Pielle proti tvému rozhodnutí nic nenamítal. Vrátili jste se spolu do jejich domu, kde Adia zrovna připravovala něco k večeři. Když jsi jí nabídla pomoc, zprvu odmítala, že jsi jejich host, že máš za sebou trauma a měla bys odpočívat, nakonec se ale nechala přemluvit a tvé pomoci využila. Nejdříve tě požádala o pomoc s dokončením večeře, poté potřebovala vyprat a pověsit nějaké prádlo a jak se blížil večer, skončily jste u vyšívání. Pielle celou dobu pracoval na zahradě, ať už okopával záhonky, nebo sekal dříví, či opravoval plot.

”Děkuji za pomoc, Septimo,” poděkoval ti Pielle, když jste po večeři nechali Adiu sedět a odpočívat a spolu se vrhli do úklidu po jídle. ”Měla bys jít brzy spát, jak znám tyhle pocestný kupce, vyráží většinou krátce po úsvitu,” poradí ti a ty si vzpomeneš, že by sis měla ještě poklidit a připravit si věci, které si vezmeš s sebou. Když si pak popřejete dobrou noc a ty se odebereš do propůjčeného pokoje, je už tma, takže si musíš na práci svítit. K tvému překvapení je v pokoji na posteli rozloženo tvé oblečení. Čistě vyprané a vyspravené na místech, kde bylo propálené. Mimo to vedle oblečení leží velký vak, kam si můžeš uschovat své další věci a vak s knihami, které jsi zachránila leží na stolku. Už na první pohled vidíš, že je toho více, než budeš schopná unést. Ještě než se vůbec stihneš pustit do balení, ozve se slabé klepání na dveře. Když je otevřeš, stojí za nimi Adia a v ruce drží malou ošatku přikrytou čistou látkou a v druhé má měch naplněný vodou. ”Ráno budeš vstávat asi dříve jak já, tak jsem ti připravila nějaké jídlo a pití na cestu,” tiše promluví a natáhne ruce k tobě, aby sis to vzala. ”Klidně si tu můžeš něco nechat, jestli chceš. Nikdo ti z toho nic nevezme,” nabídne ti a poukáže na hromady knih. ”Já ani Pielle číst neumíme a ve vesnici jsou snad jen tři, nebo čtyři lidi, co to umí,” zasměje se a pohlédne ti do očí. Pak tě zlehka pohladí na tváří a s tichým “Dobrou noc” se otočí a odejde.

Jakmile Jugrin rozdal úkoly, všichni přikývli a opět se vrátili k jídlu. Všiml sis, že elfové se o něčem vybavují, o čem jsi ale nezaslechl. Nordové zase zabředli rozhovor se dvěma z trpaslíků, zatímco ostatní buďto jen poslouchali, nebo se naplno věnovali jídlu. Jedinej, kdo jen tak seděl a koukal byla Ava. Neušlo ti, že tě propichovala pohledem.
”Už jsi s někým bojoval, Vozembouchu?” podívá se přímo na tebe, zapře si loket o stůl a bradu položí do dlaně. Při tom tě neustále propichuje pohledem a není to zrovna nejpříjemnější.

Sotva začneš mluvit, uvědomíš si, že tě všichni napjatě poslouchají. Všimneš si, jak se Pioterovi rozzáří očka, jak se Artur lehce usmívá a jak se v Jolčiných očí leskne něco, co se na počátku cesty lesklo i ve tvých očích. Jde na nich vidět, že se všichni utápí v představách.
”Něco na tom bude, proč by jinak ten šašek, co nám vládne, chtěl do Aserai napochodovat?” zamumlá Artur a ze záňadří vytáhne svou dýmku.
”No tak, Arture, nechceš kouřit u stolu, že ne?” podívá se na něj pohoršeně Anke, na čež se Artur jen omluvně přikrčí a dýmku zase schová.
”Artur má ale pravdu, taky jsem slyšel, že ten darmožrout tam chce napochodovat. Prej je mu trnem v oku to bohatství na kterým tam sedí,” přikývne vážně Bernard a podívá se na tebe, snad čekajíc tvůj názor.
”Je to tady zase, politika…” povzdechne si paní domu, opráší si ruce o zástěru a zvedne se od stolu. ”Děvčata, pomozte mi to poklidit. Piotere, dojdi do sklepa a přines sem láhev vína. Nebo radši dvě,” Anke se podívá na sestry a Jolku, pak i na syna. Když se začneš zvedat, že taky pomůžeš (a nedělej, že ne :D ), jen se na tebe podívá a zavrtí hlavou. ”Jak jsem řekla, ty jsi host a kdybys chtěla pomoci, urazila bys je,” špitne ti potichu Jolka do ucha, když se zvedá od stolu.

”Jistěže, jinak bych ti tu nabídku nedávala,” usměje se a bezhlučně (i pro tvé uši) vpluje za tebou do pokoje. Když jí pak pomoc přislíbíš, spokojeně (pro mnohé děsivě) se usměje a pomalu připluje až k tobě.
”Jsem ráda, že jsme se domluvili,” usměje se a lehce se dotkne tvé tváře. Pak se zase trochu odtáhne a nechá tě prozkoumat obsah trezoru, který se, pod tvým zkušeným dotekem, brzy otevře. Jakmile se tak stane, div tě neoslní poklady, které v něm jsou. Tři zlaté cihličky, několik, už na pohled těžkých měšců, hromady směnek různých bank. Ani nejsi schopný odhadnout kolik tu asi je. Krom toho očividného je zde i malá truhlička, kterou když otevřeš, najdeš v ní změť zlatých a stříbrných šperků. Jejich cena ovšem není ani poloviční s ohledem na to, co dalšího v trezoru je.
”Tak tady je,” protáhne se kolem tebe upírka. Opět sis ani nevšiml, kdy se vedle tebe objevila, dokud se o tebe zlehka otřela. Dostala se mezi tebe a trezor, možná se o tebe i na chvilku otřela, či dokonce opřela a pak se natáhla do trezoru a vytáhla z ní jakousi knihu balenou v černě lakované kůži. ”Zbytek si klidně nech,” řekne lhostejně a poodejde zpět ke dveřím. Teď opravdu poodejde, slyšíš to velmi zřetelně.

”Nosí u sebe jeden náhrdelník. Nikdy ho nesundavá, věří, že mu nosí štěstí, ale je to jen obyčejný náhrdelník, žádné magické schopnosti nemá. Jsou s ním minimálně dva strážní, pokud si nějaké nenajal cestou, ale to dělá málokdy. Pojedou v jednom vozu, strážní nejspíše na koních v jeho blízkosti,” dodá po chvilce, dost dlouhé na to, aby byla schopná prolistovat knihou. ”Nejspíš u sebe bude mít nějakou dýku, ale moc s ní neumí. A jeho krev bych být tebou nepila. Mám silné podezření, že má nějakou hnusnou nemoc. Nám sice neublíží, ale určitě nebude bůh ví jak chutná.”

Trpaslík si tě prohlédne, pak se pod vousy ušklíbne a ze záhybu kazajky vytáhne dýmku. Jeho kolega ho chvilku pozoruje, pak ale jen zavrtí hlavou a podívá se na tebe.
”Pán Bronzebeard aktuálně nepřijímá žádný návštěvy. Možná kdybys tu byla za vobchodem, to by byla jiná, ale,” znovu si tě prohlédne, ”nezdá se, že bys s něčim vobchodovala.” Mezitím první z trpaslíků rozhoří dýmku a vypustí první dva oblaky namodralého dýmu.
”Ptát se můžeš, děvče, ale nic ti po tom není,” nevrle zabručí dýmkař. Nezdá se, že by ti něco dalšího chtěli říci, oba se začnou tvářit ještě více nepřístupněji, než když jsi přišla k bráně.

Toulky Strugií

Pod rouškou tmy

Jalmarys, Západní Impérium
26. května 1084, půlnoc

Vesin, Vlandia
26. května 1084,
předvečer

Trpaslík v hospodě

Sibir, Strugia
30. května 1084, večer