Čas spát

Probouzení jiskry

Razih, Aserai
30. května 1084, dopoledne

”Pak se ti na to podívám,” Hrien jen letmo přehlédne Stellino zranění. Ač není nejlepší léčitel, základní kouzla zná a dokáže pomoci. Na elfčin návrh pak jen přikývne a přikrčen ji následuje do jeskyně. Hrien, vědom si své neschopnosti v plížení, držel se pro jistotu dál od Stelly, aby ji neprozradil a jen vyčkával, až přijde jeho chvíle. A ta přišla. Totiž, Stellino plížení bylo téměř ukázkové. Proplížila se k nepřátelskému šamanovi, který si zrovna chystal ohnivou kouli a hned z krytu zaútočila. Šaman zaskočen situací se nezmohl na nic. Kouzlo, které vyvolával zmizelo, zatímco se špice Stellinina meče bořila do jeho boku. To ho přinutilo ustoupit o krok, trochu zaklopýtat, čehož ihned využil Hrien a poslal na šamana svou vlastní ohnivou kouli, která jej zasáhla přesně do prsou (9+3). Stella tak dostala šanci šamana dorazit, což také udělala.
”Výborně, vrátíme se,” Hrien si opráší ruce a pousměje se na elfku.

Mezitím boj venku postupně eskaloval. Torrak se vydal podpořit dvojčata, ale jeho útok se nedočkal úspěchu. Skřet se jeho ráně vyhnul, čehož Korrin využil a zasadil skřetovi smrtelnou ránu do zad (14+4). Druhý skřet to samozřejmě viděl a zuřivým útokem (19) odrazil Firreho. Trpaslík se sice snažil nastavit štít, ale byl moc pomalý a skřetův útok jej zasáhl do ruky (5+3). Korrin však nemeškal a přispěchal bratrovi na pomoc úderem štítu (17+3), což skřeta odhodilo na zem. Než se skřet stihl zvednout (8), Firro jej dorazil.

Poslední bojující zůstává Jugrin a jeho, na zemi přišpendlený nord. Tomu se sice daří Jugrinovi útoky odrážet (11), ale stále není schopen se zvednout. Ať to zkouší jak chce (8), Jugrinův úder jej stále drží u zemi. Ovšem ani Jugrin není schopen zasadit finální úder. To nakonec vyřeší Ava, když vrhne po nordovi jednu ze svých dýk (12+4). Ta se zabodne nordovi do boku a ono vyrušení dá Jugrinovi dost prostoru na finální úder, který norda usmrtí (16+4). Hned na to se Jugrin svalí udýchaný na zem. ”Že ti to trvalo,” rýpne si do něj Ava, zatímco vytahuje svou dýku z mrtvoly.

”Fajn… běžte to tam někdo prohlídnou, posbírejte co se dá a padáme odsud,” rozkáže konečně trpaslík, když se vydýchá. ”Fine! Kde je ten malej skrček?” zabouří po chvilce a od stromů, spolu se Simenou, vyjde jmenovaný. ”Co je? Hlídal jsem záda Simeně,” pokrčí rameny a zaksichtí se na Jugrina.
”Ach jo,” povzdychne si Hrien a podívá se na Stellu, ”Ukaž, podívám se ti na to.”

Tvá střela našla svůj cíl a laň zasáhla přímo do krku. Viděl jsi, jak se ještě pokusila zvednout, ale to se jí už nepodařilo, protože v tu chvíli se jí do raněného krku zakousla puma. Laň vydala poslední bolestivý sten a splihla pumě v zubech. Když ses pak přiblížil, puma na tebe nejdříve vycenila zuby, dokonce jsi i uslyšel temné zavrčení, ale pak si nejspíše uvědomila kdo jsi a mrtvou laň, byť neochotně, pustila. Tržnou ránu na krku ale ještě jednou, dvakrát olízla (šíp je zlomený).

Když ses vrátil zpět do vašeho tábořiště, oheň už hořel a vše bylo připravené. Lina se opravdu snažila.
”Hezký úlovek,” uznale přikývne, ”to bude i na zítřek.” Pohled jí pak sklouzne na Leu, a když si to uvědomí, jen se smířlivě pousměje a přikývne. Pak vytáhne svou dýku a zamíří k tobě, aby se dala do kuchání zvířete.
”Tu kůži bychom mohli prodat.”

Jolka se na tebe podívá a pousměje se. ”Už jsem se bála, že to neřekneš,” pousměje se, pohladí tě po tváři a zamíří ke dveřím, kde máte pokoj (ten před výměnou).
”Tanec bych asi už nezvládla,” pousměje se a vezme za kliku. Když se dveře neotevřou, podívá se s úsměvem na tebe a pohledem tě pobídne, abys jí dala klíč.
”Nebo máš v plánu ještě něco jiného?” zeptá se tě zvědavě a zdá se, jakoby z ní únava částečně opadla.

Eleonor se na tebe překvapeně, ale pak jen s úsměvem přikývne. Když začneš protestovat, přísně se na tebe podívá.
”Jen si odpočiň dokud můžeš. Cesta na sever bude hodně náročná,” pronese přísně. ”Na večer vyrazíme do Ortysie. Tam nějakou dobu strávíme, hlavně pak na Akademii a pak vyrazíme do Strugie.” Její hlas je pevný a rozhodný a i z jejího pohledu poznáš, že o otázce tvého odpočinku nehodlá diskutovat.
”V klidu se prospi, až se probudíš, vyrazíme,” usměje se na tebe o něco přívětivěji.

”Jestli se tam chceš podívat, tak klidně,” usměje se, zatímco se volnou rukou natáhne pro kousek chleba. Když zmíníš jeho vlasy a vousy, ruka se mu zasekne jen kousek od ošatky a v jeho pohledu se objeví známky děsu a za ním skryté pobavení. ”No… eh… musí to být?” zeptá se trochu opatrně, ale pak jen polkne a smířeně příkývne. Musíš se skoro zasmát, vypadá při tom jako malé štěně, co dostalo vynadáno.

Po snídani Howard začne připravovat věci na polední piknik. Jídlo, nějaké pití a další věci, které se jistě upotřebí uschová do kožené brašny, kterou si hodí přes hruď na záda a k tomu si také přibere luk a šípy, co kdyby že? Poté spolu vyrazíte do lesa. Cesta k jezírku je celkem dlouhá a místy i složitá, ale sama moc dobře víš, že za to stojí. Není moc velké, ale jasně zelené břehy porostlé mechem a nízkou trávou, stromy lemující jeho okraje a průzračně čistá voda je něco, co by si neměl nikdo nechat ujít. Už jste u něj párkrát byli během uplynulého měsíce, ale nikdy jste se u něj moc nezdržovali.

”Jsme tady,” usměje se Howard, nabídne ti ruku, aby ti pomohl přes padlý kmen. Jakmile jej přelezeš, naskytne se ti pohled na průzračně čistou vodu. Na protějším břehu akorát stojí malé stádo srn, které zrovna nerušeně pijou. Tedy, do chvíle, než Howard promluví. To pak zvednou hlavy, podívají se vaším směrem a poté poplašeně utečou.
”Kolikrát jsme tudy prošli?” pronese řečnicky a zamíří k malé mýtince. ”Najíme se?”

Stůl, který sis vybrala opravdu obsadili viditelně majetnější občané vašeho města. Tedy, minimálně alespoň dva z nich. U stolu seděli tři muži. Mladý, usměvavý muž s lehce namyšleným a možná i trochu znuděným výrazem ve tváři, pak o něco starší, viditelně dobře se bavící chlapík s přidrzlým úšklebkem, který mlsně sledoval každou ženskou v sálu a pak trochu podmračený a mlčenlivý starší chlápek, jehož oči neustále šmejdili po hospodě, skoro jakoby hledal problémy. Taky když jsi uložila svůj zadek na dřevo stolu, byl to on, kdo jako první zareagoval. Už už se hrnul zvednout, aby tě “odvanul” do patřičných míst, ale vousáš ho naštěstí včas zastavil a přinutil ho zpět si sednout.
”Klid Si’Mueku, slečna se přišla jen pobavit,” uzemní ho a vrhne na tebe veselý úšklebek. Mladíkovu pozornost jsi ale nezískala, spíše sis vysloužila pohrdavý povzdech.
”Pivo dobré, selátko vynikající a ty ženský, co více si přát,” zasměje se černovlasý a stejně jako ty si přihne ze svého korbelu.