| |||
Pod rouškou tmy Jalmarys, Západní Impérium Bylo hned vidět, že jsem už potřeboval trochu čerstvé krve. Když se mé smysly zostřily, jako bych byl úplně jiný člověk. Protáhnu se a ušklíbnu na mrtvého. Můj pohled hned spadl někam za něj, kde byly dveře, skrz které jsem viděl přicházet dalšího strážného. Pro něj jsem měl připravený speciální osud, než jen se z něj nakrmit, ačkoliv ani to nebylo vyloučené, pokud nic nepůjde podle plánu. Vyjdu ven z místnosti a jakoby mě uchvátil příval magie. Otočím se tím směrem a není pochyb o tom, že právě před tímhle mě upírka varovala. A bylo taky před čím, protože kdybych se toho dotkl holou rukou, stálo by mě to určitě víc než co jsem byl ochotný obětovat. Od magické pasti se pak podívám zpět do chodby, přicházel strážný. Ruku jsem položil na jednu stěnu a rozběhl se jeho směrem. Musel jsem být rychlejší a moment překvapení byl přeci také na mé straně. Chtěl jsem ho chytit a rukou mu zacpat pusu, ačkoliv jsem tušil, že v domě již nikdo další není. "Nechám tě jít, pokud mi pomůžeš vyřešit jednu hádanku," promluvím k němu tiše, ale je to lež. Viděl mou tvář, nikdy bych ho nenechal odtud odejít po svých. Musel to pro mě vyřešit a při troše štěstí u toho i zemřít, abych pak nemusel řešit, co s ním. Nechtělo se mi ho kousat, docela jsem se najedl z předchozího vojáka, ale to taky neznamená, že se mi do hodiny neudělá místečko pro ještě trochu té krve. S tímto přesvědčením ho pak odtáhnu k magickým dveřím, aby je otevřel. Musel vědět jak, ne? A i kdyby ne, donutím ho, aby se jich dotkl. |
| |||
Na půdě Vesin, Vlandia "To je". Potvrdím Jolce s pousmáním. Asi vím co tím dluhem myslí, tedy aspoň dle toho co mi sám Artur říkal. Je dobře že jsou tu takoví lidé, obzvlášť v těchto časech. Trošku mě překvapí když Jolka řekne že bude spát se mnou, ale vlastně proč ne? Budeme si moc povídat klidně dlouho do noci a jedna druhé ukážeme co umíme. Bude to jako když jsem spávala u Marty, nebo ona u nás. Vezmu tu deku, s úsměvem přikývnu a jdeme. Asi je dobře že mi to Jolka vysvětlila, jelikož už už jsem otvírala pusu abych se mohla zeptat zda Anka něco nepotřebuje. Asi to chápu, nejspíše chce ukázat že to v kuchyni umí, obzvláště když je tu návštěva. Znovu se usměji a vylezu tedy po žebříku na půdu kde se hned začnu zvědavě rozhlížet. No, je to tu útulné.. Na přespání více než dostačující. Pohlédnu na Jolku. "Veličenstvo". Řádně se ukloním, jako opravdové královně a pak se pobaveně zasměji. Jsou zde nějaké věci, ale není to tak že by to tu bylo přeplněné takže to ani v nejmenším nevadí. "To Robert zmínil". Usměji se a také přijdu k posteli. "Ale vůbec ne.. Již jsem párkrát spala s jinou dívkou". Posadím se na tu postel. Najednou mi dojde jak to mohlo vyznít. "Jako.. V jedné posteli!" Dodám rychle, s lehce červenými tvářemi. S Martou to byla vždy legrace a s Carmillou.. Na to teď raději nechci myslet.. Sundám si své vaky a oba položím vedle postele. A svou hůl pak také. Zády padnu na postel, vydechnu a zadívám se na strop. "Celým jménem se jmenuji Morgan le Fay. Pocházím z Aserai, ze města Qasira. Je mi dvacet let a ráda bych se stala velikou čarodějkou, abych se o sebe dokázala postarat a mohla pomáhat lidem. Pro to hledám Siatru Laskavou, chtěla bych k ní do učení". Na chvilku se odmlčím a až po pár vteřinách se opět posadím a pohlédnu na Jolku. "Byla bych ráda kdyby se z nás staly přítelkyně.. Tak ať o mě víš aspoň něco". Pousměji se. Pro to jsem jí vše řekla. Mnoho kamarádek sem nikdy neměla a Jolka se mi líbí, tak proč ne? "Nevím jak dlouho zde zůstaneme, ale ráda bych se nějak odvděčila.. Je něco co se Robertovi a Ance líbí? Nebo něco co by potřebovali?" Zeptám se zvědavě a pak se pousměji. "A co Piotr, co ten má rád?" |
| |||
Kápě v temnotě Jalmarys, Západní Impérium
|
| |||
Volání moře Vesin, Vlandia
|
| |||
Trpaslík na cestách Sibir, Strugia
|
| |||
Vyschlá kašna Lyakis, Aserai
|
| |||
Volání divočiny Oblast Ov, Strugia
|
| |||
Hledání ztraceného Goleryn, Západní Impérium
|
| |||
|
| |||
Pod rouškou tmy Jalmarys, Západní Impérium Naposledy se podívám na ženu, která se rozvalila na posteli a nevěnovala mi více pozornost. Něco mi říkalo, že když si dokázala všimnout Pindi, jak tu včera slídil, bude moc dobře vědět i o každém mém kroku v sídle. Snažím se na to moc nemyslet, obratně se posouvám chodbou a skrývám se, kdykoliv si myslím, že by se zpoza rohu mohl zrovna vyřítit strážný na obchůzce. Kolem jednoho projdu, pomalu a rychle do místnosti. Kdo by to byl řekl, upírka mluvila pravdu. Zavřu za sebou dveře a rozhodně přejdu ke spícímu. Vytáhnu dýku, rukou mu rychle zacpu ústa a podříznu krk. Kdybych ho kousl, bylo by to opravdu moc nápadné, takhle až ho někdo najde, bude to krásná vražda nějakého zlotřilého lupiče. Ne upíra. Jen co krev začne téct, přiblížím k ráně svá ústa a začnu se krmit. Když je po všem, nechám mrtvolu v posteli. Chvíli si pohrávám s myšlenkou, že bych se ukryl do stínu a počkal si na toho druhého, až přijde na střídání. Svůj čas ale využiji jinak, vykradu se z místnosti a dojdu se podívat k těm magickým dveřím. Třeba mě nějakým zázrakem napadne, jak se dostat přes čáry. Kdyby to skutečně vypadalo na magii, která by mě stála příliš mnoho, když bych se ji pokusil porušit, dojdu si počkat na strážného. Třeba bych mohl donutit jeho, aby s tím něco udělal. |
doba vygenerování stránky: 0.17786598205566 sekund