Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Znovu se ponořím do říše zvuků. Člověk by si mohl myslet, že omezit, tak dominantní smysl jako je zrak, nemůže vést k ničemu dobrému, ale… Pokud se sluch správně uchopí, dokáže zrak plně nahradit. Vytvářet vizuální mapy s naprostou přesností profesionální kartografa. Vrátí se k místům, kde jsem neobvyklý zvuk slyšela naposledy. Tentokrát ale nic. Ticho. Místo toho mě několikrát vyruší šustění v trávě, tiché kroky, které ale po delším zkoumaní, jsou pouze zvířecí stopy. Tím že teď hledám něco konkrétního, tak mi vlastně každý zvuk dokáže rozhodit koncentraci. Je to jako paranoia, za každým zvukem se snažit vidět něco nebezpečného. „Slyšela jsem už asi 5 sov, jednoho skřivana, dvě čejky, nějaké myši a asi bandu netopýru… Jinak zatím nic.“ Pronesu potichu směrem k Torrakovi report o mém pokroku. Nenechám se ale odradit. Pokračuju ve skenování lesíka vedle nás. Drobně sebou trhnu, když zaslechnu prasknutí větvičky. Stočím hlavu daným směrem. Zvuk prasknutí je následovaným zašustěním. A pak tiché žuchnutí a opět zašustění. Kroky. Jde krásně zaznamenat přenášení váhy z nohy na nohu. Mírně se zamračím, jak se opravdu snažím soustředit jen a jen na toto jedno místo. Uvolním se až ve chvíli, kdy zaslechnu pravidelné oddechování a i již předtím zaznamenaný cinkot kovu. Tohle je člověk, nebo minimálně nějaká inteligentní bytost. „Torraku… Myslím, že máme návštěvu…“ Pomaličku otevřu oči a upřu svůj pohled na mého trpasličího společníka. „Slyšela jsem minimálně jednu osobu. Tam tím směrem. Není ale ani daleko ani blízko tábora. Těžko říct.“ Položím nervózně ruku na rukojeť meče. „Měli bychom se tam jít podívat. Měli bychom to říct více lidem. Ale na druhou stranu nerada bych způsobovala v táboře paniku, kvůli mým nepotvrzeným slyšinám…“ Povzdychnu si. „Co myslíš…“ Zavrtím drobně hlavou. „Půjdu se tam podívat. Je to jediná možnost, jak to potvrdit.“ | ||
| |||
 | Spory na hranici Usanc, Vlandia
| ||
| |||
| Toulky Strugií, směrem k Omoru Omorská oblast, Strugia
| ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
 | Spory na hranici Usanc, Vlandia Kývnu na Adriena a pokládám to tím za uzavřené. Nemyslím že by na mně chtěl něco zkoušet, nebo mně dokonce zradit. Vyslechnu si informace ohledně vzdálenosti do Tubilisu a ještě než ten chlapec odběhne, podívám se na Adriena. "I půl dne je teď pro mně dost času. Pokud to jde, budu vděčný když se potkáme v půli cesty". Jistě by nebyl problém když by si Pán Tubilisu jednou vyjel... Napiji se a pozorně Adriena poslouchám. Takže to na první pohled vypadá že se nic neděje. Podívám se na Linu a lehce poplácám Leu a zamlaskám, jako znamení že má jít za jí. Ať se ještě projde. Možná taky taky někdo bude k Lin sdílnější... Vypiji zbytek svého pití a dám si ještě jednu datli. "Půl roku je dlouhá doba". Řeknu ohledně toho kapitána Berringa. "Někdo z okolí v minulosti s někým problémy z Tubilisu neměl? A že by se tu potulovali nějací žoldáci, či ozbrojenci, které jste předtím neviděl?" Ptám se Adriena zvědavě. Počkám až mi odpoví a pak ještě dodám. "Pokud bych mohl poprosit, potřeboval bych chvilku abych si promluvil se svými muži". Čímž mu taktně naznačuji aby šel na chvíli na bar nebo někam jinam ke stolu, z hospody však odcházet nemusí. | ||
| |||
 | OPĚT NA CESTĚ Omorská oblast, Zvědavě, možná trošku překvapeně, se dívám na Vibeke. Cítí jídlo? A ještě dokáže říct co to je? Zadívám se směrem kterým se dívala ona a snažím se to ucítít taky, ale nic.. Zavrtím hlavou. "Zřejmě máš jako zkušená lovkyně lepší čich". Usměji se a přikývnu. "Tak jo, veď". Proč ne, hlad tedy úplně nemám, ale pokud je to stejným směrem kam jdeme, nevidím v tom problém. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
|
Omorská oblast, Rozzáří se mi očka a na tváři se objeví úsměv. Vib se netváří nějak nadšeně, ale zřejmě není proti tomu abych šla s ní a to mi stačí. Vím že to bude chtít čas a tak potlačím touhu ji obejmout, přikývnu a jdu za ní.. Pravda, že jsme se možná trošku zdržely, ale jsem na cestě už hodně dlouho, takže pár hodin mě nijak netrápí. Jdeme nějakou dobu a hlavou se mi honí různé věci. Myslím na Jolku, na Diavala, na tu příhodu na moři.. Ani si neuvědomuji že si broukám jistou melodii, dokud nezačnu tiše zpívat... "Beware, beware the Daughter of the Sea. [Pozor, pozor na Dceru moře] Beware, I heard him cry. [Pozor, slyšela jsem ho volat.] His words carried upon the ocean breeze, [Jeho slova zněla oceánským vánkem,] as he sank, beneath the tide. [zatímco on klesal pod příliv.] Those blood-soaked shores, of Pravend [Ty krví nasáklé břehy Pravendu] Where sailors fought and died. [Kde námořníci bojovali a umírali] The admiral fell, at Galend [Admirál padl v Galendu] because she left his side. [protože ho opustila.] Beware, beware the Daughter of the Sea. Beware… ...beware… ... of me." Nějak se mi zastesklo. Po mnoha věcech, včetně moře. Cesta po něm byla dlouhá, ale.. Já nevím, bylo mi tam nějak dobře.. Škoda že tady nikde není třeba větší jezero, možná by mi stačila jakákoliv voda. Tedy kromě sněhu.. Třeba aspoň zaprší.. Po nějaké době zastavíme. Snídani jsem vynechala, takže můj žaludek se už ozývá.. Neměla bych problém s tím něco připravit, ale dnes se rozhodnu to nechat na Vib. Jsem zvědavá co připraví. Možná z počátku trošku zdrženlivě, ale určitě bych ochutnala i tu srnu, pokud by se rozhodla připravit zrovna ji.. "Vib? Naučíš mně prosím ten lektvar?" Zeptám se při odpočinku. Samozřejmě mám na mysli ten lektvar proti početí, jak o něm mluvila dříve.. Pokud bude souhlasit, budu pozorně poslouchat a zapamatovávat si postup i suroviny. Tak či onak, opět se pak vydáme na cestu.. Jak jdu, opírám se při tom o svou hůl a sem tam se podívám na nebe, jako bych něco vyhlížela.. Jdeme dál a myslím že už se blížíme, když v tom si všimnu že jsem pár kroků před Vibeke. Ta stojí kousek za mnou a vypadá.. zamyšleně? "Vše v pořádku?" Zeptám se mile. | ||