Jule pod tvým pohledem jen omluvně sklopí hlavu, zatímco se Loren tiše zasměje a chlapce rozcuchá. Když pak bratra vysadíš na strom, s rozzářenýma očkama přikývne, chytne se pevně kmene stromu a jako na špičkách tě sleduje.

Šíp opustí tětivu luku, trochu se při tom prohne a vyletí ke kanci. Rána je to přesná, čistá. Vidíš, jak šíp proniká hluboko do těla zvířete, které sebou cukne, ujde sotva dva kroky a padne k zemi. ”Pěkná střela Vib. Moc pěkná střela,” pochválí tě strýc a sundá ze stromu Juleho. ”Pojď, jdeme se na něj podívat,” pobídne chlapce a spolu pak zamíří ke kanci.
”Dneska večer bude dobrá hostina,” zasměje se Loren, opatrně vyndá šíp z těla a vrátí ti ho. ”Na Jule, vem mi luk a šípy, já vezmu kance. Vrátíme se zpět a dáme se do zpracovávání. Vibe, projdi prosím ještě poslední tři pasti a pak se k nám připoj.”

Vejdeš do malé světničky, která slouží jako hlavní místnost domu a kuchyně zároveň. U kamnech uvidíš stát ženu, Adiu, jak cosi míchá v hrnci, elfa však nikde nevidíš.
”Ah, je ti lépe?” zeptá se tě žena s lehkým úsměvem a ukáže ti ke stolu. ”Prosím, posaď se, odpočívej.” Poté odstaví hrnec z kamen a přejde k tobě. Opatrně ti položí ruku na rameno a velmi pozorně si tě prohlédne.
”Vypadáš lépe, děvče,” zaslechneš od dveří mužský hlas. Když se k nim podíváš, uvidíš tam stát elfa se dřevem v náručí. ”Jak se cítíš? Je ti lépe?”
Pielle přenese náruč dřeva ke kamnům, kde je vyskládá a když se začneš ptát, oba dva se na sebe podívají.
”Ano, jsme ve vesnici,” odpoví ti konejšivým hlasem Aida a položí ti ruku na rameno. ”Klid děvče.”
”Mistra? Myslíš tím toho blázna Ingolfa?”
”No tak, Pielle.”
”Promiň. Bohužel děvče, ale starýho Ingolfa jsme tu už dlouhou dobu neviděli,” dodá omluvně a posadí se k vám ke stolu. ”Naposledy jsem ho viděl… možná dva tři měsíce, to když mi tu skládal platbu za doručování zásob. Od té doby jsem o něm už neslyšel.” Oba dva se na sebe podívají a nepatrně zavrtí hlavou.
”Pověz, děvče, co se tam stalo, kde jsou všichni sloužící?”

Atrion, malá vesnička nedaleko stejnojmenné říčky, která se po několika kilometrech vlévala do řeky Tanaesis a ta se pak vlévala do stejnojmenného jezera. Vesnička schovaná hluboko v lesích, vysoko ve větvích stromů. Kdybys nevěděl, jak tvůj lid staví vesnice, nenašel bys ji.
Jsou to již tři dny, co jsi opustil Enoisu, a dva dny, co jsi došel sem. Jistě, nemyslel sis, že to, co hledáš najdeš hned ve vedlejší vesnici. Ovšem ani zde nebylo nic, co by tě tu udrželo. Místní byli milí, rádi tě viděli, ještě aby ne, jakožto druid, byť teprve učeň, jsi měl zvláštní postavení mezi svým lidem. Doznávalo se ti úcty, mnohdy i jistým výhodám, ale taky se od tebe očekávali jisté věci. Třeba že kdykoliv to bude třeba, pomůžeš potřebným nebo že nikdy neopustíš Velké lesy. A když ses před několika dny svému mistru vyjevil, že tě láká cestování a svoboda, nebyl zrovna nadšený. Přeci jen, místo druida je v lesích, které má chránit i za cenu svého života. Ovšem tvé rozpoložení chápal a když tvé odhodlání nebyl schopen nahlodat, nebránil ti. Možná si říkal, že tě tvá cesta nakonec přivede zpět.

Vyrazil jsi na cestu, netušeje kam. Prostě jsi šel kam tě nohy zavedly a ty tě zavedly právě sem, do Atrionu, malé vesničky ležící na kraji malé říčky. Zde druida neměli, proto ti hned nabízeli místo, ale tys odmítl. Pomohl jsi potřebným, dostál jsi svým druidským povinostem a už ses opět chystal vydat na další cestu. Jenže kam vyrazit?

Zima na Severu

Hrad Ov, Strugia
26. května 1084, ráno

Vyschlá kašna

Lyakis, Aserai
26. května 1084, poledne

Volání divočiny

Skorin, Strugia
26. května 1084, dopoledne

Pod rouškou tmy

Jalmarys, Západní Impérium
25. května 1084, večer

Vesin, Vlandia
26. května 1084, odpoledne

Sotva jsi zavřela oči, ponořila ses do světa snění. Spala jsi dlouho, bez vyrušení. Dokonce ani zima ti nebyla, ať už to bylo pláštěm mistra, nebo tím, že slunko začínalo čím dál tím více hřát. Ovšem nic se ti nezdálo, dokonce ani žádné můry. Prostě nic.

”Myslíš že žije?” zaslechneš najednou nějaký hlas. Chvilku ti trvá, než rozeznáš, že patří ženě.
”Určitě, dívej, hýbe se jí hrudník,” odpoví ji mužský hlas.
”Nepatří k tomu podivínovi, co tady žil?”
”Myslíš Ingolfa? Jo, asi jo. Vypadá jako ta jeho služebná. Ta mladá holčina.”
”Tys jí už viděl?”
”Myslím, že jo. Jednou, když jsem mu sem vezl zásoby.”
”Co budeme dělat? Vezmeme ji do vesnice?”
”Hm… nechat jí tu nemůžeme, poslední dobou se tu toulá dost lapků. Udělej místo na vozu.”
”Opatrně Pielle, mohla by být zraněná.” Ucítíš, jak tě někdo opatrně zvedá do náručí. Chtěla by ses vzbudit, možná by ses chtěla i vzepřít, nebo naopak jít sama, ale zjišťuješ, že nemáš sílu ani otevřít oči.
”Adio, vezmi ty věci, asi pro ní budou důležitý, když je držela tak těsně u sebe.” Muž tě opatrně položí do vozu a překryje tě nějakou dekou. Cítíš vůni dřeva, čerstvého pečiva a dokonce i zeleniny. Začne ti docházet, kdo to je. Jednou za měsíc jsi je spatřila, když přiváželi do kuchyně zásoby, které tvůj mistr nakupoval v nedaleké vesnici.

Když ses konečně probudila, bylas zesláblá a unavená. I tak ses ale cítila odpočatě. A hlavně hladově.
”Adio, dej ohřát polévku, to děvče se probralo,” zaslechneš mužský hlas a když se ti konečně podaří rozlepit oči od sebe, uvidíš vysokého elfa s vlasy svázanými do praktického drdolu v obyčejných vesnických šatech. ”Klid děvče, jsi v bezpečí. Lež v klidu, Adia ti přinese polévku s kouskem chleba, aby ses najedla,” nakloní se nad tebou a pomůže ti se zvednout do sedu. Hned na to ti podá sklenici vody, kterou uvítáš možná i více, než jídlo. Když si od tebe pak sklenici vezme nazpět, dostaneš možnost rozhlédnout se po pokoji. Jedná se o malý kamrlík, s jednou šuplíkovou skříňkou, postelí, na které ležíš, malým nočním stolkem a jednou židlí, na které sedí elf. Také si všimneš, že vak, ve kterém jsi schovala nejcennější mistrovi věci, leží na skříňce. O chvilku později vejde do pokojíku menší lidská žena, též ve vesnickém oblečení a větším bříškem. Dojde ti, že je těhotná. ”Děkuji, drahá,” elf si od ní vezme polévku a opatrně ti ji podá. ”V klidu se najez a až budeš chtít, přijď za námi,” s těmi slovy oba odejdou z pokoje.

Jsi umytá, popáleniny máš ošetřené (ano, nějaké byly, můžeš si určit kde) a na sobě máš jednoduchou dlouhou halenu.