Náramek svítil měkce zelenou barvou a i ta drobná vzpomínka na Jolku a chvíle, které jste spolu, byť krátce, prožily, ti alespoň trochu pozvedla náladu. I tak to ale nebylo moc, zvláště, když ses dozvěděla, že jsi se s čarodějkou minula o jeden týden. Věděla jsi, že hodně cestuje, ale že až takhle moc, to byla jiná. Možná kdybys sama cestovala koňmo, byla bys schopná ji nejspíše někde dostihnout. Možná ještě ve Varnovapolu, nebo snad v Tyalu. Ovšem pěšmo…

Vrátila ses zpět do hostince, Vibeke ani Turid už poblíž nebyly, ale od hostinské ses dozvěděla, že klíč od pokoje zanechala u ní a ony sami šly kamsi na procházku. Netušila jsi kudy by se mohly vydat, ale pokud ses zeptala staříka u vchodu, řekl by ti, že je zahlédl jít kamsi západním směrem, podél hradeb města. Bylo však na tobě, jestli se rozhodneš jít za nimi, nebo si radši dáš vínko a počkáš.

Sibir, Strugia
19. července 1084, večer

Toulky kolem Omoru

Hledání léčitelky

Omor, Strugia
05. července 1084,
dopoledne

Léčitelka se na tebe dívala omluvným pohledem, dokonce i trochu pokrčila rameny, jakoby chtěla naznačit, jak moc jí to mrzí.
”Žel bohům, jakmile je na cestě, je těžké se s ní spojit. Ale jedno vím jistě. Do konce měsíce by měla být v Sibiru. Pak prý zamíří zpět na jih, nejspíše do Vostrumu, kde má své sídlo. Jak ji znám, nějakou dobu se tam zdrží, než opět vyrazí na cesty,” prozradí ti vše, co ví.
”Pokud ji chceš zastihnout, vyraž co nejrychleji do Sibiru a nebo zamiř rovnou do Vostrumu,” poradí ti.

Hledání léčitelky

Omor, Strugia
05. července 1084,
dopoledne

Klučina se div neukloní, když mu do ruky vtiskneš padesát denárů. Hned na to se s úsměvem otočí a kamsi odběhne.

”Siatra, ano, byla tu, ale…” výraz ošetřovatelky trochu posmutní a lehce zavrtí omluvně hlavou. ”Bohužel už odešla. Je tomu týden, co jsme se rozloučily,” omluvně se na tebe pousměje.
”Říkala, že půjde dál na východ, počítám, že zamířila kamsi směrem k Varnovapolu a pak bude nejspíše pokračovat dál na východ, asi do Tyalu, možná i do Sibiru,” prozradí ti, ještě než se stihneš zeptat. Ač neznalá místní geografie, vybavíš si, že Varnovapol je jihovýchodním směrem od Omoru, poblíž jezera Laconys. Vzdálenost ovšem nejsi schopna odhadnout.
”Cestovala koňmo,” dodá ještě, jakoby tušila, na co se chceš zeptat.

”Děkuji,” nadšeně se usměje dívka, když jí dáš minci z výdělku. Chvilku si ji s úžasem v očích prohlíží a než vyjdete z hostince, schová si ji, jak jsi jí poradila, do boty. ”Tlačí,” zakření se, chvilku kvrdlá nohou, než se spokojeně usměje.

”Co to obejít podél hradeb?” navrhne, když se rozhlédne kolem a natáhne do sebe vzduch. Vidíš, jak se soustředí a napadne tě, že takhle nějak asi vypadáš i ty, když si rozděluješ jednotlivé pachy. ”Půjdeme k moři! Chtěla bych ho vidět,” rozhodne najednou a otočí se zády k hostinci, směrem na západ.
”Hm… bojovnicí,” zazubí se, obdivně se na tebe podívá a pak ti vloží svou drobnou ručku do tvé.

Čaroděj byl mimo hru a hned bylo o něco lépe dýchatelno. Stelle se podařilo vyřadit ještě jednoho kušníka a tak měla Simena mnohem více prostoru pro manipulaci.
”Netuším, ale klidně běž, tohle už zvládnu,” pokyne jí, opět se vykloní a vystřelí (15). Šíp neomylně zasáhl dalšího střelce a přinutil posledního se stáhnout. Simena se tak mohla zaměřit více na podporu obránců.

Stella mezitím seběhla zpět za barikády, kde právě probíhali tuhé boje. Na zemi leželo několik trpaslíků, někteří skuhrali, jiní se nehýbali. Spousta dalších bojovala. Podařilo se jí zahlédnout Rigona, jak se oháněl svou sekerou a kosil jednoho protivníka za druhým, zatímco mu Bjorn hbitě kryl zádal. Další ze skupiny ale neviděla. Když se jí podařilo protlačit se více do místa tvrdých střetů, zahlédla Torraka, jak se právě pouštěl do bitvy s jedním vysokým nordem. Ten právě padl na jedno koleno pod tíhou Torrakova úderu do kolena, ale dokázal zabránit úplnému pádu (12) a díky tomu se vyhl dalšímu úderu trpaslíka. Místo toho sám máchl kladivem a trpaslíka zasáhl přímo do středu štítu (19). Torrak jakoby úder čekal, podařilo se mu včas zapřít se (13+1+2), čímž sice zabránil tomu, aby odlétl, ale i tak jej to o trochu posunulo a rána jím lehce otřásla. To dalo nordovi dostatek času na to se postavit na nohy, ale už ne tolik času na další útok.