Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
| Vlčice a Čarodějka hranice Ovské a Omorské oblasti, Strugia
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Když zaslechnu šoupavé kroky a následně i velice dobře známé hlasy mířící od tábora směrem k nám, tak seskočím obratně ze stromu. „Dvanáct srnek a k tomu jsem zaznamenala pět králíků a jednoho zatoulaného psa. Ptáky jsem s dovolením nepočítala. Ale třeba na ně dojde příště.“ Ozvu se s hlášením Torrakovi a pak se usměju i na Fina s Bjornem, kteří právě obdivují trpaslíkovu práci. „Je docela šikovný, to se mu musí nechat. A navíc snáší moje blbé sarkastické poznámky, takže si nemůžu vůbec stěžovat.“ Nechám Torraka shrnout celou naši hlídku a jenom přikývnu, že souhlasím s každým slovem. „Souhlasím. Tamhle z toho stromu jde moc hezky vidět na celé údolí. Jenom se trochu obávám, že pokud bys tam vytvořil nějakou plošinku na pohodlnější sezení, tak to většina spíš využije jako perfektní místo na prochrápání celé hlídky.“ Počkám, než dvojice odpoví na otázku Torrakovi a pak se k němu připojím s další otázkou. „A kromě karavany nějaké jiné problémy v táboře? Zase nějaké pošťuchování s ostatními skupinami? Nebo něco takového? Ať víme na co se nachystat, až bude Jugrin zase prskat vzteky.“ | ||
| |||
 | ROZŠIŘOVÁNÍ PODNIKU Charas, Vlandia Vzala jsem tác s křepelkou, zeleninkou, čerstvým chlebíčkem který Stefan umí výtečný a dalšími věcmi a doslova si to vesele protancovala až ke stolu kde byl Kieran a paní Gillie. Na to setkání jsem se doslova těšila. Nasadila jsem zářivý úsměv. "Děkuji." Povím Kieranovi když mi pomůže s tácem a veškerým tím jídlem na něm. I já se mírně ukloním paní Gillii. "Moc ráda vás poznávám, paní Gillie. A děkuji za vaše milá slova. Jsou potěšující." A to je pravdou. Děláme co můžeme aby podnik vydělal dostatek denárů. Když podnik vydělá dostatek denárů, budu se mít dobře já. Když se budu mít dobře já, budou se mít dobře všichni kolem mě kteří tady pracují. "Vypadáte dnes úžasně." Povím s úsměvem paní Gillii a dám na odiv své zářivé zuby jako perličky. Než se posadím ke stolu, obsloužila jsem onu ženu, poté Kierana a nakonec sebe. Hned na to se usadím na volnou židli. "Dobrou chuť vám přeji." Sama se pomalu pustím do své polívky a volně přejdu k věci. "Kieran mi s vámi domluvil tento oběd." I jemu věnuji svůj úsměv. "Prý prodáváte svůj dům ihned vedle nás. Měla bych o něj zájem jej koupit. Víte, byla by to skvělá příležitost aby náš podnik dál vzkvétal." Povídám a povídám mezi sousty. Nijak však nespěchám se svými slovy. "Když byste někdy poté zavítala do města, vždycky vás rádi pohostíme. Myslite, že bychom se po obědě mohli na váš dům blíže podívat?" | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Vlčice a Čarodějka hranice Ovské a Omorské hranice, "To bych byla moc ráda, děkuji". Kývnu s pousmáním na Vibeke když mi nabídne že by mně mohla něco naučit. Ráda se naučím co používají v téchto krajích, jsem zvědavá zda se to nějak bude lišit. Určitě se od Vib budu chtít naučit i recept na ten čaj, né že bych jej sama potřebovala, ale je lepší to umět, co kdyby. Pousměji se když Vib hodí do kotlíku bylinky, jsem zvědavá jak je na tom s vařením ona, třeba bych to zítra mohla nechat na ní. Ohlédnu se a trošku váhavě se na svou společnici zadívám. "Vážně?" Lehce pozvednu obočí a pak se maličko usměji. "Možná někdy jindy.. Řekněme jen že se to týká mé první lásky a jisté nemoci, na kterou si nejsem jista zda je nějaký lék". To je vše co mohu aspoň prozatím Vib říce, možná se o zbytek podělím někdy v budoucnu, až se lépe poznáme.. Teď bych ráda dodělala tu večeři. V klidu se pak najíme, vše poté uklidím a asi už připravíme spaní. Deku Vib využijeme proti větru a společně si můžeme lehnout na tu mou, pokud jí to nebude vadit. Také se raději rovnou zeptám, že kdyby byla v noci moc zima, tak zda bych se mohla trochu přitulit. Samozřejmě jen kvůli teplu. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Vlčice a Čarodějka hranice Ovské a Omorské hranice, Teď mně žádná vhodná nenapadá, ale později si zazpívám ráda. A ještě raději si pak poslechnu Vib.. Pomoc při sbírání bylinek uvítám a bez námitek nechám svou společnici aby si je prohlédla nebo si i přivoněla. "To budu ráda, děkuii." Pousměji se a z kapsy u brašny vytáhnu knížečku, tedy herbář. Je v něm spousta vzorků a u každého je napsáno o jakou rostlinku jde a jak se dá využít. Herbář půjčím Vibeke. "Nejlépe by bylo, kdyby jsi našla nějakou která tam ještě není.. A nebo ty, co se mohou použít na léčení". Pousměji se a Vib souhlasila, takže se díváme po vhodném místě. Naštěstí to netrvá dlouho a Vib jedno místo najde. Rozejdeme se po okolí a na to místo nanosíme každý kousek dřeva co najdeme. Já nanosím i kamínky a udělám z nich kruh. Tam pak naskládám větvičky, upřeně se zadívám, zasoustředím, modře mi problesknou oči a ve větvičkách začne hořet, během chvilky máme malé, krásné ohniště (Magie: 11 + 3). S návrhem ohledně deky souhlasím, nevadilo by mi se pak podělit o mou. Ze své alchymistické sady vyndám čistý, malý kotlík a zavěsím jej nad ohínkem (Udělám takovou tu "vydličku" a mezi nimi klacek). Začnu vařit, naliji do kotlíku trošku vody, nakrájím cibuli, trochu zeleniny, a jehněčího masa, které jsem koupila. Postupně vše přidávám do kotlíku, později pak vytáhnu i malý měch s vínem co mám ještě z Hongardu, napiji se, trošku cmrndnu do kotlíku a pak podám i Vib aby se napila, jestli bude chtít. Dívám se na kotlík a jeho obsah, ale dotaz Vibeke jsem postřehla, takže jí během toho odpovídám i na něj. "Má sestra se vdala. Můj bratr má vést obchody po našem otci, až bude starší. Já.. Byla jsem prostřední a na lásku jsem tehdy neměla štěstí.. Když jsem zjistila že můžu kouzlit, řekla jsem si, že jednou ze mně bude nejmocnější čarodějka všech dob.. Jednoho dne se pak stalo něco mé matce. Teď už je v pořádku, ale tehdy jsem si řekla, že už nikdy nechci nikoho koho miluji vidět trpět. A tak jsem se začala učit.. Teď hledám Siatru aby mi s tím pomohla. A také jsem doufala, že mi řekne něco o.. To je jedno. Nejspíše by jsi mi nevěřila.. Je tu zkrátka ještě něco". Vyprávím. U konce si Vibeke možná může všimnout že jsem trošku nesvá a možná myslím na něco co není příjemné. | ||
| |||
|
| ||
| |||
|
hranice Ovské a Omorské oblasti, Strugia Najednou cítím silnou ruku na ramemi. Zvednu pohled abych pohlédla na Vibeke a posmutněle přikývnu. Jeden měsíc.. Občas mi to přijde jako celé věky. Když zaslechnu co řekne Vib o mých citech, tak mi to na tváři vykouzlí lehčí úsměv. "Děkuji. Já věřím, že když máš někoho na kom ti skutečně záleží, tak vás nakonec nic nerozdělí". Lehce se zaculím a přikývnu. Ráda si od Vib pár oříšků vezmu do levé ruky a pravou je po cestě pomalu vkládám do úst. "Stejně tomu neunikneš.." Pousměji se a pokračujeme dál v cestě. Je hezké že nemusím jít sama. Vibeke sice moc nemluví, ale to nevadí. Když jsem mohla, ohlížela jsem se i kolem a snažila najít aspoň nějaké bylinky či přísady na lektvary (Přežití:? 13+2 = 15). A dařilo se, takže Vib mohla vidět že se sem tam ohnu a něco seberu. Kdyby se ptala, řeknu že to mám na léky a lektvary.. Je mi jasné že si budeme muset kousek zajít, ale to nevadí, Omor už nebude daleko. Co mně trošku trápí, je počasí, obzvláště teď večer, když ani není kde se schovat. Po nějaké době se zastavím a rozhlédnu kolem. "Možná bychom měly zkusit najít nějaké místo mezi dvěma kopci, kde by se aspoň trochu lámal vítr. A můžeme použít ty keře, abychom si aspoň daly teplou večeři". Navrhnu a pohlédnu na Vibeke zda souhlasí. | ||