| |||
Spory na hranici Usanc, Vlandia
|
| |||
Toulky Strugií, směrem k Omoru Nedaleko Omoru, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Toulky Strugií, směrem k Nedaleko Omoru, Strugia S vystrašeným, skoro až zděšeným výrazem, si vyhrnu levý rukáv a.. Měkce zelená.. Díky Bohům, byl to jen sen! S úlevou vydechnu a padnu na záda. Dívám se na nebe. To je už podruhé, co jsem ji, tedy, sebe, viděla. Je to hodně zvláštní. Ale Jolka je v pořádku a to je to nejdůležitější.. Po chcilce se posadím a podívám se na Vibeke. "Jsem, děkuji.. A ty?" Zeptám se když zmíní zlé sny. Znamená to že se jí také něco zdálo? Podivná náhoda.. Nechám zatím Vib aby se věnovala malé a sama si vyndám, připravím a pak i zapálím dýmku. Krátce potáhnu, je cítit lehká vůně tabáku s vanilkou. Jen sen.. Pomalu se uklidňuji.. Pohledem se střetnu s Vib a přikývnu. Dnes bych se už ráda dostala do Omoru, ale předtím.. Pohlédnu na Turid. "Takže.. Jak jsme slíbily, my ti pomůžeme. Ale.. Povíš nám prosím co se stalo? Mohlo by nám to pomoc". Promluvím a mile se usměji. "A nemusíš se být. Jsme tu s tebou. Nic se ti nestane". |
| |||
Toulky Strugií, směrem k OmoruNedaleko Omoru, Strugia Nezvládnu vnímat dění kolem sebe. Dívám se na nebe, zrychleně oddechuju a klidním dech. Cítím se snad vyčerpanější, než když jsem včera usínala. Hrudník mi stále svírá ona neskutečná tíseň ze snu. Mimoděk si dlaň položím na břicho, což mi jakýmsi zvláštním způsobem dodává klid. Muselo se mi to v hlavě celé poplést. Stříbrná kuše. Miuna. Moje mysl ty události vzala a přetavila mě hezky na míru. A rozhodně to byl sen. Nic jiného. Nic víc. Jen hloupý sen. Vždyť mi dítě nemáme a dávali jsme si vždy poctivě pozor. Vždy. Až na...jezero. Nasucho polknu. Vib, proč si to děláš. Bude to v pořádku. Za pár týdnů uvidíš, že ano. Byl to jen sen. Další zkouška. A tys ji zvládla. „Ano...jenom další zkouška…“ zašeptám si pro sebe a potom se s námahou posadím a rozhlédnu se kolem. Zbystřím Morganu, která nevypadá o nic lépe, než já. „Také zlé sny? Jsi v pořádku?“ zeptám se starostlivě a potom pohlédnu na Turid, která už je vzhůru. „Dobré ráno, jak se ti spalo?“ zeptám se dívky, při tom sáhnu do brašny a vyndám nějaké sušené ovoce a ořechy ke snídani, aby si také vzala. „Nebo bys raději maso?“ zadívám se na dívku. Potom vyčkám a vyměním si pohled s Morganou, kdy se tiše ptám, jestli už je vhodná chvíle dívku vyzpovídat. |
| |||
Toulky Strugií, směrem k Nedaleko Omoru, Strugia Tiše, procítěně, zpívám a snažím se ničím neznepokojovat. Dostala jsem se až sem. Už jsem skoro u cíle. Nesmím se nechat rozhodit.. Chvilku poté co zazní poslední slova písně pohlédnu na Vibeke. "Ano, asi tě chápu. Měla jsem to tak také.. S tou upírkou, řekněme že to co mi říkala, nebyla pravda.. A ano, věřím že i oni mohou být vyléčeni". Jestli že to nedokáže Siatra, tak já ano. Jednou budu stejně velká čarodějka jako ona. Ne, né stejně velká. Budu největší ze všech. Lehnu si na deku a svůj teplý plášť použiji jako přikrývku. Dívám se do ohníčku a myslím na Jolku. A na Diavala. Doufám, že se mi už brzy vrátí a přinese mi od ní psaníčko.. Jak krásné, vzrušující, je mít křídla a vznášet se ve vzduchu. Cítit jak mi vítr čechrá peří. Kousek dál vidím nějakou ženu, vypadá tajemně. Mávnu křídli, stočím se a dívám se stejným směrem jako ona. Dým je nepříjemný, štípe do očí, ale i tak se musím dostat blíže k té vsi. Od pohledu je jasné že se tu muselo stát něco zlého. Zatím co tady ve snu mávám křídli, mé skutečné tělo sebou neklidně škube a převaluje se.. Letím blíže nad vsí a najednou mi to dojde. To je Vesin! Tady už jsem byla! Kroužím nad vesnicí a zoufale se snažím někoho najít. Ale nikde nikdo. Ani když zamířím k tomu políčku. "JOLKOOO!" Chci křičet, ale ozývá se jen "krá-krá.." Za to ve skutečnosti je slyšet jak pořád dokola něco mumlám. "Ne.. Jolko, ne.. Jolko, kde jsi.." Je mi zle z toho co vidím. Ti kdo to udělali, vyškrábala bych jim oči! Cítím že mně ta postava volá a tak se otočím a letím k ní. A.. Najednou mi to dojde. Ty rudé vlasy. Ty oči. A ten hlas.. Vypadá jinak, ale, je to Morgana, jsem to.. Já. Takřka dosedávám ženě na tuku, když v tom otevřu oči. "NÉÉÉ!" Vykřiknu, aniž bych si to uvědomovala a prudce se posadím. "Neee.." Zopakuji, tentokrát trochu tišeji a zmateně se rozhlédnu kolem. Sen.. Byl to jen sen.. Cítím jak divoce mi buší srdce. Po čele mi stéká kapka studeného potu. Jsem v táboře. Tam kde jsme se včera s Vibeke a Turid utábořily. Vše.. Vše je v pořádku. Nebo ne? Se starostlivým výrazem si vyhrnu levý rukáv a dívám se na svůj náramek. Bojím se, ale.. Doufám že tam není bílá nebo černá barva! |
| |||
|
| |||
Spory na hranici Usanc, Vlandia Tedy, byl bych raději když by mi Oren řekl co má v plánu, ale budiž. Věřím mu. Nechám ho jít a podívám se na vojáka který mi položil otázku. Pohlédnu na něj a chvíli přemýšlím. Není nás mnoho. A také bychom se měly vyspat. "Počkejme, až s čím přijde zástupkyně Lina. Třeba bude mít nějaké užitečné informace". Odpovím, prostě a jasně. Třeba zjistí něco od lidí a já budu vědět na co si dávat pozor. Dveře se otevřou a do krčmy vejde nějaký muž. Plátěné kalhoty, vesta, luk, jestlipak tohle není lovec? A možná i ten o kterém mluvil starosta. Kývnu mu na pozdrav a nechám ho si sednout a najíst se. Až když něco spořádá, tak se zvednu. "Zůstaňte tu. Jdu si promluvit s lovcem". Řeknu svým mužům a vydám se k němu. "Dobré odpoledne přeji. Vy budete Seitr, že? Já jsem kapitán Damien Wolf." Představím se vlídně a kývnu mužům kolem. "Směl bych se k vám posadit a koupit vám třeba pivo? Rád bych se optal na pár věcí". |
| |||
Voda vede tvé kroky Rhotae, Západní Impérium
|
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.25631403923035 sekund