| |||
Toulky Strugií, směrem k Nedaleko Omoru, Strugia Ještě pohlédnu na Vib a zapřemýšlím. Co by na té historce nemuselo sedět? Hmm.. "Dobrá, to by asi šlo.. Ale, co když se někdo zeptá, kdo se stará o maminku a proč se nestará i o Turid?" Mohlo by to být třeba tak, že Vib nechtěla aby se sestřička nakazila, kdyby tam zůstala. Ale, to už nechám na ní, přeci jen by to mělo být o její rodině. Možná, že je to celé zbytečné, ale, co když ne? Třeba se najde nějaký zvědavý strážný nebo tak něco. Lepší být připravena. Neušlo mi také co ještě předtím řekla Miuna Vib. Daleko na sever.. To je dost.. daleko. Nedokážu si představit že bych tam šla, nebo co bych tam kdy dělala. Já chápu že hodně lidí by se vlkodlaků mohlo bát, a třeba je pro to i loví, ale.. Když vidím Vib a Miunu, nepřijde mi, že by si zasloužily smrt. Je možná trochu zvláštní, že se vůbec nebojím. Jestli to třeba není tím, že jsem žádného vlkodlaka neviděla když by byl přeměněný.. S podobnými úvahami se po né zas tak dlouhé době, dostaneme k Omoru. Stojíme na začátku vsi a.. "No páni.." Udiveně se rozhlížím kolem. Vesnička, která se táhne podél cesty, skoro k hradbám. Políčka a lesy. To je.. To je vážně něco. Tohle je tak jiné než u nás, nebo třeba v Charasu. Ale, svým způsobem se mi to docela líbí. Zdejší lidé si zdá se umějí poradit. Na tváři mám úsměv. Omor.. Konečně jsem tu. Ve vsi cítím jak si lidé chystají obědy a jindy bych byla asi nadšená a těšila bych se, co budu moci ochutnat ve městě. Ale teď, se má mysl soustředí na jedinou věc. Hmm, co to.. Že by někdo ve městě používal magii? Ha, co když je to třeba Siatra?! Je tak silná, že ji cítím až sem.. Probere mě hlas Vib. Pohlédnu na ni, na malou a přikývnu. Já necítím nic moc, ale ony budou mít jistě citlivější nosíky. To mě nenapadlo.. Dívám se na Vib, jak mluví s malou. Doufám že bude v pořádku, když by se začala měnit nebo by příliš okatě dávala najevo že něco cítí, mohlo by být zle.. Snažím se tvářit v klidu, na tváři milý výraz. Po očku sleduji jestli kolem neprojde někdo s kuší, ať už skutečnou, nebo na oděvu.. Dojdu k dívkám. "Když by to bylo moc, možná.. By bylo lepší, když bychom našly hostinec ve vsi. Tam by jste si mohly odpočinout.. Nebo, vám máznu na krk a tvář něco co by vonělo lépe a mohly by jste se soustředit na to.. Co?" |
| |||
|
| |||
Spory na hranici Usanc, Vlandia Ledově klidný výraz. Ano, nenechám se lovcem rozhodit. Ostatně, co si o mě myslí, mi může být jedno. Už dávno vím že nikdy člověk nevyjde s úplně každým. Počkám až si lovec sedne a pak se i já posadím. Čekám. Už se mi to přestává líbit, přemýšlím že bych se sám zvedl a šel Linu najít. Když tu náhle, dveře se otevřou a má zástupkyně vejde dovnitř. Konečně. Kývnu na ni, nechám ji aby si nalila pivo a pozorně poslouchám. Mezitím lehce zamlaskám abych si zavolal Leu a začnu ji hladit. Když Lina skončí, pohled mi padne krátce na lovce. "To je Seitr, zdejší lovčí". Řeknu prostě a pohlédnu na Linu. "Kde je zbytek?" Pokud vím, posílal jsem s ní více mužů... Počkám až mi odpoví a po chvíli se pak zvednu. Přejdu doprostřed místnosti, Lea vedle mě. Rozhlédnu se po celém podniku a pohled mi padne na starostu. "Adriene, říkal jste, že u hradu teď nikdo nebývá a nic se tam neděje, že? Inu, zdá se, že to není tak docela pravda". Chvilku na muži můj pohled zůstává a pak se po chvilce přesune na ostatní hosty. "Slyšel jsem, že u hradu to teď žije. A že někdo odtamtud, se vydává na jih... Pánové... Mám věřit tomu, že nikdo z vás, ani váš jistě velmi zkušený lovec" Podívám se na Seitra. "Nic neví? Nikdo nic neviděl?" Na chvilku se odmlčím a sleduji jejich tváře. "Vyzívám vás všechny, pokud jste někdo něco viděl, nebo třeba slyšel jen nějaký drb, nyní je čas promluvit!" |
| |||
Spory na hranici Usanc, Vlandia
|
| |||
Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
|
| |||
Toulky Strugií, směrem k Omoru Nedaleko Omoru, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium Hm. Hm. Zamyslela jsem se nad tím, co řekla, a tak nějak ledabyle mávla rukou. Jak jsem dojedla, zvedla jsem se s tím, že jsem hotová. Nebylo vhodné ztrácet čas! „Taky doufám. Ale uvidíme! Konečně si pamatuji a jsem neporazitelná! Hah!“ řekla jsem odhodlaně a upravila si šaty, kdybych nedejbohům měla potkat svého vyvoleného právě v tento prostý okamžik. Vždy připravená! „Jo, zdar!“ řekla jsem, ale to už mizela a já… Zkontrolovala, že mám sklenici a nakonec vyrazila ven z univerzity a spěšným krokem vyrazila najít Gurda a jeho karavanu. |
| |||
|
| |||
Toulky Strugií, kousek od Omorská oblast, Strugia Je mi jasné že má Vib stále obavy. Je to vážná věc. I tak ale doufám, že to obejmutí aspoň trošku pomohlo. Bylo příjemné když mě objala zpět. Sama mám také trochu obavy, ale, snažím se to potlačit. Věřím že až najdeme Siatru, bude to lepší.. Souhlasně přikývnu, Vib to řekla dokonale, včetně Kuše. Budeme muset být opatrné. "Dobrá". Ještě jednou se na Vib povzbudivě usměji a začnu balit. Svůj plášť očistím, dám do původního stavu a hned si jej obléknu. Ujistím se že je vše v pořádku, zkontroluju své věci, do ruky si vezmu hůl a jsem připravena vyrazit.. Podívám se na Vib s malou a ještě něco mě napadne. "A, kdyby náhodou, Turid je tvá.. Dcera, sestra? A jdeme kam a proč?" Nadhodím, možná by nemuselo být špatné mít nějaký příběh. Jeden nikdy neví. |
doba vygenerování stránky: 0.17365002632141 sekund