Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | OVSKÝ JARMARK Vesnice Ov, Strugia Vibeke vypadá jako opravdu milá dívka. Jsem zvědavá co se o ní dozvím. S pousmáním přikývnu. "Možná je.. Má matka žije s otcem v Aserai, ale původem je z Balgardu. Je jako ty.. Pro to asi nejsem tak.. tmavá". Odpovím než se vydáme k tomu stolku a Howard nám zajde pro pití. V Aserai rasismus takřka není, takže jsem ani nepřemýšlela když jsem naznačovala že Vibeke bude míšenka. Zvědavě poslouchám jak mluví. Když zmíní Howarda, pohlédnu jeho směrem a pak zpět na ni. Tohle je dost zvláštní, přijde mi to velmi povědomé. Joly.. Tak tak zdržuji slzu, je možná vidět že jsem trochu posmutněla. "V tom případě bych možná měla jít. Nerada bych vás rušila.. Vím jaké to je". Poslední část věty řeknu trošku tišeji a otočím hlavu aby Vibeke neviděla jak mi slzí oči.. Pohlédnu na nebe a na chvilku se odmlčím, váhaje jak odpovědět. "Koho.." Opravím dívku a s pousmáním na ni pohlédnu. "Siatru Laskavou. Naposledy byla viděna v Omoru.. Chci se od ní učit. Víš.. To co jsi viděla, byl mrchol mého magického umění.. Ale za to se v poslední době věnuji bylinkám a alchymii.. Kdyby jsi chtěla, mohla bych ti udělat léčivou mast, mast která tě ochrání před mrazem a nebo nějaký lektvar". Usmívám se mile. Ani nevím proč jí to všechno říkám, možná kvůli tomu že se mi s ní dobře mluví a také vím jaké to je když bude muset opustit svého milovaného, tak aby na to tolik nemyslela.. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
Vesnice Ov, Strugia Cítím že kouzlo ze mně vzalo vcelku dost mé magické energie. O něco tak velkého jsem se pokusila poprvé a sama žasnu nad tím jak to vyšlo. Trocha cviku a půjde to jako nic.. V okolí slyším hlasy, zvuky údivu a i potlesk. Moc mně těší že se to lidem líbilo. "Děkuji, děkuji!" Usmívám se jako sluníčko. Najednou slyším jak mluví někdo přímo na mně. Dívka, velice zajímavého vzhledu. Má hezké oči. Vypadá mile, přátelsky, ale všímám si i drsnějších rysů. Je vyšší a už od pohledu má více svalů než já. Řekla bych že to bude nordka. A ten muž vedle ní? Jistě o pár let starší, i tak, podle toho jak se drží, budou jistě pár. "To je milé, děkuji. Já tudy jen procházím, né že bych měla domluvené vystoupení.. Ale líbí se mi tu, možná se zastavím i příště a třeba si přichystám něco pořádného". Odpovím s úsměvem, myslím že by se tu mohlo líbit i Jolce. "Já jsem Morgana, velice mne těší". Odvětím s pousmáním poté co je oba dívka představí. Sama při tom ruku nepodám, ale lehce se ukloním. "Velmi ráda.. Vskutku se cítím vyprahle, jak půda v okolí Abou Khihu". Mile se na Vibeke usměji a oba si je znovu prohlížím, čekaje kam mně povedou. Dala bych si i něco na zub, ale žízeň teď mám větší. "Takže.. Vy tu spolu žijete?" Zeptám se a pak ještě dodám. "Já jen.. Zda jste třeba nebyly někdy dál na východě". | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | Rozšiřování podniku Charas, Vlandia Koušu ředkve s chlebem a nalila si k tomu mléko. Kombinace to je sice zvláštní, ale chutná mi. Dělají se mi boule za ušima a hltám každé Kieranovo slovo. Pak si všimnu jak se přikrčil když se rozhodl že bude nalévat na účet podniku. Dělat by to určitě neměl a v jiným případě bych mu něco i řekla, ale tady trpělivě čekám. A když mi sdělí, že to domluvil, že mi paní Gillie ten dům prodá. A ještě k tomu za dvanáct tisíc denárů, byla jsem nadšená! Doufala jsem že za nějakou obdobnou cenu bych mohla nějaký dům sehnat, ale hned vedle Veselého kejklíře skoro v samotném centru města? Vrhla jsem se na Kierana a samou radostí mu vlepila obrovskou pusu! Vím kolik denárů si můžu dovolit a kolik mi zbyde na potřebné zařizování. "Jseš úžasnej! Řekni mi prosím jak bude paní Gillie doma ať se za ní můžeme zastavit. Když jsi tam u ní byl, jak ten dům vypadá vevnitř? Kolik má pokojů, jak velkých, viděl jsi to nebo to čeká na dnešek?" Mám takovou radost a jsem tak netrpělivá. Vím, že tady máme teď hodně hostů a holky mají práce plno, Stefan se taky musí otáčet, Willi je na to moc mladý a Kieran svoji práci odvedl dokonale. Zůstane to na mě s Janem. Musím už teď sehnat hostinského který vezme práci za výčepem za mě. "Jane, když chodíš vždycky pro zboží a na trhy, nevěděl bys o někom spolehlivém kdo by vzal práci za výčepem?" Stejnou otázku stejně položím i Stefanovi, který už to tady v Charasu zná dlouho a o někom by vědět mohl. "Kierane? Až budeš něco potřebovat, klidně mi řekni. Ráda ti pomůžu když budu moct." | ||
| |||
| OVSKÝ JARMARK Vesnice Ov, Strugia Mám dojem že zde obvykle moc lidí přespávat asi nechce, když paní hostinská nepokládala za nutné mít od toho pokoje klíč. Nevadí, já si nějak poradím. Peníze jí dám, vychutnávám si oběd a při tom poslouchám co paní hostinská povídá. Moc určitá tedy není, ale přijde mi z toho, že to je opravdu taková lidová událost a že to právě lidé budou mít opravdu rádi. Pochytila jsem také jedno jméno. Bronzebeard.. Hádám že to bude vládce zdejší oblasti. Škoda že se o své lidi nezajímá trošku více. V klidu dojím, dopiju a zvednu se od židle. Pomalu se vydám směrem ke schodům nahoru a na chvilku se zastavím, abych pohlédla na hostinskou. "Bylo to dobré, děkuii. Na ten jarmark se moc těším". Pronesu s milým úsměvem. "Kraaa, jarmark.. děkuji, kraaa!" Ozve se mi z ramene Diaval. "Ty kecale.." Pobaveně se usměji a vyrazím do toho pokoje. Je to vskutku.. útulné, ale na přespání dostačující. Opravdu jsem si pak zdřímla, jednak ta cesta byla dlouhá a pak, chci být odpočatá na večer.. Když je o tom řeč, už odpoledne mně budí z venku hlasy a zanedlouho se přidávají i hudební nástroje. S úsměvem na tváři vstanu a začnu se chystat. Prvně tedy sklidím své věci do truhli (nebo skříně). Pak si na chvilku rozpustím vlasy abych se ujistila že jsou čisté a v pořádku, a opět si je dám do culíku. Poté zkontroluji i svou zbroj, stále krásná, jako nová, i svůj hřejivý plášť. Zrcadlo tu není a tak mohu jen doufat že nevypadám jako strašák. "Ty zůstaneš tady, ano? Musíš si odpočinout, máš před sebou dlouhý let". A také tam bude rušno a nechci aby se třeba něco stalo. Něžně Diavala pohladím a líbnu na hlavičku. "Morrrgan!" Mile se na něj usměji a vyjdu na chodbu. Svou hůl a většinu věcí nechávám v pokoji, s sebou teď mám jen koženou brašnu s drobnějšími věcmi, měšec a i svou poslední směnku, tu mám ale v zaňádří.. Na chodbě mě něco napadne. Klíč sice nemám, ale mohu to zkusit jinak.. To by mohlo jít.. Až bude třeba, půjde to zrušit, ale zatím tam nechci své věci nechat jen tak. A tak tedy začnu na dveře psát formulku z herbáře, kterou jsem si zabezpečila své věci (Magie: 18+3).. Technicky to nejsou mé dveře, ale doufám, že to vyjde a půjde to poupravit tak, že nikdo komu to nepovolím, dovnitř zkrátka nevkročí.. Dole pozdravím hostinskou a s úsměvem na tváři vyjdu ven. Venku je to.. nádherné. Ta atmosféra, ti lidé.. Sotva ujdu pár kroků a už mně někdo bere za ruku, abych se zapojila do řetízku lidí který se tu proplétá jako had. S úsměvem na tváři si to opravdu užívám a cítím jak ze mně opadá stres, únava, vše negativní pluje pryč.. Užívám si to moc, ale po chvíli se z tance odpojím abych popadla dech.. Pomalu se pak procházím po náměstíčku, sleduji co kde je, poslouchám hudbu i písně a když od nějaké vím slova, pak sama začnu zpívat. Všímám si pohledů místních, je jasné že někoho jako já tu často nevidí. Nevadí mi to, vesměs jsou všichni milí a usmívají se.. Najednou si všimnu jak se na mně dívá pár dětí, děvče a chlapec, možná sourozenci? "Ahoj". Pozdravím je mile. Poodstoupí a vypadají že utečou. Nechci aby se mně někdo bál nebo něco a tady se mají lidé bavit. A tak sáhnu do měšce, vytáhnu minci a usměji se na ty dva. "Chcete vidět kouzlo?" Špitnu. Oni se na sebe nejistě podívají, nakloní se k sobě a něco si začnou šeptat. Pak pohlédnou na mně a kývají. "Tak dobrá". Znovu se usměji a začnu. Není to tak ani kouzlení jako triky, když máte v rukou celý život peníze, není těžké se něco takového naučit. odkaz Začnu trikem kdy si minci beru z levé ruky do pravé a tam mince zmizí. Tenhle je trochu jednoduší, ale může pobavit. Celý trik je v tom, že mince vlastně neopustí mou levou ruku, jen to tak vypadá.. odkaz Pokračuji dalším, kdy se mi mince hranou točí po prstech a jakoby padá, od palce k malíčku a pak zpět.. Pohlédnu na děti kteří to zvědavě sledují, dokonce se přidal někdo další.. Sice nejsem povoláním bavička, jako Nalia, ale tohle mne baví a když se to lidem líbí.. Poslední trik. odkaz Minci se párkrát přehodím z jedné dlaně do druhé, sem a tam. Pak ji v jedné dlani stisknu, fouknu a když dlaň otevřu, mince je pryč! Přikročím k oné původní dvojici, skloním se k chlapci, na tváři milý úsměv, natáhnu prsty k jeho uchu a voaláá, mince je opět v ruce, jako bych mu ji vzala za uchem. Slyším lehký potlesk.. Usměji se, lehce chlapce pohladím a minci mu vtisknu do ruky (2D). "Je tvoje". Špitnu, narovnám se a pohlédnu na těch pár lidí co se shromáždilo kolem. "Chcete vidět opravdová kouzla? Skutečnou magii?" Zvolám. Pár jedinců, včetně dětí, nadšeně odpoví že ano a tak tedy jo.. Tak teď se koukej snažit holka! Pár věcí mně napadá, tak uvidíme jak to půjde.. Sáhnu do brašny a vytáhnu špetku tabáku. Dýmu teď použít nemůžu a tak to zkusím jinak. Tabák sevřu v dlani a dačnu o ji třít druhou ruku. Nic se ale neděje (Magie:2+3).. Ale no tak.. Usmívám se a snažím se tvářit jako že tak to má být.. Tohle nevyšlo, tak to zkusím znovu. Trošku jinak. Ruce dám k sobě, jako do tvaru misky. Na okamžik zavřu oči, nadechnu se, a když oči opět otevřu, tabák jako by okamžitě shořel a z rukou se mi začne linout kouř. Ten se sformuje do tvaru laně, která začne běhat vzduchem nad hlavami přítomných, než se pak rozplyne v nic (Magie:17+3). Vím jak se říká že samochvála smrdí, ale čert to vem, tohle se mi opravdu povedlo! Se spokojeným úsměvem se lehce ukloním a zkusím to znovu. Opět vytáhnu špetku tabáku, dám dlaně vedle sebe a.. Opět na moment zavřu oči. Vydechnu, oči otevřu, modře mi zazáří a tabák se prakticky ihned změní v kouř. V oblak kouře, veliký.. Stoupá a stoupá. V oblaku se začnou objevovat šupiny, ocas a pařáty. Je to těžké, musím se opravdu soustředit, ale jde to! (Magie:19+3). Oblak se zcela změní, do podoby draka! Ten kdyby mohl, tak zařve, zamává křídli, proletí nad částí celého městečka, vznese se a.. Puff! Rozplyne se,nezůstane po něm nic.. Já, lehce zadýchaná, ale usmívající, se ukloním všem co se shromáždili.. Mám najednou docela žízeň a kousek toho divočáka by taky přišel vhod. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | Rozšiřování podniku Charas, Vlandia
| ||
| |||
| Ovský jarmark Vesnice Ov, Strugia
| ||
| |||
| Voda vede tvé kroky Rhotae, Západní Impérium
| ||
