Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Toulky Strugií, směrem k Nedaleko Omoru, Strugia Tiše, procítěně, zpívám a snažím se ničím neznepokojovat. Dostala jsem se až sem. Už jsem skoro u cíle. Nesmím se nechat rozhodit.. Chvilku poté co zazní poslední slova písně pohlédnu na Vibeke. "Ano, asi tě chápu. Měla jsem to tak také.. S tou upírkou, řekněme že to co mi říkala, nebyla pravda.. A ano, věřím že i oni mohou být vyléčeni". Jestli že to nedokáže Siatra, tak já ano. Jednou budu stejně velká čarodějka jako ona. Ne, né stejně velká. Budu největší ze všech. Lehnu si na deku a svůj teplý plášť použiji jako přikrývku. Dívám se do ohníčku a myslím na Jolku. A na Diavala. Doufám, že se mi už brzy vrátí a přinese mi od ní psaníčko.. Jak krásné, vzrušující, je mít křídla a vznášet se ve vzduchu. Cítit jak mi vítr čechrá peří. Kousek dál vidím nějakou ženu, vypadá tajemně. Mávnu křídli, stočím se a dívám se stejným směrem jako ona. Dým je nepříjemný, štípe do očí, ale i tak se musím dostat blíže k té vsi. Od pohledu je jasné že se tu muselo stát něco zlého. Zatím co tady ve snu mávám křídli, mé skutečné tělo sebou neklidně škube a převaluje se.. Letím blíže nad vsí a najednou mi to dojde. To je Vesin! Tady už jsem byla! Kroužím nad vesnicí a zoufale se snažím někoho najít. Ale nikde nikdo. Ani když zamířím k tomu políčku. "JOLKOOO!" Chci křičet, ale ozývá se jen "krá-krá.." Za to ve skutečnosti je slyšet jak pořád dokola něco mumlám. "Ne.. Jolko, ne.. Jolko, kde jsi.." Je mi zle z toho co vidím. Ti kdo to udělali, vyškrábala bych jim oči! Cítím že mně ta postava volá a tak se otočím a letím k ní. A.. Najednou mi to dojde. Ty rudé vlasy. Ty oči. A ten hlas.. Vypadá jinak, ale, je to Morgana, jsem to.. Já. Takřka dosedávám ženě na tuku, když v tom otevřu oči. "NÉÉÉ!" Vykřiknu, aniž bych si to uvědomovala a prudce se posadím. "Neee.." Zopakuji, tentokrát trochu tišeji a zmateně se rozhlédnu kolem. Sen.. Byl to jen sen.. Cítím jak divoce mi buší srdce. Po čele mi stéká kapka studeného potu. Jsem v táboře. Tam kde jsme se včera s Vibeke a Turid utábořily. Vše.. Vše je v pořádku. Nebo ne? Se starostlivým výrazem si vyhrnu levý rukáv a dívám se na svůj náramek. Bojím se, ale.. Doufám že tam není bílá nebo černá barva! | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Spory na hranici Usanc, Vlandia Tedy, byl bych raději když by mi Oren řekl co má v plánu, ale budiž. Věřím mu. Nechám ho jít a podívám se na vojáka který mi položil otázku. Pohlédnu na něj a chvíli přemýšlím. Není nás mnoho. A také bychom se měly vyspat. "Počkejme, až s čím přijde zástupkyně Lina. Třeba bude mít nějaké užitečné informace". Odpovím, prostě a jasně. Třeba zjistí něco od lidí a já budu vědět na co si dávat pozor. Dveře se otevřou a do krčmy vejde nějaký muž. Plátěné kalhoty, vesta, luk, jestlipak tohle není lovec? A možná i ten o kterém mluvil starosta. Kývnu mu na pozdrav a nechám ho si sednout a najíst se. Až když něco spořádá, tak se zvednu. "Zůstaňte tu. Jdu si promluvit s lovcem". Řeknu svým mužům a vydám se k němu. "Dobré odpoledne přeji. Vy budete Seitr, že? Já jsem kapitán Damien Wolf." Představím se vlídně a kývnu mužům kolem. "Směl bych se k vám posadit a koupit vám třeba pivo? Rád bych se optal na pár věcí". | ||
| |||
 | Voda vede tvé kroky Rhotae, Západní Impérium
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Spory na hranici Usanc, Vlandia
| ||
| |||
| Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
| ||
| |||
| Toulky Strugií, směrem k Omoru Nedaleko Omoru, Strugia
| ||
| |||
| Na cesty Lysia, Západní Impérium
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Zbytek hlídky proběhl naprosto v poklidu, ale je pravda, že temný elf mi nedal spát. Pořád jsem v hlavě přemýšlela, jak toho parchanta rozmluvit. Přeci to nemůže být tak složité. Druhý den se výslechu ujal sám Jugrin. Zpovzdálí jsem všechno sledovala. Nemělo smysl se do toho vměšovat, stejně výslech naprosto nikam nevedl. Ale proč. Proč by někoho, tak strašně zajímalo tohle místo, a ještě by o tom zajatec ani neceknul. Kdyby šlo o blbost, tak by přeci promluvil. To je normální přirozenost zachránit si vlastní krk a nekrýt ty nad ním, když jde o prd. Pak už ale dny utíkaly stejně. Vstát, najíst se, pracovat, najíst se, odpočinout si, pracovat, spát. A pořád a pořád dokola. Hlavní dvě činnosti zůstaly, hlídkování na kraji a hlídkování v táboře. Takže ano, slyšíte dobře. Hlídkování střídalo hlídkování. Potkáme se se Simenou na půl cesty naší výzvědné akce. „Souhlas. Naprosto nic.“ Zavrtím hlavou. „Ale stejně nevěřím tomu, že ten elf byl nějaká sólo akce. Nebo asi tomu nechci prostě věřit. Banda blbounů čekající na svoji příležitost je aspoň nějaká zajímavější myšlenka, která by rozbila tuhletu rutinu.“ Povzdychnu si nad naším osudem a zamíříme společně se Simenou zpátky do tábora. „Jo, západ. Proč ne.“ V tichosti se začneme vracet. „Simeno…“ Začnu opatrně. „Co si o tom všem myslíš. Proč by někoho mohla zajímat díra v zemi? Jo. Kupce možná. Ale kohokoliv jiného? To přeci nedává smysl.“ Zavrtím hlavou. „Navíc. Kdo nás vůbec platí? Předáci, nebo někdo vyšší za tím vším? Třeba ten člověk ví víc, než my a není to jenom obyčejná díra v zemi.“ Ano. Asi začínám znít jako bláznivá puberťačka toužící po senzaci, ale tak co už. | ||