| |||
Zpět do života -------- -------, -------
|
| |||
Hledání léčitelky Omor, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia "Tfuj! No sakra že jo! Kddyž mě nikdo nepeskuje, tak se cítím jak nahý v trní!" Prvně si odplivnu směrem k Nordovi a až potom reaguju na Stellu. Nebudu lhát viděl jsme jí sakra rád a to hlavně ze dvou důvodů. Ten první byl, že dole se hodí každý meč, který můžeme postrádat a ten druhý a méně důležitý, že bez ní bych možná od toho Norda dostal strašně natřískáno. Takhle na zem teče jeho krev, oční bulva a on si tu spokojeně chcípá. Možná teda ne tolik spokojeně, ale chcípá. Což my málem taky, teda aspoň Stella. Nechal jsem se tady unést a moje myšlenky utekly od bitvy pryč, což má za následek to co se děje teď. Stella je pod útokem a já tu stojím jako nějaký idiot. Kdyby se mi to stalo doma a viděl mě otec, myslím že z toho výprasku bych se vzpamatovával ještě hodně dlouho. "Baruk Khazâd! Khazâd ai-mênu!" Vydere se mi z hrdla, aby to slyšel ten malej co si něco zkouší se Stellou, ale aby to slyšeli i ostatní trpaslíci. Nehodlal jsem tady prohrát a hodlal jsem nepřítele zatlačit zpět a pořádně ho zmlátit. Za dnešek už padlo moc trpaslíků...Zaútočím na Prcka kladivem, když se zrovna zaobírá Stellou. (16+4) S radostí pak sleduju, jak mu dělám z prostoru mezi hlavovu a ramenem akorát tak místo, kde je hodně kašovitá oblast... |
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia „Chyběla jsem ti?“ Mrknu koketně po trpaslíkovi přesně ve chvíli, kdy drtí norda svým kladivem. Sleduju, jak nordova lebka praská a jeho vnitřek prostě jen tak za pomoci gravitace vytéká ven. Pokývu uznale hlavou. „Jo, kladivem do hlavy bych dostat nechtěla.“ Bohužel ale moje zaujatost Torrakovým uměním a roztékajícím se nordem má za následek, že naprosto zapomenu, že tady je protivníků kolem nás víc, kteří nám velice rádi zopakují to, co my jsme udělali jeho kolegovi. Periferně mě zaujme odlesk zbraně a já mírně natočím hlavu tím směrem. Oči se mi rozšíří překvapením, jak pohlédnu na naleštěnou zbraň, která si právě hledá cestu k mojí osobě. Bleskově nadzvednu svou zbraň, abych útok aspoň vykryla, když už nic jiného. Cizí čepel se ale sveze po mojí levačce, ať už udělám, co udělám (13). No, možná můžu být ráda, že to byla jen levačka, meč se dá naštěstí velice dobře ovládat i jednoručně a pravačku mám přeci jenom lepší. Syknu bolestivě a o několik kroků ustoupím dozadu, abych se pokusila získat zpátky aspoň nějakou pozici. Cítím teplou krev, která mi začíná odkapávat mezi prsty. Sekyrka. To můžu být ráda, že tu ruku pořád ještě mám. Jakmile se aspoň trochu vzpamatuju, tak se zkusím ohnat mečem po chlapíkovi zpátky (18+2+2=22). Asi za to může naštvání a zvýšení adrenalin za to, že si takovýhle skrček vůbec dovolil na mě vztáhnout ruku, ale rána se povedla výborně. Jediné, co by mohlo vnést nepříjemnou pachuť je ten jeho pitomý štít. |
| |||
Hledání cesty Omor, Strugia S lehkým pousmáním přikývnu. Přesně to je také jeden z důvodů. Honit se za Siatrou a při tom riskovat střet s lovci vlkodlaků, to je to poslední co bych chtěla. Za tu dobu co cestuji s Vib jsem si ji docela oblíbila, je to má kamarádka, a tak bych ji nechtěla ohrozit. Nemluvě o tom, že teď s sebou máme mladou dívku. "Noo.. Teoreticky. Se správným vybavením.. Přijde mi to logické. Šlo by vlastně jen o to, oddělit jednu látku od druhé. Vyčistit ti krev.. Ale zatím to je jen nápad". Odpovím Vib. Něco takového se snadněji řekne než udělá. Ale když by se mi to povedlo.. když bych já vyléčila lykantropii.. to by bylo něco. "Šamanka?" Pozvednu obočí. "Používala bylinky a magii? Snažila se vás.. léčit?" Ptám se. Vůbec ne posměšně, ale spíše velmi zvědavě. Protože jestli ano a na nic nepřišla, mohlo by to značit že můj postup by mohl být účinnější. "Ano, zní to riskantně.. Ale.. To je jedno. Uvidíme pak.." Lehce se pousměji. Nemusím Vib trápit svými nepodloženými nápady.. Přikývnu. "Slibuji.. Neudělala bych nic bez tvého souhlasu". Řeknu vážně. Je mi jasné že by se to dalo určitě nějak zneužít. K tomu však nemám ani ambice, ani znalosti. Zavřu svou truhličku a zvednu se z postele. "Já ti pak řeknu. Musí být co nejčerstvější.. Ale.. Co teď vy dvě? Já bych se šla podívat do města, zkusit najít nějakého pořádného alchymistu, nebo knihovnu, abych si ověřila pár věcí a možná se i něco přiučila.. Mohly by jste se mnou, ale.." Větu nechám nedokončenou, jistě ví co myslím. |
| |||
|
| |||
Hledání cesty Omor, Strugia Víno pomalu dopiji. Prázdný měch schovám zpět do batohu a s povzdychem se zadívám na Vibeke. "Já nevím.. Už mě to opravdu přestává bavit. Nechala jsem toho za sebou hodně a pro co?" Na chvilku se odmlčím. Měla jsem jít na univerzitu a bylo by to.. "Já bych nerada dorazila do Varnovapolu a zjistila že už je pryč. Na východní část Strugie se mi opravdu nechce". Cesta za Siatrou by byla jistě dlouhá a kdo ví co by se mohlo stát. Obzvlášť když s sebou máme Turid a nemáme ani koně.. A i když bychom je měly, kdo ví jak by reagovali na Vib. Když mluví o tom jak funguje její přeměna, poslouchám velice pozorně.. "Ahaa.. Hmm.. No, mě něco napadlo.. Tedy, jednak jsem velmi zvědavá jak by jsi vypadala, a pak, jsem si řekla jestli.. Jestli by nemohla pomoci alchymie". Na chvilku se odmlčím a pohled mi padne na magickou truhličku ve které mám své věci. "Totiž.. Lykantropie je nemoc, že? Nevím jak přesně to funguje, ale, když by to bylo vázáno na tvou krev, možná.. Možná by šlo tu látku z tvé krve odstranit. Složitým způsobem by se ti pak do těla vracela krev čistá a.. ty už by jsi se neměnila. Ale je to jen teorie". Sdělím jí svou myšlenku. Vím že to zní šíleně, ale v alchymii lze dokázat velké věci. Vezmu si svou truhličku s alchymistickými potřebami na klín, otevřu ji a trochu nejistě se na Vib zadívám.. "Já.. Můžu udělat pokus. Víc by se hodila krev po přeměně, ale snad nevadí.. Když by jsi chtěla, můžu to zkusit a aspoň mít představu zda jdu správným směrem nebo ne. K tomu bych potřebovala tak flakónek tvé krve". |
| |||
|
| |||
Hledání cesty Omor, Strugia Cítím jak mi Vib pouští ruku a tak otevřu oči. Zdá se že ať zkoušela cokoliv, tak to zafungovalo. Obětina je seschlá. Zajímavé.. Nevědomky, tak nějak sama od sebe, si začnu mnout ruku kterou jsem Vib držela a zamyslím se nad jejími slovami. Varnovapol.. Tiše si povzdychnu. Chtěla jsem Siatru potkat. Těšila jsem se že mně bude učit ta nejlepší čarodějka. Ale.. tohle je na prdlajs. "Už se mi nechce plítvat časem, kvůli nejistému výsledku". Řeknu, možná trošku lehce otráveně, posadím se na postel a vyndám si zbytek vína z Vlandie, které začnu upíjet. "Není fyzicky možné abychom ji dohonily. I kdybychom měly koně, tak v době kdy tam dorazíme, bude už pryč.. A já mám lepší věci na práci než se hnát za přízrakem". Na chvilku se odmlčím a jen tiše popíjím. Zadívám se na Vib. Slíbila jsem jí lék a tak mně to mrzí.. Ale.. Počkat. Možná je to šílené, ale.. mám nápad. "Vib? Dokážeš se měnit dle své vůle? Když se změníš, můžeš se ovládat?" |
doba vygenerování stránky: 0.19039487838745 sekund