Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | USEDLOST Omorská oblast, Na té dívce se mi něco nezdá.. Nevím jak to vysvětlit, ale, prostě mi přijde nějaká.. Jiná. Že by za to mohla ta její modrá očka? Malá se představí jako Miuna. Zajímavé jméno, odkud asi je? Mile se na ni usmívám a poslouchám. Letmo pohlédnu na Vib a přikývnu. Musíme jít. Jen chvilku, ať se malá vzpamatuje. Trochu mně překvapí když dívka na dotaz Vib kývne. A pak se rozeběhne ke mně. "Ššš, v pořádku.. Neboj se. Nic se ti nestane". Utišuji ji a něžně ji obímám a hladím zezadu po vláskách. Takže ti mizerové hledali ji.. Rodina o tom nic nevěděla a ten kouzelník si myslel, že mu lžou.. "Půjdeš s námi, ano? Pomůžeme ti". Opět se na dívku mile usměji a pohladím ji po tváři. Pokud nebude protestovat, tak si ji vysadím na hruď, jako aby se mně mohla držet kolem ramen či krku, případně si položit hlavu. Jednou rukou si ji přidržuji a druhou se opírám svou holí. Malá se nezdá, ale ta váha je znát. Možná je to tím že nejsem fyzicky nejzdatnější. Ale tohle vydržím. Podívám se na Vib. Spolu to tu prohledáme, ideálně oba dva domy. Kdyby náhodou, třeba najdem něco užitečného. Botičky a teplé oblečení pro malou by se mohly hodit. | ||
| |||
 | Neznámý zvěd Sibir, Strugia Takže mluvit se mnou nechceš. No, uvidíme za pár minut. Možná ještě budeš rád za trochu konverzace s temnou elfkou. Soustředím se na každý krok a pohyb, abych opravdu temnému elfovi nepřitlačila dýku až zbytečně moc. Pár kapek krve se ztratí, ale podříznuté hrdlo, to úplně nemám v plánu. Ve chvíli kdy se pomalým krokem dostaneme až na cestu k Torrakovi, tak vykouknu zpoza muže. „Neboj, takhle se tvářil i na moji osobu, takže bych si to nebrala osobně.“ Stáhnu elfovi kápi, abych si ho mohla aspoň částečně z boku prohlédnout, a pak se k němu naposledy nahnu. „Takže, budeme si povídat nebo nebudeme…“ Pronesu do jeho ucha mateřským jazykem a čekám na jakoukoliv reakci, pokud se mi žádná vhodná nedostane, tak se otočím na Torraka. „Provaz tu asi nemáme co? A jít s ním takhle celou cestu, to se mi taky nechce.“ Rozhlédnu se, kdyby mě snad napadlo nějaké důmyslnější řešení, ale nakonec jen pokrčím rameny. „Takže násilí asi vítězí…“ Pokud mě Torrak nijak nezastaví, tak se pokusím elfa omráčit jílcem dýky (obratnost – 8+2=10). Vedu středně silnou ránu směrem k jeho spánku. Nemělo by mu to ublížit, ale pouze poslat do říše snů, aspoň na půl hodinky. Pokud vše vyjde, tak jak má, tak bych již v následujících sekundách měla držet v rukou bezvládné tělo. | ||
| |||
 | Na cesty Lysia, Západní Impérium Všichni jsou tu přátelští. Možná až moc, ale to mi právě teď absolutně nevadí. To je taková krása, říkám si zasněně a jsem z toho všeho tak vedle, že ani nevím, jak se přede mnou ocitl obložený talíř, a než to stihnu zpracovat, už na jazyku cítím slanou dobrotu v podobě kusu šunky. Lidem, kteří na mě mávají, mávám zpátky, a s širokým zázubem pozoruju děti pobíhající kolem. Babča, která mi přisunula obložený talíř, se mě ptá, co tu vlastně dělám. "Vypravila jsem se najít svou sestru," prohlásím rozhodně, jako by to byla ta největší samozřejmost pod sluncem. Jako kdybych vůbec věděla, kde ji hledat. Hlavou mi probleskne, že bych se svých spolustolovníků mohla zeptat, jestli o ní náhodou něco nevědí, ale tohle je přeci jen pořád ještě jiná země, než Aserai. A navíc to není tak, že by Petunie byla známá osobnost široko daleko. Uvědomím si, že jsem už chvilku zticha, a nadechnu se k pokračování. "Odešla z domova, když jsem byla ještě malá. A Petunie, moje sestra, byla taky ještě vlastně dítě," povídám trochu posmutněle. "Doslechla jsem se, že je v Aserai. Chtěla bych ji zase vidět, vědět, co dělá," vysvětluju. A dovést ji zpátky domů. "Ale chtěla jsem taky poznat kus světa. A je to parádní," dodám už veseleji, rozhlédnu se po místních a strčím si do pusy kus zeleniny. "Moc hobitů tudy asi neprochází, že?" zazubím se, spíš aby řeč nestála, než že bych byla opravdu zvědavá na odpověď. Prošla jsem už pěkný kus Západního Impéria! A nepamatuju si, že bych viděla jediného hobita. Vlastně jsem neviděla skoro nic než elfy. Někteří si dokonce mysleli, že jsem malá lidská holka a měli za to, že jsem se ztratila. A navíc, my hobiti nemáme zrovna ve zvyku vydat se procestovat celý svět. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia 02. července 1084, večer Nějak moc jsem viděl temných elfů poslední dobou. Na to jsem nebyl doma zvyklý. Můj současný život mě seznamoval s mnoha rasami. Pevněji jsem sevřel kladivo a sledoval elfa jak vychází. Podle strnulé chůze se mu úplně nedobře šlo. Což se s dýkou pod krkem vůbec, ale vůbec nedivím. "Co jsi to ulovila? Podle toho ksichtu to vidí mě stejně rádo jako já jeho." Zašklebím se k temnému, protože máme ze sebe stejné pocity. On protože já jsem trpaslík a já k němu protože je to zvěd. Kde je zvěd, tam je další nepřítel a my nemáme vybudované opevnění... | ||
| |||
 | Toulky Strugií, směrem k Omoru Omorská oblast, Strugia
| ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
| Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
| ||
| |||
| Na cesty Lysia, Západní Impérium
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia 02. července 1084, večer Přišel jsem si v tuhle chvíli jako nepotřebný pozorovatel, ale díky tomu jsem měl aspoň přehled o situaci. Samozřejmě jsem se nezapomínal dívat za sebe. Nerad bych, aby tohle odvedlo naší pozornost a my jsme nechali nepřítele proniknout do tábora. Když vidím, že se Stella vrhá na našeho stína a zajišťuje ho, tak od pasu vytahuji kladivo a připravuju se na trošku té podpory, kterou by mohla Stella potřebovat, ale podle všeho má situaci pevně v rukou. Kdyby cokoliv tak ztropím halasný poplach a pak uvidíme. | ||