Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | ROZŠIŘOVÁNÍ PODNIKU Charas, Vlandia Potlačila jsem úsměv když vidím, jak paní Gillie řekne a Kieran tak učiní. Vyzvala mě však jestli bych ji k tomu řekla více a já? Radostně a plná energie jsem začala povídat. "Nikdy jsem u vás nebyla a tak nemohu říct jak moc velká přestavba by musela proběhnout. Jak máte v domě veliké pokoje. Určitě bude ale potřeba jeden docela veliký, kde by byly kádě s horkou vodou. A hned vedle s ledově studenou. Slyšela jsem i o tom, že měl někde daleko od nás vzniknout v lázních takový prostor, že tam byly i takové kamenné, jak bych to pojmenovala." Zapřemýšlím nahlas. "Kamenné kádě? Ale takové široké do stran, i třeba dva sáhy. To by se mi moc líbilo. Tam by si lidé mohli odpočinout po dlouhé cestě nebo i jen tak. Zároveň by v další místnosti byla šatna kde si mohou lidé odložit své věci. V další bych chtěla vidět lazebníka který by se o vás potom postaral." Usmála jsem se na paní Gillii. "A v jednom z horních pokojů bych asi chtěla bydlet i já. Co myslíte, má to šanci na úspěch?" Zeptám se zvědavě na její názor. "Vlastně bychom tak mohli dalekým hostům poskytnout dokonalý odpočinek i s ubytováním a večerní zábavou tady v hostinci a místním zároveň něco, co široko daleko jen tak někde nenajdou." | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | VLČICE A ČARODĚJKA hranice Ovské a Omorské Začíná se připozdívat, takže dojíme večeři, sklidím a už si lehám. Ještě než zavřu oči, popřeji Vib dobrou noc. Pak už v klidu ležím a snažím se usnoit, ale moc mi to nejde. Natáhnu si před tvář levou ruku a hledím na svůj náramek. Joly.. Chybí mi. Chybí mi moc. Co bych dala za to, abych mohla opět ležet vedle ní. Jestlipak myslí i ona na mně? Ještě nějakou chvíli sleduji náramek, barva na kameni je v pořádku, což mně aspoň trochu uklidní a přeci jen se mi podaří usnout. Přijde mi že sny nemívám tak často, nebo si je aspoň nepamatuji, ale když ano, je to zážitek. Jako třeba dnes.. Je mi příjemně, teplo a klid. Ležím v posteli, v mé posteli. Doma.. Cítím jak mně něco lechtá na levé tváři, pak na krku, pak níže, takřka mezi ňadri. S úsměvem na tváři otevřu oči a vidím ji. Krásnou mladou ženu, s vlnitými zářivými blond vlasy, s nebesky modrýma, hypnotizujícíma očima, rudými rty a na sobě má jen noční košilku.. Leží vedle mně, sklání se nademnou a v jejích očích vidím touhu. "Carmillo.." Šeptnu, než mi žena položí prst na rty. "Ššš, ani slůvko lásko. Uvolni se, nech mně tě potěšit". Pronese tiše svým kouzelným hlasem, políbí mně na rty a pak pokračuje dál. Cítím její vlhké rty a občas i jazyk, jak cestují po mém těle. Na tváři, na krku a klíčních kostech, na rukách, na nohou, pak opět na krku, kde se zdržuje o něco déle, pak sjíždí níže, na má ňadra. "Aaach.." Vzrušeně vzdychnu když cítím jak mně laská. Po chvíli se vrací opět na můj krk. Cítím její jazyk na mé tepně. Pak, pár okamžiků nic. Otevřu oči a s hrůzou sleduji jak se ke mně Carmilla sklání, v očích něco co nedokáži upřesnit a její zuby jsou.. Jsou mnohem větší a špičaté! Sklání se ke mně a cítím ostrou bolest jak mi ty zuby pronikají do krku. Najednou, otevřu oči. Srdce mi buší jako zvon, na čele cítím studený pot. A vedle mně někdo leží. "Morgi, jsi v pořádku?" Jolka! Je vedle mně, konejšivě mně hladí. Obě jsme nahé. Pohlédnu na ni a pousměji se. "Nic mi není. Jen sen.. Jsem v pořádku. Když jsi tu ty, Lásko". Špitnu. Obě se usmějeme, Jolka se ke mně skloní a přitiskne její rty na mé. Jsou teplé, vlhké a sladké. Nějakou chvíli se líbáme, vášnivěji a vášnivěji, ruce cestují všude po našich tělech, je to úžasné, vzrušující a smyslné. Pak se Jolka na chvilku odtáhne, s šibalským úsměvem na mně mrkne, ještě jednou mně políbí na rty a pak už její rty a jazyk putují níže. Na můj krk, na má ňadra. Vzrušeně vzdychám, moc se mi to líbí.. Na mé bříško, zalechtá to, ale je to příjemné.. Níže. Celá se vzrušením chvěji. Jolka se dostane mezi mé nohy, pohlédne nahoru na mně, vidím v jejích očích touhu. Olízne si rty, sklání se a.. A nic. Najednou otvírám oči. Ležím na zemi, cítím chladný vzduch. Jen.. Jen sen.. To je trochu zklamání. Jolka mi opravdu moc chybí. Ještě teď cítím to vzrušení. Otočím se aby Vibeke neviděla jak se červenám, ale ona tu není. Posadím se a zmateně se rozhlédnu. Asi vstala dříve. Třeba se šla podívat na cestu dál. Má zde své věci, takže mi asi utéct nechtěla. Dobrá. Vib je pryč, já bych mohla připravit snídani. Zvednu se. Zkontroluji své věci a rozdělám oheň, tentokrát pomocí křesadla. Uklidím své věci a pak začnu vytahovat něco ze svých zásob a chystat snídani pro nás dvě. Myslím při tom na to kam se asi dnes dostaneme a také, na to, kde je asi teď Diaval, zda už Jolka můj vzkaz četla a zda mi také něco pošle. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Velmi pomalu se lžičkou rýpu v jídle a poslouchám Jugrina. Pomalu souhlasně kývnu. Jo, jednat ještě s někým jiným než s druhou partou ozbrojenců je vždycky na hovno. Zvlášť když mají předáci myšlenky úplně někde jinde a rozhodně nemají čas na to vybavovat se s někým, kdo jim krade čas, a čas jsou peníze, samozřejmě. „Popřemýšlím o tom…“ Zakončím celý rozhovor a pak už se pustím v tichosti do jídla. Ať už to mohlo vypadat, že se v jídle jenom rýpám, tak nakonec ho vlastně i s chutí dojím. Nejhorší, co může člověk udělat, je ofrňovat nad jídlem, které uvařil někdo jiný, protože příště byste nemuseli dostat nic. Po zbytek odpoledne nám Jugrin naordinoval oddech, čehož jsem plánovala plně využít. Nejdřív jsem se ale šla projít po táboře, abych zjistila, co je kde nového a taky třeba vyzjistit něco o místních předácích. Vždycky je lepší být připraven dopředu a třeba zjistím něco, co se nám bude hodit na komunikaci s nimi. Pak už si ale najdu jen nějaké tiché klidné místo a nechám svoje myšlenky utéct kamkoliv chtějí. Ani bych se nedivila, kdybych na chvíli usnula, přeci jen naše hlídka s Torrakem byla více než unavující. Pro něj, protože tam celou dobu mlátil kladivem do země, pro mě, protože jsem celou dobu tupě koukala do prázdné krajiny, kde se prakticky nic neměnilo. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia 02. července 1084, poledne "Ty tu přešlapuješ už čtvrt hodinu? Promiň. Já jsem si myslel že jeto můj žaludek co tu tak vrčí. To s tím sežráním nehodlám riskovat!" Myslím, že tu rychlou chůzi má problém se mnou držet i ta dlouho nohá elfka. Je to takový pomalejší sprint na krátkou trať. Ve svých myšlenkách na jídlo dojdu až do tábora, kde to už vře aktivitou. To se mi velmi líbí. Hlavně z kotlíku vychází nějaká vůně a pořád tam je! To je skvělé! Od kotlíku mi ale stejně utečou myšlenky ještě k výstavbě. Když koukám na koleje, které vedou z dolu, tak je jasná jedna věc. Ten důl má v sobě hromadu hlušiny, která by se dala využít. "Zbylo, ale nemuselo!" Věcně konstatuju, když mě Stella vytrhne z myšlenek. Tohle zatoulání se v myšlenkách bych měl omezit. Může se stát, že mi tak někdo dá po hubě a já si toho ani nevšimnu. Mezi sousty Jugrinovi vysvětluji a zároveň poslouchám. Nad myšlenkou, že mi předáci poskytnou pomoc jsem se zasmál. Přeci jenom vím jak reagovala ta parta co přijela. Navíc teď už jsou zabraní do práce. To nemá smysl ani zkoušet. "Napadlo mě, že si můžeme pomoct hlušinou z dolu. Já vím, že z části asi budou něco stavět i oni, ale ten zbytek můžeme použít na valy. Až se uvidím s Finem, tak to probereme, myslím že tímhle směrem by to šlo směřovat pane." Zase zapadnu do myšlenek a kdo na mě kouká vidí, že hledám místa, která by byla dobrá zasypat a která spíše jen vydřevit. Takže rozhovor mezi Stellou a Jugrinem více méně ignoruju. Jsem zvědavej co na východě vymyslí Fin. Volný čas věnuji opravdu odpočinku, protože jsem si dal celkem do těla a i když bych to vydržel ještě dýl, tak bude lepší dát si trošku oraz. | ||
| |||
 | Čest muže, čest rodu Usanc, Vlandia
| ||
| |||
| Vlčice a Čarodějka hranice Ovské a Omorské oblasti, Strugia
| ||
| |||
| Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
| ||
| |||
| Rozšiřování podniku Charas, Vlandia
| ||