Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Toulky Strugií, směrem k Omorská oblast, Strugia "Dobrá, to.. To zní rozumně". Přikývnu a pokračujeme tedy v cestě. Bušení mého srdce i mé dýchání se sklidnilo, ale hlavu mám plnou myšlenek. Stále tomu nemohu uvěřit. Ani nevím jak dlouho to trvalo, ale nakonec místo najdeme. Nechám Vib aby uložila malou a postarala se o oheň. Když by neměla křesadlo, tak jí půjčím své. "Myslím že bude stačit malý". Šeptnu ohledně ohně. Pak pevně sevřu svou hůl a obejdou náš tábor, kolem dokola. Při tom v zemi holí lehce vyrývám magické symboly (Magie: 16 + 3 = 19). Tedy, je to spíše lehce svítivá čára která se za mnou line a když tábor obejdou, spojím ji v kruh. V té chvíli cítím poměrně veliký úbytek své síly. Je to magie na kterou nejsem zvyklá, jen jsem impromizovala. Asi si na takové věci budu muset dávat pozor, aby mě to příště nepoložilo. Ale pro teď to zkrátka bylo třeba. Na vrávorajících nohách se vrátím zpět k Vib a plánu sebou k ohni. "Měly bychom být chráněny. Pokud se sem někdo vplíží, zafunguje mé kouzlo a dotyčný se otočí a odejde, s tím, že zapomněl proč sem vlastně šel.. Aspoň doufám". Otřu si pot z čela a vytáhnu měch s vodou, abych se napila. Pak si vytáhnu i pár kousků sušeného masa a pustím se do nich. Při tom odpočívám a snažím se poslouchat co říká Vibeke.. Podle toho co říká, je jasné že vlkodlakem není dlouho. A že se jí moc nedaří to zvládat, aspoň tedy při úplňku. To není zrovna utišující.. Pohlédnu na "Turid" když o ní Vib mluví. I ona je vlkodlak? No.. Asi mně to zas tolik nepřekvapuje, dost by to zapadalo. "A.. Může se někdo jako vlkodlak narodit?" Zeptám se zvědavě, i když si nejsem jistá zda bude Vib znát odpověď.. Podívám se na ni. Ještě jednou se napiju a dožvýkám poslední kousek masa.. Dívám se na Vib a levou dlaní si přejedu po levé části krku. "Já.. Jednou mně kousla upírka. Vlastně.. Kousala mně vícekrát, ale nepřeměnila mně.. Byl to někdo, koho jsem tehdy milovala, ale nevěděla jsem co byla zač. Byla jsem mladá.. Trochu mi ji připomínáš. Aspoň ty vlasy.." Řeknu pousměju se a mírně stočím pohled, abych Vibeke nekoukala do očí. "Nebylo to tak že bych ji od té doby nenáviděla, spíše.. Mi ji bylo líto a chtěla jsem ji pomoc". Na chvilku se odmlčím abych si utřídila myšlenky. Pak se na Vib znovu podívám. "Pojď se mnou.. Siatra Laskavá je nejlepší léčitelka na celém kontinentu. Věřím že spolu najdeme způsob, jak ti.. Vám, pomoc". Pohledem sjedu na malou, stále spící dívku. Nechám Vibeke chvíli aby si to promyslela, ale nakonec mi to nedá. Pousměji se a pak se ještě zeptám. "Ty.. Můžeš se měnit kdy chceš? A.. Když se změníš, mimo úplněk, jsi to stále ty?" A.. Byla bych dost zvědavá jak takový vlkodlak vypadá, ale to aby mi to Vib ukázala, to.. Teď na to asi není vhodná doba. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Toulky Strugií, směrem k Omorská oblast, Strugia Přikyvuji. Raději bych nebyla, raději bych o ničem nevěděla. Ale bohužel. Budem si teď muset dávat hodně pozor. V Sibiru.. To by mohlo být velké město. Ale není od Omoru dost daleko? Znovu se podívám na dívku kterou má Vibeke na zádech. Doufám, že ji neumí nijak sledovat. Znovu přikývnu. Musíme najít nějaké bezpečné místo. S trochou štěstí nás tam nikdo nenajde. Snad se mi to podaří zabezpečit i nějakým kouzlem. A snad nám ta dívka řekne ještě něco více.. "Uvažuješ jako oni?" Podívám se na Vib. Nejsem si moc jistá jak tohle myslela. Mluví dál a já si říkám, jak tohle všechno ví. Přijde mi, že se v tom dost vyzná. Více než by běžný člověk měl. A asi to nebude jen nějaká znalost kterou má její lid.. Najednou Vib zastaví a já na ni překvapeně hledím. Říkala jsem si, že to myslí jen teoreticky, že to je jako když by byla vlkodlak. Jenom že ona pokračuje a mně to najednou dojde. "Ta srna.. Ten tvův čuch.." No jistě, teď to dává smysl! Ooh bože, Vibeke je vlkodlak! A já s ní jen tak cestovala! Cítím jak se mi rozbušelo srdce a vyschlo mi v krku. Levou dlaň si položím na hruď (srdce). Dýchám. Snažím se uklidnit.. "Takže ty jsi.. Vlkodlak?" Špitnu sotva slyšitelně. Stojím na místě a nejistě, možná i trošku fascinovaně, na ni hledím. Vlkodlak.. U všech bohů.. Předtím upírka, teď vlkodlačice, co potkám příště, draka? "Dobrá.. Takže, já.. Já.. Oni teď možná půjdou po tobě. A já.. Co mám dělat?" Dostanu ze sebe, možná trochu zmateně. "Jak.. Jak se ti to stalo? Chceš.. Chceš jít se mnou za Siatrou? Možná by ti mohla pomoc.. Samozřejmě, jen jestli chceš.. Jak.. Jaký to je? Je.. Je ti to nepříjemné?" Chrlím ze sebe, stále trochu zmateně, ale je jasné že jsem i zvědavá. | ||
| |||
 | Na cesty Lysia, Západní Impérium Nebudu lhát, to, že mí noví kamarádi hltají každé moje slovo, je moc fajn pocit. Na druhou stranu se však cítím trochu nesvá - kromě Erin jsem s nikým za celý měsíc tak dlouho nemluvila, kromě příležitostného nákupu jídla nebo noclehu. Poděkuju stařence za talíř s kuřecími stehny, který mi přisunula, a s chutí se do něj zakousnu. "Mof obrý," zahuhlám uznale s plnou pusou ale pak už si dopřeju pár vteřin ticha, abych spolkla sousto a zajedla ho chlebem. Je to paráda, zase jíst u stolu jako civilizovaný hobit, pochvaluju si v duchu, ale uvědomím si, že nechávám spolustolovníky čekat. "Battanie," řeknu pomalu a zasněně, "To je nejkrásnější země na světě." Pokývu hlavou, ukousnu si další kus kuřete a pokračuju. "Máme tam spoustu úrodných políček a lesů a rybníků. Každý si na zahrádce pěstuje aspoň jablíčka nebo nějakou zeleninu, a někdo chová zase zvířata, takže když si sousedi vypomůžou, mají dohromady bohatou večeři. Jako vy tady. A můj táta má hospůdku, která je vyhlášená široko daleko. A..." Hlas se mi najednou zadrhne a oči se mi při vzpomínkách na domov, který je teď na míle vzdálený, zalijí slzami. Do teďka jsem si ani pořádně neuvědomila, jak moc mi Lindorn a naši chybí. Stýská se mi dokonce i po Tondovi Veveřičkovi, který mě všechno naučil a díky němuž jsem došla tak daleko. Co by asi řekl, kdyby mě teď viděl? A co by řekli táta s mámou? A Pili s Pampeliškou? Zamrkám, abych zahnala slzičky, a popotáhnu. Nejsem tu přeci od toho, abych ostatním zkazila večeři. "No," pokračuju ještě trochu roztřeseným hlasem a pokusím se o úsměv, "A kde jsem byla?" Dramaticky se rozmáchnu. "Všude možně!" Při myšlenkách na má dobrodružství se mi vrací dobrá nálada. "Prošla jsem skrz celé Západní Impérium," zahlásím velkolepě, i když v "celém" Západním Impériu jsem zdaleka nebyla. Ale připadá mi to tak! "Viděla jsem tolik elfů pohromadě, kolik jsem neviděla za celý život." Zarazím se, když si uvědomím, že všichni kolem mě jsou taky elfové a jak jim to asi musí znít, ale pak pokračuju. "Jedna z nich - teda z vás - Erin - mě naučila o bylinkách a léčitelství," povídám nadšeně a k tomu ohlodávám zbytek kuřecího stehna. "Je to tu úplně jiné než u nás. Máte tu rostliny, které u nás vůbec nerostou. A tady u vás, na jihu, je spousta písku a taky hrozné teplo. Kdybyste byli v Battanii, viděli byste mnohem víc trávy a obilí a stromů. Je to tam daleko... zelenější," vykládám a dívám se po ostatních, jestli se nechtějí na něco zeptat. Jak se na chvíli odmlčím, zívnu. Břicho plné dobrého jídla mě trochu uspává. "Je tu nějaké místo, kde bych mohla přespat?" změním téma. | ||
| |||
|
| ||
| |||
| Toulky Strugií, směrem k Omoru Omorská oblast, Strugia Z města… véélkého.. To je jediné co z dívky vypadne. Jinak vypadá že je smutná a zřejmě i unavená. Vidím jak se Vib drží a dokonce mi přijde že po chvilce i usíná. A nevím zda se mi to nezdálo, ale přišlo mi, že se k ní malá docela má. Tohle je opravdu zvláštní situace. Že by Omor? Hmm, kolik je v okolí jiných, velkých měst? Z přemýšlení mně vytrhne Vibeke, tedy její hlas. Ve chvíli kdy slyším slova "Stříbrné kuše", tak jako bych to živě viděla před sebou. Tu scénu, tu vizi, co jsrm měla v té usedlosti. Kouzelník, ten muž v plášti. Hádá se s tím otcem. A.. Ten jeho plášť.. Je tam cosi stříbrného, nějaký znak.. Počkat.. To je přeci kuše! Jak to že jsem si toho prvně nevšimla?! Párkrát zamrkám abych se vzpamatovala ze své chvilkové nepřítomnosti. Vlkodlaky? Dívám se na Vibeke, do jejích očí. Ona si nedělá legraci, vypadá velmi vážně. Takže.. To co jsem četla a co jsem slyšela na cestě po Strugii, to byla pravda? Nejsou to jen povídačky.. Vlastně.. Když jsou upíři, proč by nemohli existovat vlkodlaci? "U všech bohů.." Špitnu tiše. Cítím jak mi buší srdce. Něco takového jsem opravdu nečekala.. "Vib.. Ti lidé, co přišli do té usedlosti a unesli ty lidi.. Myslím že to jsou oni.. Nebyla jsem si jistá, ale ten co vykouzlil portál, ten měl na plášti stříbrnou kuši". Řeknu tiše, ale vážně. Je možná znát že jsem trochu rozrušená. Udělám krok dál. Pak ještě jeden a další a.. zastavím se. Pohlédnu na dívku kterou teď má Vibeke na zádech.. Jestli že to jsou lovci a hledali ji, tak.. Ona asi něco ví. Co když třeba někdo z její rodiny byl vlkodlak? Něco se tam stalo, ona utekla aby se zachránila a pro to je teď tak smutná? "A.. Asi bychom měly najít nějaké místo na přespání". Pípnu. Propána, do čeho jsem se to dostala? Doufám že teď nebudou třeba hledat nás.. Pomalu se dám znovu do kroku. Po chvilce se podívám na svou přítelkyni. "Vib, co.. Co ty o tom víš? Jestli opravdu vlkodlaci jsou, co bychom dělaly když nějakého potkáme? Je něco čeho se bojí? Víš jak je zahnat?" Vibeke je Nordka. Možná si její lidé o něčem takovém povídají. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
| Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
| ||
| |||
| Toulky Strugií, směrem k Omoru Omorská oblast, Strugia
Nyní máte prostor si pokecat mezi sebou. Příspěvek můžete zakončit utábořením nedaleko Omoru. Šanci vyzpovídat Turid dostanete v táboře. | ||