesty neodradilo.
Dwarf odvaha. Moc.
Povídám jen a sleduji, jak se krok za krokem posunuje na druhou stranu.
Když je za půlkou, začínám ni v hlavě vrtat, že to možná i půjde a přistoupím trochu blíže, abych viděl, jak to dělá.
Asi ty blbě vidět.
Oznámím Tetovanému, když se nic neděje.

Pak se ozve zvuk lámaného dřeva a Dwarf najednou visí nad průrvou a nožky se mu třepou ve větru.
A kurva.
Dwarf držet!!!
Otočím se na ty dva.
Ty dva jít pomoc Dwarf? Grull velký Grull!
Přistoupím až k mostu a nerozhodně si prohlížím lana, prkna a třepotajícího se Dwarfa.

U provazového mostu - Všichni

Debata se protahuje, ale ani jednomu z vás se trpaslíka přesvědčit nepodařilo. Když již očividně všem došli argumenty se do toho Tís pustí.

Jak už předtím říkal, prknům nevěří a tak se vydal bokem po lanoví. Krok za krokem, jako krab po písku, se posunuje po lanech nad průrvou na jejímž dně pění voda. A docela mu to jde, jen občas se zastaví, když se mu něco nezdá a občas i nohou zkouší prkna.
Také mrtví mu cestu znepříjemňují, ale jen tím, že se jim musí vyhýbat v místech, kdy jsou jejich těla, či části, připevněny k vodícím lanům.
Takhle postupuje asi pět minut, zatím co jej zbylá trojice sleduje.

Vlastní most má na délku jen asi dvacet kroků, trpaslík však postupuje pomalu a opatrně. Po těch pěti minutách je již za polovinou mostu, když šlápne do prázdna.

Vidíte, jak mu ruce sklouznou z vrchního lana a prkno, na které kolenem dopadne se rozlomí, na poslední chvíli se dokáže zachytit lana spodního. Nohy se mu třepou pod mostem a válečná sekera na zádech jej táhne dolů.
Zůstává viset nad propastí.
Ke konci mostu mu chybí asi pět sáhů, protější břeh se v těch místech již zvedá, ale stále je hluboko a příliš strmý na to, aby se pustil a zkusil se na něm zachytit.