Jugrinova kumpanie

Toulky kolem Omoru

Omoru, Strugia
05. července 1084, dopoledne
24 dní do úplňku

HLEDÁNÍ LÉČITELKY

Omor, Strugia
05. července 1084,
dopoledne

Mladík, opařený magií, padl zadkem na zem a upřel k tobě vyděšený pohled, který se velmi rychle změnil v ublížený. Když ho zvedneš na nohy a táhneš k lazaretu, jen za tebou odevzdaně cupitá.
”Soren,” vykuňkne svoje jméno, zatímco se mu alespoň trochu podaří srovnat s tebou krok. Na tvou otázku ohledně pokusu o okradení jen trochu vyjukaně zakývá hlavou a dokonce se nadechne k nějaké odpovědi, ale ty mu nedáš prostor.

Po pár desítkách krocích nakonec stanete před širokou nízkou budovou, nad jejímž vchodem se houpe vývěsní štít, na němž se nachází umělecky vyvedený list jinanu s prvosenkou. Ihned poznáš znak Petria.
”Jsme… jsme tu,” špitne mladík a s jakousi nadějí v očích se na tebe podívá, jestli ho už pustíš. Dveře lazaretu jsou zavřené, ale když vezmeš za kliku, hladce se otevřou a zevnitř na tebe dýchne vzduch provoněný směsí bylinek a pak i silným odérem, který jsi cítila jen z těch nejsilnějších pálenek. Vstupní hala byla široká a až na pár židlí prázdná. Vedlo do ní hned několik chodeb, brzy sis uvědomila, že jsou postavené podle světových směrů. Ty sama jsi přišla z jihu, před tebou byla kratší široká chodba vedoucí na sever a pak tu samozřejmě byly i chodby vedoucí na západ a východ. Co bylo ale zajímavé, byly zde i dvě chodby vedoucí na severozápad a severovýchod. Ty byly menší, užší a hlavně zakryté kusem látky. Kdyby látka nekončila notný kus nad zemí, nevšimla by sis jich.

”Dobré dopoledne, copak vás trápí?” ozve se hlas mladé ženy, která právě vyšla ze západní chodby.

Kuchař na tebe chvíli kouká, viditelně přemýšlí, ale pak se jen zazubí a napřáhne k tobě ruku: ”Čtyřicet, beru. Alžběta tě vyplatí.” Poté chvíli vyčká, až mu dáš kůži a jakmile se tak stane, odnese ji kamsi dozadu.
”Co taj ještě vokouníte,” zakření se na vás, mávne rukama jakoby odháněl nějaký hmyz a přejde k řeznickému špalku. Pak vezme do ruky nůž a pustí se do zpracovávání masa, které jsi mu právě prodala.

Hostinská Alžběta zrovna rozlévá pivo, když vyjdeš i s Turid z kuchyně. Jen co vás zahlédne, zvedne ruku, na znamení, abyste chvilku počkaly. Pak dolije pivo, položí je na tác a ten předá děvečce.
”Tak kolik vám mám dát?” zeptá se tě s úsměvem na rtech.
”Čtyřicet,” odvětí Turid, ještě dříve, než se stihneš nadechnout. Bětka se na dívku podívá, pak na tebe, jakoby čekala, jestli to potvrdíš.

Toulky kolem Omoru

HLEDÁNÍ LÉČITELKY

Omor,
Strugia
05. července 1084,
dopoledne

A tak se dívky opět, byť nyní na krátkou chvíli, rozešly. Morgana zamířila do města, hledat chrám, či spíše lazaret, kde měla přebývat legendární léčitelka Siatra Laskavá, zatímco Vibeke a Turid zůstaly v hostinci, rozhodnuty, že tu chvíli využijí k nějaké procházce po okolí.

Zamířila jsi k Omorské bráně, hned u které stáli čtyři strážní, dva na vnější a dva na vnitřní straně. Poznala jsi, že jeden z nich je trpaslík, další dva jsi odhadovala na lidi a čtvrtý, pro svou výšku a mohutnost byl nejspíše nord, nebo nějaký jeho míšenec. Všichni měli na sobě šedou prošívanici, na ní kroužkovou košili, doplněné tabartem v modrobílé barvě s černou medvědí hlavou ve stříbrném poli. Všichni měli u pasu meč nebo sekeru, nord a trpaslík měli štít a lidé (nebo si myslíš, že to jsou lidé) měli v rukou halapartny.
Jakmile ses u nich zastavila, krátce si tě prohlédli a dokud jsi nepromluvila a neřekla jim o oné příhodě, nevšímali si tě. Když jsi jim ale začala vyprávět o tom, co jsi viděla, podívali se na sebe, zprvu nevěřícně, snad si o tobě i mysleli, že jsi blázen, ale když to zaslechl i nord, který k vám zrovna přišel (mluvila jsi s trpaslíkem a jedním člověkem), začali tě brát vážně.
”Gabine, zaběhni do kasáren, nahlaš to kapitánovi. Řekni mu, že by měl poslat do Shokilské usedlosti hlídku,” řekne jednomu z lidí a ten hned odběhne. Na tebe se pak už jen smutně pousměje, poděkuje ti za varování a nechá tě vstoupit do města. Pokud se jej i zeptáš, kde najdeš onen lazaret, cestu ti ochotne popíše i ukáže.

Projít Omorem k lazaretu není jen tak. Nachází se totiž skoro až u přístaviště, takže musíš projít téměř celým městem. A i když je teprve před obědem, město je plné snad až k prasknutí. Měšťané se navzájem překřikují, hulákají, smějí se a zdraví. Cestou projdeš hned kolem několika trhů, odkud se ozývali kupčíci, nakupující i výskot dětí. Kakofonie zvuků byla… skoro až nepřehledná a chvílemi jsi měla až pocit, že ses ocitla zpět doma. Jen kdyby tu nebyla taková zima (teplotní rozdíl cca 15 stupňů).

Když ses konečně blížila k přístavu, u kterého by se měl lazaret nacházet, vrazil do tebe mladý otrhaný klučina. Omluvně se na tebe pousmál, byť v tom úsměvu bylo něco, co tě přinutilo si zkontrolovat jestli máš stále svůj váček s penězi (případně jiný váček, který jsi měla u boku). Neměla jsi jej, ten mladík ti jej sebral (80% šance na úspěch). Naštěstí sis toho ale všimla brzy, jen jsi už neměla šanci tomu zabránit (78% všímavost).