Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Caldaria

Příspěvků: 1167
Hraje se Jindy Odpisy: Vždy jak bude volno  Vypravěč Sathira je offlineSathira
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Morgana je offline, naposledy online byla 09. května 2024 14:16Morgana
 Postava Torrak Bronzebeard je onlineTorrak Bronzebeard
 Postava Vibeke je offline, naposledy online byla 09. května 2024 14:43Vibeke
 Postava Stella je offline, naposledy online byla 09. května 2024 13:27Stella
 Postava Dalastar je offline, naposledy online byla 09. května 2024 14:34Dalastar
 
Vypravěč - 20. června 2023 18:34
vyprav2611.jpg

Do Omoru



Omorská oblast, Strugia
04. července 1084, dopoledne



Seděla jsi na bludném kameni, pokuřovala sis dýmku a přemýšlela o tom, co se vlastně stalo. Byla jsi ve Strugii už měsíc, ale kulturní šok přišel až teď. Jistě, to, že nordové žili jinak jsi věděla. Stejně tak jsi i věděla čím se spousta nordů živí. Jenže pro někoho jako jsi byla ty to bylo… necivilizované? Barbarské? Těžko jsi hledala ten správný výraz.
Seděla jsi na kameni, pokuřovala dýmu a sledovala své okolí. Foukal mírný vánek ze severu a kouř z dýmky snášel dolu na jih. Napadlo tě, kde asi teď Vibeke je. Jestli je ještě ve vašem tabořišti, nebo jestli se už zbalila a šla dál. Doufala jsi, že ji ještě potkáš. Ale co pak? Omluvíš se? Vysvětlíš jí to? A bude tě vůbec chtít poslouchat?


 
Stella - 08. června 2023 16:14
oez35005.jpg

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
02. července 1084, večer


„Takovou péči a pozornost… To si snad ani nezasloužím!“ Prohodím rychle směrem k Torrakovi, když mě obeznámí s jeho plánem dělat mi celou noc společnost.
Pak už ale nastává konec vykecávání, je čas přesunout se na hlídku.

„Co malou pevnost. Zámek i se záchodem a přijímacím salonkem.“ Zabrblám, když sleduju, jak se místo od mé poslední hlídky změnilo. Hlídací budka. Osvětlený prostor. Závora. No dobře. Dobře. Musím uznat, že to tady najednou vypadá lépe. A navíc to konečně vypadá jako opravdická brána do tábora, který je dokonce hlídaný.
„Musíš křičet ještě víc nahlas, jinak tě ten trpaslík neuslyší.“ Poradím s úsměvem Torrakovi a postrčím ho směrem ke strážní budce. „A nebo to na něj zkus s tou večeří, očividně to perfektně funguje, osobně odzkoušeno.“

Otočím se směrem na Bjorna. „Asi nemá smysl se ptát, co nového.“ Zamručím nespokojeně a víc se zabalím do teplého pláště. „To že se mezitím setmělo, jsem si všimla.“ Mrknu na něj a pak už se opřu vedle něj.
„Každá noční hlídka mě utvrzuje v tom, že nemám ráda zimu. Někdy lituju toho, že nejsem nord…“
 
Erronrion (Error) Brenel - 07. června 2023 21:55
errorenklva4148.jpg

Voda vede tvé kroky


Rhotae, Západní Impérium
02. července 1084, ráno



Chápavě jsem přikývnul. Dobrá, tentokrát žádný výlet po městě. Seženeme nezbytné a poputujeme zase dál. I když jsem byl maličko zklamán, že zde nestrávíme více času, nedal jsem to znát. V hloubi duše jsem věřil, že to není naposledy, co do těchto končin zavítám a budou i další příležitosti, kdy budu mít více času na obdiv zdejších krajin.

A možná budou i lepší okolnosti. Obezřetné pohledy strážných nebyly příjemné. Člověk měl hned pocit jako by mu viděli až na dno duše či snad, že se jim na mě bude znát něco podezřelého. Raději jsem od nich odvrátil tvář a přidal do kroku. Držel jsem se poblíž Eleonor a svou mysl soustředil na její výklad o zdejším místě.
"Bojuje se?" musel jsem zeptat. Samo se to nabízelo.

Naneštěstí naše cesta městem dopadne k mojí úlevě bez insultu. Oddechnu si až před banou zdejší univerzity. Moje prvotní pocity byly rozporuplné díky ještě ne úplně zapomenuvšímu prvnímu dojmu z uvítání na poslední univerzitě při setkání s rektorem.

Myst musel zachytit moji nervozitu nebo špatné pocity z předchozí ne úplně dobré zkušenosti, neboť se začal neklidně vrtět pod šátkem.
"Mají všichni rektoři ve zvyku vítat... návštěvy... testy?" zašeptal jsem k Eleonoře, zatímco jsem tiše vešel za ní a snažil se na sebe jinak neupozorňovat. Jistě jsem musel vypadat velmi vyplašeně.
 
Torrak Bronzebeard - 07. června 2023 20:52
received_6892221723563778392.jpeg

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
02. července 1084, večer



"Jsou hodní, že nám zapálili oheň. Aspoň tam nebude v noci zima."

No teda ne, že by teď zima nebyla, ale v noci se teplota dostane ještě níž a to bez ohně nebo bez teplé deky ve stanu nechcete zažívat. Ještě kdyby tak byla horká medovina, tak by ta hlídka byla rázem rozhodně snesitelnější. Bohužel jsem udržoval jasné pravidlo, že na hlídce se nepije. Ono mi to vlastně do hlavy natloukl otec i s názorným příkladem co se stalo, když se jednou hlídka opila. Aspoň vím, proč má tu jizvu mezi lopatkami.

"Vstávat! Výměna stráží. Už jsme tady dlouho nebyli a koukám, že jste se tady taky činili. Pokud budeme takhle pokračovat, tak tu budeme mít malou pevnost zachvíli. Škoda, že se takhle nečiní i ostatní."

Zahaleká mna Bjorna, který sedí a zírá do prázdna. Teda do údolí.

"Fine? Máme povoleno více méně všechno. Máme se domluvit a nemáme počítat, že nám předáci daj nějaký lidi. Takže více méně tak, jak jsme předpokládali."

Snad se odněkud ozve...
 
Vibeke - 07. června 2023 20:27
54b866b02ec8745c14c2f1d3267a8f2d2480.jpg

Toulky Strugií



hranice Ovské a Omorské hranice, Strugia
4. července 1084, dopoledne
25 dní do úplňku


Naštěstí díky srně, přijdu brzy na jiné myšlenky. Možná nechuť k čarodějům nepramení od našeho kejklířského boha, ale zkrátka proto, že mají takové manýry a opovrhují naším způsobem života. To v člověku sympatie zrovna nevzbudí. A přitom na jarmarku byla milá a přátelská. Celý včerejšek taky. Myslela jsem si, že se spřátelíme. Teď se té představě můžu jen kysele zašklebit.

Když jsem měla hotovo, moje první myšlenka byla na Howarda. Chtěla jsem se k němu vrátit. Přešla mě úplně chuť cestovat. Dala bych teď všechno za jeho milovanou náruč. Ale už jsem se tak jednou rozhodla, tak musím vytrvat. Celé to krásné loučení by bylo k ničemu. Rozhodnu se jít k Takoru. Třeba cestou narazím na menší osadu nebo něco podobného.

 
Belhar "Rahleb" - 07. června 2023 17:15
elf3165.jpg

Společné úsilí


Vostrum, Jižní Impérium
02. července 1084, odpoledne


"Ymmch ne že bych si nemyslel, že tady bude dost mágů a kněžích, na to aby takovou epidemii zvládli, ale rozumím ti a slíbil jsem ti to.....sakra kde tady může být nějaký chrám."
Povzdechl jsem si a rozhlédl jsem se kolem. Obrovské město. Rozhodně místo, ze kterého Rahleb neskákal radostí a já se mu jistým způsobem nedivil, protože ty davy lidí nebyly příjemné. Hlídal jsem si své věci i Miri, aby se nám neztratila i přesto, že se mě držela.
"No asi se budeme muset nechat nasměrovat."
Usoudil jsem nakonec a protáhl jsem nás do některé z bočních ulic, než jsem zamířil k prvnímu strážnému, kterého jsem někde zahlédl.
"Dobrý den. Halo? Pane strážníku. Mohl byste nám prosím poradit kudy, do nějakého místního chrámu, či jiné svaté instituce?"
Optal jsem se jej zdvořile a přátelsky. S úctou a pokorou v hlase, za kterou by mi Rahleb nejraději kousl do jazyka. Chápu, že on by sháněl informace trošku přímočařeji, ale to jsme si věru nemohli dovolit.
 
Morgana - 04. června 2023 12:51
f0zcnoc7874.jpeg

NA CESTĚ


hranice Ovské a Omorské oblasti,
Strugia
04. července 1084,
dopoledne



Proč? Proč tu srnu Vibeke chladnokrevně zabila? Tak mladou a krásnou. Když bych já po ránu na nějakou narazila, nadšeně bych ji sledovala a možná ji zkusila i přilákat a pohladit. Když bych někde v lese našla vlka v pasti, nezabila bych ho kvůli kožešině, ale i přes to riziko, bych se mu pokusila pomoci. Co se to se mnou děje? Možná jsem jen naivní, možná jsem se přecenila a nezvládnu to..

Co teď asi dělá Jolka?.. Přijme mně vůbec Siatra? Neumím ovládat vodu, ani pomocí magie léčit.. A kde je sakra Diaval?! Pokračuji dál a cítím jak mi slzí oči.

Ten sen.. Mrtvá srna.. Vibeke od krve.. Proč? Proč se tím musím tolik trápit, pořád na to myslet? "Víš co, čarodějko? Nesoudím tvůj styl života.." Slyším v hlavě její hlas, jako by byla vedle mně.. Až po nějaké době si všimnu že už čas postoupil a měl by být oběd. A tak tedy najdu nějaké suché místo a prostě si tam sednu.

Vytáhnu měch s vodou a napiju se. Vytáhnu kousek sušeného masa a.. Nemohu se přinutit jej sníst. Žaludek se ozývá, ale nejde to.. Místo toho si vytáhnu dýmku. S lehce třesoucíma rukama ji připravím a začnu tam jen tak kouřit.. Musím si odpočinout, vyjasnit si hlavu.. A.. Možná někde uvnitř doufám, že Vibeke půjde kolem a já se jí budu moci omluvit.. Začínám se za své jednání i stydět, nevím co se to se mnou stalo.
 
Vypravěč - 04. června 2023 11:22
vyprav2611.jpg

Toulky Strugií



hranice Ovské a Omorské oblasti, Strugia
04. července 1084, dopoledne

25 dní do úplňku



Čarodějka odešla a tys zůstala sama. Kdybys chtěla, dokázala bys ji snadno vypátrat. Pořád jsi cítila její pach, který sis za ten den vcelku dobře uložila do paměti. Teď ten pach postupně slábl, jak se dívka stále více vzdalovala.
Věděla jsi, že míří do Omoru, věděla jsi, koho hledá. Ovšem bylo ti to k něčemu? Chtěla jsi dívku sledovat? Netušila jsi, na to jsi teď byla až moc zmatená. Proto ses radši soustředila na svou práci. Srnu bylo potřeba zpracovat co nejdříve, kůži, maso, dokonce i kosti se daly využít. A to vše jsi věděla, byla jsi zkušená lovkyně s bohatými zkušenostmi.

Práce ti šla příjemně od ruky, tak příjemně, že sis ani nevšimla, jak čas plynul. Srna byla zpracována, kůže očištěna, maso naporcováno a kosti rozděleny. A co zbylo, to jsi buďto nechala mrchožroutům, zakopala, nebo spálila jako obětinu bohům. Tak jako tak, teď by bylo nejlepší se někam vydat a úlovek co nejdříve prodat.


 
Vypravěč - 04. června 2023 11:22
vyprav2611.jpg

Do Omoru



hranice Ovské a Omorské oblasti, Strugia
04. července 1084, dopoledne



Byla jsi zmatená a možná i trochu rozrušená a vyděšená. Z vyprávění jsi věděla, že se většina seveřanů živí lovem a možná jsi i slyšela, či tušila, že neloví jen pro svou potřebu. Ovšem vidět to na vlastní oči bylo něco jiného, než jen o tom slyšet. Snad to bylo tou surovostí, nebo možná tím, že jsi poprvé viděla mrtvé zvíře na vlastní oči. Ať to bylo jakkoliv, bylo to něco, co jsi neznala, něco, co tě překvapilo a co jsi nebyla schopna ihned pochopit. Možná kdyby se to nestalo tak brzy ráno, reagovala bys jinak. Možná kdyby se ti před tím dostalo varování… Tak jako tak, teď jsi byla opět na cestě.

Šla jsi rychle, moc jsi nevnímala cestu. Snažila ses zapomenout na to, co jsi viděla, snažila ses myslet na něco jiného. Na Jolku, na Siatru, na cestu před tebou. Beztak se ti stále vraceli myšlenky na mrtvé zvíře a na to, co Vibeke říkala. A čím dál jsi od tábora byla, tím více ti docházelo, že nordka měla pravdu. Pravdu, která se ti moc nelíbila. Jenže teď už bylo pozdě se vracet. Byla jsi daleko, bylo chvíli před obědem a lovkyně už byla nejspíše dávno pryč. A tobě zbývalo ještě minimálně půl dne, než dojdeš do Omoru.


 
Vypravěč - 04. června 2023 11:22
vyprav2611.jpg

Rozšiřování podniku



Charas, Vlandia
02. července 1084, poledne



Gillia se usmívá a jen co proneseš svá slova o úklidu stolu, pohotově se zvedne.
”Ty seď, já to uklidím,” mrkne na tebe, posbírá ze stolu nádobí, které naloží na tác a spolu s ním zamíří k baru.
”Šikovný mladík,” podívá se za ním Gillie, než se její pohled vrátí k tobě. ”Prostoru je v domě dostatek. přízemí domu je dost velké, navíc dům je podsklepený, i to se dá využít. A kdyby prostoru nebylo dostatek, vždy se dá rozšířit. Dům je dvoupatrový, takže ve vyšších patrech bude dostatek místa pro různé pokoje, ať už ubytovací, nebo jiné.” V tu chvíli se vrátí Kieran nesoucí džbánek a dva pohárky.
”Vaše víno, dámy,” položí před vás pohárky a nalije do nich víno. Džbánek pak položí mezi vás a sám se kamsi vzdálí.
”Hm… dobré víno. To není vlandské, že ne?” zeptá se tě, poté, co odloží pohárek.
”Zpět k vaší otázce. Bohužel neznám nikoho, kdo by vám pomohl dům přestavět. Ale věřím tomu, že někoho takového jistě naleznete,” mrkne na tebe.


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25867605209351 sekund

na začátek stránky