Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Spory na hranici Usanc, Vlandia
| ||
| |||
| Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
| ||
| |||
| Toulky Strugií, směrem k Omoru Nedaleko Omoru, Strugia
| ||
| |||
| Na cesty Lysia, Západní Impérium
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Zbytek hlídky proběhl naprosto v poklidu, ale je pravda, že temný elf mi nedal spát. Pořád jsem v hlavě přemýšlela, jak toho parchanta rozmluvit. Přeci to nemůže být tak složité. Druhý den se výslechu ujal sám Jugrin. Zpovzdálí jsem všechno sledovala. Nemělo smysl se do toho vměšovat, stejně výslech naprosto nikam nevedl. Ale proč. Proč by někoho, tak strašně zajímalo tohle místo, a ještě by o tom zajatec ani neceknul. Kdyby šlo o blbost, tak by přeci promluvil. To je normální přirozenost zachránit si vlastní krk a nekrýt ty nad ním, když jde o prd. Pak už ale dny utíkaly stejně. Vstát, najíst se, pracovat, najíst se, odpočinout si, pracovat, spát. A pořád a pořád dokola. Hlavní dvě činnosti zůstaly, hlídkování na kraji a hlídkování v táboře. Takže ano, slyšíte dobře. Hlídkování střídalo hlídkování. Potkáme se se Simenou na půl cesty naší výzvědné akce. „Souhlas. Naprosto nic.“ Zavrtím hlavou. „Ale stejně nevěřím tomu, že ten elf byl nějaká sólo akce. Nebo asi tomu nechci prostě věřit. Banda blbounů čekající na svoji příležitost je aspoň nějaká zajímavější myšlenka, která by rozbila tuhletu rutinu.“ Povzdychnu si nad naším osudem a zamíříme společně se Simenou zpátky do tábora. „Jo, západ. Proč ne.“ V tichosti se začneme vracet. „Simeno…“ Začnu opatrně. „Co si o tom všem myslíš. Proč by někoho mohla zajímat díra v zemi? Jo. Kupce možná. Ale kohokoliv jiného? To přeci nedává smysl.“ Zavrtím hlavou. „Navíc. Kdo nás vůbec platí? Předáci, nebo někdo vyšší za tím vším? Třeba ten člověk ví víc, než my a není to jenom obyčejná díra v zemi.“ Ano. Asi začínám znít jako bláznivá puberťačka toužící po senzaci, ale tak co už. | ||
| |||
 | Spory na hranici Usanc, Vlandia Poslouchám a rozhlédnu se po přítomných vesničanech. Když pak starosta zmíní to jméno, trochu zpozorním. Seitr, lovčí. Kdepak ten asi je? Nevyrazil si třeba na loďce? Podle toho co slyším, se tu nic neděje. Pořád nevím zda mi starosta lže, nebo opravdu o ničem neví. Kývnu když se zvedá a pak se podívám na Orena. "Že o ničem neví, to by možné bylo. Ale něco se tu děje... Musíme dávat pozor na řeku a až někdo připluje, tak ho sebereme... Orene, máš nějaký způsob jak řeku nenápadně sledovat?" | ||
| |||
 | Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium Tohle bylo super. Hah. Moc super. Líbilo se mi to. Dokázala bych být studentem! Spát, chodit na jídlo s učiteli, to bych si možná začala užívat i studentská léta! Ačkoliv, tohle asi bylo naivní. No. Asi jsem byla spíše hostem a nedalo se to srovnávat. No. To by bylo naivní myslet si, že to bude stejné. No. Dobře. Jen myšlenková výplň. Ano. Hm. Na tác jsem vše vzala, následně se nechala dovézt ke stolu. „No, já. Nevím. Chci pokračovat, protože musím hledat… což mi připomnělo! Huh!“ vytáhla jsem sklenici s bylinkou. Pupečník. „Gotu kola!“ protahovala jsem svou nově nabitou paměť. "Mám to pít ráno! No. Prý mi to pomůže, možná bych ho měla hledat, abych věděla, kde ho najít! Ale! Chtěla bych najít svou lásku života. Nicméně, schovává se! Takže to jsem odložila vedle, protože on je mužem plný šprýmů! A nemohu někoho najít, když nevím, kde je!“ zasmála jsem se pobaveně. „A pak je tu Sergeo Eupides. Řekl mi, že mu pomůže. No… Žije v Aserai. Nikdy jsem tam nebyla, tak se asi vydám tam,“ dokončila jsem. „Nějaká doporučení??“ | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Toulky Strugií, směrem k Omorská oblast, Strugia Překvapeně povytáhnu obočí. Čistě vlkodlaćí vesnice? Je něco takového opravdu možné? U všech bohů, co když by ti lovci našli právě je?! Radši na tu hrůzu nechci ani pomyslet.. "To né.. Já.. Bylo to když jsem spala. Zjistila jsem to až pak". Odpovím Vibeke. Hádám že to mohlo znít trochu zvláštně. No co.. "Ha.. Jo.. Budu.. Si dávat pozor". Trošku nejistě se usměji. Zrovna moc vtipné mi to nepřijde, ale chápu to, asi se jen snažila odlehčit situaci.. Vyslechnu si Vibeke ohledně Siatry a chvilku na ni jem tak hledím. "Já.. Asi tě chápu. Ale.. Co by jsi chtěla dělat jiného? Nemůžeš se s malou toulat jen tak, po celé Strugii.. Se Siatrou jsem se nepotkala, ale, slyšela jsem o ní jen dobré věci. Říkají jí Siatra "Laskavá". Zřejmě to má důvod.. Jednou vyléčila vesnici kde řádil mor, bez ohledu na její bezpečí. Já.. Myslím že ona by pomohla, jistě by nás i ochránila". Musí to znít jako když jsem malá holka která někoho moc moc obdivuje.. Usměji se a lehce rozpačitě se podrbu ve vlasech. "Minimálně jsme už takřka u Omoru.. Nechceš se s ní aspoň setkat a zjistit co a jak?" Nechci Vibeke nutit, ale, přišlo by mi to jako veliká škoda, jít až sem a pak.. nic.. Lehce se pousměji když Vib řekne že se měnit může a že se při tom ovládá. Musí to být.. zajímavé. To by mi to někdy ukázat mohla. Zmíní se že může mít problém když cítí silnou emoci a všimnu si jak se začervenala. Ooh, ona mluví o.. Nic na to neříkám, jen lehce stočím pohled a maličko se při tom culím. Něco takového muselo být.. divoké.. Zalovím ve svých věcech a vytáhnu další měch, trošku jiný. Možná i Vib cítí jeho obsah? "Věřím že to dokážeš.. Pokud budu moc, ráda ti při tom pomohu". Pousměju se, měch odzátkuji a napiju se. Mmm, je vážně dobré. Cucnu si ještě a pak podávám měch Vibeke. Samozřejmě je v něm víno, a pokud bych směla soudit, tak velmi dobré víno. Pak jen tak chvíli hledím do ohně a přemýšlím.. Vibeke je vlkodlak.. Kdo by to čekal? Pořád si říkám že bych se možná měla trochu bát, obzvlášť po tom s Carmillou.. Ale Vib je hodná. Není nijak agresivní a.. Ráda bych si myslela, že jsme kamarádky. I tak mně to dost překvapilo.. Tiše si povzdychnu a po chvilce začnu zpívat. Tiše, abych nevzbudila malou. Je to asi nějaký můj způsob, jak se s tím vším vyrovnat. Plus to víno. | ||
| |||
|
| ||