Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Čest muže, čest rodu Sargot, Vlandia Posloucham vévodu a z toho co říká je mi jasné, že on si válku nepřeje. Nedivím se, někoho ta myšlenka může nadchnout, sláva, udatné skutky a tak, ale je fakt že vždy je spousta mrtvých, někdy i nevinných. Já sám bych rozhodně nechtěl někoho vraždit jen tak, ale ať tak či onak, sem přpravený sloužit vévodovi a své vlasti. "Děkuji, můj pane". Pronesu vděčně když zmíní čaroděje a lehce se uklonim. Tohle by teda bylo, ale trochu nervóznější sem ohledně mé druhé laskavosti... A i tady mně vévoda překvapí. Sleduji jak bere zvonek, volá sloužícího a pozorně posloucham co říká. Přikývnu když si ověřuje směr. Je to neuvěřitelné, skoro až fascinující. Do teď sem toho muže osobně neznal, nevěděl sem co si o něm myslet, ale vypadá to, že mám opravdu štěstí. Líbí se mi čím dál více... S Linou teď budeme v tomhle skvělém hradu a budu s sebou moc mít i Leu. Více bych si ani nemohl přát. Snažím se být v klidu a vážný, ale možná na mně je trochu nadšení znát. "Velice ti děkuji, výsosti." Uctivě se uklonim. Už už bych šel, ale pak se ještě zastavim a ještě jednou pohlédnu na vévodu. "Pokud mohu..." Začnu a pohlédnu mu do tváře. "Chci jen říci, že vlastně nevím jak to ve skutečnosti je, ale ať tak či onak, budu věrně složit tobě i mé vlasti a udělám vše co bude třeba". Znovu se lehce uklonim. Tento muž se mi líbí a já budu poctěn když mu budu moc sloužit a zvýšit tak povědomí o mém rodu... Nebude-li vévoda už nic chtít, pak se rozloučíme a odejdu. Asi se budu muset někoho zeptat na cestu do mých nových komnat. Možná tedy ještě před tím bych vyřídil toho čaroděje, ať to mám z krku, můžu si pak odpočinout a pak s holkama prohlédnout náš nový domov. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Jugrinova kumpanie Sibir, Strugia Poslouchám Torrakovo vysvětlování ohledně bláznivé trpasličí zlaté horečce. Samozřejmě vysvětlování prokládá nakažlivým smíchem, takže mě stojí hodně sebeovládání, abych se nezačala hihňat společně s ním. „Perfektní! Takže když budu chtít odlákat trpaslíka, tak mu do cesty prostě hodím nějaký drahokam nebo kus zlata a bude klid? Dobré vědět.“ Lehce si s úsměvem rýpnu. Ano, ano. Nejen trpaslíci mají svoje mouchy, elfové mají to samé. Ale o tom se tady přeci teď nebavíme. Elfové to je kapitola sama pro sebe. A možná bychom o tom mohli diskutovat až do večera. Jestli se mi podařilo zachovat vážnou a chladnou tvář na začátku našeho rozhovoru, tak při vzpomínce na moji a Hrienovu poslední práci opravdu vyprsknu smíchy. „No jsem v ní naprosto překrásná. Vypadala jsem jako chodící nablýskaný podnos na ovoce. Ale dobře chápu, moje původní koženka asi není úplně reprezentační.“ Shlédnu na svoji černou koženou zbroj, která už toho má poměrně za sebou, ale pořád je naprosto plně funkční. „No… Asi si dokážeš představit, jak se Hrien na tento požadavek zatvářil. Takže velice rychle slevili, že ať to tedy necháme, tak jak to je.“ Pokývu hlavou. "Fin, že má výkyvy nálad? A to se projevuje jak? Hází po tobě věci a u toho vykřikuje, že ti už několikrát řekl, že se přeci nic neděje?" Hodím tázavý pohled po Torrakovi. Cestou jsme ještě prohodili pár slov, ale už jsme se blížili k sourozencům, které jsme měli vystřídat na hlídce. „Padlaaa!“ Houknu na ně. „Nějaké novinky v rámci hlídky, nebo pořád stejná nuda jako vždycky?“ | ||
| |||
 | Společné úsilí Vostrum, Jižní Impérium
| ||
| |||
|
| ||
| |||
 | Voda vede tvé kroky Rhotae, Západní Impérium Probuzení bylo něžné a... vlhké. Otevřel jsem oči a spatřil poskakujícího Mysta. Vlastně jsem ho spíš cítil, než viděl, vzhledem k tomu, že za hřiště si oblíbil mou tvář. Usmál jsem se a posadil. Čekalo mě ještě jedno překvapení. Snídaně do postele. "Děkuji." Nabízené jídlo jsem skoro zhltnul. Dlouho jsem nic tak dobrého nejedl.Ačkolivk bylo jídlo velmi dobré, dlouho mi nevydrželo. A hned, jak jsem se najedl, mě Eleonor seznámila s naším dalším plánem cesty. Takže na sever. Do Omaru. Hledat léčitelku Siatru Laskavou. Znělo to lákavě. Vlastně více než to. Vypadalo to jako skvělé dobrodružstív, na jehož konci bych mohl dokázat svého bratra uzdravit. Nebo najít někoho, kdo to zvládne a bude odchotný udělat. A co víc. Ovládnu magii. Nebo aspoň Eleonor to tvrdila. Byl jsem velmi nadšen a připraven na naši dlouhou cestu. Jestli jsem se předtím podivoval and novými městy, ve kterých jsem nikdy nebyl, co teprve nové země na severu! Prvním divem bylo eflské město Ortysie. Zde jsme se měli zastavit na celý jeden týden! A to kvůli mém u studiu. Byl jsem... u vytržení. Což mělo samozřejmě neblahý vliv na množství nehod, které se v mém okolí stávaly. Naneštěstí to byly drobné nehody, při kterých nedošlo k ničemu vážnému. Nejvážnější snad bylo, jak jsem skoro vypadl z lodi, když jsem se samým udivením nahýbal přes palubu. Naneštěstí mě Eleonor stáhla zpět včas a jako bonus jsem nedostal vyčiněno. V pořádku jsme se dostali až na Univerzitu, kde jsem dostal málem šok znovu, když nás mistryně zavedla rovnou za rektorem. A co víc, vypadali, že se velmi dobře znají. Což pro mě bylo více šokující než všechno, co mi o něm stihla po cestě říci. Pro mě to byl impozantní muž. Skoro až nedosažitelně veliký. A promluvil na mě! Byl jsem u bvytržení, i když docela zaskočený jeho požadavkem. Dost nesvůj jsem se podíval na svého malého průvodce. Po cestě jsem s Mystem neměl moc příležitostí si "pohovořit" a vysvětlit si pojem "přátelé". Přesto jsme podvědomě cítil, že je to v pořádku a rektorovi ho podal. V zápětí se kolem mě objevila nevelká vodní koule, zvedla mě do vzduchu a nesla pryč. Byl jsem z toh onesvůj. Zoufale jsem se podíval po Eleonor, potom po rektorovi a nakonec na Mysta. Všichni vypadali v pohodě, ale... já z otho měl špatný pocit. Ten se naplnil, když jsem v kouli visel nad vodní masou. Neměl jsem čas začít panikařit, jelikož jsem... padal. Prorazil jsem vodní hladinu a klesal ke dnu. Panika. KOpal jsem nohama, máchal rukama v marné snaze dostat se na stále se vzdalující hladinu. Dech se krátil. Umřu tady! Já se utopím! A nebýt známého hlasu v mé hlavě, skutečně by se to stalo. Naneštěstí mě nejen uklidnil, ale jako tehdy s tím chlapcem vedl a úspěšně mi pomohl nejprve kolem sebe vytvrořit vzduchovou bublinu. Lačně jsem se nadechl, vykašlal trochu vody. Stál jsem skoro na dně jezera a přesto jsem se neutopil. Považoval jsem to za neuvěřitelné a skoro nadlidské. A taky vyčerpávající. Znovu to byl Myst, který mi udal směr. Nebylo času na zbyt. Soustředil jsem se a stoupal vzhůru. Soustředil jsem se natolik, že mi vůbec nedošlo, že nestoupám jenom vodou, ale vzduchem až na balkon rektora. Postavil jsem se na svoje nohy, ale ne na příliš dlouho. Ani jsem si nevyslechl rektorovu první větu, když jsem se sesunul k zemi do balženého bezvědomí. V poslední době se mi to stalo už podruhé. Probuzení bylo jako tehdy. Byl jsem zmatený. Nicméně pár změn se přeci jen událo. Vedle mě seděl rektor a nevypadal, že by byl překvapen tím, co viděl. Samozřejmě se omluvil, ujistil mě o mém bezpečí a vysvětlil účel svého testu. Byl jsem otřesený, ale pochopil jsem to. Dostal jsem den na rozkoukání a hend další už jsme se pustili do náročného učení. Nebylo divu. Měl jsem na to jen týden. Nadešel den našeho odchodu a velkého loučení. Rektorovi jsem slíbil, že se jednou vrátím a výcvik dokončím. Ale bylo třeba následovat svou mistryni na naše další putování. Nejprve Jalmarys, potom Rhotae. Poslední zastávka před Strugií. Od od mého odchodu z domova se událo spousta věcí. Nejen co se týkalo zážitků, ale začal jsem si uvědomovat, že jsem se změnil i já. Moje máma by to souhrně nazvala: "vyrostl jsi." "Moc rád," vyhrknu nadšeně, "bude na to ale čas?" Obrátím se na Eleonor, když mi představí Rhotae. Moje nadšení mě stále ještě neopustilo. No... aspoň něco zůstalo při starém. | ||
| |||
 | Rozšiřování podniku Charas, Vlandia Když Kieran začne to svoje ehm a tak dále. Začnu se smát. Dnešní ráno přišla první dobrá zpráva, že se našel dům ke koupi. Druhá ještě lepší zpráva že je to dům hned vedle Veselého kejklíře. Třetí zpráva z těchto nejlepší je že se podařilo Kieranovi domluvit exkluzivní cenu. Teď už jen tu poslední zprávu. Za kolik? A jak vlastně dům vypadá uvnitř? Ale vezmeme to všechno postupně od toho smíchu. "Kierane, má přece ženatého syna." Nečekám ale na odpověď a zubím se na celé kolo. "Ty jsi našel potěšení a mě tím zřejmě velmi pomohl. Ještě že víš jak ho použít!" Začnu se smát ještě víc. Pohlédnu na barda abych se mu vzápětí omluvila, ale úsměv mě neopouští. "Promiň, ale naběhl sis sám." "Za jakou částku to chce prodat? Byl jsi i uvnitř? Jak to tam vypadá. Hned za ní půjdeme, je doma?" Zadívám se na oba muže. "Když počkáte chvilku venku z mého pokoje. Obléknu se a jdeme." Nebudu snídat, to až všechno potom. Musím po takové příležitosti skočit. | ||
| |||
 | NA CESTÁCH ZA POZNÁNÍM vesnice Ov, Strugia Hmmm, že by všichni chystali ten jarmark? Pomyslím si když vidím že v hostinci je prázdno. Čekala bych spíše že tu bude plno hladových cestovatelů z okolí, ale co. Možná se to změní k večeru.. Posadím se k jednomu ze stolků a připravím si dýmku. Zapálim, párkrát potáhnu a v klidu pokuřuji. Klidu je tu ale nějak moc, ani paní hostinská se nemá k práci a tak si po pár minutách dojdu k baru sama. A rovnou jí řeknu co bych ráda. Je mi jasné že si tu lidé asi syrové maso neobjednávají, ale jsem ráda že to není problém. Přikývnu a jdu se posadit zpět na své místo, abych si mohla ještě trošku zabafat. Mile se pak na hostinskou usměji když přijde s táckem a položí jej přede mně. Dušené s chlebem a kopřivový čaj, to zní dobře.. Znovu přikývnu když si ověřuje ten pokoj a ještě se zeptám. "Co za ten pokoj? A klíček by jste měla?" Až když mi odpoví, a případně dá i klíček, vylovím peníze a zaplatím vše (3 D jí dám navíc). Diavala položím na stolek vedle tácku aby měl i přístup k vodě, ty dva kousky masa rozkousnu ještě na půl a pak už ho nechám jíst. Sama se pustím do svého jídla i pití. "Poslyšte.." Promluvím k hostinské po pár soustech. "Až se najíme, možná bych si šla na chvíli do pokoje odpočinout.. Mohla by jste mne prosím vzbudit až to venku začne?" Pronesu a pak ještě dodám. "A.. Je něco co by jste mi mohla o tom jarmarku říci? Jako.. Zda by tam měli být nějací zajímaví lidé, co bych si neměla nechat ujít a tak". | ||
| |||
| Vrtkavá paměť Ortysia, Západní Impérium
| ||