Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Na cesty Lindorn, Battania Srdíčko se mi zatetelí radostí, když mě Tonda pochválí. Nahlas ale nic neřeknu, jenom se na něj zazubím. Pak už jenom dávám co největší pozor, když mi ukazuje, co a jak. Páni, to je ale profík. Oči mám z toho všeho navrch hlavy, ale snažím se pochytit co nejvíc. Když se z ještě nedávno živého tělíčka vyvalí vnitřnosti a krev, na chvíli se musím kouknout stranou. Nelituj to zvíře, zopakuju si poučku, kterou mi Tonda před chvílí věnoval. Hm, jenže jak to udělat, když tady najednou vidím celé huňaté zvířátko, které si mohlo ještě v klidu hopsat v lese? Když vám dají do kuchyně kuře nebo králíka nebo skopové stehno, tak je to přece úplně něco jiného, jenže takhle? Zrovna když si dávám předsevzetí, že na svých cestách budu jíst jenom bobule a možná ještě ryby, které jsou na zpracování o poznání snazší a HLAVNĚ jsou méně roztomilé, začne Tonda o tom, že z kůže se dá vyrobit spousta užitečných věcí, nebo se taky dá dobře prodat. To se mi líbí. Nic nepřijde nazmar. Tonda na mě kouká a já po chvíli zadumání pochopím, co se po mně chce. Chopím se svého zajíce a pevně stisknu nůž. Tak jo, ukaž, co ses naučila. Snažím se o co největší přesnost a co nejvěrnější napodobení postupu, jaký mi Tonda ukazoval. Postupuju pomalu, s rozmyslem, abych neprořízla žádný důležitý orgán, který by šel později použít, a abych kůži stáhla v jednom kuse. Není to zdaleka perfektní, nebude to rozhodně moje oblíbená činnost ale snažila jsem se, jak jsem mohla nejlíp, a Tonda to taky viděl a ocenil. Otřu si zpocené čelo hřbetem ruky, abych si na obličeji nerozmázla krev, a celá se rozzářím. "Děkuju," usmívám se jako sluníčko a v první chvíli ani nezaregistruju, že mi dával vybrat mezi zajícem a koroptvemi. "Jo," heknu, když se konečně proberu z opojení, "Tak zajíce," zahlásím sebevědomě. Koroptve se skoro vůbec neliší od kuřat, která škubat umím, a to vyvrhování je pořád to samý dokola. Přisunu si druhé tělo zajíčka a dám se do práce, přičemž dávám pozor, abych se poučila z toho, co jsem před tím udělala špatně. Pořád mi to nejde zdaleka tak dobře, jako Tondovi, ale to se určitě časem poddá. Ani nic neříkám a nevyptávám se, protože mám plné ruce práce s tím, abych něco důležitého nepokazila. | ||
| |||
 | Pod rouškou tmy Jalmarys, Západní Impérium To už znělo docela uvěřitelně. Možná, že s přibývajícím věkem se Pinďa do takových akcí už prostě nechtěl pouštět sám, minimálně by to vysvětlovalo, proč mě opakovaně vyhledává a dává mi takové zakázky, ze kterých chce ještě masitý podíl. Zívnu, snad jen abych na sebe upoutal pozornost a on přestal bafat z toho hnusu. "Takže bych v levém křídle jen ztrácel čas, teda pokud bych tu nemocnou ženu nechtěl zbavit utrpení," zapřemýšlím nahlas. Ale nakonec to vyženu z hlavy, krev nemocných není žádný luxus, který bych si chtěl v blízké době dopřát. Hořká, skoro nepolknutelná. Nejspíš se zbavím stráží, u kterých mám naději, že se v jejich tělech neusadila nějaká prašivá nemoc. "Takže po střeše, nejlépe nad pravé křídlo a oknem dovnitř. Nechci moc pobíhat po levé straně, když se můžu po střeše dostat tam, kam potřebuji." Řeknu nakonec, upravím si dýky a mávnu na Pinďu. Víc toho od něj asi slyšet nepotřebuji. Nebo možná potřebuji, ale nechci stát v tom smradu z dýmky než si na něco vzpomene. S novými informacemi opustím útočiště cechu a vydám se do ulic. Obratně míjím lidi, kteří v tuhle hodinu ještě pochodují ulicemi a přemýšlím, co všechno budu potřebovat. Nejprve jdu celé sídlo omrknout, podívat se, kde jsou vchody/východy, jak vypadá střecha, v jaké vzdálenosti jsou okna a balkóny a v neposlední řadě pozoruji, jestli se uvnitř domu něco děje. Pochodující stráže v hlavní chodbě asi neuvidím, ale minimálně uvidím světla. Čím víc rozsvícených světel, tím víc obyvatel v domě. Když mám všechny potřebné informace, vrátím se do hostince, který vede Aelir. Ve svém pokoji si připravím batoh a váčky, do kterých později nacpu vše, co mi přijde pod ruku a bude mít v mých očích alespoň nějakou hodnotu - prsteny, řetízky, drahé kameny, mince, rituální předměty, magické předměty... prostě všechno důležité za co jiní rádi zaplatí. Možná vezmu i nějaké listiny, protože vědění je občas mocná zbraň, ale především jde o to, že čím víc toho přinesu, tím víc toho budu moct zamlčet Pinďovi. S batohem na zádech se pak vrátím před sídlo, ale tentokrát k němu jdu jinou cestou. Pokud mě někdo zahlédl na mé první obchůzce, byl bych snadno podezřelý, kdybych se vrátil úplně stejnou cestou. Takhle je šance, že lidé už zapomněli, jak vypadá můj obličej. Ve druhé fázi, kdy se snažím dostat přes plot a vyšplhat na střechu, sázím především na své schopnosti upíra. Při lezení využívám čehokoliv, co se nabídne k úchytu - okenní římsy, plazivé rostlinstvo, nepravidelně položené kameny. Také si pro svůj výstup vybírám tu stranu, která je odvrácená městu, pokud to je možné. "Jdeme na to," ušklíbnu se, když se při lezení pokusím nahlédnout jedním oknem dovnitř, než budu pokračovat ve výstupu na střechu. | ||
| |||
 | Řada nešťastných příhod Nedaleko Golerynu, Západní Impérium Nevím, zda dříve hasit oheň nebo zachraňovat všechny ty věci, které se rudé plameny snaží udolat, a tak se snažím dělat obojí. Zároveň. Ráno mě tak přivítá v zuhelnatělých troskách místa, kterému jsem celé ty roky říkala "domov", ušmudlanou od sazí, zdrchanou a unavenou až hanba. Přesto si dopřávám vždy jen kratičkého odpočinku, dokud se mi nepodaří nanosit bokem všechny mistrovy věci, které požár přežily. Je toho tak žalostně málo z celé jeho sbírky a práce... Snad ani nechci pomýšlet na to, kolik knih a svitků je nenávratně pryč, kolik z toho mistr ke své práci potřeboval... Povzdechnu si. Ale... Nebyla to moje chyba! tím se vytrvale konejším, vždyť jsem se tolik snažila. Mistr... Mistr to určitě pochopí. Zbije mě jako koně, ale pochopí to. | ||
| |||
 | | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Příjemná společnost Hongard, Vlandia Pomalu si v klidu vychutnávám oběd, přičemž však pozornost věnuji stále i svému společníkovi. Když si zapálí dýmku, ucítím vůní toho kouře a říkám si jaké to asi je. Ještě nikdy jsem nekouřila a pokud vím, tak ani nikdo z rodiny. Většinou prý kouří muži, ale proč to nezkusit? Líbí se mi jak to voní. "To bude nejspíš ona". Přikývnu nadšeně v naději že stařík o elfce něco ví. Evidentně ji potkal i když už to bude nějaká doba. Poradila si s morem.. Musí být opravdu úžasná. Chci se s ní potkat, i kdyby to mělo znamenat že projdu celý sever. Dojím co mám v ruce a mile se na staříka usměji. "Ráda vás poznávám Arture". Otočím hlavu abych se podívala na zboží co má vzadu. Jsem si jistá že víno co veze bude stejně dobré jako sem chutnala, né li lepší. "Škoda že nejsme v Aserai. Otec by vám udělal dobrou cenu.." Poznamenám jen tak. Trochu se mi stýská, ale musím to vydržet. Souhlasně přikývnu a rozzáří se mi oči. "Opravdu? To by bylo skvělé! Děkuji!" Natáhnu se a lehce Artura obejmu kolem ramen. Nebude snadné Siatru najít, ale tohle by mohl být začátek. Po chvíli co jedeme se trochu nejistě zeptám. "Já.. Omlouvám se pokud je to neslušné, ale.. Ještě nikdy sem nekouřila. Mohla bych?" Kývnu je jeho dýmku. Otec by to asi neviděl rád, ale teď tady není a já ráda zkouším nové věci. Patrně se při tom zakuckám, ale to nevadí, nebude to nic hrozného. Ať tak či onak, po další chvíli co jedeme, si tiše začnu broukat. Po chvíli pak i zpívat. S hudebním nástrojem by to bylo lepší, ale co.. "U ohně sedím, přemítám, | ||
| |||
 | Vyschlá kašna Lyakis, Aserai Zvědavost mi nedá a přijdu až k ženě. Ačkoliv jsem obezřetný, přesto z ní mám intuitivně dobrý pocit. "Magie?" Ale to už svá slova podpoří názornou ukázkou. "Magie..." vydechnu tentokrát užasle, zírajíc na vodu, spadnuvší zpátky do kašny. Trochu užasle, možná přihlouple se na ženu podívám, než se opatrně napiju. Nechutná vůbec špatně. Ale než z úst vypustil záplavu otázek, natáhne se k mému prstu. Instinktivně ho stáhnu zpět, než si uvědomím své hloupé chování. Kdyby mi chtěla ublížit, neptala by se na svolení. Přesto k ní prst natahuji opatrně. " Nic to není, jen... malé říznutí." | ||
| |||
 | Hledání ztraceného Nedaleko Golerynu, Západní Impérium
| ||
| |||
| Volání divočiny Skorin, Strugia
| ||
| |||
| Vyschlá kašna Lyakis, Aserai
| ||