| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium Hm. Hm. Zamyslela jsem se nad tím, co řekla, a tak nějak ledabyle mávla rukou. Jak jsem dojedla, zvedla jsem se s tím, že jsem hotová. Nebylo vhodné ztrácet čas! „Taky doufám. Ale uvidíme! Konečně si pamatuji a jsem neporazitelná! Hah!“ řekla jsem odhodlaně a upravila si šaty, kdybych nedejbohům měla potkat svého vyvoleného právě v tento prostý okamžik. Vždy připravená! „Jo, zdar!“ řekla jsem, ale to už mizela a já… Zkontrolovala, že mám sklenici a nakonec vyrazila ven z univerzity a spěšným krokem vyrazila najít Gurda a jeho karavanu. |
| |||
|
| |||
Toulky Strugií, kousek od Omorská oblast, Strugia Je mi jasné že má Vib stále obavy. Je to vážná věc. I tak ale doufám, že to obejmutí aspoň trošku pomohlo. Bylo příjemné když mě objala zpět. Sama mám také trochu obavy, ale, snažím se to potlačit. Věřím že až najdeme Siatru, bude to lepší.. Souhlasně přikývnu, Vib to řekla dokonale, včetně Kuše. Budeme muset být opatrné. "Dobrá". Ještě jednou se na Vib povzbudivě usměji a začnu balit. Svůj plášť očistím, dám do původního stavu a hned si jej obléknu. Ujistím se že je vše v pořádku, zkontroluju své věci, do ruky si vezmu hůl a jsem připravena vyrazit.. Podívám se na Vib s malou a ještě něco mě napadne. "A, kdyby náhodou, Turid je tvá.. Dcera, sestra? A jdeme kam a proč?" Nadhodím, možná by nemuselo být špatné mít nějaký příběh. Jeden nikdy neví. |
| |||
Spory na hranici Usanc, Vlandia Stále se tvářím klidně, ani se nehnu, poslouchám. Co zmizel starej Berring. Kapitán, jistě sám od sebe jen tak nezmizel. Možná má lovec pravdu, měly bychom jít na hrad. Ale to bych viděl až poté, co proběhne to setkání které zařídil Adrien. Lovec tu zřejmě nechce zůstávat moc dlouho, když se jen tak zvedne a chce odejít. Všimnu si svých mužů a jen na okamžit zapřemýšlím. Lovec na mě působí dojmem, že je mu to jedno a chce si jít po svém. Ale, je to skutečně tak? Přikývnu, ať ho zastaví. Sám se od stolu zvednu a s levou rukou na jílci meče pohlédnu směrem k lovci. "Vy nejste zrovna typ muže, který by se rád bavil, že?" Řeknu prostě, zcela neutrálním tónem a udělám krok vpřed. "Je mi jasné že se vám naše přítomnost nelíbí. Ani já tu nejsem rád, ale dělám co musím. Takže, Seitre, teď se prosím posaďte". Pokud je zde volný stůl, dál od ostatních hostů, pokynu rukou k němu. "Počkáme než se vrátí moji přátelé. Vyslechnu si co mi řeknou a pak budete buď moci jít a nebo vám položím ještě pár otázek". Uvědomuji si že teď nemám důvod tu lovce držet, nebo aspoň ne v očích ostatních, ale, co kdyby mi Lina přeci jen něco zajímavého řekla? Ještě počkáme a pokud by se do deseti mimut nikdo nevrátil, pošlu dva muže hledat ostatní. |
| |||
|
| |||
Toulky Strugií, směrem k Nedaleko Omoru, Strugia Sleduji Miunu a čekám zda si na něco vzpomene nebo ne. Už když pak řekne "šipka", tak je mi jasné co to je, ještě dříve než to nakreslí. Jistě že oni. Trochu se zamračím a ještě si zabafám z dýmky. Vážně moc by mě zajímalo jak vůbec ta "skupina" vznikla a zda se někomu zodpovídají. Miuna pak mluví dál a mě začne štvát že jsem si nepořídila mapu. Nebyl by tak problém najít věci o kterých mluví, ale takhle, když to tu geograficky moc neznám.. Povzdychnu si a naposledy bafnu z dýmky, než ji udusím a uklidím.. Dívka má slzy na krajíčku, je mi jí moc líto, v takovém věku si prožít tolik věcí.. "Neboj se, vše bude v pořádku". Mile se na ni usměji, vstanu, zalovím rukou v brašně a vytáhnu pěkné, červené jablíčko. "Dáš si?" Nabídnu ho s pousmáním Miuně. Bohužel u sebe nemám nic sladkého, tak aspoň něco.. Počkám zda si jej vezme a pak popojdu s Vib stranou. Zadívám se na ni a vše si vyslechnu. Její obavy jsou oprávněné, cítím to stejně.. Bez rozmyslu Vib obejmu. Jen tak.. Tohle musí být dost i na ni a tak chci, aby se cítila lépe. Po chvíli se odtáhnu, vezmu ji za ruku a s povzbudivým výrazem se jí dívám do očí. "Pak bude nejlepší, když zůstane s námi. Máš pravdu, nemůžeme hledat její rodiče, kdo ví co by se při tom stalo.. Ale my to zvládneme. Postaráme se o ni, dokud bude třeba". Pousměji se a pustím její ruku. "Siatra měla být naposledy v nějakém lazaretu, tak se zeptáme tam. Ale ještě.." Jak pokračuji, tak zvážním. "Říkala jsem si, zda najít nějakou autoritu a říct jim co se stalo. Tedy, trošku jinak.. Že jsme byly nedaleko usedlosti, slyšely jsme hluk a připlížily jsme se blíže. Tam jsme viděli jak skupina mužů ubližovala lidem a jeden z nich pak vytvořil portál, skrze který je unesli.. Co myslíš?" |
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia "Díky. Asi to bude jediná možnost jak si nějak mobilně pomoct. Stačí před to naházet ještě nějakej bordel a budeme mít poměrně dobrou improvizovanou obranu. Byl bych rád, aby jsme jí ale nemuseli zkoušet..." Nechám vyznít do ztracena svojí myšlenku a radši pracuji dál. Myslím, že tady máme ještě dost práce a tohle doděláme když tak potom. No ono to potom nebylo tak daleko, protože po chvíli jsem slyšel hlas Stelly a po pár vteřinách hledání odkud ten hlas přichází jsem jí i našel. "Hmm...tak myslím, že nám skončil klid. Tohle asi neukecáme." "Jakej tady byl klid..." Sesbíral jsem věci a seskočil na zem, abych mohl dojít ke zdroji zdejšího hluku, což je naše temná elfka. Jen odmávnu Fina, který byl odeslán někam jinam a sleduji záda Stelly. "Takže ten rychlej běžec přinesl nějaké blbé zprávy. Jako já si říkal, že ty hradby nebudeme muset ještě nějakou chvíli ozkoušet, protože je na nich ještě hodně práce...Tohle se mi nelíbí. Ty jsi měla na hlídce klid?" V hlavě mi běží všechny možné scénáře co se může stát a dost se mi tam převaluje jeden, který obnáší vylákání části obránců pryč... |
| |||
|
| |||
Na cesty Lysia, Západní Impérium
|
doba vygenerování stránky: 0.18845701217651 sekund