Jugrinova kumpanie

Sibir, Strugia
02. července 1084, ráno

Voda vede tvé kroky

Rhotae, Západní Impérium
02. července 1084, ráno

NA CESTÁCH ZA POZNÁNÍM

vesnice Ov, Strugia
02. července 1084,
poledne

Mladík na tebe soucitně kouká, když mu vysvětluješ svůj stav.
”Oh, omlouvám se, kde je mé vychování… Trevor, jméno mé,” omluvně se na tebe usměje a lehce se ukloní. Když se narovná, poznáš, že čeká až se mu představíš i ty.
”Takže máte problém s pamětí, nevím, jestli vám bude paní Alexandra schopna poradit. Kouzla na obnovu paměti jsou složitá a ne tak spolehlivá. Spíše byste potřebovala nějakého zkušeného alchymistu,” vysvětlí ti s úsměvem.
”Hm… možná bych o někom věděl, ale nevím, jestli bude mít čas,” zamyšleně si promne bradu. Pak se ale usměje a lehce kývne hlavou: ”To ale nezjistíme, pokud se ho nezeptáme, že?”

Oba muži se zarazí, podívají se na tebe, pak na sebe a jakmile kývnou, spustí oba najednou, takže nerozumíš ani jednomu. Pak se oba dva zarazí, vidíš mezi nimi krátkou výměnu pohledů, než se nadechne Kieran a spustí: ”Paní Gillie znáš, že jo?” Gillie je starší žena, která bydlí v domě hned vedle hostince. Vcelku milá, usměvavá ženská, která se občas v hostinci zastaví na nějaký ten pokec s holkama, něco dobrého k pití a pak aby házela očka na Kierana. Krom toho taky víš, že v Mareivenu má rodinu, přesněji syna a snachu.
”No, tak paní Gillie se rozhodla, že se odstěhuje k synovi,” pomalu už začínáš tušit, kam tím Kieran míří.
”No a já s paní Gillie… ehm… domluvil exkluzivní cenu,” zazubí se na tebe. To na něj už i Stefan vyvalí oči.
”Exkluzivní cenu?” zeptá se a Kieran jen s povýšeným úšklebkem přikývne.

Vévoda tě pozorně sleduje, poslouchá co mu povídáš a při zmíňce blížící se války se viditelně zamračí. Už jen z toho pohledu je ti jasné, že mu to není zrovna po chuti.
”Chm… zvěsti se šíří rychle, jen co je pravda. Pokud se k vám do Ormanfardu donesli zvěsti o chystající se válce, pak jsi možná i zaslechl, že se jí snažím ze všech sil předejít,” pronese tiše, možná i trochu rozmrzele. Dalo by se z toho usuzovat, že se mu to moc nedaří. Pak se na tebe zamyšleně podívá a pokývá hlavou: ”Ale budiž, schopní lidé jsou vždy třeba.”

Když vzneseš svou prosbu, překvapeně se pousměje. ”Až se ubytuješ, zajdi za místním čarodějem, řekni mu, že tě posílám já. On pošle havrana se zprávou. A tvá druhá prosba? ”

Vévoda na tebe nějakou chvíli nevěřícně kouká, snad jakoby nevěřil tomu, co jsi mu právě řekl.
”Puma?” nevěřícně zopakuje, zatímco se zády opře o stůl. Pak se otočí, vezme ze stolu menší zvonek a krátce na něj zazvoní. Netrvá to moc dlouho a za tebou se otevřou dveře a v nich stojí sloužící.
”Ratibore, zaběhni k…” podívá se na tebe, ”východní?” zeptá se tě pro ujištění. ”K východní bráně. Nejspíše tam bude dívka s pumou. Odveď je do západního křídla.”
”Západního?”
”Ano, západního. Šelma nemůže zůstat zavřená v hradu, potřebuje prostor,” vévoda protočí oči nad hloupou otázkou a jakmile sluha odejde, obrátí se opět na tebe.
”Dobrá tedy, Damiene Wolfe. Tímto tě přijímám do mých služeb. Dnes si odpočiň, seznam se s hradem i městem, zabydli se. Zítřejšího rána se podíváme co v tobě je a vymyslíme kam tě přidělíme.”

V Ovu byl jen jeden hostinec, který jsi mohla navštívit. Nepříliš velká nálevna s jedním nadzemním patrem, které bylo z velké části spíše takovým balkónkem. V nálevně bylo všeho všudy jen šest menších kulatých stolků, každý se čtyřmi židlemi a podél delší stěny pak byla dlouhá lavice a před ní dlouhý stůl. K tvému překvapení bylo prázdno. U pultu se opírala starší nordka (míšenka s člověkem) světle hnědých vlasů spletených do tlustého copu a znuděným úsměvem tě sledovala. Tak nějak ti začínalo být jasné, že pokud ty nepůjdeš za ní, ničeho se ti nedostane.

”Syrové… aha, tak chvilku počkej, děvče,” chvilku jí trvalo, než pochopila, proč chceš syrové maso. Na chvilku někam zmizela a když se vrátila zpět, držela v rukách nevelký tác se třemi miskami, kusem chleba a dřevěným pohárkem. Z pohárku a jedné misky se lehce kouřilo. V jedné misce se schovávali kousky masa, v druhé byla čistá voda a ve třetí dušené maso se zeleninou.
”Dušené s chlebem, kopřivový čaj a syrové maso s vodou, to je deset denárů. A pokoj jsi chtěla?” zeptala se pro jistotu, než pokračovala ”Pokoj bych měla, nahoru po schodech. Je to jedinej pokoj v domě, nespleteš si ho.”