Spory na hranici

Usanc, Vlandia
09. července 1084, pozdní odpoledne

Toulky Strugií, kousek od Omoru

Vrtkavá paměť

Ortysia, Západní Impérium
02. července 1084, poledne

Voják na tvá slova jen kývne a opět se pustí do rozhovoru se svými kolegy. Ty se podíváš na nově příchozího, dáš mu prostor, aby se usadil, něco málo snědl a pak se za ním vydáš. Když na něj promluvíš, hodí na tebe nepříliš příjemný pohled, ale na volnou židli před ním ukáže.
Jakmile se usadíš, muž si tě zprvu nevšímá, ale ten pocit, že si tě někdo prohlíží tě šimrá na zátylku a je ti tak jasné, že i když to tak nevypadá, prohlíží si tě ten lovec. Snad jakoby zhodnocoval, jestli mu stojíš za to s tebou prohodit nějaká ty slova.
”Co chcete?” zeptá se tě otráveným hlasem, když odloží zpola okousané žebírko.

Broukání přestalo, když se obě mladé ženy probraly. Děvčátko obě sledovalo s překvapením ve tváři, možná tam bylo i trochu strachu. Když pak ale obě promluvily, Miuna se viditelně uklidnila a opět si začala broukat, tedy do chvíle, než se jí Vibeke zeptá, jak se jí spalo. ”Dobře,” špitne dívka a nesměle se usměje. Ovšem nabídka masa v ní vyvolá mnohem upřímnější úsměv.

S kouskem sušeného masa od Vibeke se Miuna otočí na Morganu a zatímco pomalu žvýká sousto, její oči zase o něco posmutní. Chvilku jí trvá, než se rozpovídá. ”Oni přišli… hledali mě a… a vzali… vzali je,” řekne tiše, se slabým náznakem vystrašeného pláče. ”V-vzali i ma-maminku a… a ta-tatínka. ”

”Není blbej nápad. Dali by se tím zatarasit vchody,” souhlasí Fin s Torrakovým nápadem. Oba trpaslíci ještě nějakou chvíli pracují na hradbách, dohadují se o dalších možnostech opevnění rozrůstající se usedlosti.

Mezitím se Stella vrací se Simenou z hlídky, na které byly už od samotného rána.
”Upřímně, nevím. Možná to byl jen zvěd nějaké bandy, co měl zjistit co tu našli, nebo možná nějakého rivala místních předáků,” pokrčí rameny. ”Tak na tohle se musíš zeptat Jugrina. Ten s nima jednal.”
Když se obě hlídky vrátí do usedlosti, je tam menší pozdvižení. Dělníci pobíhají sem tam, překřikují se navzájem, že ani slovu nejde rozumnět. V Jugrinově táboře je naopak klid. U ohniště sedí pouze Rigon a Bjorn a oba dva se věnují údržbě svých zbraní. Zbytek kumpanie není nikde vidět.
”Vítejte zpět, něco nového?” promluví jako první Bjorn, zatímco jeho společník jen něco neurčitého, nejspíše pozdrav, zabručí.
”Nikde nic. Kde jsou všichni?”
”Dvojčata, Ava a Hrien jsou na hlídce u bran, Fin s Torrakem zase někde něco kutí a Jugrin zjišťuje co se děje,” zabručí Rigon. Jen co domluví, objeví se v táboře poslední zmíněný a tváří se poněkud naštvaně.
”Vida, jste zpátky. To je dobře. Něco se semele, něco ne moc hezkýho,” zavrčí Jugrin a zmizí ve svém stanu. Když opět vyjde ven, drží v ruce čutoru o které všichni ví, že v ní voda není. ”Kladivouni se zvedají, předák je posílá někam na západ, prej je tam nějaká skupina zbojných. Myslí si, že budou chtít přepadnout těžaře, takže…” nedořekne a pořádně si přihne z čutory. Všem přítomným je jasné, co nedořekl.
”Každopádně pro nás je to pěkně na hovno. Musíme vzít hlídky u severního a západního vjezdu. Stello, dojdi pro ty dva stavitele, ty s Torrakem si vemte severní vjezd, Simeno ty s Finem západní. Bjorn s Rigonem a já budeme procházet usedlost a udržovat pořádek. Je to na kokot, ale zmákneme to,” rozdá rozkazy a opět zmizí ve stanu. Když se vrátí, už nemá čutoru, ale za to má svou zbraň.
”Co tu ještě děláte? Hybaj.”

Toulky Strugií, směrem k
Omoru

Nedaleko Omoru, Strugia
05. července 1084, ráno
24 dní do úplňku

Nedaleko Omoru, Strugia
05. července 1084, ráno
24 dní do úplňku

Toulky Strugií, směrem k
Omoru

Nedaleko Omoru, Strugia
05. července 1084, ráno
24 dní do úplňku

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
19. července 1084, odpoledne