Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | VLČICE A ČARODĚJKA hranice Ovské a Omorské hranice, Tohle mi nějak nedává smysl. Napřed že je to kvůli víře a bohům nebo co, pak se na mně ohradí že pro jídlo je třeba si zašpinit ruce a pak, že chce maso a kůži prodat.. Nechápu to! Jídla máme přeci dost, vůbec lovit nemusela! Bylo to snad kvůli tomu že chce nějaké peníze? Byla bych ji třeba zaplatila, jako průvodkyni.. Snažím se uklidnit, dýchám a sleduji jak Vibeke mizí za balvan. Já teď nějak nevím co dál. Myslela jsem že bude vše v pořádku, že se třeba i spřátelíme, ale teď nějak nevím. Nevím zda bych takové věci mohla snášet když někdo loví jen pro sport.. Sednu si k ohni a nějakou chvíli se jen tak dívám do plamínků a ohřívám si ruce. Na jídlo které jsem připravila nemám ani pomyšlení.. Možná přeháním a Vibeke má pravdu.. A nebo.. Nebo bych měla cestovat sama. Nakonec se zvednu a začnu si balit všechny věci. S holí v ruce pak dojdu ke kamenu kde by měla být Vibeke, za něj se však nedívám. "Já se omlouvám.. Asi byla chyba jít spolu, když se sotva známe.. Nemám ti nic za zlé, jen nemyslím že bych tohle mohla snášet, když lovíš a není to třeba.. Možná máš jiné duvody, ale mně to stačí takhle.. Sama jsem nikdy nikomu nezkřivila ani vlásek a tohle.. No zkrátka se omlouvám že jsem tě sem zatáhla. Děkuji ti za doprovod a přeji ti hodně štěstí". Těmito slovy se loučím a vydávám se směrem k Omoru.. Nějak nevím co se to teď stalo. Možná tomu nerozumím, možná.. jsem i trochu vyděšená. Napřed ten sen a teď tohle? | ||
| |||
|
| ||
| |||
| VLČICE A ČARODĚJKA hranice Ovské a Omorské oblasti, Bylo to velmi zvláštní, takové sny se mi příliš často nezdají. Stále si to musím přehrávat v hlavě, i když to teď už moc dobře nejde. Snažím se si vzpomenout na některé detaily, ale nemohu. Jolku nemohu dostat z hlavy. Vidím ji. Nahou, krásnou, dívající se na mně se.. špičatými zuby? Nenenene, asi už blázním.. Náramek je v pořádku a tak začnu chystat tu snídani.. Tiše si broukám jednu zamilovanou píseň a jídlo už mám hotovo, když se vrací Vibeke. Polekaně vyjeknu když ji vidím. Hledím na ni a chvíli jsem úplně ztuhlá. Co to.. Proč? Evidentně byla na lovu. Všímám si její kořisti a.. Jsem trochu v šoku. Vibeke sama má na několika místech kapky krve a ta srna.. Jsem ji jistá že to bylo ještě mládě. A má v hrudi díru! Už vůbec nemám chuť na jídlo, právě naopak.. Není mi moc dobře. Otočím se, kousek poodběhnu a začnu zvracet. Moc toho tedy není, ale i to málo jde ven.. Hlavou mi víří různé myšlenky a slzí mi oči.. Hned jak mohu, tak se vrátím zpět do tábora. Je asi vidět že jsem rozrušená. "P.. Proč je ta chudinka tak zmasakrovaná? A.. A proč jsi vůbec byla lovit? Vždyť jídla máme dost.." Ptám se zmateně. Tohle jsem od ní vážně nečekala. | ||
| |||
 | ROZŠIŘOVÁNÍ PODNIKU Charas, Vlandia Bazén. Zopakovala jsem si sama pro sebe to slovo a hleděla jsem na paní Gillii. Nikdy jsem v takovém bazénu nebyla. Asi jsem o něm ani neslyšela, ale podle jeho popisu jsem si jej dovedla úplně představit. Prvně jsem si tedy představila sama sebe, jak si hovím ve vodě plné rozmanitých vůní a nechávám se opečovávat. A pak je jistě pravda že tohle by bylo to pravé lákadlo. Budu na to mít denáry? Musím! "Chci ten bazén!" Řekla jsem tiše u našeho stolu. "Paní Gillie, vy byste věděla kdo by mi toto pomohl zrealizovat? Vešlo by se tohle dílo do vašeho domu?" Začala jsem se tentokrát ptát já. Také pomalu dojím poslední sousto. Zadívám se na Kierana zda už i on dojedl a pokud ano... "Omluvte mě, jen to odnesu abychom měli zase čistý stůl. Mohu vám ještě nabídnout pohár vína?" | ||
| |||
|
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Procházka po táboře mi sice moc neprozradila, ale aspoň jsem si okoukla chod tábora, který je aktuálně více než plynulý. Kopáči kopají, stavitelé staví, a pokud jedna nebo druhá skupina nic nedělá, tak asi spí. To samé se vlastně dá říct i o našem táboře. Část hlídkuje, část pospává, a pak si to zase všichni prohodí. No nic. Je čas si odpočinout taky. Ucítím, jak mě někdo šťouchá do nohy. „Pfff…“ Převalím se na druhý bok a protřu si oči. „To už musím vstávat? Mě se ještě nechce…“ Zamručím spíš pro sebe. Pomalu se vytáhnu do sedu a protáhnu se. Dlouze zívnu. „Noční na východě. Rozumím. S Torrakem. Chápu.“ Zopakuju pokyny nahlas, aby si to můj čerstvě probuzený mozek lépe zapamatoval. „Něco zajímavého mezitím, co jsem spala?“ Natáhnu se pro svůj meč a konečně vstanu. Jakmile se dozvím všechno podstatné, tak se jdu pustit do probouzení trpaslíka. A jelikož si vzpomenu, jak se rval dopředu ke kotlíku, tak nám nachystám rychlou svačinu. Protože hladový trpaslík rovná se nevrlý trpaslík. A trávit několik hodin s naštvaným trpaslíkem, to fakt nechci. Opět se jedná o elfský styl jídla. Ale tak je to jídlo, nemá si na co stěžovat. Rozejdu se do míst, kam ukázal Hrien. Potichu si přidřepnu ke spícímu Torrakovi. Položím mu jemně ruku na rameno a mírně s ním zatřesu. „Vstáváme…“ Téměř bez reakce. Povzdychnu. „Torraku, vstávat. Nebo ti ostatní sežerou kompletně celou večeři. Už tam toho moc nezbývá!“ Rychle ustoupím, abych mu nestála přímo v cestě, kdyby se náhodou trpaslík probudil více zprudka. „Dobré ráno, hlídka čeká.“ Drobně se pousměju a jakmile se probere do dostatečného bdělého stavu, tak mu podám svačinu. Pak mu ještě do rukou přihodím pytlík se sušeným masem na přilepšenou. „Ještě máme zhruba hodinku…“ | ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||