Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Čest muže, čest rodu Charas, Vlandia
| ||
| |||
| Rozšiřování podniku Charas, Vlandia
| ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
| Ovský jarmark Vesnice Ov, Strugia
| ||
| |||
| Ovský jarmark Vesnice Ov, Strugia
| ||
| |||
 | Čest muže, čest rodu Ostican, Vlandia Je vidět že chlapi se do akce těší. Sem docela zvědavý jak si povedou, dojde-li k nějakému konfliktu. Zatím vědí že jedeme na jin, podívat se co se děje u hranic s Aserai a případně to dát do pořádku. To jim musí stačit... Není mi po chuti takhle Taru hnát, opravdu bych nechtěl aby mi chcípla, obzvlášť když byla jako dar od matky, ještě když sem byl malý. Ale tohle je výjimečná situace a tak jedeme co to jen jde. A vyplácí se to, jelikož do Osticanu se dostaneme ještě před půlnocí. U brány stačí ukázat glejt a hned je všechno v pořádku, dokomce nás ubytujou. Po dnešku si odpočinek zasloužíme, takže všichni ať se pořádně nají a vyspí, může to být naposled za dlouhou dobu. Snídani další den s díky přijmeme a seznámim se s kapitánem stráží. Ten vypadá jako docela fajn chlap. Trochu mně překvapuje když se dozvim že máme loď samotného lorda, vládce Osticanu. Ale svým způsobem se mi to líbí, sem rád že to všichni zdá se berou vážně. Hned po snídani se vydáme do přístavu. Zrovna sleduju jak nakládají naše koně. Tara vodu zvládá ale moře je něco jiného než nějaká říčka, tak snad bude všechno v pořádku. Týden na moři... To mi v současné situaci přijde jako opravdu hodně času. Ještě doufat že cesta proběhne bez problémů. "To ano". Souhlasně přikývnu. Jet na koních tam a zpátky, to už by taky mohlo bejt po válce, než by sme se vrátily. "Děkuju za vaši vstříctnost kapitáne, budu si to pamatovat". Řeknu při rozloučení a uctivě se kapitánovi lehce uklonim. Když odejde, otočim se na Linu. S pousmáním se sehnu a pohladim Leu. "Jo, tejden". Podrbu, pohladim a pak se opět narovnam. "Cesta to bude dlouhá, ale nějak to zvládneme. Budeme pomáhat s čim bude na lodi třeba a samozřejmě budeme také cvičit... Ale, předpokládam že by se pár volných chvil najít mohlo". Pohlédnu Lině do tváře. "Poptej se zda má kapitán na lodi kostky, karty a šachy. A nějaká kniha by se taky hodila... Jestli ne, vyber dva chlapy a pošly je to schánět po přístavu". Peníze samozřejmě poskytnu. Už už dělám krok k lodi, pak se však zastavim a ještě kouknu na Linu. "A ještě někoho, kdo sežene králíka nebo kuře v klícce. Nechceme aby nám Lea cestou zdivočela... Mají na to hodinu, pak vyplouváme". Chápu to, že se to někomu možná bude zdát kruté. Ale Lea je šelma a já nevím co s ní tejden na moři udělá. Pro to chci mít v záloze něco, co by ji aspoň trochu sklidnilo. Lov by mohl pomoc. | ||
| |||
 | Rozšiřování podniku Charas, Vlandia Potom co mě Kieran uklidní že mi teď ráno nic neuteče, dokoušu svoji snídani už v klidu. Na to, že pozval paní na oběd jen přikývnu. "Děkuji Kierane. Promluvím s paní Gillie jak tady bude." Pak už jen poslouchám odpovědi na své otázky od Jana a Stefana, hlavou se mi už honí myšlenky co teď. Ale vše zachrání nesměle Anna. A když to vysloví, mám radost. "Dobrých zpráv není nikdy dost." Usměju se na ni. "Zaběhneš pro něj rovnou? Jestli teda bude mít čas. Ráda bych s ním promluvila. Mezitím to tady vezmu za tebe." Pobídnu ji. Zvednu se abych po sobě rovnou uklidila a dala se do práce. Dnes mě čeká náročný, ale mám pocit že úspěšný den. To už si maluju myšlenky jak to tam bude u paní Gillie vypadat. Co tam půjde vybudovat. Jestli tam bude jeden pokoj navíc, kde bych se mohla zabydlel a měla bych tam větší klid než v hostinci. A když ne, nic se neděje. Jestli tam bude dostatek prostoru na to všechno co chci budovat... Prostě... Už jsem nedočkavá. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Stella vysvětluje jak je to s elfy a je to prostě jako s trpaslíky. Prostě záleží co jsi za poddruh a pak se od toho odvíjí spoustu vlastností. Mě by třeba nikdy nenapadlo jí nějak segregovat, protože je temný elf. Nějak je mi to jedno, protože samozřejmě jsou od přírody zlé rasy, ale znám mnoho trpaslíků, kteří se mají za velmi světlé a hodné, ale opak je pravdou. "I kdyby jsi byla vrah a zloděj, tak furt jsi na mé straně, takže je mi to v podstatě jedno. Stereotyp nebo ne. Díky, třeba si toho i všimnou, že se tady něco událo." Jsme trošku skeptický ke zbytkům skupiny, ale holt to je asi nějaká moje vrozená nedůvěřivost, kterou mám asi od sourozenců. Tam když jsem něco chtěl řešit, tak to většinou nemělo nějaký dopad a když jsme něco udělal, tak si toho nikdo nevšimnul. Takže trpaslík trošku otupí. Už jsem rozmyslel co budu stavět jako první. Plán je takový, že cestu přehradíme jednoduchou závorou. Více méně dva do Véčka opracované kůly a do nich zasazená kláda, která zabrání průjezdu vozu. Strany, aspoň z počátku zatarasíme ježky, kteří budou stlučení z menších klád. Za nimi pak můžeme postavit plnohodnotnější palisádu nebo něco podobného, ale to už není na mě. To co mám v hlavě stejně nestihnu za jednu hlídku a navíc bych chtěl udělat, aspoň jednoduchý přístřešek, aby zdejší hlídka trošku lépe odolávala živlům. Už jsem se chtěl sebrat a jít si pro nářadí, ale změna situace mě zarazila. "Já se jinak než drsně tvářit neumím to snad vidíš ne?!" Na oko se zamračím na Stellu a pak se rozesměju. No, ale i tak se opravdu budu muset tvářit trošku drsně. Je celkem an nic, že nám o té koloně nikdo nedal nic vědět a teď jsme tu takový dost bezprizorní. Kdyby jsme aspoň už tady měli tu závoru. Co není, to není. Musíme se spokojit s tím co máme. Zavěsil jsem si kladivo na opasek, štít hodil na záda a do rukou vzal svojí obouruční sekeru. Když drsně, tak drsně. Včas jsem se postavil do cesty a čekal, až karavana dojede blíž. "Máš pravdu, že bude lepší, když budu mluvit já. Já jsem se naučil vypouštět co někdo říká, ale za jiné trpaslíky nelze ručit no. Znáš nás... Stáhni se trochu dozadu a kdyby se něco semlelo tak poběžíš do tábora pro pomoc." Moc se mi nechtělo dělat prvního otloukánka, ale teď stejně nemáme jiné možnosti. | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Nechám Torraka pracovat v tichosti a místo toho se věnuji hlídce. Kdyby cokoliv potřeboval, tak ví, že se může ozvat. Sleduji karavanu, která stále více a více nabírá směr těžařský kemp. Když už jsou natolik blízko, že jsem schopná rozeznat více detailů než jen to, že je to tří vozová karavana, tak se vytáhnu na nohy a obratně dojdu až na kraj větve. „Torraku? Nerada ruším, ale máme novinky.“ Ukážu směrem na karavanu. „Jedná se o tři kryté vozy, vezou něco těžkého a jeli dost pravděpodobně pouze z nějaké blízké vesnice. Na vozech jdou vidět pouze trpaslíci, žádné jiné osoby, ale těžko říct. Můžou vést zásoby, můžou to tu jet vykrást, může to být nová směna kopáčů… Ale zatím nic podezřelého.“ Seskočím obratně ze stromu zpátky na zem. „A budou tu co nevidět. Už nemohou uhnout, takže se začni tvářit drsně, ať to naše hlídání má nějakou fazónu.“ Věnuji Torrakovi zářivý úsměv. „Jak si rozverhneme role? Ty budeš ten hodný a já ten zlý strážný, nebo naopak? Možná tím, že jsou to trpaslíci, tak asi konverzaci nechám na tobě. Myslím, že ne každý by byl k mým trapným poznámkám tak benevolentní jako jsi byl ty.“ | ||
| |||
 | OVSKÝ JARMARK Vesnice Ov, Strugia "Dobrá". Souhlasně přikývnu jako že jsme domluveny. Vibeke vypadá jako milý člověk a zřejmě se o sebe umí postarat, za takovou společnost budu moc ráda.. Možná jsou trochu překvapení, ale neprotestují, takže Vibeke a Howarda dotáhnu k hudbě a pustíme se do tance. Hezky svižně dokola! Jednak se tím chci sama zabavit, a pak doufám, že to bude další věc na kterou bude moc Vibeke vzpomínat. Nejsem si jistá zda by se oni dva jinak do tance pustili.. Když pak skončíme, tak se prozatím rozloučíme a sama si ještě jednou projdu náměstí. Nejsem si jistá jak bych to ráno stíhala, lidé budou možná ještě spát, a tak se pokusím sehnat si nějaké to jídlo na cestu rovnou teď. Aspoň na čtyři dny, klidně se podělím s Vibeke a v případě nouze, jistě něco uloví. Pak už se pomalu vracím do svého pokoje. Napřed si sednu na postel, pohladím Diavala a jen tak přemýšlím. O Vibeke a o tom co se chystá udělat. Proč lidé opouštějí ty které milují? Nedá mi to a tak se posadím ke stolku, vytáhnu potřeby na psaní, kousek papíru a.. Nic. Jen tak na to hledím a přemýšlím jaká slova by mohla vystihnout co cítím.. Až po nějaké chvíli začnu psát první slova. Psaníčko:  Otřu si slzavé oči. Chtěla jsem Jolce napsat tak jako tak, ale když jsem viděla Vibeke a Howarda.. Vstanu a dojdu k Diavalovi, abych mu připevnila psaníčko na nožku. Pak jej vezmu a vyjdu ven, až kousek mimo ves. "Musíš ji najít.. A předat to pouze jí". Šeptnu, lehce Diavala políbím a pohladím, a vymrštím ruce vzůru, aby vylétl a vydal se na cestu. Ještě chvilku sleduji jak mizí v dáli. "Leť jako vítr.. A brzy se mi vrať". Šeptnu se slzavýma očima a teprve až se mi ztratí z dohledu, vrátím se zpět do pokoje a pokusím se usnout. | ||