Nord se sice dostal na nohy, ale hned zase padl na koleno, poté, co jej Stella zasáhla do slabin. Jak Stella očekávala, nordem tento útok vcelku zacloumal, nečekal jej a proto měl pro něj větší následky, než jindy. Než tedy stihl jakkoliv jinak reagovat, Torrakovo kladivo dopadne na nordův spánek, ozve se křupnutí, jak nordovi praskne lebka a proud krve, následující oční bulvou, dopadne na zem. Hned na to spadne na zem i nord samotný, který jen stěží dýchá, či spíše jen lapá po dechu.

Stellino hlídání nebylo jedno z nejlepších. Přicházejícího útoku si všimla až na poslední chvíli (63%) a i když se pokusila o protiútok/obranu, rána ji zasáhla do levačky a snížila tak její pohyblivost (20 - záchrana je možná jen pokud hodíš 20, pokud se podaří, vyvázneš bez zranění, pokud padne 1 může být zranění vážnější). Ovšem Torrak si útoku na Stellu nevšiml vůbec (30%). Tedy nevšiml si toho, že se útok blíží. Útočníkem byl menší chlapík, útočící krátkou sekerou a štítem.

Turid se na tebe nadšeně podívá, trochu i zajásá a dokonce i zlehka zatančí, aniž by se tě pustila. Pomalu postupujete cestou, procházíte se kolem hradeb, zatímco vás míjí tu menší, tu větší skupinky lidí. Všichni, zdají se, že jsou místní, oděni v jednoduchém, převážně prakticky vypadajícím oblečení a jen málokdo vám věnuje více než pohled, či občasný ten úsměv.
”Draky?” zastaví se na místě a se zaujetím se na tebe podívá. ”Oni existují?”

Náramek svítil měkce zelenou barvou a i ta drobná vzpomínka na Jolku a chvíle, které jste spolu, byť krátce, prožily, ti alespoň trochu pozvedla náladu. I tak to ale nebylo moc, zvláště, když ses dozvěděla, že jsi se s čarodějkou minula o jeden týden. Věděla jsi, že hodně cestuje, ale že až takhle moc, to byla jiná. Možná kdybys sama cestovala koňmo, byla bys schopná ji nejspíše někde dostihnout. Možná ještě ve Varnovapolu, nebo snad v Tyalu. Ovšem pěšmo…

Vrátila ses zpět do hostince, Vibeke ani Turid už poblíž nebyly, ale od hostinské ses dozvěděla, že klíč od pokoje zanechala u ní a ony sami šly kamsi na procházku. Netušila jsi kudy by se mohly vydat, ale pokud ses zeptala staříka u vchodu, řekl by ti, že je zahlédl jít kamsi západním směrem, podél hradeb města. Bylo však na tobě, jestli se rozhodneš jít za nimi, nebo si radši dáš vínko a počkáš.

Sibir, Strugia
19. července 1084, večer

Toulky kolem Omoru

Hledání léčitelky

Omor, Strugia
05. července 1084,
dopoledne

Léčitelka se na tebe dívala omluvným pohledem, dokonce i trochu pokrčila rameny, jakoby chtěla naznačit, jak moc jí to mrzí.
”Žel bohům, jakmile je na cestě, je těžké se s ní spojit. Ale jedno vím jistě. Do konce měsíce by měla být v Sibiru. Pak prý zamíří zpět na jih, nejspíše do Vostrumu, kde má své sídlo. Jak ji znám, nějakou dobu se tam zdrží, než opět vyrazí na cesty,” prozradí ti vše, co ví.
”Pokud ji chceš zastihnout, vyraž co nejrychleji do Sibiru a nebo zamiř rovnou do Vostrumu,” poradí ti.

Hledání léčitelky

Omor, Strugia
05. července 1084,
dopoledne

Klučina se div neukloní, když mu do ruky vtiskneš padesát denárů. Hned na to se s úsměvem otočí a kamsi odběhne.

”Siatra, ano, byla tu, ale…” výraz ošetřovatelky trochu posmutní a lehce zavrtí omluvně hlavou. ”Bohužel už odešla. Je tomu týden, co jsme se rozloučily,” omluvně se na tebe pousměje.
”Říkala, že půjde dál na východ, počítám, že zamířila kamsi směrem k Varnovapolu a pak bude nejspíše pokračovat dál na východ, asi do Tyalu, možná i do Sibiru,” prozradí ti, ještě než se stihneš zeptat. Ač neznalá místní geografie, vybavíš si, že Varnovapol je jihovýchodním směrem od Omoru, poblíž jezera Laconys. Vzdálenost ovšem nejsi schopna odhadnout.
”Cestovala koňmo,” dodá ještě, jakoby tušila, na co se chceš zeptat.