Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Caldaria

Příspěvků: 1172
Hraje se Jindy Odpisy: Vždy jak bude volno  Vypravěč Sathira je offlineSathira
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Morgana je offline, naposledy online byla 19. května 2024 22:51Morgana
 Postava Torrak Bronzebeard je onlineTorrak Bronzebeard
 Postava Vibeke je offline, naposledy online byla 20. května 2024 0:28Vibeke
 Postava Stella je offline, naposledy online byla 19. května 2024 22:14Stella
 Postava Dalastar je offline, naposledy online byla 19. května 2024 21:17Dalastar
 
Morgana - 23. června 2023 09:10
f0zcnoc7874.jpeg

DO OMORU


Omorská oblast,
Strugia
04. července 1084,
dopoledne



Sedím na tom kameni a v klidu si pokuřuju. Nebo, aspoň se snažím být v klidu. Ať chci nebo ne, stále to nemohu dostat z hlavy. Vím jací nordové jsou, mamka mi něco málo říkala. Nešlo mi ani tak o to co se stalo, ale jak se to stalo.. Ale co si nalhávám, nejspíše je to úplně normální a chyba bude ve mně.. Snažím se představit si samu sebe, zda a jak bych něco ulovila když by bylo vážně třeba..

Když v tom si všimnu jak se blíží postava. Povědomá postava. Vibeke! Zazáří mi očka. Rychle dýmku udusím a vyjdu směrem k ní. Zastavím až jen malý kousek před Vibeke. "Ahoj". Pípnu. Nějak mi nejde se jí podívat do očí, ale po chvilce se přinutím.

"Moc se omlouvám.. Mrzí mě to. Já jsem.. Byla jen zaskočená. Nevím zda bych dokázala něco ulovit, pro to si jídlo kupuju.. Ale měla jsi pravdu. Vím že máte své zvyky a tradice a já je budu respektovat.. Opravdu mě to moc mrzí, nezachovala jsem se hezky. Ale už se to nestane..

Prosím, dáš mi ještě šanci?"
Vychrlím ze sebe dokud mám odvahu. Vibeke je silná a zajímavá žena a mohla by být má přítelkyně, za což bych byla moc ráda.. Prostě.. To teď jen trochu zaskřípalo. I tak doufám..
 
Vibeke - 22. června 2023 21:12
54b866b02ec8745c14c2f1d3267a8f2d2480.jpg

Toulky Strugií



hranice Ovské a Omorské hranice, Strugia
4. července 1084, dopoledne
25 dní do úplňku


Chůze, kdy se přede mnou rozprostíraly pouze planiny, byla celkem osvěžující. Stačila jsem se uklidnit a rozběsněná mysl byla opět klidná jako jezerní hladina.

Pach tabáku mě překvapí, ačkoliv se to dalo předpokládat. Otočím se směrem, odkud vítr nese zprávu o Morganině existenci. Stojím tak snad deset minut, než nohy přinutím k pohybu. Nijak zvlášť se mi s ní setkat znovu nechce, ale...byla by škoda promarnit šanci setkat se se Siatrou. Už jen kvůli Howardovi. A třeba, jestli si znovu promluvíme...možná ten vztek zmizí...



 
Vypravěč - 20. června 2023 18:34
vyprav2611.jpg

Jugrinova kumpanie



Sibir, Strugia
02. července 1084, večer



Bjorn, jen co zaslechne Torraka, zvedne k němu pohled a trochu se pousměje. ”Fajn, že jdete, div mi z něj nehráblo,” povzdechne si, zvedne se ze země a trochu se opráší. ”Pravda, nemá. Nic se nedělo. Absolutně nic. Krom nekončícího ťukání kladiva nebo zvuk pily, či sekery. Fakt nechápu, jak jsi tu s ním dokázala vydržet,” nord se nakloní k elfce a hodí pohledem k Torrakovým zádům. Pak položí elfce ruku na rameno, sounáležitě se na ni pousměje a pak se otočí směr tábor.

Fin se po chvilce vyvalí z malé budky, kladívko v ruce, v ústech několik hřebíků a ve tváři trochu naštvaný výraz. Nic však neřekne, jen kývne na trpaslíka a zase zmizí zpět v budce. Když to Bjorn uvidí, jen nad tím mávne rukou a s přáním klidné noci se odebere do tábora.
Budka je sice malá, ale docela prostorná, dokonce i pro dva nordy. Krom malého stolku a dvou židlí (velmi hrubě zpracované, přičemž na jedné židli zrovna Fin dělá) tam nic není. Snad jen pořádně udusaná hlína.
”Nevíš jestli mají v táboře ještě nějaký volný kovový koš? Na ohniště?” zeptá se Fin bez pozdravu Torraka, když dokončí židli. ”Tady nahoře bývá kurva zima, tak by bylo fajn tu mít nějaký zdroj tepla,” dodá. Pak, jakoby mu konečně doteklo co Torrak říkal: ”Jo, to se dalo čekat. Ale dobrý, že to tu můžeme opevnit. Zejtra bychom se mohli kouknout na východní stranu, jestli nám dá Jugrin volno,” nadhodí a konečně se usadí na nově udělanou židli.
”Trochu jsem prošmejdil okolí. Val se neuchytí, půda je celkem nepoddajná, ale ty stromy poskytujou celkem přirozené krytí. Dalo by se tam nachystat pár nástrah, možná tam nacpat ježky,” zamyšleně hledí na Torraka.


 
Vypravěč - 20. června 2023 18:34
vyprav2611.jpg

Voda vede tvé kroky



Rhotae, Západní Impérium
02. července 1084, ráno



”Co vím, tak ne. Možná malé potyčky na hranicích, ale ty tu byly vždy,” odpoví ti na otázku ohledně boje, než dojdete k univerzitě.

”Ne, kdepak. To je jen Iendarova specialita,” zasměje se, ”navíc, ještě v Razihu jsem mu posílala havrana, že dorazíme.” Mezitím Angelica dokončí svou lekci, studenti se jí ukloní, stejně tak ona jim a pak se všichni rozejdou. Netrvá ani chvilku, než si vás všimne a téměř ihned zamíří k vám. Jak ji tak sleduješ, uvědomíš si, že na její chůzi je cosi zvláštního. V první řadě si všimneš, že je bosa, hned potom si uvědomíš, že se nohama sotva dotkne země a poslední a asi nejúžasnější věc, každý její krok v půdě vyvolá spontánní růst květin a trávy.
”Vítejte, poutníci,” uvítá vás melodickým, zpěvným hlasem a lehce se vám pokloní. Eleonor ji ihned napodobí a tebe trochu drcne do boku, abys tak také učinil.
”Děkujeme, Vám, rektorko. Já jsem Eleonora a toto je můj učeň, Erronrion. Omlouváme se, že jsme sem takto vpadli, ale chtěli bychom požádat o možnost přenocování, než se zase vydáme na cestu,” představí vás v úkloně čarodějka a po chvilce se opět narovná. Angelica, s rukama složenýma před sebou, si vás prohlíží a při tom se mírně usmívá.
”Vaší žádosti s radostí vyhovím,” pousměje se a kývne na jednoho ze studentů, kteří se na dvoře ještě zdrželi.
”Ano, paní profesorko?”
”Ejiahu, buď tak hodný a ukaž našim hostům, kde mohou složit hlavy,” požádá studenta, který jen s úsměvem přikývne. ”Buďte zde vítáni a neostýchejte se přijít i na oběd a večeři. Nyní mne prosím omluvte, mám další hodinu,” ještě jednou se vám ukloní a poté odkráčí kamsi do budovy.

Ejiah, mladík, zhruba stejně vysoký jako ty, tmavší pleti, černých vlasů a tmavě hnědých očí se na vás trochu netrpělivě podívá, než vám naznačí, abyste ho následovali.
”Pokoje pro hosty jsou v západním křídle, jídelna je v centrální budově. Oběd se podává mezi jedenáctou a jednou hodinou, večeře mezi pátou a sedmou,” vysvětluje vám během rychlejší chůze. Projdete centrální budovou, kde vám ukáže kde najdete jídelnu a pak zamíří do západního křídla, kde zastaví až před jedním pokojem.
”Pokoje se nezamykají, nikdo vám zde nic neukradne. Pokud byste se chtěli po cestě vykoupat, tak běžte na konec chodby a poslední dveře vlevo. Jakožto hosti můžete opustit kdykoliv univerzitu, stejně tak se po ní můžete volně pohybovat. Jen nenarušujte výuku. Nějaké dotazy?” s tím zmlkne a podívá se zprvu na Eleonor, která jen s úsměvem zavrtí hlavou a podívá se na tebe.


 
Vypravěč - 20. června 2023 18:34
vyprav2611.jpg

Toulky Strugií



Omorská oblast, Strugia
04. července 1084, dopoledne

25 dní do úplňku



Zpracovat srnu chvilku trvalo, zvláště aby vydržela alespoň do nejbližší osady, o které jsi netušila, jak může být daleko. Dokonce ani tvůj nos ti aktuálně nic jiného, než vůně trávy a různých bylin, nepřinášel. Vydala ses tedy směrem k Takoru, staré, opuštěné pevnosti stojící na vrcholku stejnojmenného kopce. Takorský kraj byl poměrně zvláštní. Uprostřed celé oblasti se nacházel poměrně vysoký kopec, na jehož vrcholu stála již zmíněná opuštěná pevnost, z jejíž nejvyšší věže šlo za jasných dnů vidět až na Omor, či na Laconyské jezero. Zbytek oblasti pak byly nížiny, či spíše údolíčka, prosta stromů, ale zase s rozlehlýma loukama, které povětšinou sloužili jako pastviny pro různé druhy hospodářské zvěře. I tak to ale byl jeden z nejchudších krajů Strugie a Takorský klan byl jedním z nejchudších.

Ovšem do Takoru, vesničce v jednom z údolí, to bylo ještě více než půl dne cesty a před tebou se rozléhaly zdánlivě nekončící planiny. Šla jsi asi hodinu, možná dvě, když tvůj nos zachytil nezvyklý, ale vcelku známý pach. Cítila jsi vůni tabáku, stejnou vůni, jakou jsi cítila z Morgany, převážně tedy z jejího oblečení. Foukal slabý větřík ze severu, což znamenalo, že nebyla zas tak daleko od tebe a byla sis jista, že kdybys chtěla, velmi snadno bys ji nalezla.


 
Vypravěč - 20. června 2023 18:34
vyprav2611.jpg

Do Omoru



Omorská oblast, Strugia
04. července 1084, dopoledne



Seděla jsi na bludném kameni, pokuřovala sis dýmku a přemýšlela o tom, co se vlastně stalo. Byla jsi ve Strugii už měsíc, ale kulturní šok přišel až teď. Jistě, to, že nordové žili jinak jsi věděla. Stejně tak jsi i věděla čím se spousta nordů živí. Jenže pro někoho jako jsi byla ty to bylo… necivilizované? Barbarské? Těžko jsi hledala ten správný výraz.
Seděla jsi na kameni, pokuřovala dýmu a sledovala své okolí. Foukal mírný vánek ze severu a kouř z dýmky snášel dolu na jih. Napadlo tě, kde asi teď Vibeke je. Jestli je ještě ve vašem tabořišti, nebo jestli se už zbalila a šla dál. Doufala jsi, že ji ještě potkáš. Ale co pak? Omluvíš se? Vysvětlíš jí to? A bude tě vůbec chtít poslouchat?


 
Stella - 08. června 2023 16:14
oez35005.jpg

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
02. července 1084, večer


„Takovou péči a pozornost… To si snad ani nezasloužím!“ Prohodím rychle směrem k Torrakovi, když mě obeznámí s jeho plánem dělat mi celou noc společnost.
Pak už ale nastává konec vykecávání, je čas přesunout se na hlídku.

„Co malou pevnost. Zámek i se záchodem a přijímacím salonkem.“ Zabrblám, když sleduju, jak se místo od mé poslední hlídky změnilo. Hlídací budka. Osvětlený prostor. Závora. No dobře. Dobře. Musím uznat, že to tady najednou vypadá lépe. A navíc to konečně vypadá jako opravdická brána do tábora, který je dokonce hlídaný.
„Musíš křičet ještě víc nahlas, jinak tě ten trpaslík neuslyší.“ Poradím s úsměvem Torrakovi a postrčím ho směrem ke strážní budce. „A nebo to na něj zkus s tou večeří, očividně to perfektně funguje, osobně odzkoušeno.“

Otočím se směrem na Bjorna. „Asi nemá smysl se ptát, co nového.“ Zamručím nespokojeně a víc se zabalím do teplého pláště. „To že se mezitím setmělo, jsem si všimla.“ Mrknu na něj a pak už se opřu vedle něj.
„Každá noční hlídka mě utvrzuje v tom, že nemám ráda zimu. Někdy lituju toho, že nejsem nord…“
 
Erronrion (Error) Brenel - 07. června 2023 21:55
errorenklva4148.jpg

Voda vede tvé kroky


Rhotae, Západní Impérium
02. července 1084, ráno



Chápavě jsem přikývnul. Dobrá, tentokrát žádný výlet po městě. Seženeme nezbytné a poputujeme zase dál. I když jsem byl maličko zklamán, že zde nestrávíme více času, nedal jsem to znát. V hloubi duše jsem věřil, že to není naposledy, co do těchto končin zavítám a budou i další příležitosti, kdy budu mít více času na obdiv zdejších krajin.

A možná budou i lepší okolnosti. Obezřetné pohledy strážných nebyly příjemné. Člověk měl hned pocit jako by mu viděli až na dno duše či snad, že se jim na mě bude znát něco podezřelého. Raději jsem od nich odvrátil tvář a přidal do kroku. Držel jsem se poblíž Eleonor a svou mysl soustředil na její výklad o zdejším místě.
"Bojuje se?" musel jsem zeptat. Samo se to nabízelo.

Naneštěstí naše cesta městem dopadne k mojí úlevě bez insultu. Oddechnu si až před banou zdejší univerzity. Moje prvotní pocity byly rozporuplné díky ještě ne úplně zapomenuvšímu prvnímu dojmu z uvítání na poslední univerzitě při setkání s rektorem.

Myst musel zachytit moji nervozitu nebo špatné pocity z předchozí ne úplně dobré zkušenosti, neboť se začal neklidně vrtět pod šátkem.
"Mají všichni rektoři ve zvyku vítat... návštěvy... testy?" zašeptal jsem k Eleonoře, zatímco jsem tiše vešel za ní a snažil se na sebe jinak neupozorňovat. Jistě jsem musel vypadat velmi vyplašeně.
 
Torrak Bronzebeard - 07. června 2023 20:52
received_6892221723563778392.jpeg

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
02. července 1084, večer



"Jsou hodní, že nám zapálili oheň. Aspoň tam nebude v noci zima."

No teda ne, že by teď zima nebyla, ale v noci se teplota dostane ještě níž a to bez ohně nebo bez teplé deky ve stanu nechcete zažívat. Ještě kdyby tak byla horká medovina, tak by ta hlídka byla rázem rozhodně snesitelnější. Bohužel jsem udržoval jasné pravidlo, že na hlídce se nepije. Ono mi to vlastně do hlavy natloukl otec i s názorným příkladem co se stalo, když se jednou hlídka opila. Aspoň vím, proč má tu jizvu mezi lopatkami.

"Vstávat! Výměna stráží. Už jsme tady dlouho nebyli a koukám, že jste se tady taky činili. Pokud budeme takhle pokračovat, tak tu budeme mít malou pevnost zachvíli. Škoda, že se takhle nečiní i ostatní."

Zahaleká mna Bjorna, který sedí a zírá do prázdna. Teda do údolí.

"Fine? Máme povoleno více méně všechno. Máme se domluvit a nemáme počítat, že nám předáci daj nějaký lidi. Takže více méně tak, jak jsme předpokládali."

Snad se odněkud ozve...
 
Vibeke - 07. června 2023 20:27
54b866b02ec8745c14c2f1d3267a8f2d2480.jpg

Toulky Strugií



hranice Ovské a Omorské hranice, Strugia
4. července 1084, dopoledne
25 dní do úplňku


Naštěstí díky srně, přijdu brzy na jiné myšlenky. Možná nechuť k čarodějům nepramení od našeho kejklířského boha, ale zkrátka proto, že mají takové manýry a opovrhují naším způsobem života. To v člověku sympatie zrovna nevzbudí. A přitom na jarmarku byla milá a přátelská. Celý včerejšek taky. Myslela jsem si, že se spřátelíme. Teď se té představě můžu jen kysele zašklebit.

Když jsem měla hotovo, moje první myšlenka byla na Howarda. Chtěla jsem se k němu vrátit. Přešla mě úplně chuť cestovat. Dala bych teď všechno za jeho milovanou náruč. Ale už jsem se tak jednou rozhodla, tak musím vytrvat. Celé to krásné loučení by bylo k ničemu. Rozhodnu se jít k Takoru. Třeba cestou narazím na menší osadu nebo něco podobného.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17612910270691 sekund

na začátek stránky