OVSKÝ JARMARK

Vesnice Ov, Strugia
2. července 1084,
odpoledne

Ovský jarmark

OVSKÝ JARMARK

Vesnice Ov, Strugia
2. července 1084,
pozdní odpoledne

Ovský jarmark

”Hou hou, zpomal holka,” rozesměje se Kieran, když na něj vychrlíš své otázky. ”Oblékni se, počkám dole a vše ti povím,” mrkne na tebe, plácne Stefana po rameni a oba se společně vydají do nálevny, aby ti poskytli dostatek soukromí na převlečení.

Když už oblečená sejdeš dolu, zahlédneš Kierana sedět u baru, popíjet ho nějaké pití a cpát se krajícem chleba s máslem. Stefana nikde nevidíš, ale děvčata ano. Obě už obsluhují zákazníky, kteří přišli na snídani (od onoho večera se selátkem máte denně hodně zákazníků už od časného rána).
”Tady jsi, na, vezmi si,” přisune k tobě dřevěný talíř s chlebem a ředkvemi. ”V klidu se najez, já ti zatím vše povím,” pobídne tě a zapije poslední sousto.
”Jez říkám, paní Gillie zatím nikam neuteče. Navíc, teď není doma, zajišťuje si povoz na stěhování,” uklidní tě a čeká, dokud se nepustíš do jídla. ”Tak, jak jsem říkal, Gillie se stěhuje za synem a o dům už nemá zájem. Hlavně, neměla by jak se o něj starat a než aby ho nechala chátrat, radši ho prodá. Nejdříve přemýšlela, že by ho zkusila prodat za patnáct tisíc a asi by tu částku i dostala, ne že ne. Dům je v dobrým stavu, je celkem velký a je na suprovém místě,” začal mluvit.
”Včera večer tu byla, bavili jsme se o tom. A víš jak se občas napije, že jo? No, tak jsem jí trochu s pitím pomohl… eh… to víš na účet podniku?” trochu se při těch slovech přikrčil, jakoby čekal že mu vynadáš. ”A pak jsem jí pomohl domů. A… no… chvilku jsme si ještě povídali a mě se jí podařilo přesvědčit, aby to prodala tobě. Musel sem se teda hodně snažit, ale podařilo se mi jí ukecat na dvanáct. Co ty na to? Dvanáct už není tolik ne?”

”Za pokoj pět denárů, klíček není, pokoj se nedá zamknout,” usměje se hostinská na Morganu a vezme si od ní peníze.
”Myslím, že to nebude nutné, děvče,” rozesměje se, ”pokud tedy nespíš jako zabitá. Jakmile začne jarmark, uslyší to až na hradě a že to je pěknej kus cesty. Hm… o zajímavých lidech nic nevím, schází se jich tu spousta, ale žádné velké jméno. Starej Bronzebeard se tu nevokázal už kolik let, jen čas vod času sem poslal nějakýho synátora, ale to je tak všecko. Zas tak slavnej náš jarmark není, aby lákal slavná jména,” zasměje se, ”ovšem kdo ví, možná to letos bude jiný. A co by sis neměla nechat ujít? Nu, celej jarmark.”

Den pomalu pokročil a chvíle jarmarku se rychle blížila. Vibeke s Howardem se již dávno vrátili do své chajdy, a ač lovec zprvu nenápadně protestoval, nakonec nechal svou milou aby mu trochu upravila vousy i vlasy.
”Měli bychom vyrazit, za chvíli to začne,” pronese k dívce, když se zvedne ze židle a sklepe ze sebe tu trochu vousů a vlasů. Poté zamíří do skříně, kde vytáhne svou nejlepší vestu a do té se oblékne. Jakmile se i Vibeke připraví, nabídne jí rámě a spolu vyrazí do vesnice, odkud se již začínají ozývat první nástroje. Dnešní noc bude hlasitá a veselá.

Bylo to přesně jak hostinská říkala. Pakliže někdo nespal jako mrtvola, už první zavrzání housliček, první nádech na trubku jej probudil. Kapele chvíli trvalo, než se sladila, což poskytlo vesničanům hodně příležitostí ke smíchu a pokřiku. Jakmile však bylo vše hotovo, kapela spustila a jarmark započal. I přes to, že stále bylo ještě dost světla, všude pláli pochodně. Ovšem každá pochodeň měla jinou barvu. Hudba hrála, děti křičeli (hlavně na kolotoči), lidé se smáli a zpívali, mnozí i tančili. Všude bylo plno lidí, elfů, trpaslíků a nordů, dnešní den nikdo nezůstal doma. Náměstíčko bylo plné nejen lidí, ale i různých vůní. Pečená jablka v medu, čerstvě upečené masové koláče a největší lákadlo byla opékaná zvěřina nad ohništěm. Dokonce byly dva druhy. Jelen a obrovský kanec.

”Moc dlouho se nezdržíme. Možná den, dva, abychom si odpočali, nabrali zásoby a hlavně to oblečení,” uklidní tě Eleonor, dá ti ruku kolem ramen a spolu vyrazíte skrze brány města. Brána byla vysoká a úzká a u její paty stáli dva strážní ve stříbrných brněních. Oba dva si vás pozorně prohlédli, ale aniž by cokoliv řekli, nechali vás jít. Když jste prošli, ocitli jste se v široké ulici vykládané šedým kamenem, zatímco domy byly stavěné z bílého kamene.
”Rhotae je jedno z nejstarších elfských měst,” prozradí ti Eleonor, zatímco procházíte ulicemi města. Co tě možná trochu zarazí je zvýšený počet vojáků v ulicích a o hodně nižší počet lidí. Většinou potkáváte elfy, tu a tam nějakého hobita nebo míšence norda, ale lidí je zde velmi málo.
”Hádám, že to má spojitost s tím harašením zbraní na hranicích s Vlandií,” pronese tiše Eleonor, když projdete kolem skupinky vojáků, kteří si vás podezřívavě prohlíží. ”Sice jsme od hranic s Vlandií hodně daleko, ale místní berou hrozbu velmi vážně a jde to vidět,” povzdechne si, když zahlédnete další oddíl vojáků.

Ještě nějakou dobu kráčíte, než se zastavíte před jakousi kamennou branou. Na bráně je vytesán znak země (umě vytesaná silueta obrovského stromu) a nad branou se nachází tři runy, ve kterých poznáš písmena RZU (Eleonor tě něco málo naučila).
”Vítej v Rhotaeské zemní univerzitě. Poprosíme o střechu nad hlavou, pozdravíme rektora a pak vyrazíme do města na nákupy,” shrne plán a zlehka se dotkne brány, která se bez jakéhokoliv zvuku otevře a tobě se naskytne pohled na několik studentů v zelenohnědých róbách poslouchající výklad nějaké elfky oděné snad v květinách.
”Tak to bude rychlejší, než jsem čekala,” pousměje se a hlavou kývne směrem k oné elfce. ”To je Angelica, Květina Impéria, nejmocnější čarodějka elementu země a také rektorka této univerzity,” dodá a vykročí směrem k elfce. Dojdete sotva na doslech, když se Eleonor opět zastaví. ”Počkáme až dokončí hodinu.”

Korrin se opíral o strom, v ústech měl kousek slámy a sledoval rozlehlé planiny pod kopcem, zatímco Firro bojoval proti stínovým nepřátelům. Když pak Stella a Torrak přišli blíže, Korrin vyplivl slámu, Firro akorát porazil svého stínového nepřítele a oba sourozenci se podívali na Stellu.
”Nuda,” pronesli dvojhlasem. Korrin si sebral své věci, poplácal Torraka po rameni a oba bratři zamířili zpět do tábora.

Post, který měli hlídat měl hodně pěkný výhled do krajiny pod horou. Dokonce tak dobrý výhled, že šlo vidět až do Sibiru. Po planině se pohybovalo několik karavan, z toho jedna mířila kamsi dál na sever, nejspíše do Radakmedu, nebo možná ještě dál, další se pomalu stáčela ke kopáčskému táboru a zbylé se naopak vraceli do Sibiru. Nebe bylo čisté a dalo se vcelku dobře odhadnout, že dnes bude hezky, byť chladněji.

Západní křídlo hradu bylo velké nádvoří, možná spíše velká zahrada s menším lesíkem. Jistě, pár budov zde stálo, ale hlavně tu byl prostor. Pokoj, který ti byl poskytnut se nacházel ve spodní části hradu. Nebyl to bůh ví jak velký pokoj, nebo snad luxusní, ale pořád to bylo více, než jsi měl ve své domovině. Hned vedle tvého pokoje se nacházel další o něco menší, který byl poskytnut Lině. Dále pak bylo v západním křídle situována zbrojnice a kasárny pro hradní stráž. Na dvoře před hradem pak byly kasárny pro vévodovu družinu a nedaleko byli stáje. A pak samozřejmě velká zahrada s malým lesíkem, kde vojáci trénovali.

Zbytek dne jsi už vévodu neviděl, jen tu a tam jsi potkal nějakého sloužícího, který ti řekl kde co najdeš, pokus ses zeptal. Ať už ses rozhodl seznámit se s hradem, nebo s městem, do večera jsi měl jistě co dělat. Město bylo velké a našel jsi v něm snad vše, co jsi mohl potřebovat. První zastávka ale nejspíše byla u čaroděje, který převzal tvou zprávu a okamžitě ji odeslal po havranovi, přičemž ti řekl, že pokud očekáváš nějakou odpověď, havran tě vyhledá.

Následujícího rána jsi byl povolán vévodou do jeho pracovny. Vévoda na tebe již čekal a s ním pět dalších mužů. Všichni byli oblečeni v různém typu brnění a různých barvách. Jediné co měli společné, jak sis všiml, bylo, že někde na oblečení měli vyšitý erb vévody, tedy jednoduchý štít šikmo, z levého horního, k pravému dolnímu, dělený na dvě pole, kdy v horním byl zlatý lev ve skoku v zeleném poly, zatímco ve spodním byl stříbrný kůň ve skoku v rudém poly. Stejně tak sis i všiml, že na oblečení všech pět mužů převládali hlavně tyto barvy. Tmavě zelená a krvavě rudá. Vévoda tě představil jako nového kapitána, kterému, pokud se osvědčíš, hodlá svěřit malou družinu mužů. Poté ti řekl, abys nějakou chvíli vydržel, než rozdá rozkazy. Jakmile tak učinil, kapitáni se rozešli, až na jednoho. Byl ti představen jako sir Bartolomeo, nejdéle sloužící vévodův kapitán a vlastně i tvůj nový nadřízený. Následující měsíc jsi měl strávit v jeho družině, kdy měl tebe i tvou přítelkyni prověřit a případně naučit co se dá.

První věc, která tebe i Linu čekala byl trénink s kapitánem. Chtěl vědět, jak na tom oba dva jste a čeho jste schopni. Prvně bojoval s tebou. Souboj to byl složitý a dlouhý, ale nakonec byl kapitán spokojený. Měl sice několik výtek k tvému stylu, ale vesměs byl spokojený. S Linou to bylo ale složitější. Jistě, na boj s mečem měla vcelku talent, šlo jí to dobře, ale postrádala sílu. To však doháněla v obratnosti, takže sice její zásahy nebyli tak silné, ale byli početné a to se siru Bartolomeovi líbilo. O to více se mu líbilo, když zjistil, jak zručná je při střelbě s lukem. Nakonec tedy bylo rozhodnuto, že pro Linu bude nejlepší kratší a lehčí meč s dýkou, určený hlavně na obranu.
Následující měsíc ti vlastně uběhl vcelku rychle, snad proto, že jste se skoro nezastavili. V Sargotu jste trávili čas minimálně, většinu času jste strávili na cestách mezi Rovaltem, Sargotem a Osticanem, nebo bojem s lapky, když na to došlo. Párkrát vás vévoda poslal i do okolí Seononu, zvláště pak k hranicím se Západem, ale tyto cesty byly z tvého pohledu zbytečné (nic se na nich nedělo).

Konec měsíce se přiblížil a s tím se i zvětšilo napětí, které spousta lidí pociťovala. Vévoda byl nesvůj, kapitáni byli nervózní a vojáci jakbysmet. Dokonce i na Lee se dalo jakési rozrušení pozorovat.
Bylo to den po tvém “povýšení” do kapitánského. Zrovna jsi měl den volna, který sis mohl užít po svém, než se následujícího dne seznámíš se svou novou družinou a ujmeš se úkolů, které ti vévoda dá. Ten den, kdy jsi doufal, že po měsíci neustálé dřiny bude klid. Byl, alespoň do večera, kdy přiletěl havran se zprávou, že byl spáchán neúspěšný atentát na krále. Vévoda na to musel samozřejmě reagovat a ihned vyrazit ke králi a ty, jakožto aktuálně jediný přítomný kapitán, jsi jej musel následovat. Tvá družina byla svolána ještě téhož večera. Deset chlapů s různými zbraněmi, všichni na koních, všichni nesoucí vévodovo i tvé barvy. Ještě ten večer jste vyrazili do Pravendu. Cesta vám zabrala čtyři dny i s krátkou zastávkou v Osticanu, kde se k vám připojil lord Eckhar a jeho družina.

V Pravendu jsi již druhý den a zatím jsi neměl možnost si toto obrovské město projít. A že bylo co procházet. Lidé hrdě tvrdili, že Pravend je nevětší město na kontinentu, byť to nebyla úplně tak pravda, ale koho to zajímá, no ne? Tak jako tak, Pravend byl obří, hustě zalidněný a mnohdy i velmi nebezpečný. To vše šlo ale momentálně mimo tebe, protože ty jsi musel, i se svou družinou, být v kasárnách a čekat na vévodu. Naštěstí brzy čekání mělo skončit.
”Sire Wolfe, volá si vás jeho Jasnost, vévoda Hekar,” ve dveřích tvého pokoje se, se zaklepáním, objevil jeden z královských sloužících.

”Damiene, chlapče,” povzdechne si vévoda, když tě sluha přivede do jeho komnat, ”jeho Výsost král je v pořádku, díky bohům,” všimneš si, jak ostrým pohledem sleduje sloužícího, který se jen ukloní a rychle opustí komnaty, přičemž za sebou zavře dveře. Pak ještě nějakou chvíli vévoda mlčí, poslouchá, jak se kroky na chodbě vzdalují.
”Bohům žel, ten rozmazlenej parchant se utrhl ze řetězu a ostatní ho v tom podporují,” praští pěstí do stolu, až nadskočí kalamář s inkoustem. ”Nařídil sebrat vojska a shromáždit je na hranicích se Západem. Nehledě na to, že ten tupec Torgun ani neumí ohlídat své muže,” zavrčí nespokojeně. O tom, že na hranici Vlandie a Aserai se něco děje jsi již slyšel.
”No nic… Damiene, potřebuji, aby jsi vzal své muže a odjel do Usancu. V první řadě potřebujeme uklidnit situaci na jihu. Dám ti glejt, díky kterému tě musí poslechnout všichni lordi. Zjisti co se děje na jihu a zajisti, aby tam byl klid. Nepotřebujeme vyvolat válku s Aserai. Ezeki už vypsal odměny a jestli se aseraiským podaří zabít nějakého vlanďana, Torgun to nenechá jen tak.”