Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Hledání léčitelky Omor, Strugia Hledím na tu léčitelku a poslouchám. Do Sibiru.. To je docela daleko. Nechce se mi obtěžovat Vibeke a vláčet Turid přes celou zemi, kdo ví kde bychom narazily na Kuše, nebo jiné nebezpečí. "Tak já tedy půjdu.. Děkuji vám, a omlouvám se.." Lehce se pousměju, pořád trochu smutná, a vyjdu ven. Zamířim zpět do hostince, najít Vib a říct jí špatnou zprávu.. Možná si tam sama sednu a dám si trochu vína. Ještě jak vyjdu ven, napadne mně podívat se na svou levou ruku. Samozřejmě myslím svůj náramek. Doufám že je Jolka v pořádku. A že jí to učení jde lépe než mně. | ||
| |||
 | Hledání léčitelky Omor, Strugia
| ||
| |||
| Hledání léčitelky Omor, Strugia S nadějí a nadšením se dívám na tu ženu. To však rychle mizí když promluví.. Napřed začnu mít lehký tik v pravém oku. Jak pak pokračuje, začínám cítit větší a větší frustraci. "Aaaaaaaaaaa!" Vyjeknu! Vyjelo to ze mně úplně samo, asi jsem si potřebovala ulevit. "Omlouvám se.." Řeknu zahanbeně a znovu se na tu ženu podívám. "Hledám jí už přes.. dva měsíce. A teď, když konečně dorazím sem, je pryč.. A ještě jede na koni.. Nechce se mi ji nahánět po celé Strugii". Povzdychnu si posmutněle a snad poprvé mně napadá, že bych toho nechala. Mohla bych se vrátit, být s Jolkou.. Od té kořenářky bych se jistě také něco naučila. "Nevíte.. Jestli je způsob jak na dálku někoho kontaktovat? Třeba zda tu ve městě není nějaký schopný kouzelník? Protože já nechci jít do Sibiru a zjistit že už tam tou dobou není..". Řeknu trochu zoufale. | ||
| |||
| Hledání léčitelky Omor, Strugia
| ||
| |||
| Toulky kolem Omoru Omoru, Strugia
| ||
| |||
| Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia 19. července 1084, večer Po pár prvních střelách si již nepřátelští lučištníci všimli, že je likviduju zrovna já. Nad hlavou mi začnou pálit šípy. Ale tak i tak, dva nepřátelé byli mimo hru. Pomaličku se přesunu o kousíček bokem, ale stále přilepená na náš provizorní úkryt. „Už musejí zbývat maximálně tři.“ Zkonstatuju nahlas aktuální situaci. Než se zase trošinku nepřátelé uklidní, tak se soustředím na náš problém s ohnivým mágem, který se opětovně připomněl další rozžhavenou koulí. Tohle už musí skončit, nebo budu mít spálené čelo. Nedej bože, budeme na uhel obě dvě. „Jo! Jo, vím…“ Opatrně vykouknu a okamžitě zase zalezu zpátky. „Schovává se tamhle u toho domu hned naproti nám, trochu víc doleva. Má takovou tu ostrou střechu. To nemůžeš minout!“ Zkusím ji aspoň částečně popsat přesnou lokaci našeho největšího nebezpečí. „Tak co?“ Kouknu se po ní, když už vypustí druhý šíp. „Je po něm?“ Opětovně využiju toho, že se tentokrát lučištníci soustředili na Simeninu pozici a na mě tak trochu zapomněli. Připravím si šíp, vykouknu a vystřelím jejich směrem několik šípů za sebou (10+2-1=11; 16+2-1=17), než opět hlavu schovám dolů (11+2=13). „Nevíš, co se děje dole?“ Houknu na Simenu. „Jestli nemám spíš jít pomoct tam?“ | ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia 19. července 1084, večer To, že útočili jenom na jednu stranu je pro nás dobré. Pořád nám zbývají posily, které můžeme nějak využít. Otázka je jak. Oni teď dřepí na svém úseku a nic nedělají. Nepřítel reálně nemá sílu útočit na všechny části hradby a my jsme tu zbytečně přečíslení. Celý náš boj se mi přestával líbit, ale jednou jsme se do něj dali, tak musíme bojovat dál. Než se to celé začalo hroutit ještě se otočím na Jugrina. "Musíme sem stáhnout zbytek stráží od zdí!" Myslel jsem na kladivo a kovadlinu, ale přes hlavu mi létaly šípy a kouzla. Předemnou se probíjel nějaký seveřan a vypadal, že ví co dělá. Bohužel naši kopáči byli sice s krumpáči znalí, ale při práci s kamením. Ne s lidmi. Jen jsem zkřivil tvář, když předemnou skončil jejich život. "Ty bastarde!" Moc se nerozpakuju a útočím na norda, než si stihne všimnout někoho jiného. Tenhle prostě musí být zastavený. Dávám si pozor, abych nedopadl jak jeho poslední oběť a zbraní nemůřím ani nijak vysoko. Hodlám ho kladivem udeřit do kolena, abych ho dostal na zem a pak ho dorazit. (10+2+2) Asi nečekal, že bych se k němu takhle rychle přichomýtl a hlavně zaútočil na nohy, takže jsem si mohl udeřit ještě jednou. (1+2+2) První vyhrání holt z kapsy vyhání... | ||
| |||
| Toulky kolem Omoru Omoru, Strugia Jsem spokojená. Lepší než nic. Ale podle kuchařova úsměvu, o tom Morganě raději říkat nebudu. Hmm. Dojdeme k Alžbětě, kde si slovo vezme Turid. Usměju se a kývnu na ženu. "Je to tak." potvrdím častku a jakmile dostanu mince, popojdeme stranou. "Tu máš. Schovej si to do boty. Nikdy nevíš, kdy se ti pár drobných bude hodit. Nebo si můžeš šetřit na další dobrotu." podám jí dvacku, ať z našeho obchodu taky něco má. Potom vyjdeme ven. "Tak co, jakým směrem se vydáme? Tržiště bych prozatím vynechala. Viděla jsi, na jak dlouho to tam pohltilo naší kamarádku." usměju se na mojí malou společnici a budu doufat v její souhlas. "Trochu si to tady projdeme, abychom se zorientovaly." doplním a pomalu se rozejdu cestou dál. Nevím, ejstli Turid bude chtít jít vedle mě nebo bych jí měla chytit za ruku. Ale věřím, že si kdyžtak řekne. "Čím bys chtěla být, až vyrosteš?" napadne mě otázka. | ||