Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
02. července 1084, večer

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
02. července 1084, večer

Zatímco se Torrak hned po obědě rozhodl pro odpočinek, Stella zamířila do tábora na výzvědy. I když výzvědy… nebylo toho moc, co se mohla elfka dozvědět. Jak říkal Jugrin, většina trpaslíků se věnovala své práci a předáci nebyli nikde vidět. Podle toho, jak vše běželo jako po drátkách, dalo se odhadnout, že nejspíše budou někde řídit práce. Pokud tedy zamířila k jednom ze vznikajících dolů, opravdu tam je tam spatřila. Pod plátěnou střechou postavenou na čtyřech dřevěných tyčí se nacházel nízký stůl a na něm Stella mohla zahlédnout nějaké papíry. Kdyby se chvilku soustředila a pořádně by zaostřila, zjistila by, že se jedná o plány tábora a vznikajících dolů. Okolo stolu se pohybovalo celkem šest důležitě se tvářících trpaslíků, zjevně předáci sami. Pokud je chvíli poslouchala, zjistila, že dva z nich mají na starosti stavbu v oblasti tábora, zatímco zbylí čtyři se starají o důl. Jeden z nich byl i ten, kterého potkali na hlídce s přijíždějící karavanou. Všichni byli zabráni do hovoru, či spíše se o něčem dohadovali. Jeden z nich nakonec debatu vzdal, popadl svůj krumpáč a zamířil do jednoho ze tří dolů. Zbytek dál pokračoval v debatě, nejspíše o tom, kde co postavit a co postavit první.

Nakonec se Stella vrátila do tábora žoldnéřů, který byl jen o kousek mimo od kopáčského. Trpaslíci to měli vlastně celkem dobře vymyšlené. Na kopec se dalo dostat jen čtyřmi cestami, východní, či spíše jihovýchodní, jižní a pak severozápadní a západní. Východní a jihovýchodní měli na starosti Jugrinovci a jejich tábor stál právě mezi těmito cestami a kopáčským táborem. Na druhé straně tomu bylo stejně. A prostor mezi tábory byl pro složitý terén neprostupný (příliš velký sráz).
Každopádně, elfka si našla vhodné místo, kde by se mohla natáhnout a odpočívat. Torrak, krátce po tom, co taky ulehl k odpočinku usnul a Stella jej v tom po nějaké chvíli následovala.

”Vstávat, sluníčko, je čas na hlídku,” ozve se Hrienův hlas, když Stella ucítí, jak ji někdo šťouchá do nohy. Když otevře oči, cítí se trochu rozespale, ale vcelku odpočatě. ”Čeká tě noční na východě. O půlnoci vás vystřídají. A Torraka si vzbuď sama, nikomu se do toho moc nechce,” zakření se na ni elf a ohlédne se kamsi do tábora, k místům, kde leží trpaslík. Když Stella zvedne zrak k obloze, zjistí, že do západu slunce zbývá ještě při nejmenší hodina.

Srna se po zásahu šípem snažila zvednou, chtěla utéci, ale přední běhy ji neposlouchaly a tak jimi jen marně máchala a hrabala ve vzduchu a do země. A i přes to, že svou snahu o útěk nevzdávala, šance se jí již nedostalo. Krátce po tom, co dopadla na zem se nad ní vztyčila vysoká postava bílých vlasů s nožem v ruce. Srna na postavu vyděšeně zírala, snažila se zvednout a utéci, ale síly ji postupně opouštěly. A pak ucítila prudkou bolest, která téměř okamžitě zmizela. Stejně jako život z jejího těla.
Vibeke se tyčila nad mrtvým zvířetem, se zakrváceným nožem v ruce sledovala tělo srny a odolávala touze se do něj bezhlavě zakousnout a roztrhat jej na kusy. Skoro až cítila jak se jí protahují ruce, jak se jí zvětšují zuby a ústa se protahují do podoby vlčí tlamy, ale nakonec té touze odolala a onen pocit zmizel. Ovšem ne úplně. Jakmile ucítila ještě teplé srdce zvířete, neodolala a zakousla se do něj. A pocit opět zesílil. Kdyby měla někde poblíž zrcadlo, nebo klidnou vodní hladinu, mohla by vidět, jak její tvář zdivočela. Oči se jí zbarvily do žluta, změnili se ve vlčí, zatímco čelisti zesílily a trochu se protáhli. Během toho všeho dívka cítila, jak jí protéká síla, jak jí cloumá touha tomu podlehnout (Hoď si 0-20 na odolání proměně).

Mezitím se v táboře probudila čarodějka, nevěděje, co se s její společnicí právě teď děje. Ovšem jí samotné se proháněli myslí jiné myšlenky. Ty dva sny pomalu splývaly do jednoho až dívka nebyla schopna rozlišit jeden od druhého. V jednu chvíli se až zdálo, jakoby viděla Jolku s vystouplými špičáky a jemným proužkem krve v koutku úst. Jistým způsobem to čarodějku vzrušovalo a děsilo zároveň. Jen netušila co ji vzrušovalo a co děsilo. Trochu zmateně se pustila do přípravy snídaně ze zásob, které měla s sebou. Práce, kterou se zaměstnala ji pomohla nemyslet na sny, které se ji zdáli a ozvěny snění tak pomalu vybledly. I tak se ale neubránila pohledu na náramek na její ruce. Náramek, který měl stále tu správnou barvu.

Žena poslouchá tvé nadšené vyprávění, zatímco pomalu dojídá svůj oběd. Když sní poslední sousto, odloží příbor, otře si ústa ubrouskem a podívá se na tebe vážným pohledem.
”Vaše vize se mi líbí. A možná bych pro vás měla i nápad. Už je to pár let, co jsem naposledy byla v Qasiru, ale dodnes si pamatuji lázně, které jsem tam navštívila. Vaše vize zní velmi hezky a uskutečnitelně, ale možná se vám bude můj nápad více zamlouvat,” lehce se pousměje, napije se vína a pokračuje, ”říká vám něco pojem bazén?” Kieran se zaraženě podívá na Gillii, která se jen pousměje. ”Z vašeho výrazu hádám, že nikoliv. Je to něco jako kádě, jen s tím rozdílem, že to kádě vůbec není. Jedná se o prostor vyhloubený do země a zaplněný vodou. Vydlážděný kachličkami, plný aromatických olejíčků, okvětních kvítků a míst k sezení. To je něco, co by přitáhlo klientelu,” mrkne na tebe, zvědava, co na její nápad řekneš.

Stařík se pousměje, zrak k tobě ale nezvedne.
”Účinky toho elixíru jsou bohužel jen dočasné. Vydrží nanejvýše do večera a dokáže obnovit vzpomínky jen z posledních několika dnů. Počítám, že zítra ráno na tom budeš opět stejně jako před jeho vypitím. Možná si jen budeš pamatovat o něco málo více,” vysvětlí ti a teprve teď na tebe pohlédne. ”Bohužel se nedá používat trvale, ve výsledku více uškodí, než pomůže. Ovšem díky němu víme, že ti je pomoci. Jen potřebuješ něco mnohem silnějšího a sofistikovanějšího.” Chvilku mlčky něco zapisuje na papír, než se zvedne, vezme papír a zamíří za tebou.
”Existuje však cesta, jak tvou paměť posílit,” pronese když se v půli kroku zarazí, otočí se, přejde celou místnost, kde vezme jakousi sklenici a vrátí se k tobě.
”Tohle,” ukáže ti sklenici, či spíše její obsah, ”je pupečník, nebo také gotu kola. Když si z ní každé ráno uděláš odvar, pomůže ti s pamětí.” Otevře sklenici a trochu sušených lístků vysype na stolek. ”Dají se najít hlavně v teplejších oblastech, nejčastěji u vody. Rozdrcené lístky, ať sušené, nebo čerstvé, přelij vařící vodou, nech čtvrt hodinky louhovat a pak odvar slej. A následně vypij. Nejen, že tě čaj osvěží a dodá dobrou náladu, ale posílí paměť a pomůže ti si toho více zapamatovat,” vysvětlí ti a shrne bylinky zpět do sklenice.

”V Aserai žije jeden alchymista. Sergeo Eupides. Dlouhá léta měl problémy s pamětí, ale pak prý našel nějakou kombinaci bylinek, která mu pomohla. Zaslechl jsem, že stačil měsíc a pamatoval si vše až do doby kdy se naučil chodit. Měla by ses vydat jej najít, určitě ti bude schopen pomoci trvale.”

”Jistě sire, budeme ti nápomocni jak to jen půjde,” pousměje se, byť ve tváři o něco zvážněl. Lin na tvůj příkaz jen přikývne a hned ukáže na čtyři muže, kteří ji v jeho splnění vypomůžou. Všichni čtyři přikývnou.

”Na koni? Za méně než den, pokud zvolíme převozníka,” řekne zamyšleně. ”Hned ráno někoho vyšlu, aby nás očekávali, jestli chceš, pane.” Na to mávne na jednoho chlapce a tlumeně mu zašeptá, aby ráno, hned jak se rozední, zamířil do Tubilisu a informoval je o vašem příchodu. Chlapec jen přikývl a vrátil se zpět na své místo.
”Jeho lordstvo málokdy opouští hradby Charasu, pane. A co víme, tak krom zásob a poslů do hradu v poslední době nikdo nový nepřibyl. Dokonce se ani posádka dlouho nestřídala. Hradu, pokud vím, velí kapitán Berring, velmi moudrý muž, věrný voják a dobrý přítel. Ale je pravda, že jsem jej již takového půl roku neviděl,” promne si bradu a zabafá z dýmky. Mezitím co mluví si všimneš, že se Lina zvedla od stolu, kývla na vybrané muže a spolu s nimi opustila místnost.

Čest muže, čest rodu

Usanc, Vlandia
09. července 1084, pozdní odpoledne

Vrtkavá paměť

Ortysia, Západní Impérium
02. července 1084, dopoledne