”Jak jsem říkal, pane, vy jste první zbrojná, která se tu za poslední dva měsíce objevila. Možná vám ostatní řeknou více,” nejistě pokrčí rameny a poukáže na přítomné vesničany. ”Více asi budou vědět mladí, ti se nejvíce toulají po okolí vesnice, možná pak Seitr, náš lovčí,” jen co to jméno zmíní, začne se rozhlížet, pak ale jen zklamaně zavrtí hlavou. ”Zdá se však, že se ještě nevrátil.”

”Ale kdeže, pane. S Tubilisem vycházíme navýsost dobře a jestli někdo má nějaké spory, tak jen osobní, ovšem nic, co by je přinutilo k rabování,” odmítavě zavrtí hlavou a jakmile ho poprosíš aby ti dal trochu soukromí s muži, jen s kývnutím vstane od stolu a zamíří ke skupince vesničanů u druhého stolu.
”Neřekl bych, že se tu děje něco nekalého, kapitáne,” pronese tiše Oren, váš mág. ”Možná fakt o ničem neví.”

Dívky pokračují loukou, přímo směrem za Vibečiným citlivým nosem a vůní čerstvých masových koláčů. Cesta trvá ještě skoro hodinu, než vůni ucítí i Morgana a ještě přinejmenším půlhodinky, než obě dívky zahlédnou malou osadu uprostřed luk. I když osadu, spíše usedlost, skládající se sotva ze tří stavení a dvou větších a oplocených políček. Lovkyně si všimne, že na jednom z políček se pohybuje menší směska hospodářské zvěře a mezi domy pak pobíhá nějaká drobná drůbež. Když se obě dívky dostanou dostatečně blízko, mohou ve stavení rozeznat dva velké obytné domy a jednu velkou budovu sloužící nejspíše jako stodola. Krom toho si i mohou všimnout, že na malém dvorku mezi domy je vystavěná studna a nedaleko od ní kamenná pec, ze které, jak správně odhadují, se line ona omamná vůně. Před jedním z domů je pak dlouhý stůl a po obou stranách dlouhé lavice. Na stole je několik džbánů a hliněných hrnků, ošatka s nějakým pečivem, které je překryté nějakou látkou a proutěným košíkem plným zeleniny. Co je ale zvláštní, nikde není ani noha (pokud nepočítáme zvířata). Na dvorku, v okolí domů ani uvnitř nich nikoho nevidí, ani necítí (ne hned, vůně koláčů je intenzivnější).

Pokud by se Vibeke začala soustředit na svůj čich, začala by odhalovat i jiné pachy. Například takové ty pachy, které se špatně slučují se životem. A nebo takové pachy, které naznačují, že se koláče brzy spálí. Ovšem je na ní, které pachy si zvolí vnímat.

Ovšem ani Morgana není úplně tak ochuzena o různé vjemy, které lovkyně vnímat nedokáže. Například čarodějka, čím blíže je stavení, tím více vnímá jakési jiskření. Nehledě na to, že i její čich, byť ne tak dokonalý jako Vibečin, zachycuje jisté pachy, které zase není schopna cítit lovkyně. Čarodějka totiž dokáže vnímat magii, když je použita. Dokáže ji vnímat mnoha způsoby, ať už je to jiskřením, nebo podivným, těžce nevysvětlitelným lehkým pachem ve vzduchu. Někdo by mohl říci, že to jde cítit jako pálící se kov, jiný by to popsal jako pach ozonu, další by to zase popsal jako krásnou vůni. Jak to ale vnímá čarodějka, to ví jen ona sama.

Vyrušena ze soustředění, zkouší elfka znovu zachytit ono jemné cinkání. Zavřené oči, klidné, pomalé dýchání a jemné pohyby hlavou ze strany na stranu. Nyní je navození předchozího stavu mnohem rychlejší. Rychleji dokáže odfiltrovat zvuky, které nepotřebuje slyšet, které jsou známé. Brzy tak začne vnímat zvuky nezvyklé, jako tiché kroky, které brzy rozpozná jako zvířecí. Tiché šustění křídel nějaké sovy, či jiného ptáka, vzdálené pískání netopýrů. Vždy, když zvuk zachytí, “objeví” se jí před očima jako malá bílá vlnka, ve směru, ze kterého přicházel.

Torrak mezitím sledoval elfku, dával na ni pozor, zatímco se mu hlavou honily myšlenky jak vyvolat poplach. K jeho smůle zde nebylo nic, čím by udělal pořádný rámus a tak mu nezbývalo nic jiného, než jen sledovat elfku a dávat pozor na blízké okolí.

Zvuky, které se linuli k Stellinině sluchu byly různé. Povětšinou ale byly tiché a mnohdy i velmi vzdálené. Zvuk, po kterém pátrala však nikde nebyl. Pak ale zaslechla jiný, tiché prasknutí větvičky, zašumění na zemi, jakoby někdo nebo něco přenášelo váhu z nohy na nohu. Ten zvuk byl nějaký kus za nimi, blíže k táboru, ale stále někde v lese. Když se tím směrem lehce natočila, po chvilce byla schopna slyšet tichý, pravidelný dech a s tím i jemný sotva znatelný cinkot kovu.

Spory na hranici

Usanc, Vlandia
09. července 1084, pozdní odpoledne

OPĚT NA CESTĚ

Omorská oblast,
Strugia
04. července 1084,
odpoledne

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
02. července 1084, večer

Vlčice a Čarodějka

OPĚT NA CESTĚ

Omorská oblast,
Strugia
04. července 1084,
odpoledne

Sibir, Strugia
02. července 1084, večer

”Nedám ti trochu. Dám ti celou sklenici,” usměje se a posune sklenici po stolku k tobě. ”Mám ještě slušnou zásobu. A tady,” podá ti papír, ”máš napsáno, co s bylinkami dělat a kde je najdeš.” Ještě nějakou chvíli tě se spokojeným úsměvem sleduje, pak se ale sebere a vrátí se ke svému pracovnímu stolu.
”Večer si jeden odvar udělej, pomůže ti a zítra si budeš pamatovat více. Další si pak dej k obědu a opět jeden na večer. Ale ne více. A stačí jen trochu,” mrkne na tebe a zatřese rukou, jakoby chtěl dát najevo, že je vše psané na tom papíře, co ti dal. Když se na něj podíváš, opravdu tam je vše napsané. Po chvilce se opět pustí do práce a dál si tě už moc nevšímá.