| |||
Hledání cestyNedaleko Omoru, Strugia 05. července 1084, dopoledne Vydechnu a otevřu oči. Veškerá obětina v míse seschla včetně masa. Pustím Morganinu ruku, kterou jsem možná držela až moc pevně. Ale jsem si jistá, že i její přítomnost pomohla. Vidrjäll ji musí mít v oblibě. To je dobré znamení. „Podle všeho Siatra dorazila do Varnovapolu. Je to jedno ze čtyř měst ležících u vody. Byla tam budova, která měla ve znaku heřmánek, úplně nevím, který bůh jej má ve znaku. Ale asi to bude něco s léčitelstvím.“ řeknu Morganě, že i po změně otázky mi vize ukázala léčitelku. „Možná by nebylo od věci sehnat mapu, aby sis udělala lepší představu o Strugii.“ pohlédnu na ni, jak s tou informací naloží. Bude se chtít za ní vydat, i když má dost náskok? |
| |||
HLEDÁNÍ CESTY Omor, Strugia Ač jsem byla zamyšlená, netrvalo dlouho než jsem holky našla. Chtěla jsem to probrat v klidu u pití, ale.. nač čekat? Rovnou jsem Vib řekla že to bylo zbytečné, že Siatra je už týden pryč. A samozřejmě jsem se jí omluvila. To kvůli mně jsme šly takovou cestu a plýtvaly časem. Vib ale nevypadá že by byla nějak zklamaná, spíše je překvapivě akční. U trhu jen kývnu a s Turid na ni tedy čekáme. Mám pocit že potřebuju něco na spravení nálady a tak vyndám zbytek ze štrúdlu a celé to společně sníme. Stále to není ono, ale možná je mi aspoň o maličko lépe. Následuje něco.. podivného. Vib nás vede do pokoje a tam začne s jakýmsi rituálem, či co to je. Tak či tak je ohledně toho vcelku neurčitá. Nebudu lhát, velmi mně to zaujme. Takže když je mi řečeno, pohybem ruky zapálím svíčku a vezmu Vib za ruku. Ještě před tím odložím svou hůl stranou.. Nevím oč přesně se Vib snaží, ale já jí řeknu ať spíše prosí o "cestu k léku". Kde je Siatra to vím, a k ničemu nám to není. Vydechnu se, nadechnu a zavřu oči. V rituálech se zatím moc nevyznám, ale mám pocit že je to něco co by ke mně jako k čarodějce mělo patřit. Čekám. Soustředím se. A.. tak nějak samovolně začnu vypouštět svou magii. Vib říká nějakou modlitbu a tak mi to maličko přijde jako když by říkala zaklínaflo a já jí chtěla dát magii aby se povedlo.. Nevím zda to něco zmůže, zda to vůbec k něčemu bude, ale uvidíme. |
| |||
|
| |||
Hledání léčitelky Omor, Strugia Jen krátce se mi na tváři objevil úsměv. Podle náramku je Jolka v pořádku, a tak mně aspoň to trošku těší. Hodně se mi po ní stýská. A je mi nějak smutno že se Diaval ještě nevrátil. Teď bych pár hezkých slov opravdu ocenila.. Dorazím do hostince, kde už Vib s Turid nejsou. Tiše si povzdychnu, nejraději bych si teď sedla a dala si nějaké dobré víno, nebo si zapálila dýmku. Ale, vzhledem k tomu jak to bylo při příchodu, mám o ně trošku obavy, kdo ví co by se mohlo stát. Takže vyjdu ven a přemýšlím kam by se tak mohly vydat, když v tom se ozve ten stařík co tu stále sedí. Poděkuji mu, krátce se na něj usměji a vydám se směrem který mi poradil.. Můžeme se klidně projít, nakoupit, co jen budou holky chtít. Jen bych u toho ráda byla.. S Vib si pak budeme muset promluvit o tom co dál, protože mahánět Siatru po celé Strugii se mi vážně nechce.. Ach jo.. Takhle jsem si to nepředstavovala. |
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Toulky kolem Omoru Omoru, Strugia
|
| |||
Hledání léčitelky Omor, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Jeden by řekl, že když někoho přetáhnete přes koleno a to koleno mu svým způsobem prostě rozdrtíte, tak si dá pokoj a třeba začne řvát bolestí nebo tak. Tenhle Nord o tom ovšem neslyšel. Takže já jsem udělal základní chybu a nechal se ukolébat tím, že ho můj úder vyřadí. Ve své euforii jsem minul a jen tak tak jsem nastavil svůj štít. Myslím, že nebýt toho, tak bych byl mrtvý nebo hodně pomlácený a asi bych si už dneska nezabojoval. Ta rána byla velice silná a šla přesně do středu štítu. Ruka mi drnčela a celé tělo s ní. "Že Ti to trvalo!" Houknu na Stellu a zaklepu hlavou, abycch si vyklepal poslední zbytky otřesenosti a vrhnu se zase proti Nordovi. Teď už nedoufám, že ho Stellina rána, která byla opravdu mistrná vyřadila a radši přidám i svojí. Mířím někam směrem k hlavě. Ono je to vlastně jedno. Úder kladiva drtí, ať dopadne kamkoliv. (15+2+2) Tady už není o čme jednat, je potřeba pomoct v průlomu... |
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia 19. července 1084, večer „Tak se uvidíme později!“ Kývnu na srozuměnou a bleskově zamířím dolů směrem k improvizované hradbě. Cestou odložím toulec se šípy i luk, ale na takové místo, abych zbraně případně zpátky našla, ale v kontaktním boji by mi byl luk na zádech spíš na škodu. Stisknu jílec svého meče, ale zatím ho nevytahuju a začnu se procpávat do předních linií boje. Jde to pomalu a ztuha, ale naštěstí zase taková tlačenice tady není. Horší jsou zranění trpaslíci a nehybná těla. Bylo by vhodné aspoň ty, kteří ještě dýchají dostat z bitevního pole ven. Takhle je tu tak maximálně ušlapeme. Ale když se rozhlédnu, tak nenajdu ani jedny volné ruce. Konečně se dostanu do centra dění a vytáhnu svůj meč, připravena kdykoliv zaútočit nebo se bránit. Zahlédnu Rigona s Bjornem, ale to je všechno. Teprve až po nějaké chvilce uvidím i Torraka, který se právě pustil do bitvy s nějakým vysokým nordem. Nord je očividně zkušený zabiják a má páru. Torrak mu sice mistrně odolává, ale těžko říct na jak dlouho. Tady už bude hrát jenom štěstěna na jedné nebo druhé straně. Rozběhnu se tím směrem a hodlám získat Torrakovi nějaký ten čas na zmátoření po tvrdém úderu do štítu. Provedu bleskový útok na nordovi slabiny, což není tak složité. Nordové celkově moc neuznávají složité zbroje, takže nad úderem nemusím ani tak moc přemýšlet (12+2+2+2=18). Na mojí straně je jak překvapení, tak i vcelku volný manipulační prostor, takže hned po úderu ukročím směrem za nordova záda, tak abychom ho s Torrakem sevřeli mezi nás dva a prakticky neměl žádnou šanci. Rozhlédnu se kolem nás, jestli náhodou se neblíží ještě někdo, kdo by rád udělal přesně to samé, co já drahému nordovi. Myslím, že pro Torrakovo kladivo by teď mohl být nord vcelku jednoduchá kořist, takže já se můžu soustředit na to, abych nám hlídala záda (7). |
doba vygenerování stránky: 0.2756450176239 sekund