Rozhodl ses kráčet na jihovýchod, dál po cestě, která vedla, nevěděl jsi kam. Kráčel jsi dlouho, slunko se pomalu posouvalo na své cestě nebem a cesta se pomalu a jistě stáčela čím dál tím více na východ. Až pak, zhruba dvě hodiny po poledni, jsi zaslechl, krom zvuků lesa, i jiné zvuky. Frkání koní, vrzání kovu a občasné bouchnutí dřeva o dřevo. Poté se k tomu přidalo i pár lidských hlasů. Pomalu jsi došel na rozcestí, které se dělilo do dvou směrů. Jeden pokračoval dál na východ, zatímco druhý směřoval více na jih. Co však bylo podstatnější, na rozcestí stál zájezdní hostinec. Okolí hostince bylo prázdné, pokud tedy nepočítáš trocha domácí zvěři v oploceném výběhu za hostincem (pár vepříků, slepice a kozy) a poté několik (pět) koní ve stáji. Ovšem okna hostince byla otevřená, takže jsi mohl usuzovat, že je uvnitř teplo.

”Říkám ti, do Seononu se nevrátím. Ať si říkají co chtěj, to město jde do hajzlu, jako celá Vlandia i s tím svým zasraným králem!” zaslechneš mužský hlas, linoucí se odněkud ze stájí (budova naproti hostinci).
”Sakra Neiriku, klidni se. Jestli tě někdo uslyší, je po nás.” okřikne ho druhý hlas, ve kterém jsou slyšet jisté obavy.
”Ti ať jdou taky do hajzlu. Najíme se a zamíříme do Lagety tam to bude mnohem bezpečnější.”
”Bezpečnější? Elfové nás zabijou hned, co nás uvidí. Ani se s námi nebudou bavit!” druhý hlas se zdál mladší a hlavně, mnohem vystrašenější.
”Ale budou. Proč by se s námi nebavili? Nejsme Vlanďané ale Aseraici. Navíc, umím elfsky.”
”Elfsky umíme oba dva, ty idiote!” promluvil znovu ten mladší hlas, tentokrát v elfštině, které jsi vcelku bez problémů rozumněl. Ani ne o dva nádechy později ze stáje vyšel mladík snědé pleti, tmavých vlasů a volného světlého šatu.
”Karime, čekej na mě, slyšíš?” ozve se ještě ze stáje, načež se mladík zastaví a otočí. V tu chvíli se vaše pohledy střetnou a tobě se naskytne jen krátká chvíle nějak reagovat, než ze stáje vyjde druhý muž a mladík jej stihne upozornit na tvou přítomnost.

Stellin útok i obrana nebyla nic moc, ale než její protivník stihl nějak více reagovat, zasáhl Torrak a rozdrtil maníkovi krk i se spodní čelistí. Ten jen vyplivl sliny míšené s krví a padl v beznadějném chropotu na zem.

Ovšem nebyl čas starat se o umírající nepřátele, živých zbývalo stále více než bylo zdrávo, zatímco horníků pomalu a jistě ubývalo. Naše dvojice se rozhodla probít se k místu, kterým útočníci chtěli prorazit. Při té příležitosti si všimli Fina, jak zrovna doráží svou sekerou na protivníka (10+2+2). Ten byl však také, stejně jako Fin, vybaven štítem a zatím zvládal trpaslíkovy výpady odrážet (12), i když s menšími obtížemi. Vypadalo to na vyrovnaný souboj, dokud do něj nevstoupil třetí bojovník, elf tmavé pokožky a s dýkami v ruce. Zrovna se chystal bodnout Fina do zad, ovšem minul (7), snad díky tomu, že Fin zrovna ukročil do boku, aby našel výhodnější pozici proti svému protivníkovi. Elfa útočícího ze zálohy si ale nevšiml. Pak se stali dvě věci najednou. Štítař se odhodlal k útoku, přesněji, chtěl Fina vyhodit z rovnováhy úderem štítu, ale moc se mu to nepovedlo (7), protože Fina napadlo v tu chvíli to samé (2+1+1). Výsledkem bylo, že se oba dva protivníci do sebe zaklesly štíty, bez nějaké větší možnosti se od sebe odtrhnout. A přesně toho využil elf a znovu zaútočil. Tentokrát si už počkal na lepší příležitost a díky tomu se mu podařilo trpaslíka bodnout mezi žebra na pravé straně těla (12). To už Fina z rovnováhy vyhodilo. Ohnal se po elfovi, ale jen promáchl (4). Díky tomu se od něj odpoutal štítař. Jistě měl v úmyslu konečně plně zaútočit, když se jim podařilo trpaslíka rozptýlit. V tu chvíli se naštěstí Torrak i Stella dostali dost blízko na to, aby mohli zasáhnout.

Turid nadšeně doběhne pro králíka, chytne jej za uši a s nadšeným úsměvem se vrátí k tobě. Když jí pak řekneš, co ji dál čeká, nadšení ve tváři zmizí a nahradí jej nejistota. Když se pak pustíš do samotné činnosti a předvádění, nezdá se, že by se to dívce líbilo. Ovšem vcelku se drží a dokonce se i snaží ovládat. Nakonec, byť s jistým odporem, který jsi na ní vypozorovala, ti “pomůže” králíka stáhnout a spíše se více začne soustředit na rozdělání ohně a samotné opékání.

Už nějakou chvilku sedíte u ohně, dojídáte zbytky opečeného králíka a užíváte si klidného podvečera. Slunko již zapadlo za obzor, ale světla je stále ještě dost. Turid akorát do ohně odhodí kůstku a chvilku na to se zahledí do plamenů, načež si obejme kolena a ty si stáhne pod bradu. Všimneš si, jak najednou posmutní.
”Už je nikdy neuvidím, že ne?” špitne tiše, smutně.

Torsten tě zamyšleně poslouchal, zatímco si dělal poznámky. Poté se zarazí a poklepe se tužkou na bradě. ”To by možná šlo. Jenže je tu ještě jeden problém. Kolik krve můžeme zdravému vzít, před tím, než to pro něj bude nebezpečné?” upře na tebe trochu bezradný pohled.

”Vím, že člověk má jen omezené množství krve a když jí ztratí moc, umře. Otázka tedy zní, kolik krve může zdravý člověk ztratit, před tím, než zemře?” dovysvětlí ti, odloží tužku a promne si bradu. ”Zatím jsem neslyšel o nikom, kdo by toto zkoumal,” povzdechne si.

Zpět do života

-------- -------, -------
--. -------- ----, poledne

Hledání jídla

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
19. července 1084, večer

Sibir, Strugia
19. července 1084, večer

Hledání léku

”S tímto by Siatra asi nepomohla. Je to chytrá ženská, šikovná a zkušená, to ano, ale její léčení je spíše magického rázu. Umí tedy i klasickou medicínu, ale spíše spoléhá na kouzla a očarované lektvary, než na… ” neurčitě ukáže kolem sebe, ”tohle. Tohle je, moje milá, věda. To o co se tady snažíme, je pochopit jak lidské tělo funguje. Jak reaguje na určité podněty, různé látky a jakým způsobem ty látky využívat. Magie bude vždycky na vyšší úrovni, čistší, elegantnější, ale budou chvíle, kdy si ani s magií neporadíš.” Chvilku pak ještě sleduje krev ve zvětšovadle, než se od něj odtáhne a podívá se na tebe.

”To je zajímavá teorie, děvče. Myslím, že by to možné mohlo být, ale bylo by to nesmírně složité. Možná by to mohlo zabrat,” zamyšleně si promne bradu, ”jen si nedovedu představit, jak bychom to provedli.”