| |||
|
| |||
OVSKÝ JARMARK Vesnice Ov, Strugia "Promiň". Pobaveně se usmívám když vidím reakci Vibeke ohledně toho jídla. Myslím že některé z věcí co jsem jmenovala u nás lidé skutečně jedí, ale pro ni by to asi nebylo. Já sama jsem škorpiona nebo hada ještě nejedla, ale kdyby to jinak nešlo, dokázala bych si představit že to zkusím.. Poslouchám jak Howard vypráví ohledně té medoviny, více mně však zaujme zmínka o Siatře. Před měsícem a půl.. To znamená, že má dva týdny náskok. To není zas tolik, ale na druhou stranu, za tu dobu se mohla dostat kamkoliv. Opravdu doufám že o ní v Omoru budou něco vědět. Vidím jak se Vibeke s Howardem škádlí a tak se jen lehce zaculím a dívám se stranou, aby měli soukromí. Pohlédnu na Vib až když na mně promluví a pobaveně se usměji. "Je to moje zlatíčko, ale trumfla jsi ho už teď". Odpovím, kouknu na Howarda a přikývnu. "Tak dobrá.. Ráno budu chtít dokoupit pár věcí, ale tak hodinu po svítání bychom mohly vyrazit". Navrhnu.. Pohlédnu na prázdný kalíšek a jsem v pokušení si dát ještě, ale už teď cítím jak mi rudnou tváře a tak to nechám být. Rozhlédnu se kolem a na tváři se mi objeví šibalský úsměv. "Myslím, že zbývá udělat ještě jednu věc.." Pohlédnu na své společníky a oba dva jemně vezmu za ruce. "Tanec!" Usměji se a pokud nebudou vypadat že jsou vyloženě proti, začnu je lehce táhnout směrem kde je největší hluk a kde se lidé jasně baví! |
| |||
|
| |||
Čest muže, čest rodu Ostican, Vlandia
|
| |||
Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
|
| |||
Rozšiřování podniku Charas, Vlandia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia
|
| |||
Ovský jarmark Vesnice Ov, Strugia
|
| |||
Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Musím se rozesmát, když mi Torrak obratem vpálí můj elfský původ. „Můj drahý příteli, já se pouze snažím pochopit trpasličí náturu. Jsem ve společnosti trpaslíků už dva roky a stále mám pocit, že vám prostě vůbec nerozumím.“ Zamyslím se nad slovy, které pronesl. Ano, rasové stereotypy jsou sice nepříjemné, ale většinou do puntíku pravdivé. „Vlastně abych to objímání stromů a ochranu kytiček uvedla na pravou míru. Elfů je více… podras… Kdybys řekl vysokému elfovi, že je pitomec, co objímá stromy, tak by tě asi vykuchal za živa. Jsou to takový ti typičtí úředníci, uhlazený a arogantní výraz. Lesní elfové, to jsou ti tvoji objímači a milovníci přírody. Takový… skauti mezi elfy, řekla bych. No a pak je tu moje rasa. Temní elfové, kteří vlastně patří všude a vlastně nikde. Dříve si všichni mysleli, že jsme pouze vrazi, zloději a že žijeme ve špíně někde v jeskyních. To s tou jeskyní není úplně pravda, ale ty vrazi a zloději… Jo většina taková je, protože je prostě jednodušší přijmout svůj stereotyp a nesnažit se všechny přesvědčit o opaku.“ Dokončím svůj vzdělávací monolog o elfech a pak jen pokrčím rameny. Vlastně ani netuším, jestli mě Torrak poslouchá nebo ne. Ale aspoň se nenudím a můžu svoje myšlenky něčím zaměstnat. Moje nabídka na pomoc je velice rychle odmítnuta. „Jak si přeješ drahý parťáku. Ale stále jsem tu, kdybys něco potřeboval.“ Věnuji mu úsměv a pak už se zadívám zpět do krajiny. „Ostatní ti budou vděční, když to tu zútulníš.“ Vycítím, že Torrak již nemá úplně náladu na moje hloupé plkání, tak mlčím. Věnuji se hlídce a houpání nohama ve vzduchu. To je jediné, co mám aktuálně na práci. |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.21985411643982 sekund