| |||
Na Severu je zimaHrad Ov, Strugia Když jsem vyrazil do zasněžené krajiny, tak jsem se cítil nějaký lehčí. Možná, že mi z ramen spadl nějaký ten kámen a tíha odpovědnosti. Teď už mi aspoň na pár dní nikdo nebude říkat co mám dělat a proč to mám dělat. Takže jsem vlastně možná poprvé měl učinit nějaké své první rozhodnutí, bez toho, aniž by ho ovlivňoval někdo jiný. Více méně každá ze tří cest, která byla možná tak měla něco do sebe, ale já jsem se rozhodl zvolit tu nejjistější. Samozřejmě mě napadlo, že bych mohl jet přes hory a pokusit se projít přes stará města. Jenže ve horách a dolech se skrývají často dost nechutné věci a v jednom trpaslíku a s koněm to není zrovna nejlepší. Na to bych si možná opravdu vzal těžkou zbroj. Takže jsem se rozhodl pro jistou cestu přes Omor. Bude mě to třeba stát nějaký čas navíc, ale zase je to jistější, než riskovat. Myšlenka, že budu už první den někde nasekaný na kousky, tak to mě opravdu neláká. "Do neznáma a ještě dál Torraku!" Pobídl jsem koně a vyrazil k Omoru. Je to už zase nějaký čas, kdy jsem ho navštívil, tak bude fajn zjistit, co se tam změnilo. Myslím, že další cesta už bude klidná, takže jsem se už viděl v Sibiru u mého nového chlebodárce. |
| |||
Pod rouškou tmy Jalmarys, Západní Impérium Chvilku ji pozoruji, než se k ní přiblížím o něco blíž. "Nečekal bych takový proslov od někoho, kdo jim tady dělal služebnou," nahnu se k ní, "lovení lidí mi přináší značnou úlevu. Nerad bych o svůj malý koníček přišel tím, že budu žít v přepychovém sídle. Dej mi nějakou záruku a do několika dní už nebude chodit po této zemi," při té příležitosti se jí pokusím políbit. Samozřejmě jsem nebyl zcela hloupý. Možná jsem jí i věřil, že by se o mění rozdělila, ale upřímně? Měl jsem z ní pocit, že by mi při první možné příležitosti podrazila nohy. Co by jí bránilo v tom mě prásknout? Říct všem pravdu o tom, že kupce zabil upír. Uvěřili by spíš mě? Někomu, kdo se po nocích plíží ulicemi, kde se ztrácejí kočky a děti, nebo jí, služebnici, která jim už několik let věrně slouží? Možná bych za vším neměl hledat intriku, ale koneckonců, nepatří to náhodou tak trochu k mému nynějšímu povolání? |
| |||
|
| |||
Sloboda, poklad nad poklady Atrion, Moje kroky vedú na sever, no jasný cieľ nemám. Aj keď poznám miestne lesy, viem, že čoskoro sa krajina začne meniť, a ľahko sa môže stať, že v nových neznámych oblastiach zablúdim. Už len z tej predstavy sa cítim dezorientovane. Čo by povedal dědeček Haru? A pri tej otázke mi v mysli ihneď vyvstane tvár staručkého elfa ako mi už po stí krát opakuje: ,,Cesty zeme sa všemožne križujú a klikatia, vždy ťa niekam dovedú, avšak zpravidla mieria len od mesta k mestu. Keď sa chceš držať nejakej cesty, hľadaj ju vo svojom srdci, viac dôveruj väčne premenlivému tvaru krajiny a jasnej hviezdnej oblohe, než tomu čo vybudovali Kwendi či Atani." A po stí krát si len nepatrne povzdychnem a poďakujem za "odpoveď neodpoveď". |
| |||
Hledání ztraceného mistra Goleryn, Západní Impérium "Snad, doufám, že se jim nic v lesích nestalo a jsou taky v pořádku ve vesnici," rychle přikývnu. Ještě to by tak chybělo, aby se jim něco přihodilo poté, co unikli té ohnivé zkáze. S tichým povzdechnutím zkřížím pod židlí nohy v kotnících, zatímco si dokonala a dokola vlivem vlastní nejistoty a nervozity mnu prsty a zápěstí. |
| |||
Domove, sladký domove.. Vesin, Vlandia Při pohledu na mladíka mi pobaveně cuknou koutky úst v náznaku úsměvu. Je mladý a myslím že kromě své sestry s mnoha dívkami nemluvil. Kdo ví, třeba se trochu osmělí a prohodí se mnou aspoň pár slov. "Máte pravdu". Pronesu s pousmáním. "Pocházím z Aserai. Vydala sem se na cesty abych našla jednu ženu. Doufám, že mě vezme do učení, slyšela jsem totiž, že je to výborná léčitelka a kouzelnice". Tento laskavý muž mně nechává u sebe přenocovat, tak nevím proč mu neříct pravdu. Stejně by mu to mohl povědět Artur. Vejdeme do domu a hned mě zahřeje u srdce. Mají to tu tak hezké, útulné. Opravdu hezký domov, až se mi na okamžik zasteskne po tom mém.. Zvědavě se ohlížím, když v tom se objeví Robertova žena. "Dobrého dne přeji. A děkuji". Odpovím jí s přátelským úsměvem a lehkou úklonou. Na půdě? No proč ne, jestli jim tam nefouká.. Následuji Roberta a poslouchám pak co říká. Tiše se zasměji když zmíní že občas chrápe. "Jistě to bude více než dostačující, děkuji". Pronesu vděčně a zamíříme tedy zpět. Říkám si jen zda se připomenout, nebo zda třeba Robert přemýšlí. Brzy se mi však odpovědi dostane, i když trošku jiným způsobem. Musím se držet abych se nehihňala když slyším jak se Robert s Ankou baví. "Zeptám. Děkuji". Je tu tedy možnost se přiučit aspoň něco, pokud se nám tu kořenářku podaří najít a to mě těší. "Ukázal mi kde je žebřík". Odpovím s úsměvem. Teď tedy musím počkat až se Jolka vrátí, ale nechci jen tak postávat. "Já jsem Morgana". Představím se ještě jí. "Robert řekl že to není třeba, ale já bych ráda nějak pomohla. Smím vám pomoci vařit? Nebo se aspoň dívat, ať se přiučím". |
| |||
Kápě v temnotě Jalmarys, Západní Impérium
|
| |||
Na cesty Lindorn, Battania
Pokud chceš střílet dál i přes únavu, klidně můžeš, |
| |||
Volání moře Vesin, Vlandia
|
| |||
Mrazivý sever Hrad Ov, Strugia
Zvol si cestu, klidně si vyber svou vlastní. Akorát mi prosím napiš, jestli chceš popisovat den po dni, nebo se spokojíš s nějakým shrnutím. |
doba vygenerování stránky: 0.17892003059387 sekund