| |||
DO OMORU Omorská oblast, Sedím na tom kameni a v klidu si pokuřuju. Nebo, aspoň se snažím být v klidu. Ať chci nebo ne, stále to nemohu dostat z hlavy. Vím jací nordové jsou, mamka mi něco málo říkala. Nešlo mi ani tak o to co se stalo, ale jak se to stalo.. Ale co si nalhávám, nejspíše je to úplně normální a chyba bude ve mně.. Snažím se představit si samu sebe, zda a jak bych něco ulovila když by bylo vážně třeba.. Když v tom si všimnu jak se blíží postava. Povědomá postava. Vibeke! Zazáří mi očka. Rychle dýmku udusím a vyjdu směrem k ní. Zastavím až jen malý kousek před Vibeke. "Ahoj". Pípnu. Nějak mi nejde se jí podívat do očí, ale po chvilce se přinutím. "Moc se omlouvám.. Mrzí mě to. Já jsem.. Byla jen zaskočená. Nevím zda bych dokázala něco ulovit, pro to si jídlo kupuju.. Ale měla jsi pravdu. Vím že máte své zvyky a tradice a já je budu respektovat.. Opravdu mě to moc mrzí, nezachovala jsem se hezky. Ale už se to nestane.. Prosím, dáš mi ještě šanci?" Vychrlím ze sebe dokud mám odvahu. Vibeke je silná a zajímavá žena a mohla by být má přítelkyně, za což bych byla moc ráda.. Prostě.. To teď jen trochu zaskřípalo. I tak doufám.. |
| |||
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Voda vede tvé kroky Rhotae, Západní Impérium
|
| |||
Toulky Strugií Omorská oblast, Strugia
|
| |||
Do Omoru Omorská oblast, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia „Takovou péči a pozornost… To si snad ani nezasloužím!“ Prohodím rychle směrem k Torrakovi, když mě obeznámí s jeho plánem dělat mi celou noc společnost. Pak už ale nastává konec vykecávání, je čas přesunout se na hlídku. „Co malou pevnost. Zámek i se záchodem a přijímacím salonkem.“ Zabrblám, když sleduju, jak se místo od mé poslední hlídky změnilo. Hlídací budka. Osvětlený prostor. Závora. No dobře. Dobře. Musím uznat, že to tady najednou vypadá lépe. A navíc to konečně vypadá jako opravdická brána do tábora, který je dokonce hlídaný. „Musíš křičet ještě víc nahlas, jinak tě ten trpaslík neuslyší.“ Poradím s úsměvem Torrakovi a postrčím ho směrem ke strážní budce. „A nebo to na něj zkus s tou večeří, očividně to perfektně funguje, osobně odzkoušeno.“ Otočím se směrem na Bjorna. „Asi nemá smysl se ptát, co nového.“ Zamručím nespokojeně a víc se zabalím do teplého pláště. „To že se mezitím setmělo, jsem si všimla.“ Mrknu na něj a pak už se opřu vedle něj. „Každá noční hlídka mě utvrzuje v tom, že nemám ráda zimu. Někdy lituju toho, že nejsem nord…“ |
| |||
Voda vede tvé kroky Rhotae, Západní Impérium Chápavě jsem přikývnul. Dobrá, tentokrát žádný výlet po městě. Seženeme nezbytné a poputujeme zase dál. I když jsem byl maličko zklamán, že zde nestrávíme více času, nedal jsem to znát. V hloubi duše jsem věřil, že to není naposledy, co do těchto končin zavítám a budou i další příležitosti, kdy budu mít více času na obdiv zdejších krajin. A možná budou i lepší okolnosti. Obezřetné pohledy strážných nebyly příjemné. Člověk měl hned pocit jako by mu viděli až na dno duše či snad, že se jim na mě bude znát něco podezřelého. Raději jsem od nich odvrátil tvář a přidal do kroku. Držel jsem se poblíž Eleonor a svou mysl soustředil na její výklad o zdejším místě. "Bojuje se?" musel jsem zeptat. Samo se to nabízelo. Naneštěstí naše cesta městem dopadne k mojí úlevě bez insultu. Oddechnu si až před banou zdejší univerzity. Moje prvotní pocity byly rozporuplné díky ještě ne úplně zapomenuvšímu prvnímu dojmu z uvítání na poslední univerzitě při setkání s rektorem. Myst musel zachytit moji nervozitu nebo špatné pocity z předchozí ne úplně dobré zkušenosti, neboť se začal neklidně vrtět pod šátkem. "Mají všichni rektoři ve zvyku vítat... návštěvy... testy?" zašeptal jsem k Eleonoře, zatímco jsem tiše vešel za ní a snažil se na sebe jinak neupozorňovat. Jistě jsem musel vypadat velmi vyplašeně. |
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia "Jsou hodní, že nám zapálili oheň. Aspoň tam nebude v noci zima." No teda ne, že by teď zima nebyla, ale v noci se teplota dostane ještě níž a to bez ohně nebo bez teplé deky ve stanu nechcete zažívat. Ještě kdyby tak byla horká medovina, tak by ta hlídka byla rázem rozhodně snesitelnější. Bohužel jsem udržoval jasné pravidlo, že na hlídce se nepije. Ono mi to vlastně do hlavy natloukl otec i s názorným příkladem co se stalo, když se jednou hlídka opila. Aspoň vím, proč má tu jizvu mezi lopatkami. "Vstávat! Výměna stráží. Už jsme tady dlouho nebyli a koukám, že jste se tady taky činili. Pokud budeme takhle pokračovat, tak tu budeme mít malou pevnost zachvíli. Škoda, že se takhle nečiní i ostatní." Zahaleká mna Bjorna, který sedí a zírá do prázdna. Teda do údolí. "Fine? Máme povoleno více méně všechno. Máme se domluvit a nemáme počítat, že nám předáci daj nějaký lidi. Takže více méně tak, jak jsme předpokládali." Snad se odněkud ozve... |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.17612910270691 sekund