Na cestách za poznáním
vesnice Ov, Strugia
02. července 1084, poledne
Každé loučení je složité a mnohdy i bolavé. Tohle bylo o to složitější, protože jsi nevěděla kdy se zase uvidíte. A pak tu byla ta věc se svatbou. S Jolkou jste si ale slíbili, že nehledě na její svatbu, vždy budeš ta první a jediná.
Tu noc jsi zůstala vzhůru, sledovala dívku jak klidně spí a vrývala si do paměti každičkou její křivku. V krbu tiše praskalo hořící dřevo a z venku se dovnitř dostával vlhký vánek. Ale ani tak nebyla zima. Jolka ležela na posteli, jen zlehka překrytá dekou a ty jsi ležela vedle ní a sledovala ji.
Když noc blížila ke svému konci, blížila se i chvíle, kdy musíš odejít. Loď měla odplouvat se svítáním a ty jsi ji nechtěla zmeškat. Oblékání bylo sice rychlé, ale o to bolestivé. Mnohokrát jsi zaváhala, než sis pobalila všechny své věci. Nakonec ses naklonila nad spící dívkou, aby ses polibkem rozloučila. Když jsi tak učinila, Jolka jen trochu zvrněla a ve tváři se jí objevil spokojený úsměv. Dokonce se po tobě i natáhla, ale ty jsi už musela jít.
Jak kapitán řekl, tak se i stalo. Když jsi došla do přístavu, byla loď připravená již k odplutí a čekali jen na tebe. Jakmile ses nalodila, odrazili jste od břehu a vydali se na čtrnáct dní dlouhou cestu k břehům Strugie.
Pluli jste dnem i nocí, vždy na dohled břehu, ale dost daleko, aby vás k nim proudy nedonesli. Kapitán ti nabídl práci, kterou jsi přijala (nechám na tobě, nemusíš popisovat). Ne, že by ji po tobě vyžadoval, ale když ses mu prve nabídla, využil toho a navíc, plavba ti alespoň rychle utekla.
Byl to první večer druhého týdne a zrovna jste proplouvali podél pravendenských břehů. Byla jasná noc, mořská hladina byla klidná a hladká jako to nejlepší zrcadlo a ty jsi seděla na špici lodi a sledovala cestu před vámi. Příď se šuměním rozrážela vodu, vítr se zlehka opíral do plachet a na palubě svítila jediná lucerna. Krom tebe tam byli ještě dva námořníci a kormidelník, zbytek posádky už spal. Ty jsi ale nemohla tu noc usnou, proto jsi vyšla nahoru, snad aby ses nadechla čerstvého vzduchu. Seděla jsi u zábradlí, sledovala hladinu moře a nechávala ses ovývat slabým větříkem.
Beware, beware the Daughter of the Sea. [Pozor, pozor na Dceru moře]
Beware, I heard him cry. [Pozor, slyšela jsem ho volat.]
His words carried upon the ocean breeze, [Jeho slova zněla oceánským vánkem,]
as he sank beneath the tide. [zatímco on klesal pod příliv.]
Those blood-soaked shores of Pravend [Ty krví nasáklé břehy Pravendu]
Where sailors fought and died. [Kde námořníci bojovali a umírali]
The admiral fell at Galend [Admirál padl v Galendu]
because she left his side. [protože ho opustila.]
Slyšela jsi dívčí hlas, tichý a smutný a chvilku se ti i zdálo, že jsi v moři zahlédla odraz nějaké dívky v dlouhém plášti s kápí na hlavě, jak stojí na palubě velké lodi. Stačilo však jedno, dvě zamrkání a vize byla pryč. Když ses ohlédla na námořníky, každý stál na jiné straně lodi a hlídkovali. Nezdálo se, že by něco slyšeli.
Ta vize tě možná trochu zneklidnila, možná snad i rozrušila a snad i donutila zeptat se na historii těchto vod. Pokud jsi to udělala, dozvěděla ses, že se tu před dvěma sty lety odehrála krutá bitva, ve které spousta námořníků přišla o život. O nějaké dceři se ale nikdo nezmínil.
Beware, beware the Daughter of the Sea.
Beware…
...beware…
... of me.
Zaslechla jsi ještě té noci, než ses probudila.
Revyl byl v porovnání s Charasem nebo Qasirou spíše vesnice s přístavem. Nebo ti to tak připadalo. Nebylo zde moc domů a ty co tu byly, byly dřevěné, maximálně s kameným základem. Jeden z domů tě zaujal, byl dlouhý a vypadal jako převrácená loď. Jak ses od námořníků dozvěděla, jednalo se o dům místního jarla, vládce města. Ač byl červen a slunce svítilo naplno, bylo zde chladno. To ale místním nebránilo chodit v krátkém a užívat si tak paprsky slunce naplno. Ovšem pro někoho, kdo byl zvyklý na teplejší prostředí tu byla opravdu zima (pro představu v Aserai je průměrná teplota 25-45 a to celoročně, ve Strugii -10 až -30 v zimě, 10 - 25 v létě).
Ve městě ses zdržela jen jeden den. Ještě od námořníků jsi věděla kudy se vydat na Omor, stejně tak ti i řekli jak dlouho cesta potrvá. A že tě čekala dlouhá cesta.
Námořníci ti doporučili držet se pobřeží a stále jít na východ, tak prý Omor nemineš. Cestou jsi dle všeho měla projít přes šest vesnic, přičemž mezi vesnicí Korsyas a Dvorusta jsi měla jít jen prázdnou divočinou. Tam ti doporučili vzít si dostatek zásob, protože to byla nejdelší část cesty, kterou bys měla trávit v divočině Strugie.
Rozhodla ses nakonec držet rad námořníků a vyrazila jsi na cestu. První dva dny byly těžké, přeci jen, větší chlad, než jsi byla zvyklá (i oproti Vlandii), terén byl složitější a i když jsi zatím šla po cestě, bylo to pořád z kopce do kopce. První zastávka na tvé trase byla malá vesnička známá jako Karbur. Zde ses moc dlouho nezdržela, snad jen přes noc v místním hostinci, kde jsi přenocovala, doplnila trochu zásob a dalšího dne jsi zase vyrazila dál. Do Korsyasu jsi dorazila ještě toho dne večer. Opět ses zde rozhodla pouze přenocovat a jak ti námořníci poradili, doplnit si zde zásoby a snad je i trochu navýšit.
Místním samozřejmě neuniklo, že se ve vesničce objevila snědá dívka rusých vlasů, která nakupuje zásoby na týden dopředu a tak ses nevyhnula otázkám. Když jsi jim prozradila cíl své cesty a její směr, všichni přikyvovali, že se zásobami děláš více než dobře. Ovšem na tvou otázku ohledně Siatri ti odpovídali pořád stejně. Naposledy viděna v Omoru před pár týdny.
Cesta z Korsyasu do Dvorusty ti zabrala více než deset dní, ale zase jsi byla schopna si během cesty nabrat více než dost tobě nepříliš známých bylinek. Když jsi dorazila do Dvorusty, rozhodla ses den zůstat, odpočinout si a seznámit se s místní kulturou. Čekala jsi, že tady na severu potkáš mnohem více nordů a možná i nějaké trpaslíky, ale to, co jsi zatím potkávala byly hlavně lidé a míšenci nordů. Čistokrevného norda aby člověk pohledal.
Blížil se pomalu červenec a tvá cesta zdaleka nekončila. Měla jsi před sebou ještě dlouhé dny chůze a když jsi opouštěla Dvorustu, věděla jsi přesně kudy jít, aby jsi nejdéle za týden byla v Omoru. Další zastávkou měl být Marabrot, malá rybářská vesnička u řeky zvané Uthelaim a jediné blízké místo, kde se řeka dala překročit, pokud sis tedy nechtěla udělat zacházku až k Balgardu, který byl ještě o pár dní cesty dál. V Marabrotu jsi také moc dlouho nepobyla. Místní tě opět s přívětivostí pohostili, doplnili zásoby jídla i vody a dokonce si od tebe koupili i pár lektvarů, které se ti cestou podařilo uklohnit. Když jsi následující den vyrážela po cestě dál, věděla jsi, že další zastávkou bude malebná vesnička nazývaná Ov. Stejně tak jsi i od Marabrotských věděla, že se tam bude brzy pořádat jarmark a to bylo něco, co sis prostě nemohla nechat ujít.
Po téměř měsíci neúnavné chůze jsi už byla schopna zjistit jak správně jít, abys co nejvíce šetřila síly a zároveň za den zvládla co nejdelší vzdálenost. Takže když se už začínalo smrákat, byla jsi schopna v dálce vidět světla vesnice. Byla ještě daleko, na to, abys cestu zvládla do půlnoci, ale už jsi byla schopná odhadnout, že se tam do zítřejšího oběda jistě dostaneš. A to dokonce ještě den před jarmarkem.
Bylo druhého července poledne, slunko krásně hřálo, děti venku s pískotem a smíchem pobíhali a všude po náměstíčku vesničky se rojili lidé. Jarmark ještě plně nezačal, ale přípravy už byli v plném proudu. Stánky se plnily a dokonce u jezírka už stál kolotoč, kolem kterého se motalo nejvíce děcek. Sama jsi ale věděla, že celá ta sláva začne až k večeru. Proč by jinak připravovali tu velkou vatru uprostřed náměstí no ne?
Zdroj - Warbringers: Jaina - WoW.