Vrtkavá paměť

Ortysia, Západní Impérium
02. července 1084, dopoledne

Jugrinova kumpanie

Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
02. července 1084, ráno

OVSKÝ JARMARK

Vesnice Ov, Strugia
2. července 1084,
večer

Psaníčko:

Ovský jarmark

Kapitán měl na lodi pouze kostky, Lina proto nakonec dva chlapy vybrala a zaúkolovala je, aby dokoupili zbylé věci, jako byly karty, šahy a nějaké knihy. Šachy bohužel nesehnali, ale místo toho přitáhli dámu a co se knih týče, sehnali pouze obecnou historii Caldarie a poté nějaké cestopisy z Aserai, které byly sepsány někdy před osmdesáti lety. Ovšem sehnat nějaké živé zvířectvo pro zabavení pumy už nebyl takový problém, což nakonec ocenil i kapitán lodi, protože variabilita jídla na lodi nikdy nebyla na škodu.

Cesta byla opravdu dlouhá, ale úspěšně se ti dařilo držet své muže zaměstnané, ať už prací na lodi, cvičením či společenskými hrami. Díky tomu jsi měl i možnost je vcelku poznat a oni zase tebe a tvé společnice. Z pumy sice měli stále trochu nahnáno, ale jeden z nich, Oren se jmenoval, se s šelmou vcelku rychle zpřátelil. Jak jsi později zjistil, byl to jediný mág v tvé skupině. A i když se nespecializoval na žádný element, pořád toho uměl dost na to, aby dokázal svou roli zastát. Uměl i základy léčitelských kouzel, což se mohlo vždy hodit.
Naštěstí byla plavba klidná. Poštěstilo se vám dobré počasí i slušný vítr, díky čemuž vaše cesta ubýhala rychleji, než si kapitán lodi myslel. Bylo to pátého večera, když za tebou přišel první důstojník s tím, že si tě kapitán žádá na palubě. Většina lodi se připravovala ke spánku, dokonce i tebe první důstojník zastihl v polovině příprav na spánek. Když jsi jej tedy následoval na palubu, našli jste kapitána stát na přídi lodi s monokulárem v ruce. Jakmile jste došli až k němu, odlepil oko od dalekohledu a podíval se s úsměvem na tebe. Pak ti dalekohled předal a ukázal kamsi před sebe.
”To jsou světla Charasu. Zítra ráno tam budeme, sire.” Jeho hlas zněl nadšeně a i tebe to oznámení potěšilo. ”Běžte se prospat, pane. Hned jak přirazíme ke břehu, nechám vás vzbudit. Do Usancu byste se měli dostat ještě zítra kolem večera, možná i dříve.”

Jak kapitán slíbil, tak také udělal. Sotva se loď zastavila, už vás budili jeho námořníci. Řekli vám, že právě vyvádí vaše koně na břeh a že pokud chcete, můžete si ještě dát snídani, než vyrazíte. Zásoby prý budou připravené u koní.
”Jak jsem slíbil, sire, vše je připravené,” řekne ti kapitán, když se s ním setkáš na palubě lodi. Koně i zásoby jsou již připravené, tvý muži akorát balí své věci a připravují se na opuštění lodi, zatímco Lina už stojí u koní a spolu s Leo je kontroluje.

Jen co jsi se zeptala Anny, ta s přikývnutím a veselým úsměvem ihned odběhla. Nějakou dobu trvalo, než se zase vrátila. Když ale přišla, následoval ji starší muž o holi. Muž nebyl příliš vysoký, jen o půl hlavy než Anna a to se ještě hrbil, takže se zdál menší. Podle vzhledu jsi mu mohla hádat tak padesát možná i více, ale to mohlo být jen zdání.
”Paní Nalio, tohle…” zastaví se dívka u tebe a ukáže na muže, ”je můj strýc, Sebastian.”
”Madam,” pronesl muž a nabídl ti ruku. Jeho stisk byl pevný a v očích jsi mu viděla jakousi jiskru. V tu chvíli ti bylo jasné, že je mladší než na kolik vypadá (odhadovala jsi tak 40-45).
”Anna říkala, že sháníte krčmáře,” pronesl a trochu zamračeně se rozhlédl.

Karavana se dostávala stále blíže a blíže, takže Stella byla schopná rozpoznat mnohem více detailů z jednotlivých vozů. Například si všimla, že druhý a třetí vůz vezou velké klády, byť byly překryté plachtami. První vůz měl na sobě kovovou konstrukci překrytou plachtou a nejspíše vezl nějaké nástroje a zásoby. Velmi brzy to uviděl i Torrak.

Na prvním vozu seděli dva, poměrně podsaditý čerovousí trpaslíci a z nástavby za nimi vykukovali hlavy dvou trpaslic. Podél vozu šli další trpaslíci, všichni měli vesměs podobné oblečení, pevné boty, kožené kazajky a u pasu se všem houpali helmy. Jak Torrakovi brzy došlo, jednalo se o další kopáče a nejspíše mezi nimi byli i nějací stavitelé.
”Ou… pr ty mezku,” zatahal první kočí za otěže, aby zastavil volky těsně před mračícím se Torrakem.
”Oj, čo tam stoíš ak drevený kól!” zabrblal jeho společník, zatímco se kolem vozu postavili ostatní trpaslíci. A všichni byli kopáči nebo stavitelé.
”Huhni smrade, předák nás čeká,” popojde dopředu jeden z kopáčů. Jako jediný má ve vousech zapletenou nějakou zlatou cetku, z čehož se dá usuzovat, že je vůdcem celé karavany.

Váš tanec neunikl snad žádné duši na jarmarku. Vnímala jsi, jak se na vás všichni dívají, dokonce jsi i viděla závistivé pohledy některých dívek, dokonce i pár mladých mužů. Dovedla sis více než dobře představit, o čem se asi bavili.
Když hudba dohrála a vy jste se rozloučili s Morganou, zamířili jste zpět do chaty. Howard nijak nespěchal. Užíval si každou chvilku, kterou s tebou mohl strávit a podle toho i vypadal váš návrat domů. Domov. Uvědomila sis, že tohle místo, tuhle malou chajdu můžeš domovem nazívat. A i když tě trápila představa, že ji zítřejšího rána na nějaký čas opustíš, užívala sis těch posledních pár hodin jak jsi jen mohla.

V chajdě tě Howard nejdříve jen sledoval, ve tváři mu bylo poznat, že není úplně nadšený, ale pak se jeho výraz proměnil ve smířený a jal se ti pomoci jak jen to šlo. I on chtěl mít jistotu, že máš vše, co bys mohla potřebovat a že budeš v pořádku.
”Rád bych. Ovšem pokud by to mělo zabránit tomu, že budu s tebou…” podívá se na tebe, obejde stůl a jemně tě pohladí po tváři. ”Je mi jedno co se mnou bude, dokud budu s tebou,” řekne tiše a jemně tě políbí.
”Mě bude bohatě stačit, že se vrátíš,” usměje se na tebe s něžným pohledem v očích a zahledí se do těch tvých.