| |||
Společné úsilí Vostrum, Jižní Impérium "Ymmch ne že bych si nemyslel, že tady bude dost mágů a kněžích, na to aby takovou epidemii zvládli, ale rozumím ti a slíbil jsem ti to.....sakra kde tady může být nějaký chrám." Povzdechl jsem si a rozhlédl jsem se kolem. Obrovské město. Rozhodně místo, ze kterého Rahleb neskákal radostí a já se mu jistým způsobem nedivil, protože ty davy lidí nebyly příjemné. Hlídal jsem si své věci i Miri, aby se nám neztratila i přesto, že se mě držela. "No asi se budeme muset nechat nasměrovat." Usoudil jsem nakonec a protáhl jsem nás do některé z bočních ulic, než jsem zamířil k prvnímu strážnému, kterého jsem někde zahlédl. "Dobrý den. Halo? Pane strážníku. Mohl byste nám prosím poradit kudy, do nějakého místního chrámu, či jiné svaté instituce?" Optal jsem se jej zdvořile a přátelsky. S úctou a pokorou v hlase, za kterou by mi Rahleb nejraději kousl do jazyka. Chápu, že on by sháněl informace trošku přímočařeji, ale to jsme si věru nemohli dovolit. |
| |||
NA CESTĚ hranice Ovské a Omorské oblasti, Proč? Proč tu srnu Vibeke chladnokrevně zabila? Tak mladou a krásnou. Když bych já po ránu na nějakou narazila, nadšeně bych ji sledovala a možná ji zkusila i přilákat a pohladit. Když bych někde v lese našla vlka v pasti, nezabila bych ho kvůli kožešině, ale i přes to riziko, bych se mu pokusila pomoci. Co se to se mnou děje? Možná jsem jen naivní, možná jsem se přecenila a nezvládnu to.. Co teď asi dělá Jolka?.. Přijme mně vůbec Siatra? Neumím ovládat vodu, ani pomocí magie léčit.. A kde je sakra Diaval?! Pokračuji dál a cítím jak mi slzí oči. Ten sen.. Mrtvá srna.. Vibeke od krve.. Proč? Proč se tím musím tolik trápit, pořád na to myslet? "Víš co, čarodějko? Nesoudím tvůj styl života.." Slyším v hlavě její hlas, jako by byla vedle mně.. Až po nějaké době si všimnu že už čas postoupil a měl by být oběd. A tak tedy najdu nějaké suché místo a prostě si tam sednu. Vytáhnu měch s vodou a napiju se. Vytáhnu kousek sušeného masa a.. Nemohu se přinutit jej sníst. Žaludek se ozývá, ale nejde to.. Místo toho si vytáhnu dýmku. S lehce třesoucíma rukama ji připravím a začnu tam jen tak kouřit.. Musím si odpočinout, vyjasnit si hlavu.. A.. Možná někde uvnitř doufám, že Vibeke půjde kolem a já se jí budu moci omluvit.. Začínám se za své jednání i stydět, nevím co se to se mnou stalo. |
| |||
Toulky Strugií hranice Ovské a Omorské oblasti, Strugia
|
| |||
Do Omoru hranice Ovské a Omorské oblasti, Strugia
|
| |||
Rozšiřování podniku Charas, Vlandia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
|
| |||
VLČICE A ČARODĚJKA hranice Ovské a Omorské hranice, Tohle mi nějak nedává smysl. Napřed že je to kvůli víře a bohům nebo co, pak se na mně ohradí že pro jídlo je třeba si zašpinit ruce a pak, že chce maso a kůži prodat.. Nechápu to! Jídla máme přeci dost, vůbec lovit nemusela! Bylo to snad kvůli tomu že chce nějaké peníze? Byla bych ji třeba zaplatila, jako průvodkyni.. Snažím se uklidnit, dýchám a sleduji jak Vibeke mizí za balvan. Já teď nějak nevím co dál. Myslela jsem že bude vše v pořádku, že se třeba i spřátelíme, ale teď nějak nevím. Nevím zda bych takové věci mohla snášet když někdo loví jen pro sport.. Sednu si k ohni a nějakou chvíli se jen tak dívám do plamínků a ohřívám si ruce. Na jídlo které jsem připravila nemám ani pomyšlení.. Možná přeháním a Vibeke má pravdu.. A nebo.. Nebo bych měla cestovat sama. Nakonec se zvednu a začnu si balit všechny věci. S holí v ruce pak dojdu ke kamenu kde by měla být Vibeke, za něj se však nedívám. "Já se omlouvám.. Asi byla chyba jít spolu, když se sotva známe.. Nemám ti nic za zlé, jen nemyslím že bych tohle mohla snášet, když lovíš a není to třeba.. Možná máš jiné duvody, ale mně to stačí takhle.. Sama jsem nikdy nikomu nezkřivila ani vlásek a tohle.. No zkrátka se omlouvám že jsem tě sem zatáhla. Děkuji ti za doprovod a přeji ti hodně štěstí". Těmito slovy se loučím a vydávám se směrem k Omoru.. Nějak nevím co se to teď stalo. Možná tomu nerozumím, možná.. jsem i trochu vyděšená. Napřed ten sen a teď tohle? |
| |||
|
| |||
VLČICE A ČARODĚJKA hranice Ovské a Omorské oblasti, Bylo to velmi zvláštní, takové sny se mi příliš často nezdají. Stále si to musím přehrávat v hlavě, i když to teď už moc dobře nejde. Snažím se si vzpomenout na některé detaily, ale nemohu. Jolku nemohu dostat z hlavy. Vidím ji. Nahou, krásnou, dívající se na mně se.. špičatými zuby? Nenenene, asi už blázním.. Náramek je v pořádku a tak začnu chystat tu snídani.. Tiše si broukám jednu zamilovanou píseň a jídlo už mám hotovo, když se vrací Vibeke. Polekaně vyjeknu když ji vidím. Hledím na ni a chvíli jsem úplně ztuhlá. Co to.. Proč? Evidentně byla na lovu. Všímám si její kořisti a.. Jsem trochu v šoku. Vibeke sama má na několika místech kapky krve a ta srna.. Jsem ji jistá že to bylo ještě mládě. A má v hrudi díru! Už vůbec nemám chuť na jídlo, právě naopak.. Není mi moc dobře. Otočím se, kousek poodběhnu a začnu zvracet. Moc toho tedy není, ale i to málo jde ven.. Hlavou mi víří různé myšlenky a slzí mi oči.. Hned jak mohu, tak se vrátím zpět do tábora. Je asi vidět že jsem rozrušená. "P.. Proč je ta chudinka tak zmasakrovaná? A.. A proč jsi vůbec byla lovit? Vždyť jídla máme dost.." Ptám se zmateně. Tohle jsem od ní vážně nečekala. |
doba vygenerování stránky: 0.21734499931335 sekund