| |||
Čest muže, čest rodu Usanc, Vlandia
* Helliot je lidský bůh slunce, vína a vlastně i požitkářství, alkoholiků apod. Dá se krásně přirovnat k Dionýsovi i Apollónovi - je to taková směska obou. |
| |||
Vlčice a Čarodějka hranice Ovské a Omorské oblasti, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Rozšiřování podniku Charas, Vlandia
|
| |||
Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
|
| |||
Čest muže, čest rodu Charas, Vlandia Přikývnu že rozumím. Sice mně to mrzí, už sem si začínal zvykat a hlavně vím, že na toho muže je spoleh. Mohl bych mu to možná nařídit, ale to neudělám. Hold si budeme muset na cestu zpět najít jinou loď. "Dobrá tedy. Pak ještě jednou děkuji a přeji dobrou plavbu". Rozloučím se s kapitánem a jdu dolu za ostatními. Lině přikývnu a dojdu k Taře, abych ji pohladil a zkontroloval zda je vše v pořádku. Na Linu se lehce ušklíbnu a tomu úředníkovi nevěnuju moc pozornost. Vyhoupnu se do sedla a kouknu na Leu a písknu, což je znamení že se má držet u mně. "Nejsme žádná kumpanie a městem jen projíždíme. Je-li nějaký problém, rád si promluvím s velitelem stráže". Tím končím a dal si muže nevšímám, nemusím mu nic vysvětlovat. Ohlédnu se na své lidi. "Jedeme!" Křiknu a vyrazíme, ven z města, na jih. Kdyby bylo třeba a ten blbec způsobil nějaké potíže ukážu někomu výše postavenému glejt (kapitán stráží). Jinak se chci z města dostat co nejdříve a pokračovat k hranicím Aserai. |
| |||
|
| |||
VLČICE A ČARODĚJKA Vesnice Ov, Strugia "Dobrá.. Tak třeba hned jak přiletí". Usměji se mile. Doručit vzkaz do Ovu by nemělo trvat dlouho a já to pro Vibeke ráda udělám. Když pak pokračuje a zmíní Howarda a povinnosti, tak se trošku usměju. Není to ale veselý úsměv, spíše naopak. Skoro mi až slzí oči. "Zvláštní jak máme některé věci podobné". Pousměji se, párkrát zamrkám abych zahnala slzy a přikývnu. "Tak nějak.. Jmenuje se Jolka a žije ve Vesinu, ve Vlandii.. Rodiče mají živnost a tak musí pomáhat. A.. Je to složité". To že miluji dívku tajit nebudu, nestydím se za to, ale to proč Jolka jít nemohla, to si zatím nechám pro sebe. "Je to měsíc co jsme se viděly.. I tak na ni nemohu přestat myslet. Jsou dny kdy je to vcelku fajn, ale pak.. Pak jsou někdy dny, kdy pláču do polštáře.. Ráda bych ti řekla že to budeš mít jinak, ale nevím.." Opět se posmutněle usměji a na nějakou chvíli co jdeme se odmlčím. Pak pohlédnu na nebe, na Vibeke a trošku veseleji se usměji. " Umíš zpívat? Mohly bychom si zpříjemnit cestu". |
| |||
|
| |||
VLČICE A ČARODĚJKA Vesnice Ov, Strugia Hned jak vyjdu ven, praští mne do tváře chladný, čerstvý vzduch. Brrrr.. Lehce se zachvěji a trošku více si přitáhnu plášť. Hádám že až se dáme do kroku, tak si toho ani nevšimnu. S úsměvem se rozhlížim kolem, je zjevné že se lidé včera pěkně bavili, jsem ráda že jsem sem zašla.. Nemusím čekat dlouho a objevuje se má nová společnice. "Dobré ráno. Odpočatá a připravena!" Zasměji se a poslouchám. Přikývnu. Trochu mně mrzí že se Vibeke nechce podívat domu, ráda bych její rodinu poznala, ale jestli že se s nimi rozloučila teprve nedávno, tak to chápu. A půl den cesty navíc snad ničemu neublíží. "Dobrá, Skorin obejít můžeme". Pousměji se a vykročím směrem na východ. Později asi bude muset vést Vib, předpokládám že okolí Skorinu bude znát. S úsměvem na tváři a s holí v ruce o kterou se sem tam opřu, hopkám kupředu. Po chvilce mi pohled sjede k Vibeke. "Víš.. Já vím jak se cítíš, také jsem musela někoho opustit.. Diavala tu teď nemám, jelikož se mi zastesklo, a tak jsem po něm poslala zprávu.. Ale až se vrátí, nebo někdy v budoucnu, mohla by jsi sem tam poslat vzkaz Howardovi. Když budeš chtít". |
doba vygenerování stránky: 0.22105598449707 sekund