Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Spory na hranici Usanc, Vlandia Kývnu na Adriena a pokládám to tím za uzavřené. Nemyslím že by na mně chtěl něco zkoušet, nebo mně dokonce zradit. Vyslechnu si informace ohledně vzdálenosti do Tubilisu a ještě než ten chlapec odběhne, podívám se na Adriena. "I půl dne je teď pro mně dost času. Pokud to jde, budu vděčný když se potkáme v půli cesty". Jistě by nebyl problém když by si Pán Tubilisu jednou vyjel... Napiji se a pozorně Adriena poslouchám. Takže to na první pohled vypadá že se nic neděje. Podívám se na Linu a lehce poplácám Leu a zamlaskám, jako znamení že má jít za jí. Ať se ještě projde. Možná taky taky někdo bude k Lin sdílnější... Vypiji zbytek svého pití a dám si ještě jednu datli. "Půl roku je dlouhá doba". Řeknu ohledně toho kapitána Berringa. "Někdo z okolí v minulosti s někým problémy z Tubilisu neměl? A že by se tu potulovali nějací žoldáci, či ozbrojenci, které jste předtím neviděl?" Ptám se Adriena zvědavě. Počkám až mi odpoví a pak ještě dodám. "Pokud bych mohl poprosit, potřeboval bych chvilku abych si promluvil se svými muži". Čímž mu taktně naznačuji aby šel na chvíli na bar nebo někam jinam ke stolu, z hospody však odcházet nemusí. | ||
| |||
 | OPĚT NA CESTĚ Omorská oblast, Zvědavě, možná trošku překvapeně, se dívám na Vibeke. Cítí jídlo? A ještě dokáže říct co to je? Zadívám se směrem kterým se dívala ona a snažím se to ucítít taky, ale nic.. Zavrtím hlavou. "Zřejmě máš jako zkušená lovkyně lepší čich". Usměji se a přikývnu. "Tak jo, veď". Proč ne, hlad tedy úplně nemám, ale pokud je to stejným směrem kam jdeme, nevidím v tom problém. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
Omorská oblast, Rozzáří se mi očka a na tváři se objeví úsměv. Vib se netváří nějak nadšeně, ale zřejmě není proti tomu abych šla s ní a to mi stačí. Vím že to bude chtít čas a tak potlačím touhu ji obejmout, přikývnu a jdu za ní.. Pravda, že jsme se možná trošku zdržely, ale jsem na cestě už hodně dlouho, takže pár hodin mě nijak netrápí. Jdeme nějakou dobu a hlavou se mi honí různé věci. Myslím na Jolku, na Diavala, na tu příhodu na moři.. Ani si neuvědomuji že si broukám jistou melodii, dokud nezačnu tiše zpívat... "Beware, beware the Daughter of the Sea. [Pozor, pozor na Dceru moře] Beware, I heard him cry. [Pozor, slyšela jsem ho volat.] His words carried upon the ocean breeze, [Jeho slova zněla oceánským vánkem,] as he sank, beneath the tide. [zatímco on klesal pod příliv.] Those blood-soaked shores, of Pravend [Ty krví nasáklé břehy Pravendu] Where sailors fought and died. [Kde námořníci bojovali a umírali] The admiral fell, at Galend [Admirál padl v Galendu] because she left his side. [protože ho opustila.] Beware, beware the Daughter of the Sea. Beware… ...beware… ... of me." Nějak se mi zastesklo. Po mnoha věcech, včetně moře. Cesta po něm byla dlouhá, ale.. Já nevím, bylo mi tam nějak dobře.. Škoda že tady nikde není třeba větší jezero, možná by mi stačila jakákoliv voda. Tedy kromě sněhu.. Třeba aspoň zaprší.. Po nějaké době zastavíme. Snídani jsem vynechala, takže můj žaludek se už ozývá.. Neměla bych problém s tím něco připravit, ale dnes se rozhodnu to nechat na Vib. Jsem zvědavá co připraví. Možná z počátku trošku zdrženlivě, ale určitě bych ochutnala i tu srnu, pokud by se rozhodla připravit zrovna ji.. "Vib? Naučíš mně prosím ten lektvar?" Zeptám se při odpočinku. Samozřejmě mám na mysli ten lektvar proti početí, jak o něm mluvila dříve.. Pokud bude souhlasit, budu pozorně poslouchat a zapamatovávat si postup i suroviny. Tak či onak, opět se pak vydáme na cestu.. Jak jdu, opírám se při tom o svou hůl a sem tam se podívám na nebe, jako bych něco vyhlížela.. Jdeme dál a myslím že už se blížíme, když v tom si všimnu že jsem pár kroků před Vibeke. Ta stojí kousek za mnou a vypadá.. zamyšleně? "Vše v pořádku?" Zeptám se mile. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Pokud jste schopni zpomalit vlastní tělo, uklidnit svůj dech a srdeční tep a držet koncentraci jen ve vlastní hlavě a nenechat se rozptylovat. Ano. V tu chvíli dokážete až nadlidské výkony. A o to jsem se pokoušela i já, ač na zatím pouze nízké úrovni. Ale bez cvičení a praxe se zlepšení nedostaví. Po pár minutách soustředění už jsem slyšela všechny a všechno v mém bezprostředním okolí. Dokázala jsem si v myšlenkách vytvořit mapu. Co je to za zvuk, odkud jde, jak může být daleko. V tu chvíli jsem začala odfiltrovávat všechny zvuky, které mě nezajímaly. Mudrování trpaslíků, kladiva, krumpáče, pokřikování… Čím více zvuků jsem upozaďovala, tím více nových vjemů přicházelo. Zvuky jsem třídila, zmapovávala, identifikovávala, ukládala do paměti… Vzápětí se objevili zvuky přírody. Šumění listů. Polehávání trávy. Drobní živočichové, nebo noční dravci. Potápím se do říše zvuků stále hlouběji a hlouběji. Možná daleko hlouběji než by bylo zdrávo. Jako by se moje vědomí odpoutalo pryč a procházelo se mezi stromy kolem nás. Ale následně moji pozornost přitáhne cizí zvuk. Zvuk, který spíš vypadá, že si ho moje hlava snad vymyslela sama. Cinkání kovu. Prudce sebou trhnu, když uslyším hlas Torraka přímo vedle mě. Pro moje aktuálně velmi citlivé uši, je jeho hlas jako poplachová siréna, která mi málem protrhla oba bubínky. Otevřu oči. „Torraku!“ Zavrčím. Prsty si mírně promnu spánky a prošťouchnu uši. „Ty teda umíš přijít v ideální moment…“ Rozhlédnu se kolem sebe. Snažím se si vybavit ten poslední zvuk, co mě tak zaujal. Kov o kov. Tichý. S trochou fantazie by to mohl být zvuk zbroje. Šupinovka? Možná. Záleželo by na pravidelnosti zvuku. A odkud to jen šlo… Otočím se na Torraka. „Promiň, co jsi říkal?“ Na očích mi jde vidět, že je moje pozornost úplně někde jinde. „Jo. Jo. Můžu to tu projít. Když vám to pomůže. Později.“ Zamumlám a znovu se otočím směrem k lesu. „Něco jsem slyšela.“ Vypadne ze mě konečně. „Ale… Bylo to daleko. Vlastně. Dost na hraně slyšitelnosti. Je klidně možné, že jsem si to prostě jenom vymyslela.“ Zavrtím hlavou a zaujmu opětovně svoji původní pozici. „Učili tě někdy koncentraci? Nemyslím to, že se zkoncentruješ na to, že chceš někomu useknout hlavu. Ale tu klidovou. Pomalu dýchat. Soustředit se jen na jednu jedinou věc. Držet myšlenky v přímé lince.“ Krátce se podívám na trpaslíka vedle mě. „Nebo prostě jen boucháš a sekáš jako bláznivý kolem sebe. I to je dost užitečný styl, to nepopírám.“ Založím si ruce na prsou a dívám se do krajiny před sebe. „Díky koncentraci můžeš zlepšit některé svoje smysly, nebo schopnosti. Nejvíce hmatatelné je to asi u magie. Ale nakolik je to u ní koncentrace a nakolik talent a léta dřiny. Těžko říct. Na to bychom se museli zeptat Hriena.“ Drobně se posuměju. „Ne, já kouzlit neumím. Jestli se mě na to chceš zeptat. Já trénuju pouze vlastní sluch, což je tedy u elfů dost obyčejná záležitost. Ale. Má to pak své výhody.“ Zavřu znova oči. „A jestli mě omluvíš. Zkusím ten zvuk znova najít. Třeba budeme mít štěstí.“ | ||
| |||
 | Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
| ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
| Voda vede tvé kroky Rhotae, Západní Impérium
| ||
| |||
| Toulky Strugií, směrem k Omoru Omorská oblast, Strugia
| ||