| |||
Toulky Strugií, směrem k Nedaleko Omoru, Strugia Sleduji Miunu a čekám zda si na něco vzpomene nebo ne. Už když pak řekne "šipka", tak je mi jasné co to je, ještě dříve než to nakreslí. Jistě že oni. Trochu se zamračím a ještě si zabafám z dýmky. Vážně moc by mě zajímalo jak vůbec ta "skupina" vznikla a zda se někomu zodpovídají. Miuna pak mluví dál a mě začne štvát že jsem si nepořídila mapu. Nebyl by tak problém najít věci o kterých mluví, ale takhle, když to tu geograficky moc neznám.. Povzdychnu si a naposledy bafnu z dýmky, než ji udusím a uklidím.. Dívka má slzy na krajíčku, je mi jí moc líto, v takovém věku si prožít tolik věcí.. "Neboj se, vše bude v pořádku". Mile se na ni usměji, vstanu, zalovím rukou v brašně a vytáhnu pěkné, červené jablíčko. "Dáš si?" Nabídnu ho s pousmáním Miuně. Bohužel u sebe nemám nic sladkého, tak aspoň něco.. Počkám zda si jej vezme a pak popojdu s Vib stranou. Zadívám se na ni a vše si vyslechnu. Její obavy jsou oprávněné, cítím to stejně.. Bez rozmyslu Vib obejmu. Jen tak.. Tohle musí být dost i na ni a tak chci, aby se cítila lépe. Po chvíli se odtáhnu, vezmu ji za ruku a s povzbudivým výrazem se jí dívám do očí. "Pak bude nejlepší, když zůstane s námi. Máš pravdu, nemůžeme hledat její rodiče, kdo ví co by se při tom stalo.. Ale my to zvládneme. Postaráme se o ni, dokud bude třeba". Pousměji se a pustím její ruku. "Siatra měla být naposledy v nějakém lazaretu, tak se zeptáme tam. Ale ještě.." Jak pokračuji, tak zvážním. "Říkala jsem si, zda najít nějakou autoritu a říct jim co se stalo. Tedy, trošku jinak.. Že jsme byly nedaleko usedlosti, slyšely jsme hluk a připlížily jsme se blíže. Tam jsme viděli jak skupina mužů ubližovala lidem a jeden z nich pak vytvořil portál, skrze který je unesli.. Co myslíš?" |
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia "Díky. Asi to bude jediná možnost jak si nějak mobilně pomoct. Stačí před to naházet ještě nějakej bordel a budeme mít poměrně dobrou improvizovanou obranu. Byl bych rád, aby jsme jí ale nemuseli zkoušet..." Nechám vyznít do ztracena svojí myšlenku a radši pracuji dál. Myslím, že tady máme ještě dost práce a tohle doděláme když tak potom. No ono to potom nebylo tak daleko, protože po chvíli jsem slyšel hlas Stelly a po pár vteřinách hledání odkud ten hlas přichází jsem jí i našel. "Hmm...tak myslím, že nám skončil klid. Tohle asi neukecáme." "Jakej tady byl klid..." Sesbíral jsem věci a seskočil na zem, abych mohl dojít ke zdroji zdejšího hluku, což je naše temná elfka. Jen odmávnu Fina, který byl odeslán někam jinam a sleduji záda Stelly. "Takže ten rychlej běžec přinesl nějaké blbé zprávy. Jako já si říkal, že ty hradby nebudeme muset ještě nějakou chvíli ozkoušet, protože je na nich ještě hodně práce...Tohle se mi nelíbí. Ty jsi měla na hlídce klid?" V hlavě mi běží všechny možné scénáře co se může stát a dost se mi tam převaluje jeden, který obnáší vylákání části obránců pryč... |
| |||
|
| |||
Na cesty Lysia, Západní Impérium
|
| |||
Spory na hranici Usanc, Vlandia
|
| |||
Toulky Strugií, směrem k Omoru Nedaleko Omoru, Strugia
|
| |||
Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Jenom přikývnu a nechám tajemného špeha být. Asi nemá úplně smysl se nad tím dál pozastavovat, stejně nic nového nezjistím. Pozorně ale sleduji dění v táboře, které se změnilo. Od zajeté rutiny, kdy se bandy dělníků pravidelně a synchronně střídaly, tak tu teď pobíhají jako splašené slepice. „Co se to tady proboha děje.“ Promluvím směrem k Simeně. Ale pokračuju klidnou chůzí dál směrem k našemu ležení. Od Bjorna se toho taky moc nedozvíme, takže nezbývá než čekat. A vlastně to čekání není tak dlouhé, jak by se mohlo zdát. Za chvíli se přiřítí Jugrin a začne metat kolem sebe příkazy. „Sever. Jasně. Vždyť už jdu.“ Rychle se napiju a rozejdu se pro ty naše dva stavitele. Proplétám se v táboře a snažím se lokalizovat Torraka. Myslím, že jsem je zahlédla, když jsme se vraceli do tábora. Naštěstí není tábor tak velký, abych je nedokázala najít. „Hej! Vy dva. Nástup.“ Zakřičím na ně a zamávám, aby ke mně přišli. „Konec hraní si s kostičkama. Čeká nás práce.“ Počkám, než ke mně oba dojdou. „Ale mákli jste si pěkně. Už to tu začíná vypadat dokonce i jako nějaký opevněný oficiální tábor.“ Drobně se pousměju. „Konec kecání. Něco se děje. Prý se nějaká banda chystá napadnout těžařský tábor. Kladivouni šli někam na západ a my máme hlídat tady. Torraku máme severní vjezd a ty Fine máš jít se Simenou na západ.“ Bleskově převykládám Jugrinovi pokyny a pak se rovnou otočím a začnu směřovat na sever. „No co tam stojíte, dělejte.“ |
| |||
Na cesty Lysia, Západní Impérium Usměju se na dívku naproti mě, když řekne, že by se taky chtěla podívat do světa. "Hele, když jsem to dokázala já, dokáže to každej. Stačí jen chtít," zahlásím a ukážu jí dva zdvižené palce. "A kdo ví, třeba se jednou na cestách potkáme," doplním. To by se mi líbilo. Vděčně kývnu směrem ke stařence, když mi nabídne, že můžu přespat u ní. "Mockrát děkuju." Nacpu si do pusy zbytek kuřete, které držím v ruce, a otřu si ruce do kalhot, tak, jak jsem poslední měsíc zvyklá. Doma by mě ani nenapadlo, jak bych si mohla očistit ruce bez obrousku nebo ohřáté vody v umyvadle, napadne mě. "Myslím, že už bych měla jít spát," řeknu a znovu se podívám na tu babču, která mi to prve nabízela. "Jak říkáte, čeká mě ještě pěkný kus cesty." Než mi ale stará paní může ukázat, kam bych si mohla zalézt do pelechu, ujme se toho ta slečna. Zazubím se na ni, zvednu se od stolu a počkám, jestli jí to její babi schválí. "Ještě jednou vám moc děkuju za všechno, opravdu," rozhlédnu se po stolovnících a už vymýšlím, jak se jim za to odvděčím, když peníze před tím odmítli. |
| |||
Toulky Strugií, směrem k Nedaleko Omoru, Strugia S milým výrazem sleduji mladou dívku, občas potáhnu z dýmky. Přijde mi, že to s ní Vib docela jde. Vidím jak se Miuna s chutí pustila do jídla. Jak dlouho už asi nic pořádného neměla? Chvilku jsem si říkala zda z ní vůbec něco dostaneme, vypadá trošku vystrašeně a cokoliv zažila, muselo to být traumatizující.. Ale přeci jen promluví. I když toho nebi moc. "To ano.. Moc statečná a šikovná". Potvrdím mile slova Vib. O těch rodičích.. Děsím se toho co se s nimi mohlo stát. Vypadá to, že ti lidé jsou schopni všeho. Jen tak unášejí lidi, muže i ženy, mladé i staré. Hnusí se mi. Co by k tomu asi řeklo vedení Omoru?! Další "výslech" už nechávám na Vibeke. Jde jí to dobře.. Všimnu si jejího výrazu když se na mně podívá. Zajímalo by mě, co všechno o těch Stříbrných Kuších ví. Docela by mě zajímalo, kde mají sídlo, zda pod někoho spadají nebo si dělají co chtějí a kolik jich asi je. Ale to všechno třeba až bude Miuna spát.. Potáhnu z dýmky a podívám se na nebe. Diavale.. Už je to nějaká doba, doufám že bude v pořádku. |
doba vygenerování stránky: 0.19986200332642 sekund