Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Caldaria

Příspěvků: 1166
Hraje se Jindy Odpisy: Vždy jak bude volno  Vypravěč Sathira je offlineSathira
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Morgana je offline, naposledy online byla 08. května 2024 22:55Morgana
 Postava Torrak Bronzebeard je offline, naposledy online byla 08. května 2024 23:12Torrak Bronzebeard
 Postava Vibeke je offline, naposledy online byla 08. května 2024 23:51Vibeke
 Postava Stella je offline, naposledy online byla 08. května 2024 21:01Stella
 Postava Dalastar je offline, naposledy online byla 07. května 2024 23:53Dalastar
 
Stella - 30. srpna 2023 19:51
oez35005.jpg

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
02. července 1084, večer



Ano, byla jsem nespokojená se svým postupem lesem. Dělala jsem rámus jako právě narozená srna, která se pořádně neumí ani udržet na nohou. A upřímně netuším jak to, že se mi stále dařilo vyhnout se jakémukoliv kontaktu s postavou. Ale. Prostě se podařilo. Dál se v tom nebudeme vrtat. Ještě by se to proti mně mohlo rychle obrátit.

Nádech, výdech, nádech, výdech. Stisknout prsty kolem rukojeti dýky a… Stačilo pár rychlých kroků a ve vteřině již měla postava dýku pod krkem.
„Zdravím…“ Šeptnu dotyčnému do ucha.
Narovnám se a přitlačím osobu více k sobě, tak abych měla nad ní naprostou kontrolu. V tu chvíli se rozhlédnu, jako bych očekávala nějakého jeho kumpána. Někoho, kdo do teď čekal ve křoví a právě se mě chystá praštit po hlavě palicí. Přeci jen měla jsem tak obrovské štěstí, až začínám mít nepříjemný pocit, že muž pod mýma rukama byla jen návnada.

„Takže, o co tady jde.“ Syknu. „Buď si popovídáme v klidu, nebo to zvládnu i s násilím. Záleží na tobě.“
Očima zabloudím směrem k cestičce, kde bych čekala Torraka, pokud opravdu šel analogicky se mnou směrem k táboru.
Lehce zatlačím na mužova záda, aby se pohnul kupředu. Ráda bych ho dovedla na cestu, abych byla blíže k Torrakovi. Vždycky je lepší být na potenciálního nepřítele ve dvou.
 
Morgana - 30. srpna 2023 12:46
f0zcnoc7874.jpeg

USEDLOST


Omorská oblast,
Strugia
04. července 1084,
odpoledne



Se znepokojeným výrazem se podívám na Vibeke. "Já nevím.. Třeba jim jde o toto místo. Nebo je vzali aby je měli jako otroky, nebo je prodali.." U takových lumpů může člověk čekat to nejhorší. Rozhodně bych to tedy té rodině nepřála, doufám že jsou v pořádku.

Dojdu blíže k Vib. Na někoho zapomněli? Ten "někdo" by měl být zřejmě ve stodole. Zvláštní, nikoho dalšího jsem ve své vizi neviděla. Ale je možné že někdo mohl být schovaný.. Vib začne na dotyčného volat, já se snažím vypadat mile a přívětivě.

Po chvilce se spoza dveří do stodoly ukáže modré očko a krátce na to i jeho majitelka. U všech bohů.. Je to malá holčička. Jistě bude vyděšená, kdo ví co ta chudinka viděla. "Ahoj". Pozdravím mile a přidřepnu si, abych byla na její úrovni. "Já se jmenuji Morgana. Tady ta paní... Kývnu na Vib. "Je Vibeke.. Nemusíš se bát, přišly jsme ti pomoc.. Já jsem léčitelka. Dovolíš abych se podívala, zda jsi v pořádku?"

Mluvím tiše a mile, s lehkým úsměvem na tváři a směrem k dívce natáhnu ruku. "Slibuji že to bude v pořádku, ano? Neboj se.. Řekneš nám jak se jmenuješ?"
 
Prix - 27. srpna 2023 14:32
prix1314.jpg

Vrtkavá paměť


Ortysia, Západní Impérium
02. července 1084, dopoledne


Sebrala jsem celou sklenici s vděkem v očích a polkla, jak dál mluvil. Hu! To bylo vzrušující! Konečně jsem mohla udělat něco se svou pamětí! Ha! A konečně jsem si pamatovala! Ah... Ale teď už mi nikdo nebude věřit zapomenuté úkoly. Hm, nesmím o tom čaji nikomu říct, abych se dál mohla teď už cíleně flákat a dostávala úlevy. Přece jen, průzkumné práce byly také zábavnější, když se mnou museli posílat do dvojice někoho, protože jinak bych se ztratila... A když to byl třeba Gurdo... Aaaaah...

"Aha! Výborně, jste forma! Hah!" řekla jsem nadšeně, rychle zamávala jen abych se i se sklenicí rozběhla opět nazpět za Alexandrou. Sice jsem pochybovala, že bych jí o Markovi mohla říct o moc více a ukojit její zvědavost, ale... Přála si si popovídat a já měla všechen čas, co jsem potřebovala! Hurá za Alexandrou!
 
Pim - 25. srpna 2023 18:55
pim6109.jpg

Na cesty


Lysia, Západní Impérium
02. července 1084, večer



Jak je to dlouho? říkám si, když na obzoru vidím vesničku. Další vesnička, další noví lidé... Další dobrodružství! Měsíc, přikývnu sama sobě v duchu. Už to bude určitě měsíc. Měsíc, co jsem opustila rodiče a Piliho s Pampeliškou. Měsíc, co jsem se vydala najít Petunii a přivést ji domů.
Za tu dobu se ze mě, troufám si říct, stal ostřílený hrdina. Nejsem si jistá, jestli bych si vůbec rozuměla s mladší verzí sebe samé, která měla nejradší pohodlnou postel a pomáhala tátovi v hospůdce. S tou Pim, která měla přesně naplánovaný svůj den a ve všem byla precizní.

Nějaký čas jsem cestovala s půlelfkou, Erin. Erin je parádní! Za ty dva týdny jsme se poznali možná líp, než znám některé své kamarády v Lindornu za ta dlouhá léta. Erin je potulná léčitelka a za to, že jsem jí ukázala, jak z pár ingrediencí vykouzlit parádní obědy a večeře i v divočině, mě naučila něco ze svého umění. Jak zašít a zavázat rány, jak udělat odvar nebo obklad z různých divokých bylinek, k čemu jsou, a které jsou naopak jedovaté. Vím, jak pomoct od horečky a zastavit krvácení, a pár dalších vychytávek. Mám se ještě moc co učit, protože za čtrnáct dnů mi Erin ani nemohla předat to, co se sama učila dlouhá léta, ale základy znám - což je mnohem víc, než s čím jsem odcházela z domova. Rozloučily jsme se v Zeocorys - půlelfka pokračovala do Jalmarysu a já dál směrem k Aserai.

Když dojdu do Lysie, už je večer a mně kručí v břiše. Poslední dny jsem neměla štěstí na úlovky a žila jsem spíš na těch pár kouskách ovoce, pro které se dalo vyšplhat, takže vidina teplého jídla mě vážně láká. Teplé jídlo, postel... A třeba se poštěstí i kus mýdla a horká vana. Nebo aspoň vlažná.
Je to tu maličké a po pár krocích uvidím veliký stůl, kolem kterého už je veselo. Teprve po chvilce si uvědomím, že ze všeho toho ruchu a přátelských tvářích se mi na rtech rozlil úsměv. Zvědavě popojdu blíž, připravená se zdvořile zeptat na kus jídla a nocleh, ale v tom se za mnou někdo ozve. Normálně bych leknutím nadskočila, ale mužský hlas je tak jemný, že jsem se v klídečku otočila. A když mi dojde, že mě zve ke stolu, můj úsměv se ještě rozšíří. Vzhlédnu nahoru na elfa a natáhnu k němu pravačku. "Já jsem Pim," představím se, protože je přece správné vědět, s kým večeříte. Ať už se taky představí, nebo ne, zamířím poté ke stolu a budu se snažit sednout si vedle něj. "Dobrý den, dobrý večer," zdravím spolusedící, zatímco si ze zad sundavám luk, toulec se šípy a brašnu a ukládám je tak, aby nikomu nevadily.
"Snad nevadí, když si přisednu. Peníze mám, jídlo zaplatím," vykládám, co mě napadne, jako vždycky, když jsem krapet nervózní. Už je to přeci jen nějaká chvíle, co jsem naposledy byla v tak velké společnosti, a člověk si rychle odvykne. "Jestli se tu vaří pro všechny," napadne mě, "něco ukuchtit umím a lidem to většinou chutná. Kdyby bylo potřeba, ráda pomůžu s přípravou," rozhlédnu se po stolovnících, jestli mě někdo z nich nasměruje k místnímu kuchaři. Vaření pro spoustu lidí jako za starých časů mi chybí, a i když jsem po celém dni unavená, ráda bych se přiučila nějakou tu Lysijskou specialitku.
 
Vypravěč - 25. srpna 2023 08:48
vyprav2611.jpg

Toulky Strugií, směrem k Omoru



Omorská oblast, Strugia
04. července 1084, odpoledne

25 dní do úplňku



Zatímco Morgana stála u studny, Vibeke se pomalu přibližovala ke stodole. Obě dívky se pak, poté, co Vibeke zaslechla podezřelé zvuky, sešli před budovou. Nordka hlasitě zvolala, čekajíc odpověď, ale jediné čeho se jí dostalo bylo poděšené škytnutí a snad i zadržení dechu. Nebo to tak alespoň znělo. Po chvilce se ale ozvalo tiché šustění slámy na hliněné zemi, následované tichými krůčky.

Trvalo to ještě nějakou chvilku, ale nakonec se za hranou vrat objevila půlka malého, špinavého a ustrašeného obličejíčku. Modré oko ustrašeného dítka sledovalo obě dívky, bloumalo i po okolí malého dvorku, než spočinulo na rozsypaném košíku jahod. V tu chvíli znovu škytlo a hlavu stáhlo zpět za dveře. Vibeke zřetelně slyšela drobný nádech, stejně tak i rozbušené drobné srdíčko. A pak dítko zpola vyšlo zpoza dveří.
Byla to malá dívenka, sotva desetiletá. Delší blond vlasy jí splývaly po ramenou, padaly přes obličej a tu a tam v nich šla zahlédnout sláma, jak se dívka skrývala v nějaké kupce. Měla na sobě jednoduché jednodílné šaty šedé barvy, které byly na spodním lemu špinavé. Byla bosa, nohy zašpiněné, stejně tak i ruce a drobný obličej, ale ne nijak více, než jak se od desetiletého očekává.

Na nordku byla dívka příliš malá a drobná (Morgan mohla ve vizi poznat, že obyvatelé usedlosti byli nordi), byť barva jejích vlasů a očí by říkala něco jiného. Viditelně byla vyděšená, roztřesená a neustále se rozhlížela po dvoře, jakoby čekala, že se někde někdo objeví.


 
Vypravěč - 25. srpna 2023 08:48
vyprav2611.jpg

Jugrinova kumpanie



Sibir, Strugia
02. července 1084, večer



Když párkrát zapraskala nějaká větvička pod elfčiným krokem, postava se rozhlédla, kontrolovala prostor za sebou, ale Stella byla dost zkušená na to, aby se stihla schovat. Štěstí ji přálo, postava byla možná až moc seběvědomá a hluk nadále nezkoumala. Místo toho popošla o pár metrů blíže ke křoviskům, snad aby lépe viděla do tábora Jugrinovců.

Torrak mezitím došel až na hranici lesíku a byť Stellu a ani záhadnou postavu neviděl, byl paralelně s nimi. Možná kdyby se trochu více snažil, zahlédl by v lese dva stíny, jeden u křoví a druhý kousek za tím prvním. Také by viděl, jak onen druhý stín vytahuje něco od pasu a plíží se k tomu prvnímu.

Stella tiše vytáhla svou dýku, dostala se až za zahalenou postavu a vrhla se na něj. K jejímu překvapení, podařilo se jí muže (jak záhy zjistila) překvapit a přiložit mu svou dýku na krk (hod na záchranu: 3). Vzápětí ucítila, jak se muž napnul, trochu narovnal a pomalu zvedl ruce.


 
Vibeke - 18. srpna 2023 12:24
54b866b02ec8745c14c2f1d3267a8f2d2480.jpg

Toulky Strugií, směrem k Omoru



Omorská oblast, Strugia
4. července 1084, odpoledne
25 dní do úplňku


Kdybychom dorazily o chvilku dříve...čeho bychom byly svědky? Stopy jsou čerstvé. Přesto mi tu něco nesedí. Tohle není obyčejné přepadení. Žádná krev, kusy oblečení...tanec koňských stop. Zamručím a podívám se zem, zda by se dalo odhadnout, kolik osob se tu pohybovalo a...v tom se ozve Morgana.

Znepokojeně na čarodějku shlédnu, když mi popisuje, co viděla. "Nedává mi to smysl. Proč by odváděli obyčejnou rodinu? Co by po nich tak někdo mohl chtít?" nevypadalo to na nějakou bohatou rodinu. Zkrátka obyčejná malá osada. Proč by byly pro někoho tak moc zajímaví? Tohle mi hlava nebere. Pak s ní lehce trhnu a přimhouřím oči.

"Myslím, že na někoho zapomněli." řeknu tiše a naznačím své společnici, aby se mnou šla do stodoly. "Někdo tam je...a má strach." pošeptám.

"Neboj se. Neublížíme ti! Ti zlý lidé už jsou pryč...procházíme kolem a...chceme pomoci!" houknu do stodoly a počkám, zda přijde nějaká odpověď, předtím, než tam vstoupíme.
 
Stella - 14. srpna 2023 14:50
oez35005.jpg

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
02. července 1084, večer


„Houkat jako sova místo signálu a další takové pitomé vymoženosti asi nemá vůbec význam vymýšlet.“ Kouknu se po Torrakovi. Ale nakonec jen pokývu hlavou.
„Jo. Když se něco stane, tak začneme dělat kravál. Třeba to aspoň jedné osobě v táboře dojde.“
Opatrně vytáhnu meč a obratně ho uchopím.
„Když to nic nebude, tak si tě najdu a vyzvednu. Mám docela dobrý sluch.“ Drobně se pousměju a poplácám trpaslíka po rameni.
S tímhle rozloučením už mizím mezi stromy.

Mapuju les a opatrně postupuju k místu, odkud jsem slyšela podezřelý zvuk. Lehounce našlapuju v lesním podrostu a proplétám se mezi stromy. Jemně pokládám chodidlo při každém kroku, od paty až po špičku, a dokonale kopíruju terén (Obratnost – 8+2=10)
No, dobře, zase tak lehounké kroky nemám. Přeci jenom následuju pouze zvuk, který jsem slyšela v naprostém útlumu všech ostatních smyslů. Takže se teď najednou všechno zdá, že je úplně jinak než jsem si ve své hlavě vysnila.
Když se blížím k místu, tak při každém hlasitějším zapraskání větvičky zkusím zmizet za stromem (Obratnost – 19+2=21). Co kdyby mě náhodou postava přede mnou slyšela. Ano, moment překvapení asi už nemám, ale aspoň osoba nemusí vědět, odkud útok přijde. A pokud bych měla trochu štěstí, tak to svede na lesní zvěř. Ale to už záleží na tom, jak moc je protivník zkušený.

Pozoruju osobu před sebou a vyčkávám na ideální chvíli, kdy zkusit zaútočit (Plížení – 4+2-1=5). Teda ne úplně zaútočit. Spíše jen ochromit. Přiložit nůž na krk. Odzbrojit. Nebo něco podobného. Ráda bych zjistila, co tady ten člověk chce. Kdo ho poslal. A z jakého důvodu.
 
Morgana - 04. srpna 2023 15:53
f0zcnoc7874.jpeg

USEDLOST - VIZE


Omorská oblast,
Strugia
04. července 1084,
Odpoledne



Následuji Vibeke, jen kousek za ní. Dívám se kolem a nepříjemný pocit ve mně roste. Vím že je tu něco špatně. Vím že tu někdo použil magii, a nejspíše způsobem, který by se mi nelíbil.. Jdeme kolem stolu a po zemi je rozházených spoousta věcí. Nářadí, nádobí, jídlo a.. Kusy nějaké látky, od krve. "Co se tu u všech bohů stalo.." Mračím se.

Dojdu ke studni, chci se podívat dovnitř. Vedle studny je polámamý košík, sehnu se, vezmu jej do ruky a..

Něco jsem viděla. Košík padá na zem. "Ti parchanti.." Zakleju. Vážně by mně nenapadlo že to bude tak, jak jsem řekla. "Vib.." Pípnu a otočím se k ní. "Je to jak jsem řekla.. Bylo tu několik mužů. Dva ozbrojeni, jeden vysoký, v tmavé kápi.

Byla tu rodina, chystali se na oběd a.. A ti cizinci zřejmě chtěli jejich jídlo. Došlo k hádce a k potyčce a.. Všechny pak unesli.. Ten v kápi vytvořil portál a vzali je s sebou.."
Řeknu naštvaně, ale i smutně. Je mi zle z toho že někdo je něčeho takového schopný. "Asi bychom to měly v Omoru nahlásit".
 
Vypravěč - 04. srpna 2023 14:49
vyprav2611.jpg

Na cesty



Lysia, Západní Impérium
02. července 1084, večer



Tvá cesta byla dlouhá a vyčerpávající. Už je to měsíc, co jsi opustila rodnou vísku. Za tu dobu jsi prošla bezmála celým Západním Impériem, poznala mnoho nových lidí, naučila se spoustu nových věcí (můžeš si přidat novou dovednost - popsat jak ses ji naučila) a poznala jsi jinou zemi. I tak před tebou ještě zůstávala dlouhá cesta, ale to je otázkou až na den další.

Nyní je večer druhého července, slunko zapadlo už před nějakou hodinou a ty jsi konečně došla do nejjižněji položené vesnice Západního Impéria. Ta vesnice se jmenuje Lysia a leží na jižní hranici s Aserai. Z této vesnice se dalo vcelku snadno překročit hranice a zamířít dál do Aserai. To ale byl plán až zítřejší Pim, ta dnešní už netoužila po ničem jiném, než jen něčem teplém k jídlu a teplé posteli. Byť je pravda, že tady na jihu byli i noci teplé a čím více ses blížila k hranicím, tím méně bylo vidět trávy a spíše více převažovala savana.

Lysia je malá rybářská vesnice ležící na břehu Perasoské řeky. Ač vesnice ležela na hranicích a mnozí by čekali, že bude centrem obchodu, nebylo tomu tak. Lysia byla opravdu malá, tichá vesnička s ne více jak patnácti domy, malým přístavem, či spíše několika jednoduchými moly a vcelku pěknou písčitou pláží. V okolí vesnice se rozléhaly sady s exotickým ovocem a jen jedno menší políčko s nějakým druhem obilí. Na návsi, pokud se tak tomu prostoru mezi domy dalo říkat, se pod rozložitým stromem nacházel dlouhý stůl a nedaleko od něj byla, u jedné z budov, velká kamenná pec a menší ohniště. U stolu sedělo přinejmenším třicet postav, všechny spoře oděné a všechny snědé pokožky. Až když jsi přišla blíže, všimla sis, že tam sedí elf vedle člověka a všichni se mezi sebou bezstarostně baví.
”Vítej děvče, pojď, usaď se,” ozve se vedle tebe melodický hlas muže a když se ohlédneš spatříš vysokého elfa snědé pokožky a sněhově bílých vlasů.


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.20768404006958 sekund

na začátek stránky