| |||
Na cesty Lysia, Západní Impérium Usměju se na dívku naproti mě, když řekne, že by se taky chtěla podívat do světa. "Hele, když jsem to dokázala já, dokáže to každej. Stačí jen chtít," zahlásím a ukážu jí dva zdvižené palce. "A kdo ví, třeba se jednou na cestách potkáme," doplním. To by se mi líbilo. Vděčně kývnu směrem ke stařence, když mi nabídne, že můžu přespat u ní. "Mockrát děkuju." Nacpu si do pusy zbytek kuřete, které držím v ruce, a otřu si ruce do kalhot, tak, jak jsem poslední měsíc zvyklá. Doma by mě ani nenapadlo, jak bych si mohla očistit ruce bez obrousku nebo ohřáté vody v umyvadle, napadne mě. "Myslím, že už bych měla jít spát," řeknu a znovu se podívám na tu babču, která mi to prve nabízela. "Jak říkáte, čeká mě ještě pěkný kus cesty." Než mi ale stará paní může ukázat, kam bych si mohla zalézt do pelechu, ujme se toho ta slečna. Zazubím se na ni, zvednu se od stolu a počkám, jestli jí to její babi schválí. "Ještě jednou vám moc děkuju za všechno, opravdu," rozhlédnu se po stolovnících a už vymýšlím, jak se jim za to odvděčím, když peníze před tím odmítli. |
| |||
Toulky Strugií, směrem k Nedaleko Omoru, Strugia S milým výrazem sleduji mladou dívku, občas potáhnu z dýmky. Přijde mi, že to s ní Vib docela jde. Vidím jak se Miuna s chutí pustila do jídla. Jak dlouho už asi nic pořádného neměla? Chvilku jsem si říkala zda z ní vůbec něco dostaneme, vypadá trošku vystrašeně a cokoliv zažila, muselo to být traumatizující.. Ale přeci jen promluví. I když toho nebi moc. "To ano.. Moc statečná a šikovná". Potvrdím mile slova Vib. O těch rodičích.. Děsím se toho co se s nimi mohlo stát. Vypadá to, že ti lidé jsou schopni všeho. Jen tak unášejí lidi, muže i ženy, mladé i staré. Hnusí se mi. Co by k tomu asi řeklo vedení Omoru?! Další "výslech" už nechávám na Vibeke. Jde jí to dobře.. Všimnu si jejího výrazu když se na mně podívá. Zajímalo by mě, co všechno o těch Stříbrných Kuších ví. Docela by mě zajímalo, kde mají sídlo, zda pod někoho spadají nebo si dělají co chtějí a kolik jich asi je. Ale to všechno třeba až bude Miuna spát.. Potáhnu z dýmky a podívám se na nebe. Diavale.. Už je to nějaká doba, doufám že bude v pořádku. |
| |||
Spory na hranici Usanc, Vlandia Zatím co čekám než se lovec občerství, sním jednu či dvě datle. Trochu nezvyklá chuť, ale jinak je to dobré, možná si pak nějaké koupím na cestu. Když je dle mého čas, tak se zvednu a dojdu k lovci. Promluvím na něj a nevím jestli má jen špatnou náladu, nebo se mu na mně něco nezdá, tak či tak, je mi to jedno. Posadím se na volné místo a čekám až aspoň něco řekne. Moc toho není. Nedívá se přímo, ale cítím ten jeho pohled. Že by měl třeba problémy se zákonem? Vlídný pohled z mé tváře zmizí, stále jsem klidný, ale zároveň trochu vážnější. "Tedy, jsem zde abych urovnal spor s Aserai. Na příkaz samotného krále... Adrien se zmínil, že by jste možná mohl něco vědět. Víte tedy něco, Seitre?" Pokusím se mu zadívat do očí a dávám si pozor jak reaguje. "Třeba co se děje v hradu, proč z něj nechodí ven? Nebo, zda jste neviděl někoho častěji chodit na území Aserai?" |
| |||
|
| |||
Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium „Neřekl, ale lidé jsou laskaví, určitě poradí, když se tam dostanu!“ nadchla jsem se. Hihi. Bude to skvělé. Teď, když si něco pamatuji, mohlo by se mi to i povést bez větších komplikací a problémů. Hah, to by bylo skvělé! „A víš, říká se, kdo hledá, tak najde! A už jsem našla Doughana, tohle bude parádička, to zvládnu levou zadní!“ zasmála jsem se nadšeně. „Myslím, že opět vyrazím s nějakou karavanou. Ah, snad bude chtít Gurdo taky do Aserai. Hm. Marek je hodný kluk, poslední dny jsme spolu hodně mluvili. Bylo to fajn. Vskutku výjimečný mladík. Hm. On má tvůj brácha asi s tebou společnou trpělivost. Ah, těším se na cestování, měla bych pak vyhledat Gurda!“ dokončila jsem tak svou nesouvislou řeč, zatímco jsem spokojeně jedla. |
| |||
Spory na hranici Usanc, Vlandia
|
| |||
Toulky Strugií, směrem k Omoru Nedaleko Omoru, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Toulky Strugií, směrem k Nedaleko Omoru, Strugia S vystrašeným, skoro až zděšeným výrazem, si vyhrnu levý rukáv a.. Měkce zelená.. Díky Bohům, byl to jen sen! S úlevou vydechnu a padnu na záda. Dívám se na nebe. To je už podruhé, co jsem ji, tedy, sebe, viděla. Je to hodně zvláštní. Ale Jolka je v pořádku a to je to nejdůležitější.. Po chcilce se posadím a podívám se na Vibeke. "Jsem, děkuji.. A ty?" Zeptám se když zmíní zlé sny. Znamená to že se jí také něco zdálo? Podivná náhoda.. Nechám zatím Vib aby se věnovala malé a sama si vyndám, připravím a pak i zapálím dýmku. Krátce potáhnu, je cítit lehká vůně tabáku s vanilkou. Jen sen.. Pomalu se uklidňuji.. Pohledem se střetnu s Vib a přikývnu. Dnes bych se už ráda dostala do Omoru, ale předtím.. Pohlédnu na Turid. "Takže.. Jak jsme slíbily, my ti pomůžeme. Ale.. Povíš nám prosím co se stalo? Mohlo by nám to pomoc". Promluvím a mile se usměji. "A nemusíš se být. Jsme tu s tebou. Nic se ti nestane". |
| |||
Toulky Strugií, směrem k OmoruNedaleko Omoru, Strugia Nezvládnu vnímat dění kolem sebe. Dívám se na nebe, zrychleně oddechuju a klidním dech. Cítím se snad vyčerpanější, než když jsem včera usínala. Hrudník mi stále svírá ona neskutečná tíseň ze snu. Mimoděk si dlaň položím na břicho, což mi jakýmsi zvláštním způsobem dodává klid. Muselo se mi to v hlavě celé poplést. Stříbrná kuše. Miuna. Moje mysl ty události vzala a přetavila mě hezky na míru. A rozhodně to byl sen. Nic jiného. Nic víc. Jen hloupý sen. Vždyť mi dítě nemáme a dávali jsme si vždy poctivě pozor. Vždy. Až na...jezero. Nasucho polknu. Vib, proč si to děláš. Bude to v pořádku. Za pár týdnů uvidíš, že ano. Byl to jen sen. Další zkouška. A tys ji zvládla. „Ano...jenom další zkouška…“ zašeptám si pro sebe a potom se s námahou posadím a rozhlédnu se kolem. Zbystřím Morganu, která nevypadá o nic lépe, než já. „Také zlé sny? Jsi v pořádku?“ zeptám se starostlivě a potom pohlédnu na Turid, která už je vzhůru. „Dobré ráno, jak se ti spalo?“ zeptám se dívky, při tom sáhnu do brašny a vyndám nějaké sušené ovoce a ořechy ke snídani, aby si také vzala. „Nebo bys raději maso?“ zadívám se na dívku. Potom vyčkám a vyměním si pohled s Morganou, kdy se tiše ptám, jestli už je vhodná chvíle dívku vyzpovídat. |
doba vygenerování stránky: 0.17322993278503 sekund