| |||
Domove, sladký domove.. Vesin, Vlandia Při pohledu na mladíka mi pobaveně cuknou koutky úst v náznaku úsměvu. Je mladý a myslím že kromě své sestry s mnoha dívkami nemluvil. Kdo ví, třeba se trochu osmělí a prohodí se mnou aspoň pár slov. "Máte pravdu". Pronesu s pousmáním. "Pocházím z Aserai. Vydala sem se na cesty abych našla jednu ženu. Doufám, že mě vezme do učení, slyšela jsem totiž, že je to výborná léčitelka a kouzelnice". Tento laskavý muž mně nechává u sebe přenocovat, tak nevím proč mu neříct pravdu. Stejně by mu to mohl povědět Artur. Vejdeme do domu a hned mě zahřeje u srdce. Mají to tu tak hezké, útulné. Opravdu hezký domov, až se mi na okamžik zasteskne po tom mém.. Zvědavě se ohlížím, když v tom se objeví Robertova žena. "Dobrého dne přeji. A děkuji". Odpovím jí s přátelským úsměvem a lehkou úklonou. Na půdě? No proč ne, jestli jim tam nefouká.. Následuji Roberta a poslouchám pak co říká. Tiše se zasměji když zmíní že občas chrápe. "Jistě to bude více než dostačující, děkuji". Pronesu vděčně a zamíříme tedy zpět. Říkám si jen zda se připomenout, nebo zda třeba Robert přemýšlí. Brzy se mi však odpovědi dostane, i když trošku jiným způsobem. Musím se držet abych se nehihňala když slyším jak se Robert s Ankou baví. "Zeptám. Děkuji". Je tu tedy možnost se přiučit aspoň něco, pokud se nám tu kořenářku podaří najít a to mě těší. "Ukázal mi kde je žebřík". Odpovím s úsměvem. Teď tedy musím počkat až se Jolka vrátí, ale nechci jen tak postávat. "Já jsem Morgana". Představím se ještě jí. "Robert řekl že to není třeba, ale já bych ráda nějak pomohla. Smím vám pomoci vařit? Nebo se aspoň dívat, ať se přiučím". |
| |||
Kápě v temnotě Jalmarys, Západní Impérium
|
| |||
Na cesty Lindorn, Battania
Pokud chceš střílet dál i přes únavu, klidně můžeš, |
| |||
Volání moře Vesin, Vlandia
|
| |||
Mrazivý sever Hrad Ov, Strugia
Zvol si cestu, klidně si vyber svou vlastní. Akorát mi prosím napiš, jestli chceš popisovat den po dni, nebo se spokojíš s nějakým shrnutím. |
| |||
Vyschlá kašna Lyakis, Aserai
|
| |||
Volání divočiny Skorin, Strugia
|
| |||
Hledání ztraceného Goleryn, Západní Impérium
|
| |||
Svoboda, poklad nadevše Atrion, Severní Impérium
Vzhledem k tomu, že ses jakožto lesní elf a druid nikdy neučil o okolních zemích a nikdy ses moc s cizinci nesetkal, |
| |||
Obídek! Lindorn, Battania Když jsme konečně hotoví, cítím se upřímně řečeno jako odborník na vyvrhování zvířat a jejich stahování z kůže. "Tak co, tak co?!" kulím na Tondu oči, a když spokojeně kývne, je to pro mě zrovna teď ta největší odměna. To už mě ale čeká další úkol. "Jasně," kývnu na jeho otázku, ale nevypadá to, že by byl zvlášť ohromen. No, konec konců práce v hospodě je to jediný, co pořádně umím. Dává smysl, že očekával, že zpracovat maso umím. A taky že jo. Jsem odhodlaná mu ukázat můj nejlepší kuchařský um, takže když mi ukáže, kde co je, přenesu si tam stažená zvířata, beru do ruky sekáček na maso a dávám se do práce. O hodinu později jsem s porcováním a solením hotová. Většinu jsem jen nasolila, opepřila a odnesla do sklepa, něco jsem naložila do slaného nálevu, aby se to pak dalo udit, a malý zbytek jsem nakrájela na tenoučké plátky, aby se dalo usušit. Zrovna, když končím, se znovu zjeví Tonda s tím, že si dáme oběd. "Úplně mi čtete myšlenky," zaculím se na něj a na jeho instrukce jen kývnu. Tak jo, čas ukázat, co umíš. S obědem si dávám záležet. Beru šalvěj, tymián, trochu rozmarýnu, česnek a olej. Bylinky a česnek nakrájím a spolu s olejem zahřeju na pánvičce, aby se všechny chutě spojily, a nakonec zajíce do ochuceného oleje na chvíli naložím. Kdybych měla tak půl dne, nebo aspoň pár hodin, bylo by to lepší, ale lepší něco než nic. Když mám pocit, že zajíc aspoň trochu toho oleje vstřebal, ještě do něj voňavou směs pěkně vetřu, nakrájím čerstvý chlebík (určitě je od pekaře Alfonse, to se pozná podle té krásné kůrky) a to všechno spolu s talíři, pohárky a džbánem vody s pár malinami pro lepší chuť donesu ven. Na ohni, hm, říkám si trochu rozmrzele. Uvařený na smetaně nebo hezky do zlatova opečený by byl mnohem lepší. Záhy ale pochopím, proč si Tonda chtěl zajíce opéct na ohýnku. "Hm, to asi jo," kývám hlavou a přemítám, že si vlastně možná jenom s bobulema a houbama v divočině nevystačím. S Tondovou pomocí napíchnu zajíce na rožeň a začneme opékat. Aspoň máme ty talířky a pití, pomyslím si spokojeně. Takovou parádu asi někde v lese nebo ve skalách neudělám. Ale co. To nevadí. "Tady," rozzářím se, když přijde řeč na můj luk, a podám ho Tondovi. Když ho pochválí, zázub se mi ještě rozšíří, a na otázku o Tomášovi přikývnu. "Jojo." Druhý kovář tady v Lindornu, pan Stulík, byl sice spolehlivější, ale když mi řekl ceny, za které je ochotný mi zbraně vyrobit, hezky rychle jsem si to zase rozmyslela. Už takhle jsem dala skoro celé svoje úspory, a na zbraně od pana Stulíka, i když je podle táty spolehlivější, než Tomáš, bych musela šetřit nejmíň třikrát tak dlouho. A na to já nemám čas. Teď, když mi konečně táta dal požehnání na to, abych se vypravila ven. "A kdy budeme trénovat střílení, teda?" vyhrknu nedočkavě, jen co je Tonda hotový s chválou na můj luk, kterou poslouchám jen tak napůl. S obědem jsme za chvíli hotoví, pak umyjeme talíře, no a pak bychom se do toho mohli dát, ne?! |
doba vygenerování stránky: 0.2197060585022 sekund